mySaints komentáře u knih

"Je zvláštní, že i slabě se ozývající zvuk neomylně zůstává křikem, byť je jen zlomkem obvyklé hlasitosti."
I ve třetí knize je znát autorčin typický rukopis - píše o temných a depresivních tématech, teď i o vyloženě krutých a zlých, ale tam někde uvnitř toho všeho je úžasný střípek naděje, nenápadné světlo, které se všemi jejími romány prodírá. Spisovatelka si zde opět hraje se svým oblíbeným heslem - je třeba dělat změny, i když se jich bojíme. Všechny její knihy jsou o tom, že musíme čelit svému strachu, srovnat se s minulostí a jít dál. I Lucas to nakonec tak udělal. Protože nejkrásnější na světě je to, když vás někdo chápe, zajímá se o vás, když jste pro někoho nejdůležitější na světě. Chudák Amber. Jo, tohle se děje. A kniha není depresivní, je prostě o životě a o tom, že ať vás potká cokoliv, ve vás je světlo pořád, i když ho nevidíte. A je jen na vás ho znovu pořádně zažehnout.
"Došlo mu, že už v okamžiku, kdy vešel do restaurace, na něj padla únava z představy, že mu cestu k zásadním rozhodnutím zatarasí strach, a také ho pocítil. Potom už nebylo cesty zpět."

6 05.05.2019

Čtivá kniha, která obsahuje spoustu pravd o dnešním životě čerstvých třicátnic, a o tom, jak velký tlak musíme my ženy snášet. I když je napsaná lehkou formou a svěžím jazykem, a také obsahuje vtipné situace (možná proto je knížka srovnávána i s Bridget Jonesovou, i když dle mého názoru chybně), ve skutečnosti jde mnohem hlouběji. Až k depresi ze štěstí jiných, o tom, jak jim to přejeme i nepřejeme, jak moc toužíme nebýt samy ztracené a odmítané. O tom, jak nás sociální sítě tlačí do kouta, kde samy brečíme, dřeme si stehna do krve a zůstáváme ve vztazích s někým, kdo nás psychicky týrá či odmítá, jenom proto, abychom měly dokonalý život aspoň naoko. Vlastně to bylo až děsivé, protože přesně tohle je dnešní smutná realita a pociťujeme ji všichni. Každopádně hlavní hrdinka to na konci vzala za dobrý konec a já doufám, že ho někde s někým našla. :)

6 22.04.2019

"Lidská posedlost tím 'být šťastný' bylo něco, čemu nikdy neporozuměl. Žádný sapient si nemohl udržet štěstí napořád, stejně jako nebylo možné žít v neustálém vzteku, nudě nebo smutku. Smutek. Ano, to byl ten pocit, který kvůli Rosemary musel dnes vyhledat. Od svého smutku neutíkal a ani nepopíral, že existuje. Mohl ho prozkoumávat s odstupem, jako když vědec pozoruje zvířata. Přijal ho za svůj, smířil se s ním, pochopil, že nikdy neodejde. Byla to jeho součást úplně stejně jako jakýkoli příjemný pocit. Dokonce možná víc."
Kniha Becky Chambersové vás vezme do úžasného světa sci-fi fantazie - šíleně mě bavilo si všechny ty tvory představovat, bloudit vesmírem, navštěvovat planety. Hluboko uvnitř je to však kniha o lidství. Naše rozmary si přímo dobírá a nutí nás naslepo tunelovat v naší duši. A já bych ve skutečnosti opravdu potřebovala za kamarády úžasného rádce Šéfdoktora, věčně optimistickou Kizzy a možná i krásnou tulivou Sissix. Spíš všechny. Jo, chci s nima bloudit vesmírem!

6 05.04.2019

Je skvělé, že se pro mladé píšou i takové knihy (a ne jenom fantasy o dracích a čarodějích). Příběh je o tom, kam až může dojít šikana, o tom, jak dokážou být puberťáci neuvěřitelně zlí, a že se musí stát něco opravdu zlého, aby byli solidární - aby se vůbec snažili chápat někoho, kdo je nějakým způsobem jiný. Kniha nastiňuje i další těžká témata - rodinné krize, pocity viny, posttraumatický syndrom, sebevraždu, ztrátu blízkého člověka. Pro mladé doporučuju všema deseti a i mně se knížka velmi dobře a svižně četla. Konec byl možná až příliš naivní a utopický, ale chápu, že mladým by se měla dodávat naděje a víra, že světlo nakonec vysvitne i v té nejčernejší tmě. I já doufám, že ano :)

4 18.03.2019

Musím téhle sérii trochu zvýšit hodnocení, i když od doby, kdy jsem všech deset knih postupně četla už uplynulo nejméně nějakých třináct let. :) Ty čtyři holky v mé mysli pořád zůstávají, živě si vybavuju spoustu obrazů a problémy, co řešily. Postupně jsem přečetla všechny díly a bylo mi hrozně líto, že nejsou další. Tenkrát mi to prostě přišlo perfektní (nevím, jak teď, pro moji věkovou kategorii už jsou jiné knížky). Autorce děkuju za krásný kus mého dospívání.

3 13.03.2019

I když je kniha spíše o těch špatných událostech, nechá ve vás opravdu krásný hřejivý pocit. Po přečtení mám šílenou touhu napsat někomu dopis, zažít úplně jinou dobu, vypravit se na Normanské ostrovy, sedět na útesech, vdechovat mořský vzduch, věřit, že mě obyvatelé ostrovů přijmou za svoji, dají mi ochutnat svoje koláče a nechají mě hladit si jejich selata a králíky. V téhle útlé knížce je hrozně moc života a lidskosti. Dávám jen 4*, a to hlavně za rozbředlý začátek, kdy jsem se moc nechytala, ani v postavách, ani v ději, nic moc se nedělo. Přála bych si, aby část na ostrově byla delší, ale bohužel i ta už musela být ukončena jinou autorkou. ..... ale ten mořský vánek a vůně květin, to ve mně prostě zůstane :)

10 01.03.2019

Nejdřív musím podotknout, že jsem zkušená čtenářka, mám ráda rozvité věty i dlouhé popisy emocí, co se dějí uvnitř postav. Ale tohle .. co to jako mělo být? Zprvu jsem si užívala, že je kniha napsaná opravdu hezkým stylem, líbila se mi spousta emocí, co se dějí v hlavní postavě. Jenže ... nic se reálně nedělo. A když se něco ve 3/4 knihy stalo, tak se to vlastně stát nemělo? Nepotřebuju v knihách nějaký zběsilý děj, ale to už jsem si kdysi při čtení Tolstého více užívala Levinovy starosti o ruské venkovské hospodářství než tuhlectu "touhu, která pálí všechny hranice". Takže za mě už ne-e.

4 18.02.2019

Tak z tohodle jsem měla depresi ještě několik dnů po přečtení. Realistický příběh, tak to prostě někdy je...ale co aspoň trochu naděje na závěr, něco malého dobrého? Takhle to přeci nemůže být vždycky. Příběh přečtený za dva dny, čte se rychle, je napsán jednoduše. Bohužel tak nějak jen klouže po povrchu, nejde do hloubky emocí a nakonec ve vás zanechá jen velkou černou depresivní díru, což se mi do momentální nálady úplně dobře nestrefilo.

3 18.02.2019

Tak toto mi opravdu sedlo. Jak moje prdel na velkej hrnec, úplně jsem se do toho zabořila. Je to hlavně tím, že už po přečtení Lososa jsem tušila, že máme s autorkou podobné problémy a náhled na svět. Cynický, vydeptaný, unavený z boje se sebou samými. A já autorce opravdu z celýho srdce děkuju, že se rozhodla takhle psát, že se rozhodla napsat tenhle příběh, za tu spoustu vět, co mi pomohly věřit, že svět je dobrý místo, i když už někdy nemůžete dál.
Skvělý příběh, uvěřitelné postavy a problémy ... plus napsáno svěžím mladým jazykem. Těším se na další knihy :)

3 13.02.2019

Průměr. Začtete se, příběh je zajímavý, jste zvědaví, jak to dopadne. Autorka však hraje na city, a i když by vás měl určitý okamžik naprosto odzbrojit a vehnat slzy do očí, nestalo se tak. Prostě jsem tomu nevěřila. Super téma, ale věřím, že taková Ruta Sepetys by ho zpracovala lépe. Takže nenadchne, neurazí. Dobré čtení pro zimní večery, ale za chvilku je kniha z paměti pryč.

5 18.01.2019

Po Malince další poňuchňáníčko v autorčiných slovech, naprosto nedosažitelných přirovnáních a geniálně vykreslených pocitech všech postav. Příběh silný, hnusný i citlivý, ze života. Ty drogy tomu ještě přidaly, je to prostředí, co většina lidí opravdu nezná a nepozná, je to jednoduše děsivé. Paní autorku opravdu obdivuji za vytvoření kompletního příběhu Malinky i pro spisovatelský um.

9 05.01.2019

Tohle mi teda v české literatuře chybělo... Teď to může vyznít oběma způsoby, tím lepším i horším, ale já to myslím opravdu doslova, ironii nehledejte. Je to prostě jen úryvek ze života člověka, co se odmítá smířit se všemi zavedenými společenskými smysly i nesmysly a jen tak si žije. Což přináší spoustu věcí, o kterých lidé třeba ani nechtějí číst. Chtějí ty nabubřelé nerealistické romány, co vidí všude na sociálních sítích. Takhle jůtuberka to čte, tak já musím taky! Kam tímhle spějeme, když nedáme šanci i nekonvenčním českým autorům? K všeobecné slepotě a blbosti.
Kniha je umně napsaná, realistická (někdy až příliš, ano, ale v tom je její hlavní přednost), sprostá (:D), ale autor v ní dává průchod i svým citlivým myšlenkám, které čtenáře také nutí k zamyšlení. A o tom to je!
Doufám, že se autor nevzdá a bude psát dál, knihy v jeho stylu tu chybí. A taky - snad lidi jednou procitnou.

3 05.01.2019

Že toto vůbec někdo napíše a vydá.... to si zaslouží plný ranec hvězd. :D Pokud máte smysl pro humor, tato vskutku "divnokniha" vás rozesměje k slzám... už jen to, jak ten pan slavný detektiv vypadá, jak odhalí zločince (přímým prdem) či že má za pomocníka pana Bobka, co vypadá jak... no vy víte co. Plus interaktivní úkoly jsou super. Děti nevím, jak to uchopí, ale já doteď nechápu a stále všude hledám malé prdelky.

3 16.11.2018

SPOILER!
Předchozí díly s Enzem mě tak nebraly, tak jsem po třetím díle sáhla z nouze. Ale nelituju, za mě zatím nejlepší z této série. Promyšlený děj, který dával smysl, nebylo zde tolik okatých "náhod" jako v předchozích dílech, plus Enzův zamotaný život je jen třešničkou na dortu. Začetla jsem se a kniha mi skvěle vyplnila tři podzimní večery. May je zárukou čtivosti, takže se pustím i do těch zbylých dílů. Jen s tou Annou mi bylo jasné, že to prostě nebude jen tak ... :)

5 16.11.2018

Paní autorce se omlouvám, neříkám, že je špatná spisovatelka, ale tohle na mě bylo moc. Dočetla jsem ani ne do sté stránky, byla by to pro mě moc velká ztráta času, a ani náhodou jsem nechtěla riskovat snížení mého inteligenčního kvocientu. Humor mi přišel přehnaný, nereálný, všechno zacházelo do strašlivých extrémů, hlavní hrdinku jsem moc nepochopila. Kdyby byla kniha kratší, možná bych ji přečetla, ale 420 stran, to e-eee. Ale chápu, že většinovému publiku se do stylu strefí, moravština a venkov jsou teď prostě moderní, stejně jako paní spisovatelka.

7 12.11.2018

Samota v názvu. Samota v knize. Úplně na mě čučela z každé stránky. Autorova prvotina a už tak dobře napsaná. Člověk musí umět číst mezi řádky, hlavní hrdina totiž není úplně sdílný ve svých pocitech. A právě v tom je ten největší um! Julese v dětství ovlivní strašlivá tragédie, kterou si v srdci nese celý život, i když někdy zapomíná, i když si někdy myslí, že žije normální život. To ano, ale to trauma si v sobě nese navždy. A my jen koukáme, jak moc ho to ovlivňuje, i když on prostě jen žije dál.
Protože musí - přijímá všechny životní zvraty, které se mu dějí, se vší pokorou a úctou. Ztrátu lásky, kterou pak znovuobjeví, všudypřítomnou smrt... Jen tak lze dojít na konec samoty.

7 09.11.2018

Moriarty je takové moje guilty pleasure, jinak si od bestsellerových autorů snažím držet trochu odstup. Když chci číst o ženských trablech, zamotaných vztazích a rodinných tajemstvích, tak je Liane prostě moje jednička. Ze začátku téhle knížky jsem opravdu nemohla přestat číst, osudy tří sester mě hodně chytly. Na konci už jsem byla trochu unavená, něco se mohlo vynechat (babiččino přepadení), něco by se zase dalo více rozpracovat (zajímal by mě víc začátek vztahu Lyn a Michaela, proč se vlastně Frank a Maxine rozvedli apod.) Každopádně to bylo super počtení s překvapivými zvraty, spoustou smíchu, ale také s dost bolestivými momenty, ze kterých mi bylo i trochu blbě. Přečteno za tři dny, až mě bolely oči a měla jsem přeseděnej zadek. To je důkaz toho, že Tři přání je fajn kniha, hodně žen se v ní prostě někde najde, i já.

3 09.11.2018

Toto a debut? Hluboce smekám ... Autorka mi do hlavy nasadila spousty záludných otázek, a to jsem se nikdy příliš nezabývala adopcí ani tím, co to vlastně znamená být matkou. Mohla bych tu dlouze chválit slovní zásobu autorky, skvělou práci s metaforami, naprosto odzbrojující vyjádření pocitů postav, a samozřejmě silný příběh ... z téhle knihy prostě prýští talent a hlavně nezdolná, silná ženská energie (z autorky i postav). V jedné části sem se tomu musela opravdu zasmát: "Roman byl ostražitý, připadalo mu, že obě ženy můžou vytáhnout zpoza svých podprsenek samopaly a postřílet všechny okolo včetně něj."
Ovšem největší předností knihy je pohled na události z několika zorných úhlů. Kniha nesoudí a vy taky nemůžete. Pořád se vám mění sympatie k postavám, neustále máte jiný názor ... ano, protože se díváte pokaždé odjinud. Byla to jízda a dobrodružství, v některých chvílích jsem ani nemohla dýchat... bylo to plné života, bolístek, kterých se nemůžete zbavit, ani když chcete; zvratů, které jste v životě vůbec nechtěli; tajemství, o kterých víte, ale děláte, že nejsou. Plné chyb v komunikaci a chvil zatemnění mysli i srdce.
Kniha mi nedala odpověď na otázku, co dělá matku matkou. Spíš mi dala více otázek k sobě samé. Uštědřila mě zase jedné lekce, o které vím, ale ne vždy se mi daří dodržet její zásady. Je mi totiž líto, když vidím, jak do sebe lidé okolo mě kopou. A vidíte, jak to končí. Najednou tu není žádný Bůh. ... Takže nesuďte nikoho předem a místo toho se snažte vyslechnout jeho příběh. Mluvte s těmi, co máte rádi. Nekopejte kolem sebe, ale odpouštějte. Nikdy jeden druhému neporozumíme stoprocentně, ale máme šanci se přijmout. Máme na to jedinou šanci, jediný život. A ta energie v nás je, když budeme chtít, můžeme ji vytáhnout z podprdy. Ehmmm..tolik k poučování, ale myslete na všechny ty životní zauzlené příběhy, co se dějí nejen ve vás, ale i okolo vás. :)

14 07.10.2018

Je to napsané jako těch pár (dost) moderních románů, které se snaží šokovat a vyvolat emoce, ale těm autorům to prostě nejde, není to tam. Špatná tuctovka - ale přečetla jsem ji! Konec byl strašně natahovaný, se zoufalstvím jsem vyhlížela poslední stránku, ovšem za "nehappyend" autorce ty hvězdičky dám. Chápu, že si to své čtenáře najde. V tomto žánru je nejlepší Moriarty a Moyes, ty umějí psát a už to taky dokázaly mnohými bestsellery. Debuty ženských s divnými jmény nebrat.

5 04.09.2018

Romány píše paní Dubská opravdu lépe. Může se více lyricky rozepsat, mám pocit, že to jí jde lépe než dialogy. Zde se mi to zdálo jaksi urychlené. Poselství knihy je ve své podstatě moc pěkné, člověku to dodá alespoň malou naději, že když je mu špatně, určitě to má nějaký důvod. Má nás to něco naučit, díky špatným věcem vidíme věci najednou jinak. A taky musíme mít sílu něco změnit a zvednout se z bahna, i když každá taková změna s sebou nejdřív přinese strach, bolest nebo i osamění. Mám knihy paní Dubské moc ráda, těším se na další. :)

2 24.08.2018