nefernefer komentáře u knih

Doufala jsem, že mi tahle knížka chvilku vydrží. Ale to se vážně nedalo :o) Úplně mě to vcuclo a nepustilo, dokud jsem nedočetla. Sama jsem vyrostla hned vedle hřbitovní zdi a mám tedy pro funerální tematiku jistou slabost, ale tohle bylo vážně výborně napsané. Celou dobu jsem byla napnutá a toužila se dovědět, co za vším vězí. Až se budu příště procházet po hřbitově, bude mi o dost příjemněji než doposud (a to mi tam bylo příjemně už teď) :o)

18 23.01.2017

Okolo téhle knížky kroužím už spoustu let, protože je to jedna z neoblíbenějších knih mého tatínka. Ale teprve, když mi ji doporučil druhý mně moc blízký člověk, tak jsem se do ní konečně pustila. Musím se přiznat, že občas si pro odlehčení střihnu nějaký ten pořádně krvavý plnotučný brak a náramně se u toho bavím, ale to je něco jiného. Když o podobných masakrech čtete a víte, že takhle nějak to bylo nejspíš i ve skutečnosti a vlastně ne tak dávno, není to úplně příjemný pocit. Střet dvou tak diametrálně odlišných kultur, jakými byly svět bílých a svět indiánů, prostě nemohl dopadnout dobře. Tahle knížka je realistickým a nestranným pohledem na obě strany mince, a aniž by se snažila o nějaké senzační odhalení, uvádí na pravou míru veškeré zidealizované představy o Divokém Západě a zbavuje ho té aury romantiky, která se kolem něj časem vytvořila. Není to suchopárný výklad událostí, ale živý děj, který vás vtáhne do sebe a donutí přemýšlet o relativitě pojmů dobrý a špatný. A na závěr je ještě doplněná vynikajícím doslovem Jiřího Gojdy.

"Jestli si někdy budete chtít doopravdy odpočinout, prostě padněte až na samý dno a budete šťastný lidi. Nejvíc nesnází pochází z toho, že člověk má nějakou úroveň."

22 23.01.2017

Moc hezká knížka, moje oblíbená. Zvlášť teď přes zimu ji dost často beru do ruky, abych se podívala, kdo mi to zavítal na krmítko :o) Fotky i popis jsou jasné a identifikace je podle nich výborná. Dříve jsem měla atlas ptáků, kde byly malované obrázky a barva byla dost často zkreslená, takže ani ptáka, kterého jsem bezpečně znala, jsem na nich nepoznávala. Ale podle téhle knížky už se nespletu :o)

13 21.01.2017

Výborný, vtipný "prášilovský" příběh, který šikovný tatínek vysypal z rukávu na ospravedlnění své dlouhé nepřítomnosti. Tohle umění jsem vždycky obdivovala a nikdy mi to moc nešlo, i když jsem se o to u svých dětí párkrát pokusila. :o) Ale takhle úžasnou fantasmagorii se mi nikdy vymyslet nepodařilo. Jediné, co jsem nepochopila, bylo, proč je knížka napsaná normálně a pak se najednou uprostřed objeví cca deset stránek, na kterých jsou "upýři" nebo "vipasený červýček" a jiné pravopisné neuvěřitelnosti, aniž by k tomu bylo někde nějaké vysvětlení. Pokud by tu knížku četlo dítě samo (a hodně velká písmena naznačují, že je k tomu i určená), pak by asi bylo dost zmatené z toho, že paní učitelka ho ve škole učí něco jiného. A vzhledem k tomu, že to fakt v knížce nemá vůbec žádné opodstatnění, tak mi to přijde jako nesmyslné a zbytečné matení a doporučovala bych ji raději dětem předčítat. Ovšem za současného společného prohlížení si obrázků, protože ty jsou moc povedené.

11 18.01.2017

Opět, jak jinak, výtečná kniha. Pro mě naprosto neodolatelný koktejl filozofie, náboženství, moralit i nemorálnosti, mystiky, erotiky, otázek po smyslu života i obyčejné radosti ze života, ekologické propagandy i naprostých ptákovin, napsaný úžasně bohatým a vtipným jazykem. "Bohové lidstvo tolerují jedině díky našemu nadání pro blbý kecy." A mě ty jeho blbý kecy baví. Věty jako "Odpoledne se šinulo pomaleji než ledvinový kámen velikosti vlašského ořechu." mi skýtají čiré čtenářské potěšení. Z příběhu, který se z většiny odehrává v Asii, jsem se navíc dozvěděla i spoustu zajímavostí z japonské, laoské či čínské kultury. Ale co podle mého celou knihu charakterizuje nejlépe, je následující úryvek:

...ono to tam musí být oboje. Je fuk, jak jsi citlivej nebo jak jsi chytrej a vzdělanej, ale jak to tam není oboje, jak nemáš srdce propojený s mozkem, jak spolu harmonicky nespolupracujou, no tak to pak jenom skáčeš životem na jedný noze. Může ti připadat, že jdeš, může ti sakra připadat, že běžíš maraton, ale přitom jenom tak poskakuješ. Jako na pérku. To spojení je třeba udržovat."

...a o tom to je, mít srdce propojené s mozkem :o)))

17 15.01.2017

Výborně napsané, vůni hub i lesa přímo cítíte na jazyku. Navíc se děj opět odehrává v místech důvěrně známých, takže jsem měla pocit, jako by mě ta kniha vtáhla do sebe, jako bych byla součástí příběhu. Urbanovy knihy mám moc ráda a tahle není výjimkou. Baví mě jeho jazyk, baví mě jeho skryté odkazy a charakteristický nádech tajemna až téměř okultismu. Kdo od něj něco četl a líbilo se mu to, tak u téhle knížky rozhodně také nebude zklamán.

13 06.01.2017

Koupila jsem tuhle knihu na základě zdejších oslavných komentářů svému kamarádovi k narozeninám a čekala nadšení. Ovšem nadšení nejen že se nekonalo, ale on mi dokonce zklamaně přiznal, že se nedostal ani přes 40 stran. Že ho to zkrátka nebavilo a tak toho nechal. Říkala jsem si, že to není možné, že se přeci všichni ti, co tu píšou ódy na konečně rovnocenného pokračovatele mistra Kulhánka, nemůžou takhle fatálně mýlit. Půjčila jsem si ji od něj a rozhodně nelituji :o)
Je pravda, že prvních cca 60 stran akcí příliš neoplývá. I tady se však najdou světlé okamžiky, zejména co se týče dialogů. A když se nenecháte odradit, vytrváte a prokoušete se tím trochu rozvláčným úvodem, tak se nestačíte ani nadechnout a už to sviští :o) Plnokrevný brak plný "efektivní brutality" napsaný výborným jazykem, nacpaný odkazy a narážkami na miliony lidí a věcí, z nichž polovinu jsem si musela vygůglit, abych stíhala, a stejně mi určitě spousta vtipů unikla. Navíc je autor zjevně filmový fanda, což já taky úplně nejsem, takže i tady mi strejda Google musel notně pomáhat. Nicméně i přes toto drobné nepohodlí způsobené mezerami v mém vzdělání jsem si to náramně užila. Zařazuji se mezi nadšence a svého kamaráda donutím, aby dal knize druhou šanci. Myslím, že nebude litovat :o)

16 02.01.2017

Adriena Šimotová mě jako výtvarnice nikdy příliš neoslovovala. Ale její psané texty jsou nádherné. Velmi intimní, niterné. Kniha je doslova nabitá emocemi. Po obsahové stránce si určitě zaslouží plných pět hvězd, ale jednu musím ubrat. Na to, jak je knížka poměrně luxusně pojata, co se týče výběru papíru, vazby a tak dále, si redaktor s její přípravou moc práce nedal, skoro mám pochybnosti o tom, že ji vůbec četl. Na každé čtvrté straně chybí háček nebo čárka, začátek nebo konec závorky, uprostřed slova se zničehonic objeví znaménko plus a podobně. Tyto nedokonalosti při četbě ruší, a v některých případech absence diakritiky dokonce způsobí, že se čtenář musí zamyslet, aby dosadil to správné slovo. Je to škoda, protože jinak je to opravdu krásné čtení.

8 02.01.2017

Čistý, průzračný příběh, kterému by však slušelo trochu poetičtější podání.

13 02.01.2017

Cohenovy písně mám ráda a líbí se mi jejich slova. Proto jsem se těšila, že si "užiju" :o) Ale musím se upřímně přiznat, že jsem to nedokázala dočíst. Připadala jsem si jako mimozemšťan. Prostě jsem většinu textů vůbec nepochopila.

4 02.01.2017

Jeden z oblíbených námětů, které většinou nezklamou - láska je silnější než smrt. A navíc kniha oceněná Cenou Miroslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu roku 2015. Tak jsem neodolala. Bohužel jsem možná čekala trochu něco jiného. Obálka mě asi měla varovat, v tomto případě totiž přesně koresponduje s obsahem. Je to červená knihovna ze hřbitova. Není to úplně špatné, celkem dobře se to čte, taková oddechovka na víkend. Ale nezasmála jsem se ani jednou a hlavní hrdinka mi přišla naprosto vypatlaná. Kdyby se toho chopil pan Troška, zajisté bychom měli další kasovní trhák. Nejspíš v roce 2015 nic lepšího nevyšlo.

10 10.12.2016

Výborné povídky. Je v nich všechno z „klasického Urbana“ - jeho fascinace rituály, vírou, krásou, uměním, tajemstvím, magií. Jsou tajemné, někdy dekadentní a zvrácené až děsivé, ale tak skvěle napsané, že vás drží a nepustí, dokud nedočtete. Moc se mi to líbilo :o)
P.S.: Jo a konečně jsem zjistila, proč měl Max Unterwasser ze Stínu katedrály znetvořené oči a část nosu. :o)

10 07.12.2016

Mám docela ráda nonsensovou literaturu, ale tohle do ní snad ani nepatří. To jsou jen ptákoviny, co člověka napadají cestou z hospody. Ani chytré, ani vtipné.

5 06.12.2016

Myšlenky či okamžiky vměstnané do tří řádků. Někdy něžné, někdy vtipné, někdy k zamyšlení. Jemné intelektuální „jednohubky“. Výborné v kombinaci se sklenkou něčeho dobrého pro příjemně strávený večer :o)

Daleko, blízko,
na tom vůbec nesejde.
Patříme k sobě.

V hlavě má guláš
a to je trapné, je-li
vegetarián.

Vyčítáš Bohu,
že je neviditelný?
Špatně se díváš.

14 02.12.2016

Kniha naprosto přesně vystihuje myšlenkové pochody toho, kdo se nachází v nevyrovnaném vztahu. Kdo je hluboce zamilován a jeho láska není opětována. Každý to určitě někdy zažil na vlastní kůži a je do značné míry osvobozující, když zjistí, že se nechoval jako idiot jen on. Že je spousta stejně „postižených“, kteří na tom nejsou lépe, protože všichni jednají podle hluboce zakořeněného prastarého vzorce, který jim velí za každou cenu neztrácet naději. Jenže „Naděje je cizopasník parazitující v lidském těle. Konkrétně v srdci. Naději nestačí nasadit svěrací kazajku a uvrhnout ji do temné kobky. Nepomáhá ani omezení stravy na chléb s vodou. ... Naději je třeba vyhladovět úplně, aby svého hostitele nemohla oslepit a svést. ... Naděje je krutá, jelikož nás svazuje, zotročuje.“
Kdo z vás se v podobné situaci někdy ocitl, tak se v téhle knize najde se stoprocentní jistotou. A řekne si „Jo, to je přesný. Přesně takhle jsem se cítil. Přesně tohle jsem si myslel. Přesně takhle debilně jsem se choval.“ A chvílemi bude mít možná pocit, že je ta kniha vlastně o něm :o) Všem nešťastně zamilovaným ji rozhodně doporučuju. Uleví se jim, že v tom nejsou sami :o)

„Nechápala to. Nejhorší bylo nechápat situaci, v níž se nachází. Připadala si zneužitá. Nic nebolí tolik, jako neschopnost pochopit.“

„...propastná úzkost z nezodpovězené zprávy je pokaždé stejná a jediná možnost, jak se jí vyhnout, je žádné zprávy neposílat.“

15 30.11.2016

Před lety jsem učinila marný pokus o přečtení téhle knihy, protože jsem měla pocit, že je to jedna z těch, které "se sluší znát". :o) Ale monology dobře vychovaného děvčátka z minulého století, byť s velmi bujnou fantazií, mě nějak neoslovily. Po letech se na základě shlédnutí filmu Tima Burtona rozhodla, že si ji nutně musí přečíst, moje patnáctiletá dcera. A byla tak nadšená, že jsem si řekla, že to zkusím ještě jednou. Přece nejsem takový suchar. A když to zvládla ona, zvládnu to taky. Je pravda, že na pozadí vizuálních dojmů z filmové Alenky se mi kniha četla snadněji a tentokrát jsem ji dočetla do konce. Ale nadšení se opět nekonalo. Asi jsem ten správný čas, kdy jsem si ji měla přečíst, propásla.

22 16.11.2016

Ačkoli jedna z prvotin, tak je tak skvěle napsaná, že cítíte i ten odporný zápach Nemrtvých. Brrr :o) Když tedy pominu, že mi není jasné, jak Alf dokázal mluvit s gumovým potápěčským náústkem dýchací trubice v puse (přestože měl laryngofon, tak je to podle mě nemožné), tak jinak to bylo dobré.

...když se usmál, umíraly mouchy. :o))

7 16.11.2016

Miniatura do kapsy. Něžná. Krásná.

Žen jako ty je málo milá moje
Žár v srdci trvá déšť ho nezháší
Žízeň mě drží v stavu nepokoje
Žít s láskou tvou je slast
má nejdražší

11 11.11.2016

Nařčení z pornografie je v případě této knihy naprosto bezdůvodné. Tak cudně napsanou knihu o sexu jsem už dlouho nečetla. Ale nařčení z amorálnosti je dle mého zcela oprávněné. Pro mě jako pro člověka vychovaného v evropské kultuře je těžké pochopit některé aspekty japonského myšlení. Všechna ta svazující zakonzervovaná středověká pravidla určující, jak se člověk smí nebo nesmí za určitých okolností chovat. Zkostnatělé axiomy toho, co je mezi mužem a ženou přípustné. Tanizaki nevytvořil bezduché lechtivé čtení nahlížející do ložnice staršího manželského páru. On přesně vystihl pokrytectví a faleš, kterou plodí dodržování dávno přežitých a nesmyslných tradic. A nejen na postavách obou manželů, ale především na postavě jejich dcery ukázal, že léta potlačované touhy mají za následek značné pokřivení morálních zásad.

17 11.11.2016

Obdivuji, když někdo dokáže na minimálním prostoru dokonale vyjádřit myšlenku, vystihnout náladu. Japonské haiku jsou v tomto ohledu určitě nepřekonatelné, protože staví na staleté tradici, a jsou jistě krásné, ale myslím si, že ať se překladatel snaží, jak chce, nikdy nemůže do češtiny tu dokonalost a čistotu přenést, takže k českému čtenáři jakoby doléhá jen odraz jejich původní krásy. Zato haiku, které jsou v češtině přímo napsány a pro češtinu stvořeny, nejsou zatíženy těžkopádností překladu, a tak si je můžeme vychutnat v celé jejich krystalické kráse. A že to krása opravdu je.

Bez tebe s tebou,
ty beze mne jsi se mnou.
Tajemství lásky.
(M. Čepelka)

14 07.11.2016