Monika1717 komentáře u knih
Knihu jsem tady objevila, obálka na mě vyskočila, a tak jsem prohrabala knihovnu a vrátila se do dětství. A nasmála jsem se stejně jako před lety. U mě vede Jirka v bílém saténu a Jirka a bílá kočka. Moc se těším až ji budu číst vnoučatům / jestli se jich dočkám /.
Knihu máme dnes v salátovém vydání.Několikrát jsem ji četla já i moji synové, smáli jsme se nahlas. I dnes jsou příběhy nezbedných chlapců mezi dětmi velmi oblíbené. Nejlepší byl Malý chemik nebo Mikulášova návštěva u spolužáka. A Marie Lojzička? Ta byla horší než kluk.
Moje nejoblíbenější kniha od VS. Láska stárnoucího profesora a jeho žákyně snad ani nemohla dopadnout jinak. Dva rozdílné světy, které nebylo možné spojit.
Kniha se mi moc líbila,doporučuji. Nechtěné mateřství, nelegální potrat nebo výslech před komisí. Co si vybrat? V tehdejší době to opravdu nebylo jednoduché.
Knihu dostal můj syn ve škole za vysvědčení. Bohužel nečte. Tak jsem ji přečetla já, protože mojí láskou je jakýkoli potištěný papír.Je to už asi 20 let. Včera jsem ji prolistovala, abych si připomněla děj. Nic nenaskočilo. A tak se zítra rozloučíme. Jejím novým domovem se stane knihobudka. Třeba se někomu bude líbit.
Přečetla jsem několik knih této autorky, ale tuhle mám nejraději. Muslimské ženy obdivuji pro jejich poslušnost a pokoru. Nikdy bych se takhle nedokázala chovat. Knihu doporučuji, čte se pěkně, stránky rychle ubíhají. Ale pozor, je to jen vymyšlený příběh, byť lehce uvěřitelný.
Knížku jsem vláčela na dovolenou, nějak jsem se nemohla začíst, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem ji s sebou vzala. Nejvíce se mi asi líbil příběh z pravěku. Doporučuji všem, kdo mají rádi zpularizované historické příběhy.
Kniha se mi moc líbila, i když prokousat se tou pěknou porcí stránek mi trvalo několik dní. Příběh jedné z průkopnic lékařství stojí za to, možná bych ho trochu zkrátila, měla jsem pocit, že se něco opakovalo.
J. London mě fascinoval nejen svou tvorbou,ale hlavně životem dobrodruha a zlatokopa. Bílý tesák mi tak trochu jeho život připomíná - pes, který si prožije své než najde místo, kam skutečně patří. I když nesnáším knihy, ve kterých se ubližuje dětem a zvířatům, příběh napůl vlka a psa mi učaroval. Četla jsem ji několikrát a ráda se k ní za dlouhých zimních večerů vracím.
Knihu jsem přečetla za 2 dny. Zápletka je skvěle vymyšlena, konec přinesl překvapivé /aspoň pro mě / rozuzlení. Při čtení mě úplně mrazilo. Autorku dávám do oblíbených, doufám, že mě nezklamou ani její další knihy.
Můj první Vondruška. Kniha se mi moc líbila, takové krimi ze středověku snad nikoho neurazí. Doporučuji všem, kteří mají rádi popularizovanou historii a nepídí se po tom, jak to všechno ve skutečnosti bylo.
Knihu mám dodnes v knihovně. Když jsem ji četla, nevěděla jsem, kdo je větší sobec - zda Tamara, která chtěla muže pro sebe, nebo onen stárnoucí muž / jméno mi vypadlo /, kterému vyhovuje manželský servis a mladá milenka. Asi se po ní podívám a přečtu si ji znovu.
Jako malá jsem tuto knihu milovala. Pamatuji se, jak děti malovaly předsíň a tam, kde byl flek, namalovaly růži. A vypadalo to, jako padající růže. Nebo jak jeden z chlapců jedl kůži ze slaniny. Myslím, že knihy HŠ zařadím na příští rok do četby. Copak tomu budou asi říkat dnešní děti podléhající mobilmánii, tabletománii a já nevím jaké mánii.
Knihu jsem četla před lety, líbila se mi, vzpomínám si na jména postav i zápletky. Růžena neměla lehký život, kdo ví, co by na její osudy řekly dnešní slečny.
Velké trápení jsem četla jako náctiletá a pamatuji se, že jsem nad ní plakala. Potom jsem neustále sledovala rodiče, protože jsem se bála, že jejich občasné dohadování také povede k rozvodu / rodiče jsou spolu už 56 let /. Je to krásná kniha, měli by si ji přečíst hlavně rodiče, protože právě oni často mohou za bolavé dušičky svých dětí.
Krásná kniha pohádek pro dospělé. Vždycky, když jdu kolem rybníka,kde plavou labutě, vzpomenu si na pohádku o ošklivém kačátku. Nejraději mám tu o křesadle a o princezně na hrášku.
Doporučuji všem, kdo znají hrad Svojanov, ale nevědí, že je plný strašidel. Knihu jsem četla před lety a pravidelně se k ní vracím.
Přečetla jsem v době, kdy se kniha řadila k těm, na které byl v knihovně pořadník. Pamatuji se, jak jsem se nadšeně vrhla do čtení. První polovina knihy popisuje šílené poměry v nemocnici. Druhá část je nudná, dohadují se v ní, jak poměry v nemocnici zlepšit. Myslím, že jsem ji ani nedočetla a poslala dál.
Knihu jsem objevila v bedně ve sklepě jednou o prázdninách. Bez obrázků, bez obalu,zaprášenou.Přečetla jsem ji na jeden zátah a od té doby několikrát. Příběh o ztrátě paměti a rodině Balbínových může oslovit i dnešního čtenáře. Ale jen toho, kdo si nemyslí,že všechno staré bylo špatné.