Morbidus komentáře u knih

Problém této knihy tkví v tom, že chce být gamebookem, ale současně se definuje (ala dračák) jako „detektivní dobrodružství pro jednoho hráče“. Což o to, tato definice je naplněna. Jen by vaše postava v podstatě ani nemusela být klerik, jehož potenciál je trestuhodně nevyužitý. Místo nějaké zajímavé mechaniky využívání klerických schopností se veškeré klerické aktivity dějí víceméně jen na pozadí příběhu. Samotná volba klerikova boha také ovlivní jen minimum; hody na „dovednosti“ jsou ve výsledku spíš o štěstí (což je v pohodě v dračáku, ovšem v GB by měla mít volba svou váhu) a ať si vyberete kteréhokoliv, ve výsledku jsou si podobní jak vejce vejci.
Tady už narážím na ústřední problém celé knihy - pravidla. Když začnete číst GB, obvykle se nejdřív jednoduše určí vaše životy, bojové schopnosti a další čísla, od kterých se odvíjí další zákonitosti četby (s těmito čísly pracující). Zde je to obráceně - nejprve se hráč musí prokousat řadou pravidel „vypočti si sám“, často operujících s věcmi, o kterých mu zatím nikdo nic neřekl (nezná-li Dračí Hlídku). A i to by se ještě dalo strávit, kdyby kruciální část pravidel - totiž soubojový systém - nebyla také převzata z Dračí hlídky. Opět, tento systém je výborný pro hraní dračáku (kdy postavy nejsou samy, mají nad sebou PJe a nemusejí se rozhodovat jen v určitých mantinelech). Popravdě mi však v 9 z 10 případů v knize postava exla jen proto, že mi v souboji padly blbě kostky, bez ohledu na hodnoty mé postavy, výzbroje či brnění. Což je problém, protože bez boje tuto hru dokončit nelze.
Samotný příběh je relativně dobrý, čímž knihu zachraňuje. Místy mu trochu škodí zkratkovitost a mezi cestou z bodu A do bodu B jsou bílá místa, kde se údajně nic zajímavého nestalo. Je to trochu škoda, jejich zaplnění by hře prospělo. Evidentně jde především o snahu hráče rychle přenést do „místa, kde se koná dobrodružství“. Tu a tam vykoukla nějaká drobné chyba (prodávám koně, i když jdu pěšky) a jinde je zase dobrý nápad, pro jehož výsledek jsem nenašel uplatnění (snad v hypotetickém pokračování?). Pochválit musím pěkné ilustrace, mapy a další vychytávky (tajný vzkaz, luštění čísla zámku). Když to shrnu, zprvu to vypadalo zajímavě, ale z výsledku jsem trochu rozpačitý.
Doporučuji skalním fandům Dračí Hlídky a trpělivým gamebookistům.

1 29.08.2024

V dobách, kdy tady mimo Dračího doupěte žádné známější hry na hrdiny nebyly, vznikaly tyhle vymazlené moduly pro svět Asterion. Já měl tu kliku, že když jsem kdysi dávno (kdy ještě příručky od Altaru nebyly ceněnou raritou), získal příručky Dračího doupěte PPZ, dostal jsem k nim jako bonus i tento modul. Oproti dnešnímu pokusu Asterion resuscitovat jde o naprosto vymazlenou záležitost. Mapy, barevné i černobílé. Dodatky pravidel, bestiář i ústřední text popisující nebezpečí (a questy) v moři i v džungli. Jako tečku na závěr samostatné dobrodružství.
Krásné na tom mimo celkového zpracování je, že texty jsou přehledné, bez chyb a propracované. S ilustracemi bych někdy váhal, ale jo, líbí se mi; zejména pak titulní strana je krásná. Co se týče samotného obsahu, rozjitřuje fantazii každého dobrého PJe (a následně i hráče), takže ať už vymyslí něco vlastního nebo se inspiruje v načrtnutých dobrodružstvích, neudělá chybu. Rozpracování zvláštností světa, významných měst a osob je takovou samozřejmou třešničkou na dortu. A co víc, tohle je určitě v nějaké obdobě převoditelné i do jiných herních světů. Jsem nadšen, takhle to má vypadat!
Doporučuji všem dračákistům, nejen ze světa Asterion.

1 28.07.2024

Anotace příběhu o hlavním hrdinovi v principu říká, že je prý drsný hrdina a současně vymletý alkoholik, což se na první pohled vylučuje. Zjednodušeně: Heath Huston je člověk. S ním a jeho lidskostí celý příběh stojí a padá. Koná skutky, o kterých věří, že jsou správné - a které se velmi často obrátí proti němu. V jednom bodě příběhu jsem si dokonce říkal „hergot, tohle začíná vypadat nějak moc sluníčkově, to bude děsnej průser!“ Protože pokud je v tomhle komiksu situace velký špatný a vesmír není fér, máte jistotu, že se hlavnímu hrdinovi daří. Právě tohle hledání optimismu v nihilismu mi bylo sympatické. Je to temný příběh, ale neztrácí nadhled.
Dávkování akční i příběhové linky, kde se často jedno prolíná s druhým, má velmi vyvážené tempo. Místy si však vzala dovolenou fyzika, biologie a řada dalších vědních oborů; hard sci-fi rozhodně nečekejte - tady jde o to vypnout a užít si to. Pokud přepnete na logiku příběhu, všechno je provázané a dává dokonalý smysl od začátku až do konce. Současně je to příběh, který se nebojí nechat postavy prohrát nebo rovnou zemřít. V principu je to skládačka, která je sice primárně vesmírným sci-fi plným různých druhů mimozemšťanů (díky za děsivé Neavisiviány), občas ale přepne do postapa (hodně mi to připomnělo román Bitevní hranice země) nebo třeba nečekaně sklouzne do westernu. Popravdě jsou zde do jednoho celku propojeny snad všechny ingredience ze scifáren a nějakým zázrakem to jako celek pořád funguje. Nešlo se odtrhnout!
Dalo by se toho ještě napsat a pitvat mnohem více (pár výhrad k různým oblastem komiksu stále mám), ovšem Agent strachu byl vydán vzhledem ke své rozsáhlosti ve dvou svazcích - a já dosud hovořil pouze o prvním. Druhá kniha je pak v podstatě komiksová antologie, sestavená z bonusových příběhů ústřední postavy. Ty mají často humorné ladění, ovšem vtipy jsou poměrně jednoduché. Případně jde o příběh spočívající v likvidaci nějakého monstra, často nepříliš překvapivý. Pár kusů, které mě zaujaly kresbou, příběhem či pointou, by se ale určitě našlo. Jmenoval bych zejména příběhy CESTA DO KANÁLU, PRINCEZNA Z RONGARU, MAMUTÍ OPERACE, ZABROUČENO a V ÚTROBÁCH VESMÍRU. Čestnou zmínku si zaslouží HEATH2O pro svou bizarně-brutální alko pointu.
Agent strachu potěší čtenáře vesmírného sci-fi, optimistické nihilisty a příznivce zlomených hrdinů, (ne)vzdávajících se navzdory mizivým šancím na úspěch.

1 17.07.2024

Styl této mangy zůstává stejný už pátou knihou a začíná tu být patrné jisté opotřebení tématu. Nebo mi prostě jen tento svazek nepřišel tak vtipný jako díly předchozí. Každopádně komické epizody ze života domestikovaného jakuzáka v (ne)tradičních situacích stále nabízejí porci svižné zábavy pro ukrácení dlouhé chvíle. Nečekejte od toho nic vážného, hlubokého nebo ucelený příběh. Poslední jmenované mi tu po celý čas chybí (což je ovšem autorův záměr) a stále si myslím, že jde v tomto směru o promarněný potenciál.
Jelikož se mi podařilo ukořistit jen prvních pět dílů, je to pro mě svým způsobem loučení. Ačkoli bych si další díly pro pobavení klidně přečetl, nic mě nemotivuje je aktivně vyhledávat; což je u manga série, kde si správný otaku každou knížku shání zvlášť, poměrně tristní. Přesto si myslím, že lidi se smyslem pro humor tyhle kousky minimálně zaujmou a je důvod do nich nahlédnout, pokud se vám dostanou do ruky. Koneckonců, na pořadí zde (nejspíš) nezáleží.
Fajn věc pro navození dobré nálady a fanoušky série.

1 24.06.2024

Musím říct, že z dosud přečtených sešitů MVD mě tento bavil nejvíce. Zejména pohádka vyprávěná v mafiánském stylu mě přesvědčila, že tento kus si zaslouží o chlup (a byl opravdu malý!) vyšší hodnocení. Ale ani ostatní epizody nezaostávají, tady mě bavilo takřka všechno. Dokonce mám dojem, že i Miku se zapojuje do děje čím dál častěji, což je jen ku prospěchu věci.
Jedinou vadou na kráse tak zůstává přešlapování na místě ve formě nenavazujících epizod, které hlavního hrdinu nikam neposouvají. Sice se stále potkáváme s mnoha známými tvářemi z předchozích dílů, ale ani u nich či díky nim se celkový děj nikam neposouvá. A chápu, že ani nemá, že je to přesně tak, jak autor chtěl, jen... je to podle mě trochu promarněný potenciál.
Pokud máte rádi humor této mangy, tento díl vás podle mě nezklame.

1 23.06.2024

Byť anotace se tentokrát tváří, že se dočkáme ucelenějšího příběhu, třetí svazek pokračuje v trendu jednotlivých epizod ze života hlavní postavy. Subjektivně ho úrovní zábavnosti řadím mezi první a druhý díl, ačkoli podíl čtivosti pro mě klesl. Zatím netuším, zda je to řazením epizod či počínající ohraností zavedeného příběhového stylu.
Čtenář však nepřijde o svou porci dobré nálady, dokonce dojde i na několik zajímavých setkání. Řekl bych, že v tomto díle i mírně narážím na neznalost japonských reálií či uvažování, protože označení „šéfová“ mě u některých ženských postav překvapilo (přišlo mi nedůstojné či naopak až nepatřičné). Mimochodem, autorova psa jsem v jednom z příběhů skutečně našel.
Pokud vás bavily předchozí díly, nejspíš vás potěší i tohle.

1 22.06.2024

Nedávno se mi podařilo za pár kaček pořídit několik dílů mangy Muž v domácnosti a jelikož mě okolnosti přiměly rozečíst něco krátkého a svižného, přišel na řadu první díl. Historky ze života bývalé legendy japonského podsvětí (přezdívané Nesmrtelný drak), který se po svém zmizení rozhodl stát mužem v domácnosti na plný úvazek, sází zejména na situační humor. On je zvyk železná košile a domov je plný vražedných nástrojů (zejména kuchyně), nehledě na to, že tam venku se nachází džungle. Je to mírně ustřelené, nebere se to vážně a několikrát jsem se usmál pod vousy...
...jenže to je bohužel tak nějak všechno. Jednotlivé nesouvisející epizody nejdou nijak do hloubky a o titulní postavě se toho dozvíme minimum, natož aby se někam vyvíjela. Rozhodně zapomeňte, že by se tu děl nějaký bruntál, sem tam sice někdo někoho propleskne, dojde i k potyčce na ulici, ale nejtemnější stále zůstává naznačená minulost jakuzákova. Čtenář tak zůstává na povrchu rychle plynoucího děje, určeného spíše nenáročným čtenářům. A mé tušení je takové, že tento trend zůstane zachován i v dalších svazcích - ale třeba se mýlím...!
Vhodné pro začínající čtenáře mangy a méně náročné otaku.

1 18.06.2024

Nepříliš povedená kniha experimentů. Nechápejte to zle, tuhle knihu jsem četl už kdysi v tom správném věku a ze své nátury (miluju chronologii) jsem plánoval všechny ty experimenty postupně zkusit, ať můžu v knize pokračovat. Lékařské experimenty super, mozkové trochu zklamaly, ale od přírodovědeckých dál celá kniha selhává. Důvod? Náznaky jsou už u „mozkových experimentů“, kde potřebujete k provedení pokusu věci jako zamračený den nebo úplněk. Na to se ještě počkat dá, ale při představě že knihu dostanu na Vánoce a mám pak k nějakému pokusu shánět stínku nebo javorové semeno by se mi asi radostí notně protáhl obličej. Bohužel, kniha je v těchto „náročných“ požadavcích konzistentní; tím hůř, že někdy něco zapomene říct, sdělí nepřesně nebo všechno splníte a experiment stejně jaksi nefunguje (nebo mají možná čeští šneci na rozdíl od britských příliš tvrdé ulity, nevím).
Takže asi chápete, že mé dospělé já (stejně jako to dětské) se zaseklo na úplně stejných banalitách a místech; ona myšlenka knihy je hezká, ale jako celek to nedrží pohromadě (líp na tom snad jsou speciální tematické brožurky s pokusy, které vycházely později). Tak jsem si knihu alespoň přečetl; v současném věku už jsem stejně výsledky většiny věcí dokázal uhodnout. Bohužel se u těchto knih (DD, DV a další) dost opakuje humor, takže ho spíš trpíte než aby bavil. Osobně knihu vnímám spíš jako podprůměr a mám pocit, že celou tuhle sérii z nostalgie lehce nadhodnocuji. Ale třeba zrovna vám sedne!
Experimentální mišmaš, kde se dá najít pár zajímavých pokusů.

1 12.06.2024

Tento kus Děsivé vědy pochází z časů, kdy už celá série naplno odemkla svůj populárně-zábavný styl. Paradoxně právě v tomto období se u nás začala pomalu vytrácet. Je to škoda, protože kresba, texty i celkové pojetí se rozhodně posunuly výš, než v počátcích tvorby. Snad až na jeden nepřeložitelný vtip (zřejmě antigoat) dovedla tato kniha v čele s fiktivními odborníky udržet laťku morbidního humoru a zvědavosti vysoko.
U tohoto kusu jsem se na ničem netrápil a měl jsem ho hotový rychle. Je asi pochopitelné, že v knize o jedech nebude pro mladé čtenáře mnoho experimentů, ale ke konci se naštěstí pár rozumných našlo. Kniha se rozumně nese v duchu „hele tohle byste měli vědět a ano, děláme si ze všeho srandu, ale tyhle věci nezkoušejte...“ Sympatické!
Pro nejzákladnější přehled v oblasti jedů nejspíš Smrtící jedy postačí.

1 06.04.2024

Gamebook z uplynulé dekády, který mě opakovaně míjel. Už sám fakt, že mě svou existencí ani anotací nedokázal navnadit k dřívějšímu hraní o čemsi vypovídá. Nenabízí totiž nic extra nového a nadto je ještě poměrně přímočarý. Hrajete za opičího člověka z lesního království Joscholů, které začali plundrovat vetřelci ze severu jménem Askalové. Cílem vaší postavy je tedy zlikvidovat samotného krále Askalů (ano, váš opočlověk je v podstatě novopečený asasín) a invazi tak zastavit.
Relativní přímočarost hry i příběhu bych knize ještě odpustil, byť mám raději komplikovanější věci. Horší je to s příliš častým prvkem náhody, který vás provází takřka všude. Přitom hráč má občas možnost něco překonat rozumovou úvahou (např. koupě předmětu, pokud vám na rozdíl ode mě neschází jeden měďák), ale dost často tomu tak není (proklínám noční plížení kolem tábora Askalů, díky kterému jsem čtyřikrát v kuse zemřel v otroctví). A ačkoli máte možnost náhodu mírně usměrnit body štěstí, je jich většinou málo a nemusí to stačit. Tím spíš, že některým soubojům se zřejmě vyhnout nemůžete a zažijete u nich pěkně krušné chvilky. Na druhou stranu jsem v knize nenarazil žádné vyložené lapsy a vaše volby mají a dávají smysl. Vlastně uvažuji, jestli jsem v nějaké knize zlikvidoval záporáka takhle odporným způsobem - nejspíš ne!
Tento gamebook je ve všech ohledech průměr, ovšem je to průměr velmi zasloužený. Zpátky ke knize mě to netáhne, ale pokud už s herními knihami máte menší zkušenost a chcete zkusit něco „těžšího“, tohle je fajn mezistupeň. Kostkám zdar!

1 19.03.2024

Druhé číslo svazku Horrory je celé věnované sedmi povídkám takřka neznámého českého autora, což z ní dělá potenciálně zajímavou sešitovou sbírku. Jakkoli je autorovi možná vytýkána přílišná květnatost, až na pár míst hodných úpravy jsem s texty neměl žádný problém. Naopak pro mě fungovaly skrze opar tajemna, mystična až okultna bez problémů. Pokud máte rádi akční brutnáky plné ocelově strohých vět i dějů opepřených vulgaritou, najděte si na čtení raději něco jiného.
Byť mě autor zaujal, výrazněji dokázal upoutat mou pozornost až druhou polovinou příběhů. Snad proto, že úvodní Nepenthes pro mě nejsou nic divného (zabýval jsem se jimi v rámci studia) a rozhodně nemají žádnou souvislost s tím, co se v této povídce děje. Jinak mě však fascinovala Černá chryzantéma pro svou mrazivou nevyřčenost. Stejně tak jsem měl místy hodně (ne)příjemné pocity z povídky Co je doma, to se počítá (kde jsem si poprvé uvědomil, že nečtu autora z meziválečných let). A protože mám v srdci rád postapo příběhy, dostalo mě i titulní Zemřít není všechno - už jen pro mé nemalé sympatie k hlavní postavě. Zkrátka a dobře, i tohle se povedlo... a obálka lahodí mému oku i tentokrát.
Vhodné pro sběratele a horrorové nadšence.

1 03.03.2024

Ale tohle nebylo vůbec zlé. První příběh je taková pomalejší brakovka s čímsi, co bych nazval „secret gore“. Navzdory určité předvídatelnosti si zachovává prvek napětí; pokud bych měl něco vytknout (a není to malá výtka), je to přílišné zjednodušení některých částí příběhu. Stačilo by příběh víc rozepsat, dát některým postavám větší roli a trochu se porýpat i v těch věcech, které se dějí na pozadí. Středně zajímavá věc z prostředí Sanatoria smrti od pro mě doposud neznámé české autorky.
Pokud mě první povídka trochu zklamala, Vnitřní světlo od známějšího autora Arthura Machena mě svým koncem po emoční stránce naprosto rozbila. Líbila by se mi i za normálních okolností, protože ladění příběhů z počátku minulého století mi atmosfericky hodně sedí. Ale zde jsem zaznamenal i skvělou práci v tom, jak je příběh vystavěný; je to typická ukázka toho, jak vystavět skořápku zdánlivě chaotických faktů a pak doplnit fantaskní pointu, která všemu dodá potřebný smysl.
Obě povídky spojuje light motiv mozku a také to, že rok úmrtí druhého autora je rokem narození prvního. Někdy příběhy trochu zaskřípou, ale nestalo se tak v mých očích příliš často. Za mně docela fajn obálka, i když mi v zadní části obalu trochu chybí nějaké info o samotném svazku nebo alespoň úvodník. První číslo sešitu Horrory si v mých očích vede dobře.
Fajne věc pro sběratele a horrorové fajnšmekry.

1 03.03.2024

Můj e.pochální maraton pokračuje. Tuhle knihu už jsem popravdě četl podruhé a pokud někdy kritizuji samoúčelné násilí, zde udělám výjimku. Právě to se totiž Oni snaží zachytit. Téma násilného chování bez zřejmého motivu a příčiny se v horrorové literatuře čas od času vyskytne - a s železnou pravidelností se u čtenářů nesetká s pochopením. Vlastně ani nemůže být přijato, protože směřuje do míst, kde selhává racionální uvažování a zůstává jen temnota (což je typické pro jakoukoli dobu, v té naší to lze jen lépe vidět). Snad proto se Mark snaží odlehčit toto téma relativně vtipnou zápletkou, autorskou kreativitou či horrorovými odkazy. Evidentně si je zcela vědom, že píše brak a dělá to dobře...
...nicméně tentokrát úplně neudeřil hřebíček na hlavičku. Nemluvím jen o oněch (ne)úmyslných chybách, které autor doporučuje nekritizovat. Dokonce i samotný text je psán čtivě a má drajv. Problém je v tom, že naprostá většina postav (i přes popsání osobní historie) působí ploše a jako evidentní maso na porážku (čímž také jsou). Dokonce se zde vyskytne i alter ego Honzy Vojtíška - známého českého spisovatele horroru - což asi měla být pocta, ovšem počet nepřesností mě bil do očí a realističnost šla do kelu. Nedovedl jsem se přimět příběhu věřit, pouze jsme spolu šli kus cesty. Ale chápu, že autor tyto lapsy z principu moc neřeší a prostě píše (což je mi v jádru sympatické), tudíž se čtenář musí s výsledkem smířit. Každopádně však Mark napsal daleko lepší kusy, než jsou Oni.
Lze doporučit (?) úchylákům, filozofům násilí a milovníkům absurdna.

1 17.02.2024

Tuto knihu jsem získal ještě v době, kdy daná edice nesla název Fokus - a stejně jako její následující souputnice v rámci Děsivé vědy mě jako dítě převelice zaujala. Samozřejmě z dnešního pohledu zůstalo před dětmi leccos tabuizováno (týká se hlavně poslední kapitoly) a něco může být nepřesné, nicméně jako povšechný přehled to funguje skvěle. Jen je třeba mít na paměti, že to jako učebnice nefunguje a vzhledem ke svému zábavnímu konceptu ani nemůže.
Celá tahle řada knih má skvělý humor a Tajuplné lidské tělo není výjimkou. Slovní hříčky zde jedou jako na běžícím páse. Přidejte k tomu zajímavé testy a několik zábavných pokusů a můžete si být jistí že kniha zapůsobí přesně tak, jak má. Sakra, vždyť mě dokázala pobavit i dnes!
Popularizační kniha vhodná pro všechny zvídavé děti.

1 09.02.2024

Čarodějův odkaz mi umožnil zpozorovat hned dvě drobné chybky, které se netýkají ani tak obsahu, jako spíše samotných knih ze série Svět tisíce dobrodružství. Ono se totiž u gamebookových sérií - o samostatných kusech či sériích - hodí mít na hřbetě knihy její umístění v sérii. Že první díl hraju jako druhý jsem zjistil až z DK; propojené jsou totiž velmi volně skrze hlavní postavu mladého pomocníka v kovárně a jeho krajně nesympatického bratránka. Ono by pořadí mohlo vyplynout z děje, ale ten se návazností mezi dobrodružstvími (zatím?) naneštěstí nezabývá.
Tentokrát je od začátku jasné, co máte udělat a kniha vás celkem jasně směruje na správná místa. Samozřejmě je zde pro vás uchystáno několik chytáků (konečně jsem alespoň jednou využil své Písemnictví) a během hraní je třeba dbát na logiku. V tomhle je to stejné jako v pro mně subjektivně lehčím Pokladu zlobrů; stejně tak nepotřebujete kostky, ale taky nejde jen o walkthrough. Dokonce se sem tam dočkáte i hádanky a to v podobných knihách mám rád. Zauvažovat by se snad dalo nad tím, že Korduula jako království je spíše splácanina a jako takové nefunguje... ale po příběho-herní stránce to vtáhne natolik, že vám to bude jedno. Takže celkově jsem spokojen mohu snad jen namítnout, že česká mutace obálky se opět dějově netrefila (i když je fajn).
Rozhodně doporučuji (nejen) mladším a začínajícím hráčům gamebooků!

1 04.01.2024

Tohle je ten typ gamebooku, který dohrajete dřív, než stihnete uvařit klobásu s bramborem (ověřeno). Ona útlá knížečka o cca stovce odkazů asi nebude to, po čem srdce skalního gejmbukáře touží. Tím spíš, že zde nefigurují žádné číselné charakteristiky, házení kostkou a dokonce ani nesbíráte předměty. Jen listujete z odkazu na odkaz a snažíte se zdárně dostat na konec příběhu. Ovšem zůstává ono kouzlo, které hráče vtáhne do příběhu a nutí ho zkoušet dál - herně tedy funguje.
Jistou výhodu bude mít ten, kdo už povídku Volání Cthulhu zná. Příběh se ale naštěstí drží předlohy jen volně; zapojuje do sebe jak jiné Lovecraftovy povídky, tak i prvky výchozí povídky ve zcela odlišných polohách. Já se zprvu snažil držet předlohy - poprvé se mi to vymstilo, podruhé mi to naopak hned několikrát pomohlo. A evidentně je i více cest, jak se dá dojít do zdárného konce. Neznalým má zřejmě pomoct „Bestiář“ na konci knihy, ale za prvé o něm čtenář zprvu ani neví a za druhé obsahuje pro hru potenciální spoilery.
Stručně, je to kniha vhodná na cesty či pro ukrácení dlouhé chvíle. Bonusem jsou také sympatické ilustrace, byť obálka ve mně zprvu důvěru nevzbudila (Cthulhu se zubama? Jako vážně?). Vypadá to, že jde jen o první z řady knižních her inspirovaných Mýtem, tak uvidíme, zda mě další kusy potrápí víc...
Gamebook vhodný pro nenáročné hráče a horrorové nadšence.

1 30.11.2023

Úplný odvaz to nebyl, ale minimálně je tato antologie přesně taková, jakou byste čekali. Nejlepší horory roku (předpokládám, že je míněno 1988, ale jistý si být nemohu) sice dle slov editora nemají společný jednotící prvek, načež se rozhodne, že jednotícím prvkem je zde dokonalost. S tím nemohu souhlasit, protože ta oscilace kolem průměru má poměrně velkou amplitudu. Spíše tedy jde o vkus pana editora, který se už dle pojetí předmluvy knihy i povídek s tím mým příliš nepotkává.
Na druhou stranu musím říct, že co se týče stylu, je to antologie pestrá. Na své si zde přijdou zejména milovníci duchařin, ale místy i realistického hororu nebo řádného psycha (přičemž to poslední je mi nejbližší). Některé povídky mě spíš nudily (Pan Marlow se vrací, Zvonařova žena), jiné jsou bezkonkurenční vrcholy knihy (Stěhování, Tencí lidé). Zvláštní postavení zde má kus Celý život před sebou, který není žádné mistrovské dílo, ale hodně na mě zapůsobilo celkovým pojetím. Co se týče překladu - v případech, kdy je mi známa práce jiných překladatelů, tato kniha většinou prohrává. Obálka zůstává přesně na půli cesty líbí-nelíbí, avšak rozhodně musím pochválit pevnou vazbu.
Antologie vhodná pro čtenáře hororů, kteří si chtějí rozšířit obzory.

1 04.10.2023

Tak tohle mě trochu zklamalo. Jako čtenář mám rád myšlenkově složitější příběhy a Synchronicita se tváří jako jeden z nich. Jenže ačkoli to vypadá, že do sebe příběh zapadá, není tomu tak - a místo toho čtenář obdrží guláš plný nesourodých ingrediencí. Autor jako by si vypůjčil cokoli ho zrovna zaujalo, prohlásil, že to spolu souvisí (čímž je to jakože dané) a dodá, že je to synchronicita (není). Multižánrové věci mám normálně rád, ale tohle je nemastné a neslané.
Jenže tady naneštěstí výčet negativ nekončí. Nevím, jestli jsou cílovkou knihy jednodušší čtenáři, nicméně přemíra vysvětlování či upřesňování naprosto zjevných věcí mě nepřestávala iritovat. Navíc jsou informace pro sklerotické čtenáře zbytečně často opakovány. Postavy mají takřka nulovou psychologii a zejména hlavní protagonista působí jako loutka vykonávající přesný opak toho, co sám udělat chce, jen aby se děj posunul dál. V poslední čtvrtině vyprávění (která byla asi nejlepší) se něco málo „vyjasní“, ale jelikož práce se čtenářem spočívala pouze ve vodění za ručičku, je to trochu s křížkem po funuse. K dovršení všeho mi obálka knihy přijde nezajímavá až odpudivá.
Nejde o to, že jsem knihu nepobral; problém spočívá v tom, že příběh nedrží pohromadě a prakticky nefunguje. Přitom námět je skvělý a zasloužil by si lepší zpracování. Stejně tak jde vidět, že do toho autor dal srdíčko, přestože text je poměrně naivní. A to cením, i když to můj šálek kávy rozhodně nebyl.
Protektorátní thriller pro milovníky tajemna.

1 24.09.2023

Když jsem v jedné fantasy knize měl k věnování od autorky přikreslenou runu Kénaz, uvědomil jsem si, že mám na levé ruce jizvu stejného tvaru. A jelikož se mi povalovala doma i tento svazek, prubnul jsem to. U mé maličkosti v průběhu let převážila racionální složka, takže věštění a nadpřirozeno pravděpodobně vnímám jinak (ne nutně popřením, pouze logicky) než spousta lidí, kteří po ní sáhnou.
První část věnovaná Futharku a teorii jednotlivých run mě zaujala asi nejvíce. Pokud čtenář věří v magickou sílu run, najde zde několik způsobů, jak je používat a jak z nich věštit. U uvedených případů jsem mnohdy dospěl k jiným závěrům, než je prezentováno, ale výklad je individuální záležitost. Poslední část knihy je sice hezká, ale čtenář si ji spíš jen prolistuje, aniž by si něco hlouběji zapamatoval.
Pro zájemce o tematiku run jde o užitečnou příručku.

1 13.06.2023

Nemůžu si pomoct, ale tohle je asi první komiks od MB, který mě příliš neoslovil. Příběh, dětští hrdinové i zvraty jsou super... ale kdovíjak originální mi to nepřišlo. Snad kdyby bylo hlouběji vykresleno pozadí probíhajícího konfliktu, chytal bych se víc - ale to by potom přestal být příběh o vztahu Matky a dětí. Obecně jsem měl problém s uvěřitelností, kdy mi místy nesedělo jednání dětských protagonistů. Když k tomu připočtu, že mi příliš neladila ani kresba (byť je srozumitelná), vysoko v hodnocení jít nemohu.
To ale neznamená, že nejde o dobrý komiks! Pokud milujete vesmírné sci-fi, máte rádi příběhy s dětskými hrdiny nebo jen nehledíte na detaily, tahle kniha pro vás bude velice vděčný materiál. Navíc má na mnoha místech vhodně temnou atmosféru, která byla pohlazením pro mou černou duši. A nemohu opomenout ani fakt, že celý příběh má neskutečný drajv, takže i přes své námitky jsem ho zhltnul nečekaně rychle.
Odpočinkové sci-fi s přesahem, které má srdíčko.

1 04.06.2023