Morisa komentáře u knih

Tak tohle je víc než obyčejné pozornosti hodná kniha. A když to říkám já, tak to má vážně váhu! Protože, jak moji pravidelní čtenáři jistě vědí, historické romány nejsou moje parketa. Dobře, tady to trochu vylepšuje fakt, že je to z doby války, jenže z té první - a já radši tu druhou!
Ale tohle není obyčejný historický román, a ani obyčejný válečný - má to od obojího a ještě něco navíc. Totiž při čtení vás pohltí spousta pocitů a hlavně uvědomění si vlastní identity - no jo, patriot promluvil.
V každém případě mě tahle knížka překvapila. Přes svoje náročné téma je čtivá, svižná a napínavá, je hluboká a dotýká se celkem citlivých témat - což není na škodu, je precizní, ale není nudná a pokud jste takový válečný neznaboh jako já, tak pak velice poučná.

Sice to nebude brzo, ale vím, že se k Červenobílé znovu vrátím.

4 24.09.2014

Ok, počtvrté s Annikou a počtvrté úžasné! Jen s tím rozdílem, že tentokrát to bylo ještě o něco úžasnější!
Ne, nekecám, vážně to bylo fantastické. Vlastně ani nemám co dodat? Můžu tu jen opěvovat, jak skvěle jsem se bavila, můžu vyzdvihovat autorčin talent i to, jak ji "Agathovský" styl svědčí - to můžu, ale stejně bude nejlepší, když si to přečtete!
A koukejte si to přečíst, budete z toho na větvi stejně jako já!

Prostě senzační v každém jednom slově. Liza je jediný autor, který mě baví, i když píše knížky, které mají víc, jak tři sta stran. Prostě si mě omotala kolem prstu a já ty její příběhy žeru. A Prime time jsem doslova hltala!

Královna severského krimi je tu tentokrát ve své nejlepší formě a svůj titul si právem zaslouží!

A víte co? Já si jdu Prime time přečíst znovu!

4 14.07.2014

Zase jsem se jednou nechala zlákat a koupila jsem si knížku o hubnutí. Stává se mi to pravidelně každé léto. A kdo by se divil? Z každé výlohy na člověka křičí ty roztomilé, maličké plavečky. Pak ty kypré tvary, které si jeden v zimě pochvaloval, jsou rázem nehezkými faldy!
Je to hrozné, ať se snažím sebe víc, v něčem jsem prostě pořád ženská!
V každém případě, a bych se nerozkecávala o své postavě, Malá kniha štíhlosti zas takovou chybou nebyla. Je to docela praktická, a především stručná - což já velice oceňuji - příručka pro zdravý, aktivní a štíhlý život.
Jo, padlo mi to do noty a nejen svým obsahem, včetně lákavě vypadajících receptů, ale i hezkou grafikou.

Jo, jo, pro takové pecivály, jako jsem já, je to knížka jak dělaná!

4 26.06.2014

Inu do třetice všeho dobrého a zlého. Nebo tentokrát bych spíš mohla říct fakt dobrého. Dvě předchozí knihy jsem četla a bavily mě, jenže tahle? Ta mi fakt sedla do noty!

Vlastně ani nevím čím, je to docela průhledný romanťák. Ale na druhou stranu má pár svých vážně světlých chvilek a především pak úžasné hlavní postavy. Ty jsem si fakt zamilovala a užívala si každou stránku.
Jistě, Manželský omyl asi nikdy nevstoupí do dějin literatury jako nějaké úžasné, nevídané dílo, ale to by člověk asi ani od knížky s takovým názvem nečekal. Pro mě to byla příjemná, vtipná oddechovka na dvě odpoledne. Moje očekávání bylo navíc předčeno, takže já jsem vážně spokojená.

Zkrátka, občas to chce knížku pro relax.

4 13.05.2014

Ze zimy do tepla, ze severu na jih.

Poslední thriller, který jsem četla, byl samozřejmě severský - Vraní dívka. Ono ostatně když chcete nějakou detektivku, stejně nakonec skončíte u těch severských - mají na to monopol. Proto když jsem v knihkupectví objevila Medozvěstku, musela jsem se chtě nechtě nechat zlákat.
Sice je pravda, že mě na jednu stranu docela odrazovalo to prostředí a to všechno - jsem člověk hledící dopředu a, promiňte mi to, Afrika je krok zpět – ale i tak jsem byla zvědavá. A ve výsledku byl onen krok zpět jeden z největších kladů celé knížky. Totiž nejen ta jiná kultura, divokost, nepokoje, kmenová politika, ale i ty zaostalé způsoby vyšetřování. Člověk si najednou uvědomí, co všechno bere za samozřejmost.
No, v každém případě je Medozvěstka velice výjimečná kniha. Snoubí v sobě kriminální případ s historií Keni, s cizí mentalitou a kulturou.

A přesto jde nakonec jen o to jedno, o moc a vládu, o vraha a oběť.

4 10.04.2014

Zas jsem jednou zabloudila do hlubokých vod společenských románů. Nejsem na to pyšná, ale je pravda, že občas mě prostě baví! Jako třeba romány téhle slovenské spisovatelky. Občas je prostě super vypnout a číst si o obyčejném životu. Po několika severských thrillerech je to ostatně skvělá medicína.
A tak jsem se rozhodla pro tenhle nejnovější román. Od autorky jsem četla už několik knih a musím říct, že Lék na smutek není vůbec špatný. Možná bych se nebála říct, že je nejlepší, co jsem četla. Celé to temnější, smutnější, zoufalejší naladění je vlastně nakonec dost blízké těm mým thrillerům - i když z trochu jiného úhlu pohledu.
V každém případě má Lék na smutek dost co do sebe a potom, co si člověk knihu přečte, se nad svým životem nejednou zamyslí.

4 30.03.2014

Pana Hrabala miluju už hrozně moc dlouho - tedy jestli se dá při mém věku říct hrozně dlouho! No zkrátka na základce jsme měli v povinné četbě Pábitele a od té doby v tom jedu. Pábitelé a pábení mě nikdy nepřestalo fascinovat.
Tak trochu jsem chtěla vždycky pábitelem být. Jenže jak jsem se z téhle knihy dozvěděla, na to mám evidentně až moc spokojený a snadný život. Inu, všechno má svoje.

V každém případě V rajské zahradě trpkých plodů je úžasná knížka. Tedy pro všechny, kdo mají rádi Hrabala a jeho tvorbu. Autorka zprostředkovává celý Hrabalův život tak, jak byl. Osobitý, svůj, hloubavý, trochu nerudný, smutný, přesto umělec s něžnou duší a zranitelným srdcem. Takový Hrabal byl.

Osud Pábitele číslo jedna se mě hodně dotkl...

4 22.03.2014

I když jsem Kukačku začala číst jen tak z nudy, tak mě vážně bavila! Skvělý námět, postavy, které si oblíbíte i ty, které byste nejraději zašlapali do země, čtivý příběh i styl psaní, dobře vykreslené charaktery i celý samotný děj.
Na to, že je to jen taková knížečka do kapsy, nebo do kabelky to není vůbec špatné! Ba naopak, místy jsem se bavila, místy jsem byla napnutá a skoro všude jsem fandila svým oblíbencům. Hlavně teda Marii - správná holka, ke které nebyl osud až tak přívětivý. Ale ona to bere jak to je. Ostatně její "pohádka" na ní teprve čeká.

Je tedy pravda, že je to místy zdlouhavější a celkově má knížka hodně stran, ale když se jednou začtete, utíká to rychle.

Já jsem se bavila i přes tu nálepku román pro ženy!

4 20.02.2014

K téhle knize jsem přistupovala docela s rezervou. Ne že bych pana Trošku zcela zatracovala, musím se přiznat, že jeho trilogii Slunce, seno, atd., mám vskutku v oblibě, ale nebyla jsem si úplně jistá, co od něho jako kuchaře mohu čekat – já, vegetarián.

Jenže mě čekalo velice milé překvapení. Jistě, pan Troška není žádný Pohlreich, ale ani Babica – naštěstí! Všechny jeho recepty, které tedy vlastně jeho nejsou, vypadají jako docela dobrá, netradiční a přesto obyčejná jídla. Navíc mě, zmiňovaného vegetariána, čekalo další překvapení v podobě mnoha bezmasých jídel. Troška u mě trošku zabodoval :)

Navíc musím uznat, že takhle zábavně zpracovanou kuchařku jsem ještě nečetla - což je velké plus. Jo, já jsem z ní docela nadšená. Ovšem kdo je nejvíc nadšený, tak to je můj táta - rozený žravec.

4 29.11.2013

Četla jsem Explozi a byla jsem z ní nadšená! Bylo tedy jasné, že na řadu musí přijít i Studio 6 (originální název je ovšem daleko výstižnější a taky lepší ;).
Bylo zajímavé sledovat hlavní hrdinku, kdy je ještě mladá a ne tak zkušená jako její vyzrálejší já z předchozího příběhu – tu holku začínám mít ráda.
Mnohým se nejspíš nemusí zamlouvat styl jakým je kniha psaná. No mně osobně je novinářský jazyk velice sympatický - je svižný, má spád, jde k věci, místo aby se zaobíral nepodstatnými maličkostmi, a přesto mu nechybí náboj a naléhavost samotného sdělení.
Ovšem forma není vše, jde především o příběh! Jenže co si budeme povídat. Děj samotný je opět dobře propracovaný, napínavý a veskrze netradiční - je ale takřka brilantní. Říkám ale takřka, protože věřím, že mě Liza ještě překvapí a ještě víc přiková k židli. Zkrátka Studio 6 je super a já se těším na další Anničino vyšetřování...

4 20.11.2013

Tohle je kniha, která vám vyrve mozek z hlavy!

Kostkař je jedna z nejlepších knižních postav, jakou jsem měla kdy tu možnost poznat. S Kostkařem je tak snadné sžít se, vcítit se do něho...
Kostkař je psycholog, psychopat a sociopat v jedné osobě. Svůj osud nechává to náhodě a kostce.
Kostkař mě uchvátil, kostkař mě nakazil – chvíli jsem chodila s malou kostičkou v kapse a nechala ji za sebe rozhodovat! A byl to ten nejvíc svazující a zároveň osvobozující pocit, co můžete zažít.

Kostkař je blázen... umělec...

4 22.09.2013

Na nový román autora, který napsal Svět podle Garpa, jsem se těšila jak malej Jarda! Byla jsem hrozně moc zvědavá, s čím Irving přijde. No a musím říct, sakra on se mi strefil do chuti!
Mám hrozně moc ráda, když se v některé knize objeví postava, která je "jinak" orientovaná - pan Irving mi tím v Jedné osobě udělal velikou radost. Je vidět, že je to člověk, který se nebojí, nebojí se témat, která jsou kontroverzní, a která nemusí být každému pochuti...
A zpětně když se nad tím dílem zamýšlím, musím říct, že to není jen brilantně napsaný příběh, který se čte skoro sám, příběh se zajímavými postavami, především je to hluboký vhled do lidské duše.

4 20.09.2013

Hrozně se mi líbí, jak se v knize mísí štěstí a smutek - stejně jako v opravdovém životě. Ať sáhnu po jaké chci knize od Táni, vždycky se mě nějak dotkne, vždycky ve mně něco zanechá. Tyhle knihy by ženy měly číst a taky by si z nich měly vzít příklad... Žít s tím, že mě muž bije... to je přece strašné...

Každý přece chceme věřit, že smrtí to není definitivní. Nebo teda aspoň velká většina z nás. Prostě to nemůže být utrum, šmitec, finíto - náš esprit, energie, duch jen opustí naše mrtvé tělo a odebere se do vyššího levelu života.
Upřímně doufám, že to tak je - nechci umřít! A to je taky důvod, proč jsem se pustila právě do téhle knížky.
Záhrobí je totiž hrozně neprobádaná area a já jsem ráda, že je aspoň pár lidí, co se jím zabývá.

Tak či onak, ať věříte na posmrtný život, nebo ne, tahle knížka má něco do sebe. Jistěže skeptici uvidí jen utkvělou snahu člověka lpět na své nesmrtelnosti, ale některé ty argumenty stojí za zvážení!

Rozhodně zajímavá publikace a já doufám, že se její autor nemýlí!

3 19.11.2014

K Mapě Anny jsem přišla jak slepý k houslím. No, až tak ne, ale když mi ji přinesl bratr jako dárek, doopravdy jsem nevěděla, co čekat.

Nicméně po pár přečtených stránkách – první povídce – mi došlo, že tohle brácha koupil jen čirou náhodou. Po čtivu pro náročné by s úmyslem určitě nesáhnul.
Mně to ale nevadí. Ba naopak, té náhodě jsem opravdu vděčná, protože díky tomu jsem měla možnost okusit jedno ze současných kvalitních českých děl.
Nevšední, inteligentní, procítěné, zábavné a chytré. A i když je to trochu těžší kalibr, mně se Mapa Anny četla s lehkostí!

Je to jedna z mála povídkových knížek, které jsem vůbec kdy četla a z ještě většího mála, které mě vůbec bavily. A právě proto si té knihy tolik cením.

3 22.09.2014

Už jsem četla Manželskou smlouvu, takže jsem byla celkem zvědavá i na Manželskou past. Jasně, asi jsem čekala, že to bude něco podobného - jen v jiném kabátku, ale byla jsem prostě zvědavá!
No nakonec můžu říct, že jsem si původně myslela, že to ani tak dobré nebude. Skoro mě to bavilo víc, než samotná Manželská smlouva - a že to byla fakt dobrá kniha.
Každopádně co mě nejvíc pobavilo, je fakt, že na sebe knihy navazují. Meggie je sestrou Nicka z prvního dílu trilogie. Líbí se mi, že se postavy znají a že je to zkrátka volné pokračování.
Není to něco tak extra světoborného - to by snad ani nikdo nečekal - ale je to příjemná oddechovka s lehce erotickým nádechem. A někdy jsou takové knížky prostě nejlepší...

3 28.01.2014

Opravdu povedený thriller. Vlastně bych ani tak dobrou knihu nečekala! Osobně mě totiž příběhy z lékařského, vědeckého, nebo podobného prostředí moc nebaví a nezajímají. Je to nejspíš tím, že jim často nerozumím. Bohudík existují výjimky a Nano je toho důkazem. Robin Cook dokáže psát i o těch nejsložitějších věcech tak, že je pochopí každý laik. Což je obrovský plus.
Druhým velkým plusem je samotná hlavní protagonistka. Piu jsem si oblíbila hned po prvních stránkách. Je to skvělá žena - statečná, tvrdohlavá, odhodlaná. Není to žádná puťka ani pipka - to mi imponuje.
No jak jsem ze začátku z takového dárku nebyla moc odvázaná, teď jsem ráda, že je Nano moje.

3 26.12.2013

Mé už několikáté setkání se s McEwanem. Od přečtení Betonové zahrady je McEwan mým oblíbencem a já při každé nové knize tajně doufám, že mi právě ona navodí podobné pocity úžasu a zhnusení – ty stejné, jako ona zmiňovaná zahrada.
K mé smůle se ta zatím nestalo - ale neztrácím naději!

I přes mé, možná až moc velké očekávání, na mě Mlsoun vskutku zapůsobil. Opět je příběh psaný oním brilantním jazyk, který je tak vlastní právě jen McEwanovi. Dobrá forma je ovšem jen jednou z mnoha složek úspěšné knihy. Já především hodnotím obsah a ten je nadmíru uspokojivý. Co říkám, je výtečný - nechybí mu nápaditost, zdravá čtivost, lehký závan sedmdesátých let a prostě to McEwanovoské fluidum, které dýchá z každého řádku!

Sice si na druhou Betonovou zahradu bud muset ještě chvíli počkat, ale Mlsnou mi to čekání příjemně krátí.

3 21.11.2013

Když mi kamarád s přáním k narozením předal tuhle knížku, brala jsem to jako recesi. Zasmála jsem se a nijak jsem nepočítala, že to budu číst. Jenže mi to nedalo a já začala šmejdit. Vyhledala jsem si nějaké informace a hle. Ona to asi není taková kravina, jak se na první pohled zdá.
Teď po přečtení mohu říct, že je to chujovina, ale skvělá chujovina! :D Já jsem se vážně bavila.
A co víc, ono není jen ploché, vulgární, lacině zábavné - jako většina komerčního humoru. Je to spíš neotřele vtipné, místy sarkastické, často satiricky nastavené zrcadlo naší společnosti.

Na hrubý pytel, hrubá záplata.

Jedině takovouto ránou mezi oči, ty oči otevřeme a dojde nám, jak pustě žijeme…

3 19.11.2013

Vždycky mě zajímaly knihy popisující období totality. A bylo zvlášť zajímavé číst tuhle knihu v průběhu voleb.
No díky ní jsem se ještě daleko víc utvrdila v tom, že komunismus, potažmo socialismus je jen nechutný nádor na lidské svobodě.

Každopádně tenhle příběh je něčím výjimečným. Většinou jsem četla knihy, kde se psalo o disidentech a revolucionářích - tohle je jen prostý popis nuzného života za totality.
Možná právě to z téhle knihy dělá tak zvláštní, smutné dílo. Ovšem abych autorovi neupírala! Nedá se říct, že bych se u knihy nebavila a nesmála! Autorův styl psaní je velice zábavný a protkaný ostrým humorem.

No, nejspíš jen s ostrým humorem se to všechno dalo přežít.

3 28.10.2013