Nartaya
komentáře u knih

Jsou knihy, které si ráda přečtu znovu. Není jich mnoho, ale jsou...


Jak se spisovatel pral s napsáním románu o životě člověka, který ten prapodivný život musel přežít.


Jelikož mne kniha nikterak neuchvátila a do druhého dílu jsem se nemohla začíst, zkusila jsem ještě film. KATASTROFA! Tak úžasné téma a tak zpackané zpracování - kniha i film.


Formánkovy knížky mám ráda pro jejich smutnou atmosféru.


Naordinovala jsem si na tyto prázdniny dívčí romány ze svého mládí. A vyplatilo se. Hezky jsem se u této knížky bavila.

Tyhle Velikonoce jsem věnovala návratům... Zatím jsem tedy zvládla jenom jeden, ale stálo to za to. Pusinky jsem četla už několikrát a vždy potěší příběh nešťastné první lásky :-)


Nechápu, proč je kolem této knihy tolik humbuku. Celkem zklamání. Čekala jsem víc.


Nádherná kniha...


Chtěla jsem si odpočinout, nic neřešit a bavit se. Všechna tato kritéria knížka splnila. Bavila jsem se, chvílemi i trochu toho napětí prožila, psychicky se oprostila od reality alespoň po dobu čtení, a vůbec nic jsem neřešila... Děj knihy plynul a já plynula s ním...
Jo, pokud nehledáte nic hlubokého a jde vám opravdu jenom o to na chvilku vypnout a baví vás pohádky pro ženy (těžko si představit, že by tuto knihu četl muž), ale nechcete zase červenou knihovnu, ačkoli i zde jsou trochu její prvky, pak po téhle knížce sáhněte a bavte se spolu s Velkou, Lizou i Mosey.


Limonádička se šťastným koncem v obou případech... V sedmnácti by mne nadchla, nyní jsem ji četla jako oddychovku a ke konci už mne šíleně... nudila.


Knížka splnila svůj účel - odpočinula jsem si u ní, zasmála se.


Ze začátku jsem byla uchvácena a ke konci mi přišel Boris takový moc nabubřelý... Ale stejně jsem ho měla ráda, bavil mne jeho herecký projev... A ten hlas!


Je mi fuk (jedno), zda je kniha autobiografická či fikce, lidé byli a jsou schopní hrozných zvěrstev páchaných na sobě navzájem. Autor se jen nebál hrůzy popsat v jejich surovosti. A člověk se při čtení často zamýšlel nad tou hroznou válečnou dobou, nejistou, zoufalou... Kolik způsobila škody, zmařila životů...


Dočetla jsem ji s velkým sebezapřením a očekáváním velkého konce... Nepřišel... :-(


Ze začátku jsem byla nadšená a libovala jsem si: "Ta se bude číst sama." Jenže byly pasáže, které mě vyloženě zdržovaly, nudily a bez kterých by se klidně knížka obešla. Mám ráda spád, běh událostí a žádné zdržování nad nicotnými detaily.
Třeba: "Wilhelm žvýkal jablko, žvýkal mocně... slyšela šťávu mezi jeho zuby, sliny, slast, předklonil se, zkoumavě se na Helenu zadíval, odhodil jí neposedný pramen vlasů z obličeje a políbil ji na čelo...."
Jak z červené knihovny, kterou fakt nemusím. Takže snaha popsat milostné chvíle, kdy někdo drtí mocně jablko, mi přišla zbytečná.
Je to asi tím, že raději čtu drsné knížky - takové živočišnější. A to jsem si mohla přijít na své v pasážích popisujících sex a následné omývání ohanbí v octové vodě..
Dobře, nebudu hnidopich, taková odpočinková knížka to byla a k létu se hodila. Občas jsem se málem uzívala k smrti, ale jinak to šlo.
Mohu doporučit, už jen pro udělání si vlastního názoru.
