Morbidus komentáře u knih
Nečekal jsem mnoho a dočkal se příjemné akční oddechovky. Bavilo mě to od začátku až do konce; je to vtipné, hravé a místy temné. Místy možná i trochu přepálené, ale to k tomu patří. Navíc mě zde velmi nadchla kresba; nejenže je přehledná dokonce i po čas soubojů, ale z výrazů postav vyzařovaly emoce.
Nevýhodou však pro někoho může být tloušťka svazku. Osobně jsem ho sfouknul během jediného dne, nicméně pokud vás tato manga nechytne, možná se budete trochu trápit. A ačkoli občas lze uhodnout, jak se věci vyvinou dál, Alita je natolik sympatická a silná hlavní hrdinka, že to příběhu snadno odpustíte.
Za mně tentokrát trefa a hledáte-li příjemnou oddychovku, určitě zkuste.
Pokud jsem u Nerudových básnických sbírek pociťoval jakési nihilistické chvění, tady ho spatřuji zřejmě nejzřetelněji. A taktéž musím konstatovat, že mě to zaujalo z autorových básnických sbírek doposud asi nejvíce (rozhodně nemám načteno vše). Jednotlivé básně jsou emotivními odrazy ročního období v nitru člověka, avšak nejsilnější jsou jako celek; popisují lidský život očima starce, kterému zbývá poslední rok života. Je to silná věc plná touhy - touhy po konci i po zanechání odkazu. Minimálně se mnou to pohnulo.
Tuto sbírku básní bych rád doporučil všem zájemcům o kvalitní poezii.
Jedna z knih, kterou jsem si chtěl přečíst už delší čas. Překvapilo (a potěšilo!) mě pojetí příběhu skrze volně navazující povídky, chronologicky popisující dějiny robotiky. Možná, že se nastíněná budoucnost nevyplnila, ale koneckonců - proč by měla? Obsažené myšlenky jsou nadčasové; a to činí tuto knihu výraznou.
Některé části jsou pochopitelně slabší nebo méně přehledné, nicméně hlavní myšlenka je skrze pointu vždy rozeznatelná. Psychologie lidí i robotů taktéž funguje bezproblémově. Možná mi tam ještě pár zásadních témat chybělo, ale nic se nemá přehánět.
Tento kus by neměl minout žádného nadšence do sci-fi a robotiky.
Odpovídající anime jsem viděl už dávno, takže když se mi nyní dostal do rukou první díl této mangy, nešlo tomu odolat. Byl to velmi příjemný a nostalgický návrat na místo ležící někde v minulosti. Ty emoce nezmizely, stále tam jsou.
Co víc, autor zde mezi jednotlivé kapitoly vepsal i nejrůznější bonusy (zajímavosti, vtípky,...) související s jeho tvorbou a životem. Celkově mě to potěšilo, zaujalo. Nicméně plnou palbu dát nemohu - příběh teprve začíná.
Pokud mangu či Naruta dosud neznáte, tohle je vhodné místo k seznámení.
Nemůžu si pomoct, ale tohle bych připodobnil k „fantasmagoricko-kosmicko-horrorové verneovce na solidním tripu s prudce transcendentálním přesahem.“ Ale míněno v dobrém! Atmosféra sžíravě neodhalitelného tajemna v této knize je působivá. Pravda, děj se zdá být roztržen na dvě (či více) nesourodých částí... nicméně vše je propojené, zapadá to do sebe a ty chybějící části nejsou přítomny zcela záměrně. Minimálně to tak po odhalení „skrytého příběhu“ vnímám.
Nicméně je tu pár záležitostí, které kazí celkový dojem. V prvé řadě není děj podán ve formě deníkových zápisů, jakkoli se tak chce tvářit. Některé části, jako třeba obrana domu nebo prodlévání v kosmu jsou sice popsány skvěle, ale časem se mi tato snaha o realističnost jeví jako mírně zdlouhavá. Taktéž někoho může zamrzet, že postava sestry či její kočka jsou zmiňovány natolik okrajově, že by se bez nich děj i obešel.
Pozoruhodný kus, který by neměl uniknout milovníkům kosmického horroru.
Je pravdou, že jsem vůči této knize byl (snad kvůli tématu?) mírně skeptický. O to víc mě zaujala a potěšila, když jsem jí nyní věnoval pozornost. Četlo se to prakticky samo, postavy působily uvěřitelně a jednotlivé situace jste viděli přímo před sebou v těch správných (černých a krvavých) barvách. Enzechštejna jakožto hlavního protagonistu jsem si oblíbil... a to zejména proto, že ono titulní prase se v knize vyskytuje o štětinu méně, než bych čekal.
Abych věci uvedl na pravou míru, v první půlce knihy hlavní hrdina vypořádává s násilnickým klanem Rosinských. Prase samotné (jakkoli se projevuje už v první polovině příběhu) na scénu s plnou parádou vtrhne spíše až v druhé polovině dění. Což je trochu škoda, potenciál smísit obě dějové linie v jeden celek tam byl. Ale i tak je kniha na správných místech nepříjemná až krutá; a osobně také velmi oceňuji ty části, kde občas v rámci dialogů problikne humor. Nicméně horror převažuje a závěr příběhu je poměrně uspokojivý.
Knihu bych doporučil všem se zájmem o porci slovenského horroru.
Tohle je prostě klasika a průkopník hraní dračáku na českých polích a stráních. Pamatuji si to nadšení při prvním čtení pravidel i nadšení, které zavládlo v okolí. Hltal jsem každý kousek pravidel a brzy jsme se s kamarády dostali i k vlastní hře. A tady se ukázalo, že pravidla jsou naneštěstí psána až příliš komplexně; nutně jsme si tedy museli pravidla upravit, aby nebyla až tak svazující. Nicméně hraní prvních úrovní bylo natolik zábavné, že jsme si užili spoustu zábavy a smíchu.
A pro tu související emotivnost a nostalgii hodnotím tento kus naplno.
Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí.
Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie.
Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.
Pokud máte rádi nejednoznačné hrdiny, kteří se vedle nástrah civilního života musejí potýkat s nadpřirozenými hrozbami, tato kniha je pro vás jako dělaná. Motivace i pocity veškerých postav vždy dávají smysl a postavy působí „živě“. A to včetně těch mrtvých, od celistvějších kusů až po fragmenty. Postavy se napříč knihou vyvíjejí a zejména pak nekro-pojišťovák Benedikt je vystihnut perfektně.
Příběh (respektive příběhové celky) je nabytý širokou paletou emocí a čte se úplně sám. Našlo se pár míst, kde se děj jakoby „zastavil“ nebo pro realističnost příběhu přibrzdil; výsledku to ovšem na kráse neubralo. Je to do jisté míry jemný horor, který se ale nebojí přitvrdit, když je třeba; zvládnou ho v pohodě i ti, kteří mají proti bubání výhrady. Ale buďte na pozoru - z této záhrobní knihy se nejspíš vrátíte duševně obohacení...
Skvělá kniha nejen pro hororové čtenáře - a já se těším na pokračování!
Skvělá manga. Měl jsem nutkání dát plnou palbu, ale pocitově mě cosi drží zpět. Snad několik detailů, které mohly být odvážnější či promyšlenější. Možná je to celkovou přímočarostí příběhu. Nebo určitá „nesmrtelnost“ postav? Nevím.
Každopádně je to horror jak má být. Když nějaká postava něco řekne, znáte přesně tón hlasu, cítíte ty nevyřčené emoce. Psychologie postav stojící (nejen) na minulosti je v tomto směru dokonalá. Do tří čtvrtin příběhu temná atmosféra houstne do gargantuovských rozměrů. Pak nastává nutná katarze s relativně očekávatelným závěrem; ale výsledek nezklamal.
Stejně jako jiné horrorové mangy, tohle je fajn volba. (Kvrk?!)
Velmi stručný a zkrácený souhrn osudů HPL a některých lidí kolem jeho osoby. Nečekejte žádné archetypální lovecraftovské příšery ani hlubokou sondu do spisovatelova života. Ano, dozvíte se o ústřední osobě nějaké ty zajímavosti - o náklonnosti k zmrzlině, zdrojích inspirace či názorech - ovšem ne do hloubky. Vše je víceméně jen nastíněno, jak by se dalo u tak útlé knihy čekat.
Mám-li to shrnout, neznalého čtenáře to zcela neosloví a znalého pouze navnadí. Na druhou stranu se tato jednohubka čte jedna báseň. Dost tomu pomáhá kresba, která se k výše popsané formě „hloubky“ příběhu perfektně hodí. A když se stane něco pozitivního či zlého, opravdu to cítíte... tak jak to má být.
Zkrátka a dobře, chutnalo, ale bylo toho málo.
Chvíli jsem uvažoval, zda hodnotit níž, ale nakonec jsem musel uznat, že mě tato kniha slušně odvařila. A to jak tehdy když jsem ji četl poprvé, tak i dnes, kdy vím o psychologii víc než kdysi. Skoro bych řekl, že čím víc dokážete vidět do lidské psychiky, tím je celá Psycho-série temnější, hlubší. Ačkoli knihu proslavil filmový derivát, tato kniha podle mě jeho slávu nepotřebuje. Co se mě týče, pokud jste neviděli film, jděte nejprve do knihy.
Je lhostejné, kolik toho předem víte o Normanu Batesovi; ta dusná atmosféra skrývaného psychotismu na vás dopadne už na prvních stránkách příběhu. Je pravda, že mnohé postavy nejsou až tak propracované - jde spíš o to na nich ukázat důsledky Batesova konání. Ač kniha místy obsahuje zastarávající prvky a pohledy, její téma je stále nadčasové.
Je to krátký a úderný román sahající hluboko do lidské psyché. A já bych jej doporučil všem, kteří rádi hloubají nad temnými zákoutími lidské mysli.
Perfektní sbírka povídek, jedna těch, kde čtenář horko těžko hledá nějakou větší vadu na kráse. Obálka je fajn, ilustrace taktéž a příběhy nikdy neklesají pod určitou úroveň... která však neleží nízko!
Mnohé zdejší horrorové vize z hlavy jen tak nedostanete, ať už se námětem pohybují na škále od bizarního až po brutální. Mě například velmi oslovila povídka Nezhasínej, ze které jsem cítil určitý Akta X nádech; cosi nevyřčeného. Což mám hodně rád. Nicméně ani ostatní povídky nezklamaly; tohle je prostě dobře zahráno. Jediné větší negativum, které mě takhle z fleku napadá, je příliš drobné písmo v komiksu (ano, je zde i komiks), s čímž se však vzhledem k formátu knihy asi nedá nic dělat.
Sešívance rozhodně nejsou šité horkou jehlou. Jedná se o raritní kus, protkaný kvalitními příběhy. Příznivcům horroru vřele doporučuji.
Z tohoto gamebooku jde vyloženě cítit láska k Dračímu doupěti. Zprvu hodně připomíná jeden z ranných českých gamebooků (Zlodhův hrad), ovšem osobně mi tento kus přišel živější, promakanější a s vybalancovanějšími pravidly.
Na druhou stranu, tuhle knihu zabíjí množství přebytečných odkazů. Příkladem není jen ona nezapomenutelná (CVAK!) zapasťovaná chodba (kde jsem při prvním průchodu zhynul s bláznivým smíchem na rtech), ale i při bloumání po mnohých částech hradu či jeho podzemí. Pokud přejít z jednoho konce chodby na druhý trvá pět zastavení, kdy se nic neděje, poněkud to ztratí šmrnc. Přitom sloučením některých kroků do jednoho bodu by nic nezmizelo a hra by získala na plynulosti.
I přes tuto „kostrbatost“ však knihu hodnotím velmi slušně. Příběh vtáhl, obtížnost byla snesitelná a RPG prvky fungovaly. Máte-li možnost si tento gamebook zahrát, směle do toho - starý Episomos jistě rád uvítá dalšího návštěvníka...
(CVAK!)
Zajímavá věc. Pamatuji se, že jsem tento gamebook v mládí nedohrál. Nějak mě to tehdy nevtáhlo. Každopádně knize nemohu upřít dokonale vykreslenou atmosféru temného hradu. Ta mě po letech přiměla, abych se ke knize vrátil.
A nelitoval jsem! Pravda, Zelekův příběh je poněkud naivní, ale je tady to „něco“ které knihu odlišuje. Otevřenost prostředí vyvolává dojem, že hráč má svobodu ne nepodobnou D&D. V mých očích však knize ubírá soubojový systém, kde postavu od nepřízně kostek nechrání takřka nic. Na druhou stranu - ty záhrobní verše v případě náhlého úmrtí jsou perfektní nápad. :)
Konec pak přímo otevírá dveře dalšímu dílu... který není a zřejmě nebude. Zelekovo dobrodružství se tak stává fajn záležitostí, kterou můžu jen doporučit.
Zřejmě jedna z nejpovedenějších stripových sérií ever.
Humor, jízlivost, kritika společnosti, nekorektnost, (ne)lidskost... a spousta dalších chutných ingrediencí. Personifikovaný sarkasmus. Dobrá nálada zaručena. Jen mi vrtá hlavou, proč mi je Ždibřichova persona ve svém postoji ke světu tak zatraceně podobná... :-)
Původně jsem myslel, že onu knížečku už neseženu. Naštěstí jsem se mýlil a tato raritní sbírka českých, slovanských a polských povídek si ke mně našla cestu. Ačkoli mi následující kniha podobného ražení (Sto hororů ve sto slovech) seděla o chlup více, tahle příliš nezaostává a na omezeném prostoru přináší povedenou kombinaci horroru a humoru. Jak už to bývá, ne všichni autoři se mi trefili do noty - ovšem z větší části jsem se bavil.
Prostě malá a nenápadná horrorová sbírka, se kterou je třeba počítat.
Tohle se mi velice líbilo. Čtivé, živé, výrazné. Žádné zbytečné kecy kolem, děj se prostě nesmlouvavě hrne vpřed. Minimálně co se týče titulního příběhu Mainstream, který si pohrává nejen s postavami, ale i se samotným čtenářem. Spíš než na přímý šok sází na plíživé znepokojení, kdy nelze plně odhadnout, co se bude dít dál.
Kniha je doplněna šesticí povídek – a jak už to bývá, něco mi sedlo více a něco méně. Nejvíce výživná byla jednoznačně Mašina!, tyhle odporné záležitosti rozhodně můžu. Naopak zklamáním se pro mne ukázala být Demolice, která sice měla zajímavý nápad, ale slabší děj. Příběhy přenechávají výrazný prostor čtenářově imaginaci, což je jen dobře.
Obálka knihy, ač řádně hororová, mi tentokrát tolik nesedla. To však nic nemění na kvalitě obsahu, který rozhodně patří k jednomu z klenotů sílícího proudu české hororové prózy.
Druhý díl není tak akční jako první, ale pohltí čtenáře úplně stejně. Napětí se v příběhu točí zejména okolo nového klíče - schopnost pohrát si s tím, co má člověk v hlavě se občas hodí. Tedy dokud nenarazíte na bezskrupulózního záporáka, který má drobný problém - někteří lidé si ho stále pamatují...
Kresba je jako vždy skvělá a plná skrytých detailů, což platí pro celou sérii). Pochopitelně přibudou nové postavy i zápletky. Příběh se tady posouvá zejména v tom, co postavy vědí (a nevědí). Otázek přibude a nad Klíčovem se pomalu začínají stahovat mračna.
Jako agitka pro začínající autory, aby se psaní raději obloukem vyhnuli a šli pást na louku ovce, to je ideální. Ovšem přes myšlenku, že žádný autor je lepší než chybující autor, se přenést nedokážu. :-)
Usuzuji tedy, že nebudu cílová skupina tohoto komiksu. Nicméně smyslem pro humor neabsentuji a u několika stripů jsem se i zasmál. Náročnost práce korektora nepopírám (musí to být otravné a obtížné). Je hezké že si to čtenář může na krátkém (!) textu plném chyb vyzkoušet.
Co se mě týče, raději půjdu o dům dál... :-)