Motýlek73 komentáře u knih
Hana je první knížka od Aleny Mornštajnové, která se mi dostala do ruky. Nevěděla jsem vůbec, o čem bude, a podle obálky jsem si pomyslela, že to bude něco o cukrářce...
Ale... ačkoli zde věnečky a cukrárna hrají svoji roli, nakonec ne tu nejpodstatnější. Příběh Hany a Miry a rodin Helerových a Karáskových se odvíjí na pozadí událostí 2. světové války, holokaustu a historie Meziříčí. Jsou tu zachyceny osudy židovského obyvatelstva v druhé polovině 30. let 20. století, pak v době protektorátu až po internaci v ghettu Terezín a koncentračním táboře Auschwitz (Osvětim).
Pro mě je kniha velmi cenná v tom, že čtenáři velmi poutavě přináší vhled právě do této tematiky.
Jak se sama Alena Mornštajnová zmínila v některém z rozhovorů, kniha je též připomínkou dvou malých holčiček, Miry a Hany Hellerových z Meziříčí, které se staly obětí nacistické perzekuze.
S radostí jsem uvítala, že kniha vyšla nedávno (jaro 2019) v češtině!
Příběh Helgy je naštěstí s dobrým koncem v té hrůze, kterou prošla.
Prostřednictvím jejího deníku a zápisků jejího otce poznáváme život dívky koncem 30. let 20. století, pak se s nimi dostáváme do terezínského ghetta. Helga vykresluje život se stejně starými dívkami v dívčímu heimu (domově) v ghettu - což je úžasná možnost do tohoto světa normálních teenagerů nahlédnout!! Proto má pro mě tato kniha úžasnou hodnotu.
S obrovským štěstím se s ní můžeme setkat i po válce, a zde je opět velmi zajímavý náhled do jejího života a života jejího tatínka.
Jednoznačně stojí za přečtení.
Tuto knihu jsem četla po "Haně" - ta byla strhující. "Hotýlek" nabízí velmi zajímavé téma, ale na mě působilo troško melancholicky, posmutněle.
Ale líbí se mi, jak paní Mornštajnová píše, má to spád.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Je to opravdu odpočinková kniha, nabízející náhled do činnosti PR agentur a pak zejména tzv. hygge a Dánska.
Navíc obálka a i vyprávění, zasazené často právě do prostředí kavárničky navozuje pocit tepla, dobré nálady, velké pohody.
Sám příběh je poměrně jednoduchý, ale člověk musí k takové knize přistupovat s tím, že to nebude odborná publikace.
Navíc, sama mám zkušenosti s pořádáním seminářů pro dospělé a mohu dosvědčit, že se na takovýchto setkáních mnohdy chovají jako mládež a ukočírovat je je někdy složitější :-).
Kniha se mi líbila.
Tak, pokud milujete napětí a romantiku a rádi si při knize odpočinete, bude se vám kniha líbit stejně jako mně! Nadchl mě dost vysoký počet stran, protože obecně když mě kniha zaujme, tak jsem opravdu ráda, když je ta kniha také pořádně silná! Líbilo se mi, že je tu hodně romantiky, jak o tom předem autorka psala, a skvělé je to zmiňované napětí, které čtenáře možná až moc rychle přenese od začátku do konce knihy.
Marina už je v této knize ve věku, kdy řeší svou budoucnost, je vidět, že dospěla, ale přesto se těžko srovnává s tím, co se po ní chce, jak moc se liší její představy od představ její matky. Líbilo se mi, jak jsme se v průběhu příběhu dozvídali nová fakta, která formovala Marinino rozhodnutí. Ke konci knihy už bylo cítit, že se z Mariny opravdu stává Ainina následnice.
Naprosto úžasní jsou noví hrdinové, ale nebudu spoilerovat, takže jen prozradím, že druhý Lev je trochu egoista. Ale on na to má, aby byl takový. Přesto je to skvělý kluk. Jsem dost napjatá, jak to celé mezi ním a Marinou dopadne, co nám ještě autorka připraví za překvapení.
Spolužáci kolem Mariny byli zábavní, užila jsem si nácvik plesu. Skvělý nápad, jak nahradit Marině taneční, na které tady v Česku nemohli.
Zaujal mě také příběh Marininy sestřenice Egerie a mimochodem, na Google jsem pak i zjistila, jak má autorka skvěle nastudovanou mytologii a historii Evropy, na kterých Rafaelku od počátku staví. To klobouk dolů.
Dryádí kletba byla opravdu úžasný motiv, a protože za mě je Rafaelka každým dílem lepší, neumím si ani představit, co se odehraje v dalším díle. A jsem na to zvědavá! Autorka někde psala, že prý nás čeká mnohem méně romantiky. Chystá se na nás prý thriller. Tak hlavně doufám, že to všichni přežijou.
Jediné negativum vidím v tom, že knihy nejsou na tvrdším papíře vázané v tvrdé vazbě a měkký přebal knihy možná používáním trochu trpí.
Četla jsem už mnoho knih s touto tematikou, ale každý příběh je nakonec jiný, jinak strhující.
Zaujal mě velmi popis života rodiny před pronásledováním a s chutí jsem si přečetla též pasáže vyprávějící o životě po válce, neboť toto mě velmi zajímá! Fungování v kibucu.
Kniha Transport za věčnost se stala jednou z mých oblíbených a nejcennějších knih. A teď proč!?
Příběh je rozehrán velmi zajímavě, jsou zde postavy skutečné i smyšlené; to zasazení skutečných postav do děje je zvláštní - ale příjemně zvláštní. Líbí se mi skautské myšlenky prolínající se knihou.
Příběh plyne, jeho hrdinové zažívají nejrůznější situace a jejich cesty se začínají rozcházet, jednotlivé rodiny zasahují různé děje....
A najednou se dostáváte do té "třetí" části knihy, do ghetta v Terezíně a pro mě v tu chvíii nastal onen okamžik, díky kterému je pro mě ta kniha osobně tak cenná: najednou jsem prostě měla pocit, jako by se přede mnou rozhrnula opona a vstoupila jsem do ubikace v chlapeckém domově v Terezíně a dostala se mezi ty kluky, kteří se tam nedobrovolně ocitli. Je to popsané tak úžasně, že máte pocit, že tam mezi nimi stojíte a sledujete, co dělají, jak se baví....Podle mě, autor, František Tichý, úžasně vystihnul život této mládeže, ty různé průpovídky a další.
Jedná se o beletrii, takže si pochopitelně autor může s fakty dělat, co chce (téměř), ale přesto mi nejprve trošku vadily některé historické "nepřesnosti". Musím ale říct na obhajobu autora, že na konci knihy je vše vysvětleno, veškeré události jsou zde popsané, jak opravdu proběhly, v jakém časovém sledu. A hlavně - čtenáře toto vůbec nemusí rušit, pro děj knihy je to nepodstatné.
Příběh je pro krásně napsaný, je smutný, ale to víme od začátku. Jsem moc ráda, že takováto kniha vznikla.
Jsem skeptická vůči mystickým léčitelům vůbec, ale název knihy mě kvůli štítné žláze přeci jen zaujal.
Nakonec jsem zjistila, že rady zde obsažené jsou podobné či stejné jako ty, které jsem už dřív dostala od jiných osob, které považuji za hodnověrné.
Takže určité rady na úpravu jídelníčku jsou určitě cenné (a člověk nemusí dodržovat slepě vše!).
Zajímá-li se někdo o život mládeže, zejména "náctiletých" chlapců - v terezínském ghettu, vezměte si určitě do ruky tuto objemnou knihu. "Bývalí" vězni - právě kluci z ghetta tu s paní Rút Křížkovou vzpomínají na své kamarády, na své vychovatele, kteří usměrňovali pubertální výlevy mládeže, kteří se zasloužili o to, jak se v těchto letech formovali jejich názory apod.
V knize najdete velké množství textů, které tito kluci vytvořili a díky kterým si můžete též udělat obrázek o jejich životě, inteligenci, vtipu a tím víc Vás pak bude štvát, jakým způsobem většina z nich za války skončila.