MonikaK komentáře u knih

Dcery narcistických matek jsou jako slunečnice - jejich hlava je příliš těžká na to, aby byla bez pomoci schopna se opět zvednout ke slunci.
Téma, o kterém se v naší společnosti příliš nemluví - matky, které nejsou schopny milovat své dcery nebo sdílet radost z jejich úspěchu. V naší společnosti je natolik sdílen a podporován obraz milující matky, že dcera, která takovou matku nemá, nabyde přesvědčení, že je na celém světě sama. Jediná, která si lásku nezaslouží. Celá špatná. Zlé semínko.
Tato kniha si rozhodně neklade za cíl někoho obvinit nebo soudit, to vůbec ne. Snaží se pomoct právě těmto dcerám konečně nalézt lásku k sobě samé a přestat o sobě smýšlet v odstínech šedé.
Tuto knihu ocení podle mého dcery nejen matek narcistických, ale také autoritativních a pohlcujících.
Řekla vám někdy vaše maminka, že vas má miluje? Těmto ženám nikdy. Nebyly fyzicky tyrane, nebyly znásilněné, nebyly zanedbané, a tak mnoho lidi nikdy nespatřilo jejich bolest. Ale pocitu lasky, pochopení, blízkosti se jim nedostalo. Problém v případě narcistických matek je ten, ze nejenže vám nedá pocit lásky, ale také nedovolí vašemu otci, aby vám byl blízko. Jste sama již od miminka. Tato kniha vám vysvětlí, proč musíte přestat čekat na ta kouzelná slůvka - miluji tě. A proč to není vaše vina. Snad některým ženám pomůže jít dal... :)
Hodnoceni: 9/10 *

16 27.08.2019

Mám bohužel problém s detektivkami, které píší ženy. Přijde mi, že si často usnadňují některé věci, jako je popis vyšetřovacích postupů, technické aspekty provedení zločinu apod. Z tohoto důvodu jsem moc ráda, že ke své milované Angele Marsons, mohu přidat další nový objev – Yrsu Sigurdardóttir.

Samotný příběh mě bavil a rozhodně jsem se při jeho čtení nenudila. Nejenže se setkáváme s opravdu brutálním vrahem, ale také není od začátku zřejmé, kdo jím je. A to mě baví. Sice jsem si místy říkala, že je to maličko překombinované, ale víte co? Autorka na té pomyslné hranici balancovala, ale nepřekročila ji. Co jí bohužel odpustit nemohu, je porušení jednoho z Desatera pátera Knoxe. Porušením takového pravidla si autor strašně moc ulehčuje práci nebo dělá ze čtenáře hlupáka. Prostě a jednoduše s námi tak trochu „vyčůrá“. Yrso, prosím, takto ne.

Až na tohle mínus to byla úžasně zvládnutá detektivka. Autorka si načetla informace nejen o radiokomunikaci, o procesu vyšetřování a výslechu, ale také o psychologii dětí.
Samotná dvojice Freyja a Huldar mi vcelku přirostla k srdci a vůbec mi nevadila ona velká náhoda, která je spojuje. V životě občas prostě takové náhody jsou. Jen doufám, že autorka v dalších dílech trochu víc zapracuje na jejich psychologii a udělá z nich více kontroverznější či zajímavejší postavy, protože se mi zdají trochu plytké. Prvotní jiskření mezi nimi může brzy vyšumět a je třeba, aby dobrý vyšetřovatelský tým tvořilo ještě něco víc. Klidně tomu mohou pomoci například další zajímaví členové týmu.

K připomínkám o nudnosti pasáží věnující se radiokomunikaci musím říct jedno – já si to užívala. Miluji, když si autor o nějakém tématu načte tolik, že je mi i tím kniha přínosná.
S něčím takovým se setkáváme třeba u Joa Nesbøho, kdy některé části kapitol jsou doslova protkány technickými odbočkami a nikdo mu to nevyčítá. Naopak jej díky tomu vyhledáváme. Možná tedy za negativní hodnocení mohou také předsudky čtenářů, kdy tyto technické odbočky u autorky neočekávaly, naopak od ní jako ženy očekávaly větší rozpracovanost psychologie postav. Žádný autor není pro každého, já však opravdu doufám, že tyto technické aspekty v jejích knihách zůstanou a že jsem našla další oblíbenou autorku. Trochu mě v tom utvrzuje zjištění, že její knihy mají rostoucí hodnocení. Už teď ulehám s dalším dílem.

10 19.06.2019

Naprosto dechberoucí kniha! Zhltla jsem ji za týden. Kniha popisující boj židů o zrod Izraele, sílu nejen mužů, ale i žen a dětí, kteří museli být silní, protože nepřátelům je jedno, na koho útočí. Popisuje život lidí v kibucu, ale také vzpomínky jednotlivých účastníků na koncentrační tábory, pogromy v ruských ghettech a útoky arabů na židovské osady. Na této knize mě dostává, jak autor vzájemně proplétá minulost a přítomnost a propojuje ji v nekolika zajívých příbězích, na kterých ukazuje sílu a odhodlání židů v boji o svobodu a vlastní stát. Nejvíce mi ale vyráží dech zjištění, jak velmi těžké to měli židé i po druhé světové válce. Vůbec mi dříve nedocházelo, že se svět lusknutím prstu nezměnil a že stále přetrvával antisemitismus, jak si státy nepřály příliv židů z koncentračních táborů a jak důležité bylo pro Británii zabránit vlivu židů na blízkém východě, tedy jak obtížný byl boj židů o vlastní stát. Rozhodne toto téma neopouštím.

9 12.01.2019

Musím říct, že přestože známe totožnost narušeného bezcitného psychopata od samého začátku a přestože bych si myslela, že právě proto to nemůže fungovat, byla jsem velmi příjemně překvapena. Hádanka zde stejně byla v podobě druhého případu. Navíc velmi, velmi oceňuji práci autorky na této knize, protože je vidět, že autorka v rámci přípavy knih si načetla o psychologii psychopatů dosti a ač to obvykle nedělám, četla jsem si doslov, aby dostala inspiraci na knihy, po kterých sáhla. Vkládám je do knih, které plánuji přečíst. U autorek detektivek tuto práci bohužel často nevidím, spíše u můžu, takže musím říct, že jsem konečně našla ženu, která zdá se píše knihy, které mi opreavdu sednou. S radostí sahám po dalším díle a moc se těším, jak se bude vyvíjet hlavní postava.

8 28.11.2018

Tuvia Tenenbom je skvělý vypravěč. Nesetkala jsem se dosud s tím, že by autor psal tak vtipně a čtivě o tak vážných tématech, především jde-li o politiku. Opravdu, pokud vás zajímá problematika Blízkého východu, ale máte strach z hutnosti tohoto tématu, nebojte se. Kniha, která je plná hodnotných informací, se četla v podstatě sama. A je velká škoda, že o ní není více slyšet.
Tuvia Tenenbom se rozhodl v roce 2013 vydat na šest měsíců do Izraele, své domoviny, aby tak získal námět pro svoji další knihu – Chyťte Žida. Věděl však, že jako Židovi mu na mnoha místech prásknou dveřmi před nosem. Rozhodl se tedy, že zde bude znám jako německý novinář Tobi (kterým koneckonců také je, protože píše pro německé noviny Die Zeit). Otevřel si tak nejedny dveře, ale dostalo se mu také vřelého přijetí a otevřenosti místních. Spolu s autorem se tak setkáváme s lidmi napříč celým spektrem izraelské populace: vysokoškolskými akademiky, představiteli nevládních neziskových organizací, politiky, novináři, spisovateli, věřícími křesťany, židy a muslimy, ale také s obyčejnými lidmi a jejich problémy. Autor nám za pomocí vtipných a úderných rozhovorů s nimi představuje Izrael.
Nejedná se již o tu stejnou zemi, ze které před 33 lety odešel. Dříve v Izraeli mezi sebou bojovaly dva hlavní tábory: Židé a Palestinci. Dnes se však na bojišti objevuje další, velmi silný, aktér: Evropa. Evropané pod záštitou a financováním EU a neziskových nevládních organizací budují na blízkém východě svoji podobu míru, a to za každou cenu.
A tak si s autorem klademe otázku: Co se doopravdy schovává za tak velkou ochotou nás Evropanů pomáhat Palestině? A proč při vší dobrosrdečnosti zapomínáme pomáhat jiným, často více potřebným muslimům, když je podle všeho tolik milujeme? Proč nás tolik pálí právě Izrael, kór když se jedná o jedinou demokratickou zemí na Blízkém východě? A není přece jen trochu bizardní, že právě Němci jezdí do Izraele učit Židy o demokracii?
Je snad možné, že antisemitismus stále z většinové společnosti nevymizel a jen změnil svoji podobu? Nabízí si tedy otázka, zda Evropané milují Palestince ne pro ně samotné ale proto, že díky nim mohou ukazovat na ty „zlé Židy“? Možná vám odpověď na tyto otázky nabídne kniha Chyťte Žida. Tato kniha vám může změnit pohled nejen na podporu některých neziskových organizací či Červeného kříže, ale také na skrytou stránku některých virálních videí na internetu či důvěryhodnost novinářské práce. Je otázkou na kolik může být Tuvia Tenenbom objektivní, když se v této zemi narodil a je přirozené, že jako Žid bude na straně svého lidu. Je vždy jen a jen na nás, jak kriticky budeme přistupovat k získaným informacím. Možná však stojí za připomenutí, že žádný jiný stát si nemusí každý rok přísahat, že nebude vymazán z mapy.
Jsem velmi ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou dřív, než jsem měla možnost se do Izraele vydat (což se snad někdy v blízké době stane), protože možná i díky ní budu trochu lepším pozorovatelem.

7 30.05.2019

Předně chci rict, jak je pro me dulezite, ze Fabian Risk mi je, narozdil treba od Martina Servaze (Bernard Minier), sympaticky, coz je pro me důležité a určité si tedy prectu i další dil serie.
Samotný příběh byl zajimavy, některé vraždy promyšlene a nápadité, občas to autor podle mého ale přehnal. Především v případě počtu vražd. Další věc, která mi trochu vadi obecně je, když přestože je vydržováci tým zajimavy a členitý si všechny zásluhy připisuje buď jeden člověk, nebo je naopak čtenář odhalí dávno před vyšetřovateli. Ale chápu, ze byt stále o krok napřed před čtenářem je na psaní detektivních příběhu to nejsložitější. Ostatně to je jeden z důvodu, proč chci číst právě prvotiny z tohoto žánru a časem porovnat jak jednotliví autoři staví svůj příběh.
Co me naopak mile překvapilo, byl autor deníku a scéna, která mi připomněla můj oblíbený seversky seriál Most. Kdo viděl, vi. :)
Na knize mi chybělo, aby se vrah objevil na scéně dřív a pokud možno častěji. Bohužel mi představa, ze si nikdo nevybavi spolužáka a nikde po něm nejsou žádné zmínky přišla příliš neuvěřitelná a celou dobu jsem doufala, ze třeba někdo blízký mstí napriklad svého mrtveho bratříčka. Chybel mi onen pomyslny wow moment, kdy si řeknu, tak tohle je ten vrah. Na druhou stranu kniha dobře plynula a gradovala, což je důležitější než jedna překvapivá scéna. Kazda jednotlivá kapitola vas nutila číst dal a Fabian vám přirostle k srdci, protože není nemastny neslany. Těším se na další dil s nim, i když po menší přestávce.

6 21.11.2019

Jo Nesbø můj neoblíbenější autor detektivek a tato kniha to opět potvrdila.
Myslím, že jeho knihy buď musíte milovat, nebo vám naopak nic neříkají, protože jeho styl psaní, kde rozvíjí několik příběhových linek současně a který je zaměřený na detail, nemusí sednout každému. Rozhodně proto nedoporučuji číst dvě jeho knihy po sobě.
Nesbøvy knihy jsou hutné, do detailu propracované, u něj jediného nemám při čtení pocit, že jsou zde vloženy pasáže, které mají knihu uměle nafouknout a které mám při čtení tendenci přeskakovat. Miluji jeho odborné postřehy, které si načetl nebo získal během života (ostatně hodně toho zažil), ať již v této knize například o postraumatické stresové poruše, zbraních, politické situaci, sportu atd. V jiných knihách například o různých zemich, kde se děj odehrává. Užívám si knihu od začátku do konce. Osobně jsem moc ráda, že Nesbø upustil od složitě zkonstruovaných vražedných předmětů, které technicky založeným mužům ničily požitek z knihy.
Kniha Nůž je první z detektivních knih obecně, kde ač jsem od začátku tušila vrha a jeho motiv a na konci se má domněnka potvrdila, vůbec mi to nevadilo a příběh nezkaziko. Ten b sám o sobě úžasný, dechberoucí, plynoucí, smutný a jednotlivé postavy se zase posunuly. A já nechci o ně zase na rok dva přijít a nevědět, co se v jejich životech děje. .
A upřímně? Kdo věřil, že někdo jako Harry Hole může mít poklidný rodinný život s happy endem?

SPOILER o vrahovi:
Jo Nesbø vždy nechá vraha kroužit v těsné blízkosti Harryho Hola. Navíc nám vraha prozradil hned na začátku sám Harry, když vyjmenovával 8 tipů vrahů. Přiznejme si, že jsme si u jednoho čísla hned řekli: Bingo! Kor když další kapitola byla věnovaná jemu. A pak, když nechtěl ukázat tvář...
Ale miluji, jak nás krásně umí zmást i v takové jistotě.

6 12.11.2019

Bohužel mám poslední dobou asi problém s detektivkami, které píšou ženy. Tedy až na moji milovanou A. Marsons. Jsem svým způsobem alergická na ten profeministický apel v knihách, jejíchž autorkami jsou ženy. I zde máme inteligentní Fredriku, která vše odhalí, a její mužští kolegové nejenže nepřichází téměř s ničím zásadním, ale ještě ji brzdí v práci a nevidí její úžasné schopnosti. Ne, takhle nevyváženost v literárním světě opravdu nefunguje. Tým se musí vzájemně doplňovat, ne brzdit. A opravdu nemám ráda, když jsou vyšetřovatele „hloupější“ než čtenář. Téměř od poloviny je všem čtenářům zřejmý motiv vraha (možná dokonce dříve), ale autorka odhalení uměle oddaluje.
Máme zde tedy skupinu tří vyšetřovatelů, kteří stále chodí v kruhu, nekomunikují spolu, takže když někdo na něco přijde, ostatní se to dozví až za den dva, až druhý přicestuje bůhvíodkud, a technika je pro ně sprosté slovo. Kam se poděla všechna ta krása vyšetřování, kdy máme mít prostor pohlédnout pod pokličku forenzní kriminalistiky? A gradace příběhu bohužel nedocílíte tím, že začnou vyšetřovatelé chodit do práce i v neděli.
Příběh a hlavní motiv sám o sobě je zajímavý, ale vše pluje trochu moc po povrchu. Konec pak všechny mé naděje bohužel zabil. Mám pocit, že mě autorka okradla o moji roli spolu-vyšetřovatele a nedovolila mi odhalit vraha.
Upřímně? Nebyla bych na Kristinu Ohlsson tak přísná, když je to její prvotina, ale bohužel je přirovnávána k mnou tolik milovanému Jo Nesbovi a s tím nemohu souhlasit. Na druhou stranu mi postavy svým podivným způsobem přirostly k srdci. Oceňuji, že nejsou na první pohled sympatičtí. Dám jim tedy rozhodně ještě šanci a vrhám se na Sedmikrásky.
Hodnotím 3/5

6 03.06.2019

Bohužel tato kniha dle mého není obrazem Izraelské společnosti a její kritika, ale spíše životní souboj jedné osamělé, nepochopené a zatracované duše. Duše, která doufá v bezpodmínečnou lásku a nenalézá ji ani u své matky. Každý si v sobě nese své strachy, zklamání, svůj vnitřní souboj, a tak namísto toho, aby jako rodičové chránili malého Dovíka, oba jej svým způsobem odhání.
Máme zde stand-up komedii, kdy se komik Dovík snaží bavit své publikum a zpočátku mu to jde skvěle, avšak stále bojuje s potřebou vyprávět jim svůj příběh. Touží totiž po pochopení a blízkosti. Avšak publikum se chce bavit, ma svých problémů dost, a když postupně smutek převýší vtip, odchází většina sálu.
V jednu chvíli jsem měla pocit, že sedím v sále s ním, že sleduji jeho show a je na mě, zda odejdu spolu s ostatními nebo doposlouchám jeho příběh. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem měla touhu odejít a knihu odložit, ale stejně jako část osazenstva i já musela vědět, co Dovíka přivedlo až sem. Kdo nebo co jej zadupal až na samotné dno. Dovík je politováníhodná postava, člověk, který snad již nemá naději na šťastný život, a tak se snaží alespoň bavit druhé. A přece jen, nakonec vám přiroste k srdci.
Přijde kun do baru... A barman se ho ptá: Proč mas tak protáhlý obličej? Jelikož hebrejština slovo protáhlý nezná, takže se jedna o vtip bez pointy. Stejně tak jako je Dovikuv životní příběh.
Jelikož jsem od knihy spíše než osobní souboj jednotlivce čekala více obecnou kritiku společnosti, dávám knize 4/5. Naprosto mě ale dostalo, že já sama v jednu chvíli nevěděla, zda chci knihu dočíst, což naprosto korespondovalo s pocity zúčastněných. Tato kniha vás prostě vtáhne, přestože se tomu bráníte. Nikdo nechce jít s Dovíkem až na samotné dno, zůstane jen hrstka.

6 10.05.2019

Ach jo, je mi jasné, ze tohle bude hit a já půjdu trochu proti davu, stejně jako u Sněhuláka u Nesba, ale tohle bylo:
1. překombinované, opravdu musí autorka spojit vše dohromady. Příběhu by přispěl opak.
2. Už od začátku je zřejmě, kdo je vrah. Napíši pod caru proč - spoiler.
Na druhou stanu musím autorku několikrát pochválit. Jedna miluji, jak si vždy nějaky problém nastuduje a pak věnuje odstavec/kapitolu nějaké poučce, zajímavosti. Stále me to moc baví. Také me dostal její popis nacionalismu. Hloubka uvahy, jak vnímá oběť rasismu své vztahy s ostatními, jak od ni okolí očekává vděčnost apod. Nebyla to typická klišé a navic mi to neprislo jako nejake prilis mravokarne, a to musím ocenit.
Jelikož jsem kvůli knize nesla spát do 5 do rána, tak musím přiznat, ze me bavila. Pro me velké minus je, ze jsem znala vraha, ale kupodivu i přesto me to stále bavilo. Já jsem prostě na tuhle autorku tak náročná proto, ze je to po dlouhé době velký objev, který me fakt baví.


SPOILER: jedno literární klišé je, ze ten, kdo sam vyhledá ve volném čase hlavního vyšetřovatelé, aby navazoval přátelské vztahy, je vrah nebo komplic. Prostě se tam musí takto objevit, aby nám přirostl trochu k srdci nebo se projevily víc jeho vlastnosti.

6 28.12.2018

Ne, ne, ne! V polovině jsem chtěla knihu odložit, protože me vůbec nebavila a hlavni postava mi moc nesedla, pak se to změnilo k lepším, aby to nakonec úplně zabil závěr. To se s prominutim místy nedalo. Tak prekombinovane, místy neuvěřitelne, žena nesmrtelná superhrdinka... Kdyby autorma nechtěla za každou cenu udělat wow efekt na konci, mohla to byt nakonec taková lepší oddechovka, ale tohle me opravdu hnetlo. Bohužel jsem mela od knihy velka očekávání, ale na prvotinu dobre.

6 11.12.2018

Kniha velmi napívaná a čtivá, do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, kdo vše je do toho zapleten. Brutalita a surovost je zde popsána tak, že mi to kupodivu nepříjde přehnané, naopak je to pro mě vcelku uvěřitelné. Bohužel musím říct, že ona nejistota, kdo vše je zločincem pramení také z toho, že ono spojení bylo velmi nevěrohodné a přišlo mi trošku přitažené za vlasy. Navíc mám ráda, když je detektivkách ponechána jejich racionalita a velmi těžce jsem se smiřovala s postavou "média". To podle mě do tohoto žánru moc nepatří. Naopak velmi se mi líbila postava vyjednavače a vzájemné provokování s Kim, nejsem si však jistá, jak moc si přeji, aby se Kim stala... přístupnější a normálnější. Každopádně by mi nevadil vývoj postavy lepším směrem v tom ohledu, protože někdy už je toho trochu moc. Všichni tolerují její nálady apod. Kdyby spojujícím článkem knihy byl někdo jiný, a měla jsem jeden tip, asi bych volila více hvězdiček, takto dávám 4*

6 01.12.2018

Tato kniha je po dlouhé době první, od které jsem se nemohla odtrhnout. Obě dějové linky, minulost i současnost, byly napínavé a zajímavé. Vcelku příjemně mě překvapil také konec. Moc jsem si užívala, že jsem neodhalila vše a že mě autor překvapil. Co mi však na knize dost vadilo od úplného začátku příběhu je, že jsem si neustále kladla otázku, kde je dítě pohřbeno a opravdu si nedokážu představit rodiče, kterému umře syn a on jej nechce pochovat v náručí... Neuvěřitalná za mě byla také ona osudová scéna s Markem. Nevěřila jsem mu to, jak se v jednom okamžiku v minulosti zachoval a celý příběh mi to trochu pokazilo. Každopádně je to po dlouhé době kniha, kterou jsem, až na tyto malé detaily, hltala do posledního odstavce. Takže přestože knihu bych hodnotila spíše 4,5 hvězdičkami, tak za toto velmi příjemné osvěžení dávám plný počet.

6 23.10.2018

Většinou mi detektivky, kde je hlavni vyšetřovatel žena příliš nesednou, ale zde je tomu naopak. Především je to tím, ze se nejedna o typickou zenu, ale zenu, která si s sebou nese svoji děsivou minulost. Utéct svému vezniteli, který ji tři roky držel v temném sklepě a mučil ji, to se jen tak někomu nepodaři, není tedy divu, ze již není schopna navázat na svůj dřívější život a stává se z ni "druha" Lizbeth, a to já moc rada. Samotná zápletka je velmi napínava a je zde mnoho zajímavých vedlejších linek, o kterých není jasne, jak moc se propojují. Jako velké plus honotim, ze jsem si většinu knihy nebyla jista, kdo je vrahem. Kupodivu jsem nehonotila negativně ani občasné nezodpovědné jednani hlavni vysetrovatelky. Pokud bude další díl s touto vysetrovatelkou, doufám, ze z ni autor neudělá "normální" zenu a nechá ji její zajímavost, neschopnost vycházet snadno s druhými a opět se bravurně vyhne romantické linii.

5 02.10.2018

Přestože jsem delší dobu měla podezření na pachatele, neboť muž, který není vrah, mluví dosti konkrétněji o sobě samém, musím říct, že jsem si knihu naprosto užila. Nejvíc mě překvapilo, že přestože tým vyšetřovatelů není úplně na první pohled sympatický, svým způsobem mě všechny postavy nějak přirostly k srdci, i když mě jejich chování vytáčí. Možná právě to dodává knize realističnosti. Závěr mě opravdu příjemně překvapil a o to víc se těším na druhý díl.

5 07.08.2018

U této knihy mám trochu rozporuplné pocity, po prvním dílu jsem se na pokračování moc těšila a jsem spokojená, ale... Bohužel mě samotný detektivní příběh nebavil tolik, jako dějová linka o hlavní vyšetřovatelce. Asi jsou (minimálně) dvě skupiny čtenářu detektivek. První, který miluje, když je v knize raději méně vražd, ale zato více vyšetřování a popsán detailnější postup, jak odhalují jednotlivé důkazy apod. Druhá skupina na detektivkách miluje tu syrovost, velké počty mrtvých, brutálnost vraždy, ideálně home invasion. Patřím jednoznačně k první skupině, ostatně proto tak miluji Joa Nesbøho. Párkrát jsem byla příjemně překvapená, kdo je vrahem, ale závěr byl již bohužel jako podle šablony... A poslední scénu šlo předpokládat. Vím, jak je těžké pro autora dávat čtenáři jednotlivá vodítka a neodhalit příliš, přesto jsem čekala o chloupek víc. Pravdou ale je, že jsem si Jude zamilovala, takže si další díl rozhodně přečtu.

4 29.01.2020

PetrEidler – Na šábes se nevraždí

Na šábes, nejdůležitější svátku Židů, se nevraždí. Přesto však právě o šábesu dojde v domově pro židovské seniory v Praze ke dvěma náhlým úmrtím. Jelikož však neexistuje důvodné podezření, že se jedná o vraždu, ale pouze o neblahé tušení, není k případu přivolána policie. Namísto toho se manželka rabína rozhodne využít služeb soukromé detektiva. Před ním však stojí nelehký úkol – odhalit, zda vůbec ke zločinu došlo.

V tomto domově pro seniory ale neočekávejte bodré babičky a dědečky z pohádek, setkáte se zde s pořádnými drbnami a vtipnými mrzouty, kteří nic nedělají jen tak a rádi si vás vychutnají. A to vás bude bavit.

Mě si autor mimo jiné také získal svým povědomím o Židech a judaismu. Dozvíte se zde jaké jsou zvyklosti Židů a jaké svátky slaví. O pohledu Židů na svět, o jejich válečné a poválečné historii v Československu, ale třeba i takové zajímavé informace, jako co má správný Žid podle kašrutu dovoleno jíst. Upřímně jsem si říkala, zda si to vše autor načetl nebo vyrůstal v židovské rodině. Našla jsem, že pod svým skutečným jménem Petr Balajka působí jako šéfredaktor židovských novin, takže se přikláním ke druhé variantě.

Pokud bych předtím nečetla žádnou knihu o židovské kultuře, byla bych z knihy nadšená, a pokud vás osobně toto téma rovněž zajímá, budete rovněž. Bohužel pro samotnou detektivku to nestačí. Samotný příběh se místy vleče a hlavní vyšetřovatel je trochu ňouma, kterému musí pomáhat kdekdo, aby se hnul z místa. A upřímně? Nemohla jsem vystát jeho ženu, která ho ponižovala a sekýrovala.

Konec příběhu byl dobrý a rozhodl, že jsem přece jen dala 4 hvězdičky. Tento příběh mě bavil především díky zvolenému tématu a břitkému humoru, ale už bych se s tímto vyšetřovatelem a jeho pomocníkem nepotřebovala znovu setkat, což je škoda. U vyšetřovatelů si cením především jejich inteligence a tato dvoje by se hodila spíš do nějaké břitké cynické parodie na detektivku, něco ve stylu Mortdecai: Grandiózní případ.
Myslím, že tato kniha je vhodnější pro starší čtenáře, kteří více ocení zvolené prostředí a oddechový způsob vyprávění.

4/ 5 hvězdičky

4 11.06.2019

Příběh napínavý a velmi čtivý, ostatně se přiznám, že jsem ani nic jiného od této autorky nečekala. Pro mě v poslední době velmi příjemné překvapení. K samotné knize bych dodala, že mi tentokrát vadila velká míra náhod a spojitostí v příběhu, raději bych četla dva příběhy, které se v žádném bodě nespojí (kdo četl pochopí). Na druhé straně jsme se zde blíže seznámili s postavou novinářky, která nás v minulých dílech spíše rozčilova. Jak ale již z knih Morsonsové víme, nikdo není černobílý a to je to, co se mi na těchto knihách moc líbí. Nevíte občas, koho litovat, koho odsuzovat, kterou postavu milovat a kterou nenávidět, spíše ke každému pociťujete ambivaletní pocity.
Opět se ale přimlouvám za tři věci: méně náhod v knihách, lépe ozbrojený sbor a trochu větší posun ve vývoji psychiky hlavní vyšetřovatelky. Všichni Kim ustupují, všichni tolerují její nálady, ona každého uzemní, někdy je až přemoralizovaná a bohužel mám z knihy někdy pocit, že je až přespříliš profeminní. Chtělo by to, aby si Kim k sobě někoho blíž pustila, aniž by ztratila svoje kouzlo osobnosti a stala se z toho romantická, nezajímavá odbočka, to by bylo velmi zajímavé slenovat a rozhodně těžké napsat. Samotný příběh opět vidím na 4,5 hvězdičky, jelikož tato možnost zde není, dávám nakonec 5*, protože takových knih moc není a člověk má tendenci je hodnotit přísněji, protože vidí už jen ty malé chybičky, přitom celé dílo je úžasná, napínavá a čtivá detektivka. Moc se těším na další díl.

4 01.12.2018

První díl mě tolik nenadchl, protože jsem vraha v podstatě odhalila velmi brzy, stejně tak jako další tajemství. Přiznám se, že posledních pár stran mě příjemně překvapilo. i když nejsem jistá, zda by bylo v silách dané osoby provést, co provedla. Každopadně to, co mě na této knize dostalo, byl samotný tým a zajímavá postava hlavní vyšetřovatelky. Určitě sáhnu po dalším dílu.

4 28.11.2018

Nevím jak, ale ono to funguje. Jednotlivé postavy jsou vykresleny tak, že mě v jeden okamžik neskutečně hnětou a ihned na to jim fandím a bojím se o ně. Nikdo není vyloženě klaďas, ale také špatný. Dokonce ani vrah není černobílý, což celému příběhu dodává na realističnosti a zajímavosti. Musím říct, že tento příběh mě sice trochu zklamal, co se pointy týče, stále jsem čekala, že se na scéně někdo ještě objeví, ale kupodivu z knihy po dočtení nemám vůbec špatný pocit. Právě naopak. Bavila jsem se do poslední stránky. A je opravdu příjemné, jak autor vždy naláká na další díl. Tahle serie není co do hádanky neoriginálnější, ale přesto je velmi čtivá a napínaví. Jedeme dál...

4 10.08.2018