nef7
komentáře u knih
Zmizet
Petra Soukupová
Líbila se mi první povídka a také schopnost autorky držet čtenáře neustále ve střehu. Jinak mi však trochu vadil styl psaní - krátké úsečné věty, které mi často navozovaly pocity čtení ze slabikáře. Ačkoliv chápu, že ústředním tématem bylo zmizení (ztráta někoho z rodiny), ke konci knihy mi trochu překáželo opakování se neustále stejných motivů mezi povídkami (všude špatné sourozenecké vztahy, všude je otec alkoholikem atd...) Kniha je však čtivá a první povídka velice silná...
Kup si svou revoltu!
Joseph Heath
Ačkoliv tato kniha zřejmě připraví mnoho (nejspíš převážně mladých) lidí bojujících proti současnému konzumerismu o iluze, určitě bych ji všem doporučila. Ne snad proto, aby byli přesvědčováni nebo odrazování od svých postojů (takto se kniha určitě ani nehodlá působit - ačkoliv si autoři mnohdy neodpustí pronést některou ze sarkastických poznámek na účet rebelů), ale zkrátka jen pro obohacení názorů. V čem je totiž tato kniha dle mého názoru opravdu výborná, to je její nevšední náhled na všední věci.
Mnoho bolestí současné společnosti se stalo již tolikrát omílaným tématem, že nás to přivedlo k otupělosti a letargii. Autoři ovšem na mnoho těchto problémů nahlíží ze zcela nové perspektivy. Celou podstatou knihy by mohly být označeny dvě otázky: Skutečně může kontrakultura změnit masovou společnost? A nelze tyto problémy řešit jinak?
Tato kniha byla pro mě velmi obohacující. Bylo příjemné vést s autory vnitřní dialog a porovnávat jejich názory se světem kolem sebe. Kniha pro mě byla natolik inspirující, že se k ní jednou určitě ještě vrátím.
Kapitalistický realismus
Mark Fisher
Tato kniha ve mně vzbuzovala pocit, že se za každou cenu snaží najít společného jmenovatele všech problému v jednom jediném, a to v kapitalismu a neoliberalismu. Naprosto souhlasím s problémy dnešní společnosti, které kniha nastoluje, ale nesouhlasím s tím, co Fischer označuje jako příčiny. Od knihy jsem očekávala něco jako střízlivý pohled. Místo toho se mi do rukou dostal jakýsi jednostranný manifest levice. Kniha se tváří nezaujatě a kriticky a místo toho jde o jakousi levicovou politickou agitku, která je vůči své podstatě zcela nekritická. V podstatě autor dělá sám to, co u dnešní kapitalistické společnosti zavrhuje, jen s tím rozdílem, že to dělá na druhém názorovém břehu. Ani by mi nevadil autorův názor na to, jakým směrem by se společnost měla ubírat. Přece jen má každý právo na názor, ale vadí mi manipulativní nádech knihy, který se pomocí nejrůznějších kliček a přesmyček snaží dobrat toho, čeho si předsevzala, i kdyby v průběhu své cesty zjistila, že se možná mýlí. Autorovy teze, že zdrojem všeho nepříjemného na světě je jen Kapitál, mi přijdou skutečně místy přemrštěné a až absurdní.
Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
Pierre Bayard
Podle mého mínění jde jen o jednu z dalších zbytečných knih, které ve světě vycházejí den co den. Pokud jsem na samém začátku čtení myslela, že se setkám s humorným pojetím tohoto tématu, byla jsem silně rozčarována. Kniha mě zklamala i později, když jsem alespoň začala doufat v nějakou osvěžující myšlenku autora. Pravda je ta, že autor do knihy za celou dobu moc svých myšlenek nevnese. Jakékoliv jeho úvahy. které jsou ještě navíc často jen jinak přeříkané úvahy jiných, jsou naprosto dostačujícím způsobem shrnuty v epilogu knihy o rozsahu čtyř stran. Celá kniha je v podstatě pouhým chaotickým slepencem různých citátů, výroků či situací, se kterými se autor nejspíše za celý svůj život v literatuře (ba dokonce i ve filmu) setkal a které pojednávají (nebo se spíše zrovna zmiňují) o někom, kdo mluví o knize, kterou nečetl. Mně osobně tedy kniha nic nedala, ničím mě neobohatila a už vůbec mě nepobavila. A zrovna vtip a nadsázka mi ve spojení s tímto tématem připadá jako něco, co by skutečně mělo potenciál. Škoda.
Sobota
Ian McEwan
Sobota je více než příběh. Je to zamyšlení nad životem v jeho každodennosti, která nakonec odkrývá jeho skutečnou hloubku. Samozřejmě ani zde nechybí McEwanovské úžasné popisy, kterými je schopen mě pokaždé utvrdit, že je prostě Spisovatel s velkým S. A jak už bývá u tohoto spisovatele tradicí, pokaždé, když si budete myslet, že už tušíte rozuzlení zápletky, můžete si být jisti, že se zcela jistě pletete.
Světlá komora
Roland Barthes
Nikdy bych nevěřila, že odborná literatura může být psaná tak nádherným jazykem!
Příhodná chvíle, 1855
Patrik Ouředník
Vím, že tam někde je, ta údernost, kterou má Ouředník ve zvyku vyzdvihovat lakonickými větami. Jsem však již zhýčkaná jeho Europeanou.
Strašidelný dům
Virginia Woolf
Virginia Woolfová dokáže napsat celou povídku pouze o jednom jediném pocitu. Dokáže pracovat s naprostými maličkostmi, které mohou spočívat například jen ve zvláštně provedeném gestu nebo jen v tónu světla. Když nad knihou přemýšlím, připadá mi, že vlastně v každé povídce jde o tu atmosféru a zvláštnost popsaného okamžiku. Vše je navíc napsáno tak dokonale, že člověku se zjevují sugestivní obrazy. Nejen, že si dokáže představit jednotlivé scény, ale jako kdyby dokázal cítit i vůni moře, cítit vítr z polí, nebo mohl slyšet cikády v letním šeru. Woolfová dokáže se slovy prostě malovat. Tyto povídky, stejně jako většina jejich textů, se nedají číst. Dají se jen vychutnávat. Je geniální.
K majáku
Virginia Woolf
Pokud hledáte v knihách příběh, tady jej nehledejte. Neberte tuto knihu do rukou ani v případě, že jste hltači knih. Texty Woolfové, to je malování slovy. Jsou to nádherné obrazy, kde se musí každé slovo vychutnat. Žádné čtení není dostatečně pomalé, aby šlo vstříc tomu úžasnému požitku z jednotlivých vět. K majáku je jedna z mých nejmilejších knih, a to nejen od Woolfové. Vlastně mě dost zraňuje, že je zde tak nízce ohodnocená. Myslím, že je to mistrovské dílo literatury.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
I když je kniha skvěle napsaná, jsou věci, kterým hluboko v sobě odmítám věřit. Ačkoliv se vůbec neopovažuji zpochybňovat hrůzy tehdejší válečné doby, zkrátka nevěřím tomu, že by vesnice od vesnice byla plná krutých vesničanů, kde bylo mučení, incesty nebo krutosti páchané ve víře, že je někdo upírem či démonem, na denním pořádku. Jsem ochotná věřit, že ukrývání Židů bylo obrovským rizikem pro celou vesnici a málokdo jej byl ochoten podstoupit. Tato neochota má však podle mě ještě hodně daleko k popsaným zvěrstvům a tyraniím. Z knihy musí každý nutně nabýt dojmu, že v této době žily pouze lidské zrůdy, a to jak na straně nacistů, tak na straně obyčejných lidí. Nejvíce ze všeho mě překvapila pasáž, kde vesničané podél kolejí nachází fotografie obětí odvážených do koncentračních táborů. Aniž by se zmohli na kousek jakékoliv emoce, pouze se zaobírají nemravnými poznámkami k mladým dívkám na snímcích. Tomu prostě skutečně nevěřím.
Druhá věc, která mi na knize trochu vadila, byla její mozaikovitost. Jen jakési střihy událostí. Věřím, že tento nešvar může pramenit z toho, že (podle Kosinskeho) se nejedná o čistě autobiografickou linku, ale o příběhy získané od mnoha svědků tehdejší doby. Snaha tyto příběhy zastřešit pod příběh jednoho chlapce možná nebyla tou nejlepší. Místy jsem si říkala, že možná by všem těm příběhům více slušelo, kdyby byly koncipovány jako povídky.
Zázemí
Jana Šrámková
To není literatura, to jsou vzpomínky - nebo spíš fragmenty vzpomínek, nádherné jako barevná sklíčka proti slunci. Miluji Šrámkovou. Je tolik něžná...
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Na této Murakamiho knize se mi nejvíce líbila závěrečná strana. Co se týče příběhu a psychologie postav, je to pořád to stejné - jako v ostatních knihách tohoto autora. Místy jsem mívala pocit, že jsem už Murakamim přejezená. Jako kdyby se vše drželo pořád stejného schématu. Stejných nálad. A pak, dle mého názoru, plno autorových tahů pro co největší zaujetí čtenářů. Ano, myslím, že právě v tomto spatřuji ten největší problém. Z příběhu na mě vyzařovalo více autorova kalkulu než skutečných pocitů či myšlenek, které by chtěl skutečně předat dál. V mých očích alespoň rozhodně ten kalkul převažoval. Mrtvé dítě Šimamoto, samotná Šimamoto zahalená tajemstvím... přišlo mí to už příliš. Konkrétně u těch tajemství mi často připadalo, že ani sám autor vlastně neví a podivuhodné okolnosti kolem této postavy střílí jen od boku pro efekt. Nemohu říct, že bych od této knihy někoho odrazovala, pro odpočinkové čtení je to příjemná věc, avšak zřejmě teď hledám už něco jiného. Dala bych knize tak 70 procent.
Obratník Raka
Henry Miller
Kouzlo a brilantnost této knihy se ukrývá mezi řádky, nikoliv ve vulgárních slovech a přemíře sexu. Velice mě překvapuje a zaráží relativně nízké hodnocení této knihy. Možná je třeba věnovat ji více přemýšlení než obrazových představ...
Univerzum věcí: K estetice každodennosti
Konrad Paul Liessmann
Takovou měrou, jakou mě dokázal Liessmann nadchnout Teorií nevzdělanosti, takovou mě také dokázal zklamat Estetikou každodennosti. Nemohu si pomoct, ale eseje mi připomínaly jen slepeninu již stokrát propíraných témat bez jakéhokoliv záblesku inovace. Jako kdyby se Liessmann snažil udělat z kamenů diamanty... Nemohu si pomoct, ale připadá mi, že autor se jen pokusil napufat triviální myšlenky, které určitě každého z nás napadly už tisíckrát, a pokusil se povýšit je na stupínek jakési jedinečnosti. Jsem touto knihou hořce zklamaná. Dvě hvězdičky za dvě pěkně napsané eseje. Víc asi nic...
O ženách
Arnošt Lustig
Jedno se musí říct přímo... Markéta Mališová klade Arnoštu Lustigovi skutečně přihlouplé otázky. SKUTEČNĚ přihlouplé. Někdy jsem nevycházela z údivu. Nicméně Arnošt Lustig navzdory tomuto faktu dává knize úroveň. Elegantně dokáže vybruslit z rámce otázky nebo ji přeformuluje k obrazu svému a z každé své odpovědi dělá malé literární dílo, které čtenáře dokáže v něčem obohatit. Obecně nejsem zastánkyně knih, které hovoří o ženách a mužích a řeší jejich rozdíly, ať jsou psané v jakýchkoliv podobách. Myslím, že každý jsme jiný a nedisponujeme souhrnnými jednoznačnými charakteristikami na základě svého pohlaví. Ale musím říct, že Arnošt Lustig se tohoto tématu chopil se skutečnou elegancí. Ze zřejmé vize Markéty Mališové udělat z knihy jakýsi obraz žen nebo co, se povedlo Arnoštu Lustigovi udělat spíše soubor úvah o ženách v jeho životě a myšlenek, které se od těchto žen odvíjejí po celý jeho život.
