nefernefer
komentáře u knih
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Patrik Hartl má nadání psát čtivě a zábavně, takže i tahle knížka se čte v podstatě sama. Ale ve srovnání s těmi dvěma předchozími, které byly naprosto skvělé, se nemohu ubránit lehkému zklamání. Já jsem začala Jáchymem a musím se přiznat, že do Veroničiny půlky už se mi skoro nechtělo. Těch náhod na mě bylo přece jen trochu moc. Ale přemohla jsem se a ta druhá půlka se mi nakonec líbila víc než ta první. Takže shrnutí: na Erotikon a Prvoka to sice nemá, ale i tak patří tahle knížka jako relaxační čtení mezi lepší průměr. S klidným svědomím doporučuji, abyste si ji sbalili do kufru na dovolenou.:o)
Alej prokletí
Roger Zelazny
Jako nenáročná akční oddechovka to nebylo úplně špatné, i když bych uvítala trochu více děje, než že hlavní hrdina jede z bodu A do bodu B a cestou postřílí kdeco a kdekoho. Ale co mi přišlo fakt přitažené za vlasy byl ten jeho veletoč o 180° z klasického záporáka bez citu a svědomí ke klaďasovi zachraňujícímu svět, který prodělal během cesty, aniž by k tomu měl nějaký uvěřitelný důvod. Nebo možná ty poznámky o tom, že je vlastně blázen, byly míněny doslovně a já jen nepochopila, že čtu knížku o drsném schizofrenikovi. :o)
Poprask v sýrové uličce
Robert Fulghum
Nemůžu se zbavit dojmu, že tahle knížka byla napsaná jen proto, že na ni měl autor smlouvu a něco napsat zkrátka musel. Ne že by byla vyloženě špatná, ale v kontextu jiných Fulghumových knížek je to hodně slabý odvar z už několikrát vymáchaného čajového sáčku.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Silný příběh, velmi uvěřitelný a čtivě napsaný. Pro psychicky odolné jedince určitě moc krásné čtení. Já ale potřebuji, aby mě kniha nabila energií, povzbudila. Tahle kniha mě energeticky úplně vysála a dostala do deprese, že člověk je vlastně absolutně bezmocný. Ať se snaží, jak se snaží. V mnoha ohledech to v životě tak skutečně chodí, o tom žádná. Já ale hledám knihy, které mi dají naději. Nemusejí mít nutně happy-end a klidně mohou být i smutné. Ale nesmějí vzbuzovat pocit totální beznaděje. Nehodnotím tuto knihu záporně, neříkám, že je špatná. Jen zkrátka není pro mě.
Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
Jiří Šimáček
Podlehla jsem zdejším pochvalným komentářům a bylo to totální zklamání. Nudila jsem se, zahořklost pana Brixiho mi nepřišla ani trochu vtipná, spíš mi ten jeho věčný negativismus lezl na nervy. Části věnované třináctileté Lence na mě nepůsobily vůbec věrohodně. Sama mám dceru, které bylo třináct celkem nedávno, ale takhle by mluvila sotva. A pasáže, které se týkaly ničemy, jsem rovnou přeskakovala, jak se mi ošklivily. Rozhodně nemůžu říct, že by mi četba téhle knihy skýtala nějaké potěšení, takže ani doporučit ji tím pádem nemůžu.
Ctitelé katastrof a Hitlerova tužka
Petr Prouza
Věřím, že tahle knížka se bude líbit spoustě lidí. Zejména Husákovým dětem, mezi které také patřím, a tím pádem na mě ze stránek dýchla lehká nostalgie. :o) Pátrání po vlastních kořenech na základě nádherného obrazu je určitě zajímavý námět. Vzpomínky na dětství a na vysokoškolské roky v Praze v bouřlivých šedesátých letech protkané odkazy na známé osobnosti tehdejší literární, umělecké a vůbec kulturní scény byly také vlastně fajn, ale něco mi tam přece jenom chybělo. To puzení, které vás ke knize neustále vrací, protože chcete vědět, co bude dál. Vlastně jsem se musela do čtení nutit. Motivu pátrání po vlastních kořenech jsem rozuměla velmi dobře, ale proč měl hlavní hrdina v úmyslu ukončit svůj život, jsem úplně nepobrala a konec mi přišel násilně ustřižený. Nicméně nechci nikoho odrazovat, bude lepší, když si každý udělá obrázek sám a třeba se mnou nebude souhlasit. Určitě stojí za přečtení. :o)
Šitíčko
Marjane Satrapi
I pro mě byla tahle knížka prvním setkáním s Marjane Satrapi. Za půl hodiny jsem měla přečteno a na tváři mi zůstal lehký pobavený úsměv. Svět muslimských žen pro mě byl vždycky něčím strašně vzdáleným a většinou dostupných informací někdy až téměř démonizovaným. Proto jsem autorce vděčná za příjemné a vlastně i uklidňující zjištění, že ženy jsou si podobné, ať žijí kdekoli :o) Určitě si v knihovně objednám i další její knížky :o)
Naštěstí (ne)máme mléko
Neil Gaiman
Výborný, vtipný "prášilovský" příběh, který šikovný tatínek vysypal z rukávu na ospravedlnění své dlouhé nepřítomnosti. Tohle umění jsem vždycky obdivovala a nikdy mi to moc nešlo, i když jsem se o to u svých dětí párkrát pokusila. :o) Ale takhle úžasnou fantasmagorii se mi nikdy vymyslet nepodařilo. Jediné, co jsem nepochopila, bylo, proč je knížka napsaná normálně a pak se najednou uprostřed objeví cca deset stránek, na kterých jsou "upýři" nebo "vipasený červýček" a jiné pravopisné neuvěřitelnosti, aniž by k tomu bylo někde nějaké vysvětlení. Pokud by tu knížku četlo dítě samo (a hodně velká písmena naznačují, že je k tomu i určená), pak by asi bylo dost zmatené z toho, že paní učitelka ho ve škole učí něco jiného. A vzhledem k tomu, že to fakt v knížce nemá vůbec žádné opodstatnění, tak mi to přijde jako nesmyslné a zbytečné matení a doporučovala bych ji raději dětem předčítat. Ovšem za současného společného prohlížení si obrázků, protože ty jsou moc povedené.
Abeceda lásky
Miloň Čepelka
Miniatura do kapsy. Něžná. Krásná.
Žen jako ty je málo milá moje
Žár v srdci trvá déšť ho nezháší
Žízeň mě drží v stavu nepokoje
Žít s láskou tvou je slast
má nejdražší
Tanec papírových draků 2: Hon
Petr Brožovský
„Byly časy, kdy mi vadilo, že nemám odpovědi. Teď už jsem byl smířený s tím, že nemám ani otázky.“
Druhý díl pokračuje v rozjetém tempu a rozhodně nenudí. Jako mentální výplach funguje naprosto skvěle. Pobavil mě i doslov. Dávám zasloužené čtyři hvězdy a autora zařazuji k oblíbeným. :o)
„Já si chtěl jen vychutnat ten pocit, když má někdo kladný vztah k vašemu genitálu. Ona chtěla víc. Bylo jasné, že to budu muset nějak vyřešit, ale tyhle konfrontační vztahové situace nebyly mojí parketou.“
Když partner odchází...
Doris Wolf
„Už v Bibli stojí psáno: Miluj svého bližního jako sebe samého! Bohužel se na druhou část věty často zapomíná.“
...a o tom to všechno je. Nezapomenout na sebe samého. Víc skutečně netřeba. :o)
Hlasy ozvěny
Barbora Mlezivová
Je osvobozující vědět, že se někomu honí hlavou ty samé otázky a myšlenky. Že je to vlastně úplně normální. A když ten někdo má ještě navíc dar vládnout slovem a ty otázky a myšlenky dokáže nejenom vyjádřit, ale také zabalit do poetického a krásného jazyka, je potěšení to číst. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Slyším tě všude
Connie Willis
Abych dala plný počet, tak by tu nesmělo být tolik nelogičností a ta kniha by musela být o polovinu kratší. Sice to má být nejspíš romantická komedie, ale ty sáhodlouhé úplně zbytečné a nicneříkající věčně se opakující scénky s neuvěřitelně otravnou rodinou hlavní hrdinky jsem (upřímně se přiznávám) všechny přeskakovala, protože ačkoli to zjevně spousta čtenářů vnímá jako nadmíru vtipné, tak mě to příšerně nudilo. Ale ten nápad samotný je pecka. Ten se mi tak moc líbí, že nelogičnosti i nudné odstavce odpouštím, stejně jako předvídatelný konec. :o) Stojí za přečtení.
Volné verše
Ondřej Hanus
Moderní poezie je fajn. Pseudointelektuální exhibice už méně. A tahle sbírka se nejdřív tváří jako fajn moderní poezie, a pak se zvrtne v tu exhibici. Takže za mě dvě hvězdy a ta třetí je za to, že inspirovala Paliva k napsání komentáře, který je lepší než celá kniha. ;-)
Uvnitř - vně
Adriena Šimotová
"... Tady v ateliéru kupím své žaly i svá štěstí. Procházejí mou prací. Tady vycházím jako poražený i jako vítěz, cosi tu umřelo a taky se cosi rodí.
Strop je prasklý, mám málo místa, teče mi oknem, ale žiji. Mám svůj čas. Nad ním vítězím, abych se jím opět dala porazit. Nevím, proč tolik vášnivého zaujetí pro práci zdánlivě snad zbytečnou, nepotřebnou, ale vím: zde jsem nejpravdivější. A ta pravda proniká pak zpětně do mého života a já ji musím respektovat."
To je přece nesmysl
Jiří Kulhánek
Je znát, že jsou to prvotiny a Mistr ještě nebyl tak vypsaný, nicméně i tak jsou to výborné povídky a už dávají tušit směr a kvalitu dalších knížek, které napsal později.
Nebe nad Darjeelingem
Nicole C. Vosseler
Klasický "velký" milostný román. Příběh osudové lásky. Téměř jako Jana Eyrová :o) Divím se, že to ještě není zfilmované. Je tam všechno - spalující láska, mrazivá nenávist, hluboké přátelství i děsivé tajemství minulosti. To by byl trhák :o) Všem milovníkům dobrého černého čaje a skutečné romantiky mohu jen doporučit.
Vysmátá koza aneb Přízrak krásné modelky
Ivana Vostřáková
Jeden z oblíbených námětů, které většinou nezklamou - láska je silnější než smrt. A navíc kniha oceněná Cenou Miroslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu roku 2015. Tak jsem neodolala. Bohužel jsem možná čekala trochu něco jiného. Obálka mě asi měla varovat, v tomto případě totiž přesně koresponduje s obsahem. Je to červená knihovna ze hřbitova. Není to úplně špatné, celkem dobře se to čte, taková oddechovka na víkend. Ale nezasmála jsem se ani jednou a hlavní hrdinka mi přišla naprosto vypatlaná. Kdyby se toho chopil pan Troška, zajisté bychom měli další kasovní trhák. Nejspíš v roce 2015 nic lepšího nevyšlo.
Mrtvý holky
Miloš Urban
Výborné povídky. Je v nich všechno z „klasického Urbana“ - jeho fascinace rituály, vírou, krásou, uměním, tajemstvím, magií. Jsou tajemné, někdy dekadentní a zvrácené až děsivé, ale tak skvěle napsané, že vás drží a nepustí, dokud nedočtete. Moc se mi to líbilo :o)
P.S.: Jo a konečně jsem zjistila, proč měl Max Unterwasser ze Stínu katedrály znetvořené oči a část nosu. :o)
Pan Sova
Arnold Lobel
Kvaka se Žbluňkem jsem jako dítě milovala, ale pana Sovu jsem neznala. Narazila jsem na něj náhodou už jako dospělá, když jsem šla koupit knížku svým dětem, a přečetla přímo v knihkupectví. A rovnou si ji odnesla domů :o) Když pan Sova běhal po schodech nahoru a dolů čím dál rychleji ve snaze být na obou místech zároveň a povzbuzoval se "Přidej, přidej!", chechtala jsem se nahlas :o)