Monika1717 komentáře u knih
První díl je super čtení. Druhý jsem už ani nedočetla. Mikeš, ten toho uměl. Mluvil, chodil po zadních a přední tlapky používal jako ručičky. V Hrusicích u ševců měli asi nějakou zázračnou vodu, protože mluvil i kozel Bobeš a prase Pašík. A dokonce i kocourek Nácíček, ten ale trochu šišlal. A jak byla zvířátka rozumná,šikovná a pracovitá. Leckteré děti by si z nich mohly vzít příklad.
Film je postavený na osobnosti 2 herců - DiCapria a Hankse. Proto je asi tak oblíbený. Kniha je však mnohem lepší. Všem doporučuji. Frank neměl nějaké super vzdělání, ale měl fantazii, nápady, schopnosti a štěstí. To, že ošidil banky, policii a další instituce, to by mi nevadilo. Ale s tím lékařem to trochu přehnal. Hlavně, že to všichni přežili. Držela jsem mu palce a doufala jsem,že ho nechytí..
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne u vody a už několik dní nad ní přemýšlím. Nepřišla mi humorná, spíš smutná. Kluk vyrůstá bez maminky a tolik by potřeboval její lásku. Najde si kamarádku, která má pochopení pro jeho zálibu oblékat se jako dívka. Ale jak dlouho? Až si najde nějakého přítele, na Denise se vykašle a on zůstane zase sám. Protože tolerance k někomu,kdo je jiný, se v dnešní společnosti nenosí.
Kniha nudná, film pěkný. Jen jsem tak nějak nepochopila, co přimělo Beatu komunikovat s učitelem Oskarem, když ho nejdříve totálně ignorovala. Asi jsem nečetla dost pozorně.
Kniha se mi líbila, oddechové čtení na dovolenou. Viděla jsem i film, obojí má něco do sebe. Tak trochu mi to připomínalo náš první zájezd k moři.
Kniha se mi moc líbila. Trochu mi připomínala partu z našich školních let. Ale my jsme se po maturitě rozešli a s některými jsem se už nikdy nesetkala.
Musím ti, Karle Hynku, dát plný počet hvězdiček, protože některé tvé verše umím i po mnoha letech od maturity zpaměti a po tvé knížečce sáhnu někdy, když potřebuji zlepšit náladu. Příběh je tragický, smutný, po zločinu následuje krutý trest. Rozhodně nedoporučuji číst dětem školou povinným, i středoškoláci s ní mohou mít problém. Všechno chce svůj čas.
Knihu jsem přečetla v době, kdy šílenství kolem ní dosahovalo vrcholu. Mým favoritem byl Jakob, Bella a Edward mě moc neoslovili, i když upíří historky mám ráda. Bella se mi zdála vždycky moc upjatá a moc tlačící na pilu. Na druhou stranu je kniha mnohem lepší než film. Rozhodně vím, že se ani k jednomu nevrátím. Ostaní díly jsem přečetla také, někdy je to lepší, někdy jen tak pro zasmání.
Kniha se mi moc líbila. Hlavně ta část, kdy paní ředitelka omarodila a děti dostaly nového pana ředitele, který si myslel / jako každý správný chlap /, že když to vezme do ruky on, bude všude super pořádek. On taky byl. Ale děti nebyly šťastné a ani jablka nerostla. A tak když se jim Pralinka vrátila a všechno se vrátilo do starých kolejí, středa jim zase začala chutnat. Nu, počtou si velcí i malí.
Setkání Tomáše s mimozemšťany - dlouho trvalo než jsme se do knihy začetli. A na konci jsme z toho nebyli moc moudří.
Když odjela poprvé, myslela jsem si, že je moc mladá, když odjela po 20 letech, myslela jsem si, že na to, aby dělala někde služku už byla dost stará. Ale byla to její volba a jak vidno zážitky zúročila ve dvou knihách.
Kniha je velmi zvláštní. Ema žije v sirotčinci, jsou tam jenom holčičky, najednou se tam objeví miminko a je to kluk. Ema má zvláštní schopnosti - vidí víly. Za minci, kterou dostane od Slečny před návštěvou města, koupí knihu, ale kniha je zničená a Ema musí zůstat ve Městě, protože se nestihne včas vrátit. Seznámí se s Františkou, pracují obě v hostinci. Ema se nakonec vrátí, ale kniha je zničená. Co dětem přinese? I když příběh dobře skončí / jak jinak, je to přece kniha pro děti /, mám z něj divný pocit. Ani moje děti si ji neoblíbily. Něco tam prostě drhne.
Nasmála jsem se a docela jsem ji i obdivovala. Já bych asi nedokázala vychovávat cizí děti v cizí zemi.
Knihu o bojích lidí a bohů sídlících na Olympu jsem přečetla několikrát. Nejraději mám Prométhea, Trojskou válku a Odysseovy cesty. Knihu by si měl přečíst každý, aby věděl, jak se má chovat. Sice nehrozí, že by ho bohové potrestali, ale člověk nikdy neví, jak může dopadnout, když bude někomu škodit.
Přečetla jsem na gymnáziu. Kniha se mi moc líbila, i když zpočátku jsem si musela napsat na papír jména postav a kam patří, do které rodiny, protože jinak bych asi nepochopila, kdo koho požádal o ruku a byl vyslyšen nebo odmítnut. Popisy bitev u Slavkova a Borodina, Napoleonovo tažení do Moskvy a její požár - je to perfektně vykreslený kus ruské historie. Filozofické úvahy mě nebavily. Mojí nejoblíbenější postavou byl Pierre, bála jsem se, že ho popraví. Místo něj ale umírají jiné postavy. Děj je zamotaný a životy postav se prolínají, musí se číst pozorně. Například: Pierre má kamaráda Dolochova, kterého pozve na návštěvu, Dolochov spí s Pierrovou ženou, on ho postřelí v souboji, Dolochov se po uzdravení dá k partyzánům a Pierra osvobodí a zachrání mu život. Muži jsou ve válce, ženy na ně čekají a život si krátí hraním na piáno, vyšíváním a háčkováním. Celé dílo má asi 1500 stran a ten, kdo se jimi prokouše, je skutečný čtenářský vytrvalec.
Pohodové čtení, koupila jsem mamince k narozeninám, moc se jí líbila. Přečetla jsem za dva večery. Literární bestseler to asi nebude, ale milovníci autorčiny tvorby si tam jistě najdou spoustu zajímavého.
Knihu jsem přečetla před mnoha lety v rámci povinné četby. Některé příběhy pobaví, některé mi přišly i tehdy hloupoučké. Dnes bych se k ní už rozhodně nevrátila, snad jen kdybych musela studentům přiblížit Boccacciovu tvorbu.
Včera zakoupeno,dnes dočteno. Kniha neurazí, pěkně se čte, místy je vypravování zdlouhavé, ale copak v životě je každý den nacpaný dobrodružnými historkam? Původně jsem zakoupila na dovolenou, je to takové oddechové čtení, něco mi to připomíná,ale nevím přesně co. Že by úsek mého života s rodiči a prarodiči na chatě? A chalupu za takových podmínek bych nechtěla ani zadarmo.
Cimrmana lidé buď milují nebo ne.Bohužel patřím k těm několika bílým vránám, kterým tento humor nic neříká.
Já mít takového psa, tak zešílím. Psa jsme měli, byl to taky dáreček, sežral, na co přišel, nejvíc mu chutnalo vyprané prádlo, na zahradě vyráběl díry, ze jsme se propadali a při pohřbu, kdy šel smuteční průvod po vsi, pronikavě vyl, podhrabal se a nebožtíka vyprovodil na hřbitov. Už nikdy psa.