Naoki-Keiko komentáře u knih
Je ironické, že knihu si přečtou ti, kteří jakási rizika v moderních technologiích vnímají a jen si takhle utvrdí své stanovisko. Naopak ti, kteří by svůj postoj potřebovali přehodnotit jako sůl, po této publikaci nikdy nesáhnou.
Příběh pojednávající spíše o ztrátě zraku, která lidstvo dostane do kolen, než o přemnožených průmyslových rostlinách pobíhajících po polích. Ale zkuste to říct někomu, kdo zná jenom název a je přesvědčen, že za vším stojí Trifidi ;)
Totální kravina. Počínaje charakterem hlavní hrdinky, která je absolutní troska, kterou se nedá ani litovat. Svůj život si z velké části zničila ona sama. Dva roky jsou dlouhá doba na to, aby mohla začít nový život, žádný chlap za něco takového nestojí. A její obrana je víc jak trapná. Navíc držet se idylického obrazu o dokonalém páru i v době, kdy bylo jasné (i Rachel), že to asi tak dokonalé nebylo, je učiněná debilita.
Další věc, která mě na tomhle bestselleru= rychlokvašce znechucuje, je styl psaní, kniha je napsaná jako průměrná fanfikce patnáctileté dívky s tím rozdílem, že ta za své psaní nedostává zaplaceno.
Román z pohledu více postav, není to poprvé, co se s tím setkávám, je to až podezřele časté v těchto "hitech".
K pláči (nebo k smíchu) je fakt, že na obálce se dočtete, že je to autorčina prvotina, moc hezké, většina prvotin totiž stojí za starou belu. A na to kolik autorce je, je to vážně slabota.
Nechápu, jak se lidi můžou nad tím tetelit a odkazovat se, že je to dokonalé jako ten román "Zmizelá", přesně citovat pitomou obálku- Zmizelou jsem nečetla, ale jestli je to stejné počteníčko jako toto, tak vím, čemu se mám vyhnout. Nadšení obdivovatele Dívky ve vlaku, jste trapní ;)
Není to jenom o rasismu. Je to také o americkém školství, poměrech na maloměstě v Alabamě, o dětech, o justici, o výchově, o rodině. A to vše v podání tam za "Velkou louží".
Kniha v sobě skrývá mnohem více než jsem zde vypsala. Většina věcí, mé netolerantní dušičce, přešla přes mysl, i tak v sobě stále udržuji nepochopení, oslovovat vlastního otce křestním jménem- ovšem jiný kraj, jiný mrav ;)
Fantastická zvířata a kde je najít, Famfrpál v průběhu věků a Bajky barda Beedleyho považuji za vrcholovou tvorbu J. Rowlingové. Stylisticky i obsahově je to velice mistrně zvládnutý počin, který popisuje kouzelnický svět ve kterém se Harry Potter (a jeho fanoušci) ocitají. Ke čtení těchto knih je samozřejmě potřeba znát základní pilíře HP, ale není to četba jen pro skalní fanoušky.
Výše zmíněné drama odpovídá přesně filmu, takže čtenáře nečeká žádné velké překvapení.
Na jednu stranu si myslím, že JKR umí psát dialogy velmi dobře. Na stranu druhou jsem měla chvílemi pocit, že jedna postava mluví o voze a druhá o koze. Jsou tam chvilky, kdy si postavy vedou své a nepůsobí to, že by reagovaly na monology ostatních. Taky se mi nepozdává, že postavy jsou obeznámeny se sebemenšími detaily okolností (např. Mlok pozná Credence, přestože jej poprvé viděl jen velmi krátce a je nepravděpodobné, že by jej postřehl natolik, aby si jej po všech událostech zapamatoval).
Myslím, že by to chtělo více scénických poznámek. Upřímně, ten scénář je dělán pro koho? Pro herce? Režiséra? Filmový štáb? Nebo samotného diváka?
Je to jen můj osobní názor, ale kdyby byl film zpracován do knižní podoby coby próza, s literárním stylem Rowlingové by se ve světě neztratil.
I tak hodnotím velmi kladně. Dobře zpracované postavy, krásný příběh a hlavně žádné odkazování se na HP sérii.
Asi nadčasové, ale z míry mě stejně vyvádělo vydání z roku 1984 s tím svým neobvyklým formátem (velikostí), kterým knížkám často nepřísluší.
Zajímavý způsob pojmenování kapitol (XX dní předtím, XX dní potom). John Green si dokáže pohrávat s pojmy život a smrt mnohem lépe, než jsem si myslela. I puberťáci, kteří se zrovna nebaví budhistickým učením, či kratochvílí jako prodírání se jednotlivými filozofickými směry, se nebudou cítit odstrčení, že by tomu nerozuměli a na druhou stranu, jedinci, kterým takové zábavy jako namáhání si mozkových buněk a pokoušení svědomí, činí radost, neodejdou pohoršeni, že je tato knížka osekaná.
Jakožto odpůrce absurdního dramatu jsem do knihy šla s jistou nelibostí, ale ano, má něco do sebe, možná i víc než jsem předpokládala.
Taková pitomost se mi do rukou nedostala už dlouho O_o
Hlavní hrdinka si tu šlamastyku prostě zasloužila, protože si o ní docela koledovala, když se takhle vypisovala na svůj blog.
Jediná kniha u které se mi chtělo brečet dojetím. Doporučuji všem věřícím i ateistům.
Kniha je výčep filozofických děl a pramenů, kdyby měla sloužit jako seznam, nemám slov. Problém je, že se tam tvoří nějaký příběh, který by mě ve čtrnácti (doba, kdy jsem knihu začala číst) bavil, ale to neplatilo v mých šestnácti (kdy jsem po odložení knihu dočetla).
Silný příběh, který se točí kolem vdovy a jejích synů, kteří jí pomalu odcházejí na onen svět. Na pozadí samozřejmě nechybí varování na blížící se válku. Mými oblíbenými postavami byla ta dvojčata, která stála proti sobě.
Jediná YA, která mi přejde přes prsty aniž by mě chytaly záchvaty zuřivosti.
Osobně se mi to moc líbilo, škoda jen, že ostatním puberťákům toto dílo nemůže přejít přes jazyk. Nechápu, za mě plný počet bodů.
Moje první knížka od O. Wilde :) docela slušná divočina, která ve své době byla asi těžko tolerována (proto to vycházelo anonymně v novinách) i tak kniha postrádá reálie... komu to ale vadí, že? ;)
Klasický případ INTJ, totiž Jana Eyrová není jen příběhem o lásce, ale také o nezvyklé osobnosti, která se musí vypořádat se světem.
Měla jsem k dispozici překlad z roku 1897 a nemůžu si stěžovat, Čechov prostě mezi ruskými klasiky, stále vede ;)