Mortisha
komentáře u knih
Dokonalé stopy
Helen Fields
Audiokniha- Jan Šťastný
První z detektivní série, klasický krimi thriller, dva detektivové řeši dva odlišné případy. Zajímavé na této knize je, že od začátku víte kdo je pachatel ale to neznamená, že není napínavá. To jí právě dělá zajímavou, kapitoly jsou psany i s pohledu pachatele a jeho mysl a úmysly se nám plně otvírají.
Detektivové jsou dobře popsáni a stejně jako případ odhalujeme jejich minulost a rozvíjení jejich postav. I když on je na začátku klasický bručoun nakonec si je oba oblíbíte.
Upozornění v příběhu se popisuje mučení, potratová tématika a zneužívání. Některé scény jsou celkem brutální ale ti z vás, kteří čtou thrillery jsou většinou zvyklí.
Kniha mě bavila a vrhnu se na další případy, baví mě vyšetřovatelé a pokud dá autorka v dalších případech tolik prostoru i pachatelům, budu pokračovat.
Dokonalá kořist
Helen Fields
Audiokniha čte Jan Šťastný
Luc & Ava
Druhý díl série
Opět se setkáváme s dvojicí detektivů, kteří řeší rovnou čtyři velmi brutální vraždy. Autorka si popis události užívá a nebere si servítky. Kromě nemilosrdných vražd, se podíváme i do prostředí darkwebu a zjistíme, co vše je zde možné.
Detektivové v sérii mají i osobní život a ten mě baví. Udržuje druhou linku napětí.
Druhý díl je pro mne trochu slabší, protože zde se nedostává tolik prostoru pachatelům, jako to bylo v prvním díle. Zde se už více setkáváme s brutalitou a méně s psychologii, ta byla v prvním díle lepší. Vyšetřovatele už také známe a i když mě jejich linka baví a možná to bude hlavní důvod, proč budu pokračovat v sérii, nejvíce z jejich osobnosti se nám rozkrylo už v 1. díle. Respektivě hlavně u Luca, zde dostává větší prostor Ava a její osobní život. Také mi trochu chybí Edinburgh, příběh se tam sice odehrává ale už o tom moc nevíte. Mám ráda na detektivkách ponurou atmosféru a zde už chyběla
Jako detektivka je ale napínavá a čtivá. Mohu jen doporučit.
Foxglove
Adalyn Grace
Hned po prvním dílu jsem se vrhla na druhý, ten jsem přečetla v podstatě na jeden zátah. Obě knihy mě neskutečně bavily, jsou napínavé, temné, romantické.
První díl byl možná trochu více temný a "detektivní" v tomto díle, už je vyšetřování opravdu jen okrajově a je tam spíše jako motivace pro hlavní hrdinky.
Vedle Signy dostává svůj prostor i Blythe, tu jsem si oblíbila už v prvním díle a do hry se přidává ještě Osud. Reálná postava vydávajícího se za prince, který přišel zamíchat karty. Tak jako v prvním díle mne bavilo, jak kniha vysvětluje některé věci o smrti, tak zde se dostaneme k úvahám o tom, zda se dá bojovat nebo vyhrát nad osudem.
Osud je zde brán jako postava, která přestože se chová pomstichtivě a ničí štěstí dvojici z první knihy. Je jasné, že v základu kladná, jen je nešťastná a určitým způsobem si ji oblíbíte, zvláště zda jak konec napověděl hra teprve začne. Jak se bude tato linka vyvíjet mne napadlo, už někdy na začátku ale na kroketu, kde se mimo jiné ukázalo, jak dokáže tahle čtveřice být zábavná, jsem si tím byla víceméně jistá.
Od prvního dílu jsem měla podezření na osobu, která mi byla podezřelá a v tomto díle si autorka na tuto notu přisadila ale nakonec tomu tak nebylo a pro mne bylo překvapením kdo byl vrahem.
Obě knihy jsem si zamilovala a těším se jak se situace bude vyvíjet.
Beladona
Adalyn Grace
(SPOILER) Beladona mne od začátku vtáhla do podivného temného děje. Bavila mne hlavní hrdinka, která po delší době není naivní křehule ani borkyně v těsné kůži. Je sarkastická, je zábavná, je temná ale i dobrosrdečná. Možná je prokletá, protože kolem ní všichni umírají, až na ní samotnou, k ní jen chodí Smrtonoš a vidí duchy. Doprovází ji i na poslední místo, kde má šanci na nový začátek. Nedávno tam zemřela paní domu a její dcera je vážně nemocná, aby od sebe odvrátila podezření začne pátrat co se v jejím novém domově skrývá za tajemství. Neví komu může věřit a bude se muset spolehnout na spolupráci se Smrtonošem, kterého sice vinní za to, že ji sebral všechny blízké ale je také jediný, kdo je vždy s ní.
Jak to tak bývá ukazuje se, že nic není černobílé. Signa musí zjistit, kdo jsou ostatní a hlavně kdo je ona, zda chce jednat podle příručky nebo podle sebe. Přijmout své temné stránky a vše co je s nimi spojeno.
Smrtonoš ji časem ukazuje, že ani smrt není jen špatná.
Většina postav mě bavila, jak Signa a Smrtonoš, tak Sylas (toho jsem prokoukla) tak Blythe. Hlavní detektivní zápletku jsem více méně odhalila ale záměry hlavního pachatele mi moc smysl nedávají, je tu ještě jedna osoba, které pro mne má něco podezřelého a čekám jak se v dalším díle vyvine.
Kniha mne bavila, má dobrou atmosféru, pomalou romantickou linku, která mi vyhovuje, žádné přehnaně popisující scény a několika stránkové zbytečné zasahování do děje.
Pokračují plynule na další díl a doufám, že mne bude bavit jako ten první.
Sláva Dýňové královně: Ukradené Vánoce Tima Burtona
Shea Ernshaw
Jakmile jsem tuto knížku viděla okamžitě jsem ji bez váhání musela koupit. Jedná se i pomyslné pokračování Ukradených Vánoc od Tima Burtona. Je to příběh o Sally, která se snaží vyrovnat s úlohou královny Halloweenského města. Která se cítí být ztracena v nové roli a přála by si zůstat pořád nenápadnou hadrovou panenkou, od které nikdo nic neočekává. Při útěku před sebou nalezne novou říši a musí se rozhodnout co si opravdu přeje.
Celá kniha je hodně o hledání sama sebe, poznání minulosti a přijmutí se. Sally se musí rozhodnout zda se vypořádat s řadou nočních můr nebo v klidu spát.
Kniha má příjemnou ujetou burtonovskou atmosféru. Dostanete se do ostatních říších a čeká tam na Vás nejedno překvapení. Kniha je určena pro čtenáře 12+ ale vůbec mi to nevadilo, děj je zábavný a celkem napínavý. Jediné co bylo na škodu bylo až moc časté opakování, jak děje tak hlavně pocitů, možná právě kvůli nižšímu věku čtenářů, aby se lépe vcítili do hlavní hodinky ale pro mne to bylo už zbytečně. Jedna kapitola je dokonce vytištěná dvakrát.
Gothikana
RuNyx
Na Gothikanu jsem se strašně těšila protože, jsem doufala, že potěší moje černé srdíčko. Ze začátku mi příběh dost připomínal seriál o Wednesday, to by mi nijak zvlášť nevadilo, kdyby se nevydal směrem 50 odstínů šedi. To už mi trochu vadilo, protože nejsem vyloženě fanda toxických vztahu a zde mě to trochu rušilo a k Vladovi jsem si nenašla cestu. Chápu, že autoři podobných knih chtějí ukázat vývoj takových postav ale zde se to za mne moc nepovedlo. Corvina byla celkem fajn podivínka se svými tajemstvími, možná by mne bavilo více, kdybych se více než o jejich rozmnožovacích orgánech dozvěděla více o její minulosti, vyrůstání s matkou a její diagnóze. Celý děj na Verenmore(Nikdyvíce) mne ale bavil a těšila jsem se, jak věci dopadnou. Atmosféra je tam pěkná a temná, někdy opravdu strašidelná a napínavá ale pak přijde Vad a jeho ... a pro ostatní děj nezbyde moc místa. Neříkám, že scény jsou popsané špatně ale nevyhledávám knihy kvůli nim a beru je spíše jako doplněk děje než samotnou linku. Také konec mi přišel zbytečně zrychlený, pravděpodobně se počítá s pokračováním protože, je zde ještě pár otázek nevyřčených. Upřímně nevím, zda budu v případném pokračování pokračovat, na Verenmore bych se i vrátila ale musel by se děj věnovat více záhadné škole a lesu. Knihu ale celkově hodnotím celkem dobře, bavila mne to říci nemohu ale nejsem z ní tak nadšená, jak jsem si představovala, když jsem ji viděla ale i zde přichází malé zklamání, zlatý název knihy se po prvním přečtení skoro úplně odřel. Ale má jednu věc, co je pro mne novinkou a celkem jsem si ji užívala a to je vlastní soundtrack.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Co k téhle knize říct? Vše už asi zaznělo. Možná jen, že je plná klišé. Jedno za druhým, naprosto přesně víte, jaký bude děj a stejně čtěte dál. Je to prostě zábavné, je to akční a hlavně sexy. Je to Xander, nepřístupný tvrďák, který své pocity schovává za štíty a křehká Violet, která se ocitne tam, kde nemá šanci přežít. Ona se zocelí, prolomí štíty a doslova lítají blesky
Je to prostě jen fajn odychovka.
Šarlatový závoj
Shelby Mahurin
Předchozí sérii jsem nečetla ale neměla jsem větší problémy se v ději nějak orientovat, snad jen v některých dřívějších postavách a jejich kouzelné moci. Většinu potřebných událostí autorka shrne a není se nějak potřeba zabývat tím co bylo dřív, nový děj je osamocený příběh a nepřijde mi, že by bylo potřeba něco dovysvětlovat.
Kniha má celkem temnou atmosféru, což mě baví, je v ní mnoho bytostí a ty jsou celkem dobře vykresleny. Napínava zápletka ohledně vyšetřování podivných vražd, žene děj kupředu a kniha je čtivá. Nejvíce ale děj ubíhá hlavně kvůli romantické lince, ta je pomalá a zábavná, někdy jsem se až musela usmívat.
Hlavní postavy jsou upír Michal, nepřístupný, vtipný a naprosto okouzlující. Proti němu stojí mladá lovkyně Célie, ta opět představuje naivní slabou slečnu, která nám časem ukáže, že je vlastně strašně odvážná a chytrá ( tím samozřejmě okouzlí toho největšího frajera) mě ale většinou přišla dost pitomá a často mě až štvala. Samozřejmě aby děj byl takový jako je, musíme dát hrdince dost času aby jí všechno došlo ale někdy už to bylo na škodu, místo chytrých otázek se plácala sem tam a důležité věci zůstávaly neřešeny. Taky mě dost vytáčela předsudky, že začátku měla být osvícená a kamarádit se s různými bytostmi ale vzápětí a celý děj odsuzovala upíry, o níž vůbec nic nevěděla a kteří pro ni mnohé udělali.
Další výtku bych měla k tomu, že se v ději a rozhovorech objevovaly "moderní" věci, (např. Potřebuju mentolku, fajn skočím ti pro pastu a kartáček nebo mám firmu rakve s.r.o atd.) Dále nějaké oslovování a tykání, chvíli to byla mademoiselle a monsieur, což mělo mnohem škádlivejši podtext než celá kočička.
Ale od této krásné knihy dostane přesně to co chcete, oddychovku, romantiku a celkem napínavý temný děj. Pokud ale chcete větší literární hodnotu, tak v těchto vodách nehledejte.
Dracula
Bram Stoker
Jedna z mých oblíbených knih, jedna z mých nejoblíbenějších postav. Legenda mezi knihami a naprostá legenda mezi postavami. Ať je pověst z 15. století o Vladovi Napichovači jakákoliv, Drakula je opravdu nesmrtelný, žije s námi od roku 1897, a bude zde ještě dlouho, bude nejvýznamnějším upírem, bude zásadní hororovou bytostí a nevěřím, že jeho slávu předčí jiný upír. Jeho legenda je pravdivá v tom, že je otcem všech Nosferatu, je první z nich, je nejmocnější a všem jim vládne, je jejich hrabětem.
Celý příběh má užasnou atmosféru, je temný a ponurý. I přesto, že kvůli několika filmovým zpracováním celkem známe děj, je napínavý. Přiznávám, že některé pasáže jsou kvůli deníkové formě zdlouhavé, hlavně výklady Van Helsinga mě moc nebaví a věčné omílání náboženského poslání mě nebaví. Musíme si ale uvědomit, že byla psána v nějakém období. Idealismus že, láska a víra je jediná, která přemůže zlo a temnotu,nám může připadat místy až úsměvný.Všichni jsou tak kladní a stateční, že jsou více nereální než celí hrabě. Více než o horor se jedná o gotický román, který je předchůdce hororu, který hraje více na temnotu, tajemno, nadpřirozené jevy, kletby, šílenství, lásku nevinné dívky a udatného rytíře, zřícené gotické hrady. Zde všechno dostaneme v plné síle.
Jedna z mála věcí, co mne na románu mrzí je ta, že Drákula zde nedostává mnoho prostoru, je vlastně i mírně zesměšňován Van Heskingem. Je to logické, protože dříve tyto postavy byly jen znázorněním zla, až později jsme je začali obdivovat a dávat jim kladnější a lidštější vlastnosti, začali jsme si je romantizovat a dělat z nich v podstatě hrdiny. Proto je jedním z mých oblíbených filmových Drakulů ten od Coppoly, přijde mi, že se nejvíce drží originálu a ještě mu dodává více. Drakula je zde mocnější, váženější a přitom má i svou oduševnělou část. To co Stroker jen naznačuje ve spojení Drákuly a Miny, jejich propojení a touha zmocnit se její duše, to že ona jediná s ním má soucit, zde dostává hlubší rozsah a ve znázorněním Garyho Oldmana jako naprosto dokonalém hraběti a nádherné nevinné Winony, je už jen dokreslení dokonalého příběhu.
Ochráním tě
Peter May
Další kniha od tohoto autora. Mám od něj přečtenou už trilogii z ostrova Lewis, ta byla úžasná. Autor ve svých detektivkových románech ukazuje drsný život na ostrově, cítíte chladné počasí, vítr a déšť, cítíte slanou chuť ve vzduchu a rašelinu, slyšíte lámání mořských vln o útesy, racky a mečení ovcí. Lidé zde mluví gaelštinou, jsou uzavření, nespoutaní a drsní jako chladná krajina.
Detektivky Petera Maye jsou pomalé, dějové linky se proplétají a postupně nám otvírají tajemství jejich obyvatel. Pokud máte rádi detektivky s litry krve, létajícími střevy a podobně budete se neskutečně nudit. Musím přiznat, že jsem během čtení malém zapomněla že se má jednat o detektivku, pro mne to byl spíše román, v jehož pozadí byla vražda. Román s mrazivou atmosférou a dramatickými osudy, pro mne je toto výhra a proto mám autora ráda, ovšem oproti trilogii, zde nejsem tak nadšená jako jsem byla po předchozím čtení. Zklamáním je pro mne hlavně ukončení, nikoliv protože jsem určitou situaci odhadla, ale spíše urychlenost nebo až trochu nelogičnost a zbytečná překombinovanost závěru.
Tma pod srdcem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Pokračování knihy Světla nad močálem. První kniha mě nadchla a u pokračování to není jiné, autorka opět do fantasy světa vměstnala tolik vážných témat a psychologie. Při čtení můžete prožít emoční jízdu, kdy nevíte zda plakat nebo se smát nad sarkastickými komentáři. Může vám pomoci v pochopení různých psychických rozpoložení, jak svých tak u ostatních. Někdy mi knihy přišly spíše jako psychologické příručky, pro mne jako citlivější povahu tak jako pro rodiče byla často poučená.
To ovšem neznamená, že by fantasy svět byl nějak ochuzen. Chybí zde už prostředí močálů ale je tu nově Ostrov neviňátek a Bujan, oba krásně vykreslené a opět Temný Nav, tak temný a nemilosrdný, opět vás postaví před vaše vnitřní nestvůry a ukáže vám, že nic není jen černobílé. Že rozhodnutí je na vás, zda je nakrmíte, budete s nimi bojovat nebo je přijměte jako svou součást.
Je zde také romantická linka, ta se oproti prvnímu dílu rozšiřuje a dostává se jí větší rozsah. Pro mne možná trochu zklamání, protože jsem si oblíbila jiného favorita. Ale zároveň jsem ráda, že nevznikl dramatický trojúhelník, který by knihu posunul více do romantických žánrů, což by pro mne byla škoda a Leně by asi opravdu bouchala hlava.
Kniha má mít třetí díl, na který se neskutečně těším. Věřím, že autorka pojede ve stejném stylu a opět dostaneme psychologicko - fantasy knihu, která nám opět ukáže jak složité umí pocity někdy být.
Láska v Paříži – Romy Schneiderová a Alain Delon
Thilo Wydra
Kniha o filmu a lásce. O lásce k filmu a lásce dvou ikon filmového plátna. On byl na počátku své kariéry a ona už byla legendární Sissi. Film jim dal jeden druhého ale rozdílnost jejich povah je rozdělila. Přestože jejich vztah trval krátce, jejich srdce se nikdy nerozdělila.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli slovanské mytologii a nádherné obálce, která mne hned zaujala. Ze začátku jsem se trochu bála, že to bude kniha jen pro mladší ale zaujaly mne odstavce na začátcích kapitol a Lenin "živý" život. Po zvratu na plese jsem knihu dočetla na jeden zátah. Poté co Lena začne bojovat sama se sebou, morálními hodnotami, všemi demony, kteří szřírají jak ji, tak ostatní, jsem dostala užasnou knihu, která nabídne zábavnou mytologickou stránku a temnou psychologickou rovinu. V knize je hodně témat k zamyšlení, je neskutečně vtipná a temná zároveň, není to jen fantasy, není to jen YA, je tam toho mnohem více.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Tak jsem si v rámci dubnové české výzvy vybrala tuto autorku a nevím co jsem přesně čekala ani to, co jsem dostala. Dostala jsem atmosféru temnou, hutnou, často nechutnou a nepříjemnou. Příběh mysteriozní, psychologický, hororový, romantický, pohádkový. Příběh o čtyřech kamarádech z dětství, jejích dospívání a dospělí život. Život jejich nejbližších, kteří jsou všichni propojeni s tajemným zámečkem na Běstvinách. V tajemném místě, kde vypravěč bude vyprávět i to, co nikdo neví, kde vás bude nutit dělat věci, které by vás ani nenapadli. Nebo napadli? bojíte se svých činu? odpovědnosti za ně? bojíte se sami vyprávět?
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Třetí kniha od Pauly za tento rok a opět skvělá. Mě tato autorka opravdu baví a nemůžu se dočkat na něco nového od ní. Jak jsem psala v dřívějších hodnoceních, dočkáte se psychologických postav, které mají své temné stránky a časem vám je ukážou. Žádná postava není černobílá a všichni si nesou své hříchy. V jejích knihách nalezneme větší počet postav/žen, které vyprávějí své příběhy, jak z přítomnosti tak minulosti, časem se tyto postavy začínají proplétat, začíná se před vámi otevírat napínavý děj, od kterého se neodtrhnete. Důvod proč mě tato autorka zaujala, je ten, že mne vyloženě nebaví detektivka a od ní jsem jí nedostala. Vyšetřování je na pár prvních stranách a pak jen letmo na konci, žádní detektivové, jen zúčastnění vám postupně ukazují, co se stalo. I když už tušíte, kam bude závěr směřovat, je zde ještě tolik překvapení a zvratu, že prostě musíte pokračovat ve čtení. To co mne na autorce nejvíce baví, pravděpodobně odrazuje ostatní, její množství postav, množství děje a přeskakování v něm, převaha psychologie před krimi zápletkou. Pro mě je také zajímavé, že nejlépe přijatá kniha od autorky byla Dívka ve vlaku, a pro mne byla nejmeně zajímavá, nejjednodušší a nejméně propracovaná ale určitě měla největší "reklamu"
Najdi mě
Anne Frasier (p)
Mrazivý thriller z Mohavské pouště, který má být plný zvratů. Zvratů tam je hodně a kombinací ještě více, možná až moc. Vraha víceméně známe od prvních stran ale pořád nalézáme vodítka na možnost, že situace nebude tak jednoduchá. Jak moc je závěr překvapivý? pro mne moc ne. V posledních cca 30 stranách jsem dokonce přeskakovala odstavce. Některé situace zbytečně přehnané a překombinované a nakonec bohužel nepřekvapivé. Mám ráda psychologické postavy a zde jsem se těšila na vztah otce (seriového vraha) a dcery, kde se nabízela možnost jedinečného pohledu do "podivné rodinky" ale určité postoje se často opakují a mnoho jich je odbyto. Knihu jsem přečetla cca za den, ale že bych byla nadšená to bohužel říci nemohu. možná zkusím druhou sérii od autorky, ale z touto pravděpodobně pokračovat nebudu.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Tak tohle je pro mne velmi rozporuplná kniha. Pokud by si s autorem nezahrál osud tak, jak to udělal, pravděpodobně bych jí ani nečetla. Byla to pro mě kniha zase dalšího herce, co už nemá do čeho píchnout a potřebuje se vypsat s kým a kdy a co. Ale jeho odchod přišel v době, kdy mě určitým způsobem zasáhl a i když nejsem skalní fanoušek Přátel, měla jsem chuť si jí přečíst.
Kniha je průřezem jeho života. Vzpomíná na dětství, na pubertu, na mládí a období před Přáteli, na život po nich, na své vztahy a zdravotní problémy. A celý jeho život bohužel doprovází alkohol a následně všemožné prášky. To co ale bylo jeho hlavním prokletím je nedostatek pozornosti, pocit méněcennosti a pocit, že jeho opravdového nemá nikdo rád. Jak sám říká, ego má velké a jak moc jsou tyto pocity opodstatněny, je jen úhel pohledu. Pro mě je tato kniha hodně o jeho psychických problémech, než o těch závislostech. A zde je něco čemu nerozumím, to že se jde léčit, dostane jiné prášky, na kterých je posléze opět závislý, ok tak to bohužel funguje, ale že mu nikdo nepomohl po psychické straně, to nechápu. V podstatě celý dospělý život chodil na terapie, na léčení a nikdo mu nepomohl a nikomu se nepodařilo ho nasměroval správným směrem. Kniha se měla původně jmenovat „nezletilý bez dozoru“ a to je podle mne naprosto přesný název, on nikdy nedospěl, a pořád volal o pozornost. Je pravda, že mě v mnoha okamžicích „rozčiloval“ že se nedokáže pochlapit. Ale ALE ALE!!! tohle všechno je jen posuzování někoho, koho nikdo z nás nezná. Možná známe někoho, kdo se potýká s horšími problémy a přesto je zvládá, někoho kdo svůj život ukočíroval a dospěl. ALE troufám si říct, že nikdo z nich není CHANDLER BING! To co se z přátel stalo za kult a jak to ovlivnilo mladého kluka s hromadou problémů, to že ať se snažíte sebe víc, tento prokletý dar ze sebe nikdy nevymažete. Už třicet let ho pronásleduje. Kolik Vám bylo před třiceti lety? Mě pět a to je dost děsivý.
Kniha je velmi upřímná a je jen škoda, že nebyl take upřímný k sobě. Když konečně došel ke smíření, našel víru a naději bylo už pozdě. Škoda promarněného života.
Odpočívej v pokoji Matthew Perry
Šest vran
Leigh Bardugo
(SPOILER) Bohužel jsem čekala něco jiného. Pod pojmem fantasy si představuji fantasy světy a magično. Zde dostanete něco ve stylu Papírového domu s bandou puberťáků, co se chovají jako třicátníci. Bohužel jsem na to moc náročná nebo stará, myslím že je opravdu pro YA, tam mohu doporučit. Dostanete akční příběh typu nemožný úkol, který nikdo nikdy nezvládne, kromně bandy vyvrhelů, kteří jsou vlastně sympaťáci a jiskří to mezi nimi všemi směry. Překvapivý závěr se dá očekávat a magii dostanete jen, když jsou pod drogami.
Opium a absint
Lydia Kang
celkem napínavé, i když vyústění není vyloženě překvapujíci, pěkné popisy prostředí, úmyslná stylizace do drákuly, včetně citací. pro mě zajímavé, jak se změnil pohled na jedny z nejtvrdějších drog. Jednoduší četba, přesto zábavná a napínavá, jako odpočinkovku mohu doporučit.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
překvapivě hodně příjemné fantasy, které odráží problémy z reality, přiměřená romantická linka, barvité popisy, postavy příjemné, chování očekávané ale přesto napínávé a čtivé. pro mne rovnováha mezi realitou a fantasy v naprosto brilantním podání. je zde mnoho témat, o kterých můžete po přečtení dále přemýšlet. není to jen pohádka, není to jen romantika, nejsou to jen boje a kouzla. Mě se to líbilo a určitě to mohu doporučit.
