Mooneylan
komentáře u knih

No dobre, priznam se... Nenavidim cokoli ruzoveho a My Little Pony je to nejruzovejsi, co si muzete predstavit. Precist jsem je ale musela a proto muzu rict, ze... ach bohove....ze ponici jsou super. Maji vychytane hlasky, jejich svet je propracovany a cela myslenka pony sveta ma svih. Pribehy jsou vtipne a mnohdy maji takove narazky, ktere pochopi jen dospeli.
MLP je zlo...ruzove, obalene v cukru a zabalene do duhy. Tak se vam bude alespon lepe polykat a vy si nakonec budete muset pripustit, ze se vlastne dobre bavite ;)


Jedna z mých velice oblíbených kingovek.
Postapo říznuté náboženským tématem? A to vše převyprávěno samotným Mistrem? To prostě chceš!


Právě jsem dočetla. Dlouho jsem Americké bohy odkládala, pak ale přišel seriál a já už další cliffhanger nesnesla. Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči, jak to celé dopadne.
Čtu tady dost protichůdných názorů. Buď že je to absolutní bomba, nebo naopak odpad. Já bych šla zlatou střední cestou :)
Příběh má nápad. Na tom se snad shodneme všichni. Bohové, kteří jsou vytrženi z rodné země a jen díky víře svých následovníků jsou znovu stvořeni v Americe. Přežívají na každé modlitbě, na každé obětině. Jejich tváře se mění s tím, jak lidé vnímají nové svátky. (Například když se Ostara (Easter) musí dělit o svůj svátek s Ježíšem, achich ouvej). A do toho přicházejí noví bohové. Média, technologie, doprava,... Kdo vyhraje? Kdo zůstane u moci?
Celý plot twist se nakonec zvrhne v nečekanou situaci. Nechci házet tolik spoilerů :) Nicméně vyvrcholení celého příběhu je nečekané, zcela v božském slova smyslu.
Co mi v knize vadilo, bylo vypuštění některých detailů o bozích, které by jistě dodaly mnohem více šťávy. Nedovedu si představit, že bych Americké bohy četla jako neznalec božských panteonů. Byla bych zmatená a nevěděla bych, o čem je řeč. Na druhou stranu - s tím, že jsem věděla o co se jedná, tak jsem si užila ty jemné nuance náznaků božskosti jednotlivých postav.
Mrzí mě plytkost příběhu. Vše je zpracováno rychle, bez detailů, bez hlubšího zakousnutí se do světa a jednotlivých příběhových linek. Vše sledujete z jedoucího auta a nestačíte ani zírat, co všechno se děje - a najednou je to u konce. Některé scény jsou opravdu krásné - například Stínova vigilie. Takové scény jsou propracované, prožité a vtáhnou vás svou skutečností. Ale další scény mi přijdou zbytečně osekané, jako kdyby na ně Neil zapomněl, nebo se s nimi nechtěl moc obtěžovat. Hlavně aby to už bylo u konce.
Můj názor? Americké bohy jsem si nesmírně užila. I přes malá škobrtnutí v detailech je kniha nadčasová, mytická, a originální. Jako doplnění doporučuji shlédnout seriál, i když se vyprávěním odlišuje od knihy. Ucelí vám to pohled na celý božský vesmír kolem nás :)


"Show must go on!"
Ryze pratchettovsky Fantom opery! A kdyz k tomu pridate carodejky, je o kvalitni ctivo postarano. Pro milce Zemeplochy doporucuji i divadelni inscenaci Divadla v Dlouhe.


Terryho Pratchetta miluju a vykreslení jeho podivnosti Austrálie mě dostalo. Nicméně si nejsem jistá, jestli jsem vše pochopila tak, jak jsem měla? Mnoho věcí mi unikalo a mnohdy ani nedávalo smysl, i když jsem si vše přečetla poctivě ještě jednou. Asi bych se měla ztratit v prostoru a poklábosit s nějakým bohem o stvoření evoluce, třeba tomu budu rozumět lépe O:)


Krátký, temný a skvěle kreslený příběh.
Nenechte si ujít Alice Cooper, nejošklivější ženskou co kdy kdo viděl! :D


Krátký, ale silný horor.
Hlavní hrdina se vyrovnává s těžkou rodinnou situací - úmrtí syna. Za vinu mu to dává jak manželka, tak její rodina i ostatní okolí. Hrdina se potýká s pracovními problémy, finanční situací a manželskou krizí. Rozhodně se začít znovu a pak...se to trochu zvrtne.
V temnotě jeskyně nachází děsy, o kterých se mu nesnilo. Ale síla jeskyně je na jeho zmučenou psychiku až moc velké sousto. Možná se mu stává vykoupením..
Horor jsem si užila, měla jsem ho přečtený jedním dechem. Jde o klasickou smyčku oběť/padouch. Vše doplňuje skvělá kresba. Atmosféra je tísnivá, šílená, dusivá.. Paráda! Škoda jen, že je to solitérní počin. Ale budu se těšit na další díla od tohoto autora :)


Erotická filosofie a vhled do erotického světa tak, jak jej neznáme (ale možná bychom si přáli poznat). Nádherné setkání se smyslnou sexualitou a jejím pojetím i na vyšší, než fyzické úrovni.


Jestli neznáte Gó Tanabeho, určitě tuto chybu napravte. Jde o japonského tvůrce, který miluje Lovecrafta a s grácií přetváří jeho díla do nápaditých mang. Musím říct, že jsem si každou stranu nesmírně užila. Především tedy díky skvělé grafice. Vazba a překlad? Masterpiece!


Hodně jsem propadla audioknihám a jsem moc ráda, že i populárně naučné knihy jsou takto zpracované. Moje první kniha od pana Vondrušky na sebe tedy nenechala dlouho čekat. Při sběru jablek a natírání zahradní branky jsem se pak trochu dovzdělala a poučila sousedy. Holt jsem neměla sluchátka a ti, kteří procházeli okolo, se na mě pokřiveně dívali, když slyšeli pana Šťastného mluvit o prostitutkách a intimní hygieně, ale co už...


Tak a je to. Mám Nikdykde přečtené i v audioverzi.
Když jsem četla Nikdykde poprvé, bylo to na střední škole. Byla jsem z toho světa a z té myšlenky naprosto unesená! Proto jsem byla taky nadšená, když se Nikdykde vybralo do výročního čtení mého Book Clubu. No a pak jsem si ji pustila a... Nikdykde je první kniha, u které jsem si řekla, že to, co jsem četla na střední, vlastně není tak dobré. Ale není to titulem. Je to čtenářskou zkušeností, je to věkem, je posunem se někam jinam. Nikdykde vždycky bude téměř kultovní titul, ale vracet se k němu budu až budou mé zcela imaginarní děti ve věku, kdy se budou muset vypravit do Podlondýna.


Miluju povídky, miluju horory a miluju, když se povídkové horory vzájemně tematicky prolínají. Tomie má tohle všechno a ještě něco navíc. Třeba to, že je to báječně zpracovaná manga. Je to sice špalek, takže v posteli ji raději nečtěte, ale užijete si každou stranu, pokud milujete divné, twisted a zvrácené příběhy.


Belzebuby sleduju hlavně online a v angličtině. Mám raději originální verzi vtipů, ale překlad je vlastně dost vyvedený. Jen bych potřebovala další a další vtipy, škoda, že jich kniha tolik neobsahuje.


Už jako malá jsem milovala řecké mýty. Hltala jsem Petiškovy příběhy všemi možnými dostupnými prostředky. Souboj Titánů jsem viděla asi milionkrát a gyros taky není špatné jídlo...
Nikdy jsem ale neměla možnost zaměřit se na hutnější, podrobnější a detailnější příběh jednotlivých postav. Hercules od Disneyho nebo příběhy Percyho Jacksona jsou sice fajn, ale nerovnají se poetickému vyprávění o dávných hrdinech. Kirké tohle všechno má. Je poetická, výpravná, oslavná, živelná i zemitá. Nemluvě o tom, že v audioverzi je skvěle namluvená. Tahle audiokniha byla skvělým zážitkem, potřebovala bych takhle další hrdiny nebo bohy. Co takhle Hádes, Medúza, Hypnos, Thanatos...co, hmm?


Pokud milujete gotické romány a horory, antikvariátní hračky a trochu toho rodinného dramatu přitaženého za všechny časové osy, je Domeček krve a bolesti pro vás tou pravou mlskou. Navíc v podání Careyho (Lucifer, Mezi řádky), u kterého víte, že nesáhnete vedle.


Srdcovka je intimní zpověď Štěpánky Jislové o vyrůstání na sídlišti, hledání svého hlasu a pravé lásky a také o tématech, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví, ale mělo by! Autorce se na 240 stranách podařilo popsat to, o čem mnoho lidí z (nejen) naší generace mlčí, tiše přikyvuje a snaží se svůj štít nést hrdě dál balastem naneseným na našem vnitřním já. Rozhodně doporučuji všem, kteří vyrůstali v devadesátkách, pořád neví, jestli nepřijde někdo dospělý a neřekne jim: Vítej, tohle je dospělost! a všem, kteří chtějí od realistického příběhu také naději a víru ve štěstí.


Jedna z klasik, která zcela minula mé obzory. Poslechla jsem v audio verzi.
Skvělý postapo román, který, kdyby byl DnDčkem nebo RPGčkem, byl by jistě hrán ve variantě "Super Easy". I když přeživší na Malevilu měli mnoho výhod k přežití, bylo moc zajímavé procházet s nimi potíže při nastolení nové společnosti.


Prokletí rodu Usherů a Edgar Allan Poe. Co by se dalo na takové knize zkazit? No, co třeba konec a plytké vyústění celkem dobře budované zápletky? Ach jo... Celou knihu jsem si celkem užívala. Bylo to oddechové, s náznakem tajemna, jistých nadpřirozených schopností a detektivky. Závěr však pocit z celé knihy naprosto smazal. Ale ne něžně, jako se třeba maže tužka měkkou gumou. Ne. Bylo to svázání hrubým provazem, plivnutím do obličeje a hozením do vody. Škoda.


Zcela unikátní jednohubka, prvotina nakladatelství Medusa. Jedná se o vydání vskutku kapesní, takže si můžete těchto 152 stran Trávy v klidu "ubalit" cestou v metru nebo při čekání na další lahůdku z tohoto weirdového nakladatelství.
Musím ocenit, jak autorka dokázala propojit jemné prvky hororu se sci-fi ve skvěle fungujícím příběhu, který, a to se podržte, čerpá z osobních zkušeností blízkých autorčiných bytostí. Já vím, sci-fi a horor v kombinaci s titulkem "napsáno podle skutečné události" zní trochu fórově, ale nenechte se odradit! Celý příběh je opravdu "smyšlený", ale zkušenosti s toxickým vztahem, rozporuplnými emocemi, pocity povinnosti a zadostiučinění jsou skutečné.
Co bylo třešničkou na dortu? Určitě seznam hudby. Já, jakožto člověk přežívající na hudbě, jsem tyto stránky ocenila nejvíce. Kombinace hudby s knihou je něco tak silného, že vás příběh opravdu vtáhne a nepustí. Víc takových vychytávek!


Odpočinkové nadsazené veledílo, které nešetří sexem, jídlem a mrtvolami! Doporučuji k dekadentní náladě a sklence vychlazeného, no, čehokoliv :D
