nefernefer komentáře u knih

Tuhle knížku jsem si koupila jako mladá holka a od té doby ji četla už několikrát a pořád na mě má stejné účinky. Namlouvám si, že je to tím, že jsem vnitřně stále stejně mladá. :o))) Ale spíš to bude její nadčasovostí. Je to moc krásná poezie, kterou je lépe číst ve dvou. Předčítat nahlas někomu druhému. S kým jste si blízcí. Až se nakonec frekvence, na kterých vysílají vaše duše, vzájemně vyrovnají a splynou.

Přesně jak jsem to vždycky říkal
k lidem v létech nepřichází láska už tak snadno
poněvadž se hnali
po vyježděných kolejích příliš dlouho
a když pak přijde ta záludná výhybka
zmeškají poslední šanci
a zajedou na nesprávnou trať zatímco
veselý vagón s brzdařem v budce letí dál
a strojvůdce parní lokomotivy nic nedá
na tyhle nové elektrické píšťaly
a lidé v létech jedou na zarezlou vedlejší kolej
která končí v suché trávě kde se válejí
rezavé plechovky drátěnky z postelí
staré žiletky a plesnivé matrace
a právě tam kolej nadobro přestává
třebaže pražce ještě chvíli běží dál
a lidé v létech si říkají
Aha to asi bude to místo
kam jsme si měli jít lehnout
A tak si také lehnou
zatímco zářivý salónní vůz odplouvá kolem nich
po vysokém náspu
s okny plnými modrého nebe a milenců s kyticemi
dlouhé vlasy jim vlají a všichni se smějí
a mávají a šeptají si mezi sebou
a koukají ven a dohadují se co je to za hřbitov tam
kde koleje končí

18 27.06.2017

Kdyby nebyla tahle knížka ve škatulce literatura pro dívky, tak bych ji možná hodnotila jinak, protože není napsaná špatně a pro toho, kdo sám už nějaké ty děti má, to může být celkem hezké čtení. Koupila jsem ji však své náctileté dceři v dosud marné snaze probudit v ní čtenářské nadšení. Dostala ji k Vánocům a uložila do knihovny, aniž by ji otevřela. :o) Poté, co jsem si ji přečetla, říkám zaplaťpánbůh a už jí do toho rozhodně nebudu nutit. Na jednu stranu je to sladká pohádka o tom, že všechny problémy se dají vyřešit tím, že si člověk nad vším pořádně popřemýšlí, zamedituje, vyčistí si svůj vnitřní myšlenkový svět a všem okolo sebe odpustí. Jo, kdyby to bylo takhle jednoduché, byla by to vážně paráda. Ačkoli je hlavní těhotné hrdince jen -náct, tak těch problémů, které musí řešit, je minimum, všichni blízcí ji podporují a všechno je vlastně nakonec sluncem zalité. Takže si z toho čtenář (ještě že to není moje dcera) odnese dojem, že otěhotnět ještě na střední škole vlastně není nic tak hrozného. Na druhou stranu je to strašení mladých nezkušených holek. Občas se v některých komentářích píše, že tahle knížka působí jako dobrá antikoncepce. Pokud je tou antikoncepcí míněný téměř hororový popis všech hrůz, ústrků a necitlivosti, které čekají na nastávající maminky v našich porodnicích a gynekologických ordinacích, tak jo. Tohle si přečíst jako náctiletá, tak mě to tak vyděsí, že v životě žádné děti nebudu chtít. A upřímně, vyděsilo by mě to i ve starším věku, kdybych je ještě neměla. Že porod není procházka růžovou zahradou, o tom žádná. Ale tohle strašení nadělá víc škody než užitku, a navíc nelze zevšeobecňovat. Co žena, to jiná zkušenost. Já sama mám například s naším porodnictvím jen ty nejlepší.

16 26.06.2017

Tak tohle je přesně jedna z knížek, u které mě mrzí, že můžu dát jen pět hvězd. Vtipně, poutavě a krásnou češtinou napsaný cestopis, ze kterého se dozvíte, jak lidé v Nepálu a Číně skutečně žijí. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Princ Ládík je sice, co si budeme povídat, v zásadě pěkně odrzlý spratek. Ale při té jeho bezprostřednosti a bezelstnosti se na něj prostě nikdo nemůže zlobit a všechno mu prochází. Vlastně mu ten jeho přístup k životu závidím. Ono vůbec není na škodu nebrat sebe a svět okolo příliš vážně, i z nezdarů a nepřízně osudu vytěžit něco pro zasmání a proplouvat životem s nezdolnou vírou, že všechno dobře dopadne. Pak aspoň člověku nehrozí, že skončí na pilulkách proti depresi :o)

„Až na pár problémů jsem celou cestu proplul s takovou lehkostí, až mě to samotného překvapilo. Myšlenka ujít stovky kilometrů napříč chudým a neprobádaným Nepálem a nevyzpytatelnou Čínou se totiž pohybuje na hranici mezi zajímavou expedicí a naprostým bláznovstvím. Vyrazit na cestu v rozpadajících se botách, bez jakékoli přípravy, funkční pláštěnky či stanu a pořádného slovníku, pak tuto hranici ještě posouvá. A přesto to šlo. Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám. Já na svou cestu nebyl sám ani jediný den. Nemyslím si, že by snad úplně všichni, které jsem na ní potkal, byli v jádru vstřícní a čestní. Já ale přesně na tyto hodnoty apeloval a dal jim najevo svou důvěru, kterou nezklamali. Přístup je to lehkovážný a nepochybně na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že až jednoho dne skončím okradený a nahý uprostřed lesa, pořád se mi to bohatě vyplatilo. Dost možná se u toho budu i smát. Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Právě díky této interpretační svobodě pro mě náročná a fyzicky vyčerpávající cesta obyčejně představovala hezký výlet a mnoho problémů se mi podařilo obrátit v celkem legrační záležitost.“

32 24.06.2017

Pistolník je neuvěřitelně zvláštní kniha o zvláštním světě. Světě, kterému vládne všudypřítomná krutost. Ne zlá a pomstychtivá, ale smutná, odevzdaná, nevyhnutelná a naprosto samozřejmá krutost, která nikomu nepřijde divná. Tak to prostě je. Do takového světa ses narodil, a jestli v něm chceš přežít, nemáš jinou volbu. Je to zvláštní směs středověku s moderní společností. Dějí se věci, o kterých netušíte, proč se dějí. Setkáváte se s lidmi, kterým nerozumíte. Odkud přišli? Proč jsou takoví, jací jsou? (A pikantní je, že z autorova doslovu vyplývá, že ani on to netuší a že spoléhá na to, že se mu to časem s ubíhajícím příběhem vyjeví.) Jen tušíte, že se muselo stát něco strašného, co všechno změnilo. Ale nevíte, co. Co se stalo, že se Pistolník vydal na cestu za Věží? Co se stalo, že je poslední? Co se stalo, že je všude poušť? CO SE STALO??!! Nedozvíte se to, ale je to všechno tak sugestivně napsané, že vám to nedá a pustíte se do příštího dílu, abyste tomu přišli na kloub. Jako já :o)

25 21.06.2017

Není to úplně typická kingovka. Žádné tajemno, žádná husí kůže a chlupy po těle naježené hrůzou. Je to o mladém muži, jenž dostal „dar od Boha“. Ačkoli o tom „daru“ se dá s úspěchem polemizovat, záleží to na úhlu pohledu. Ve skutečnosti je to možná spíš boží trest, přestože si ho za nic nezasloužil. Měl úspěšně našlápnuto do pěkného příjemného života a během okamžiku přišel o všechno, co pro něj bylo do té doby důležité, a získal něco, o co vůbec nestál. Přestože hlavní hrdina dostal něco navíc, co je jiným upřeno, je tahle kniha vlastně o ztrátách. O ztracené lásce, rodině, o ztracených mezilidských vazbách. O tom, že lidé, kteří vás dřív měli rádi, z vás najednou mají strach. O osamocení, o tíze jinakosti. Vlastně to nebylo moc veselé čtení, ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila. Naopak. Líbila se mi moc. I když jsem hrdinovi přála lepší konec.

33 14.06.2017

Odpočinkové čtení o tom, že každý si v sobě nese nějaké tajemství, trápení, které se snaží před světem schovat a poprat se s ním sám. A o tom, že když dovolíme lidem okolo sebe, aby nám pomohli, tak často zjistíme, že jsme našli skutečné přátele. Není to náročná kniha a erotiky je v ní pomálu :o), ale na dovolenou pod slunečník ideální.

15 14.06.2017

Je znát, že jsou to prvotiny a Mistr ještě nebyl tak vypsaný, nicméně i tak jsou to výborné povídky a už dávají tušit směr a kvalitu dalších knížek, které napsal později.

10 08.06.2017

Sice mi z celé série jako nejlepší přišel druhý díl (Denní hlídka), ale na druhou stranu musím uznat, že jako celek působí všechny díly příjemně kompaktně. A tím závěrečným se je panu spisovateli povedlo celkem elegantně a bez příliš křečovitých vysvětlení propojit. Ačkoli konec není úplně absolutní a rozhodně nevylučuje pokračování, tak i kdyby už žádný další díl nepřišel, bylo by tohle důstojné zakončení. Navzdory tomu, že za Happy End ho tak úplně označit nelze. Každopádně mě to zase moc bavilo číst a o to asi jde především. :o)

14 04.06.2017

Jako nenáročná akční oddechovka to nebylo úplně špatné, i když bych uvítala trochu více děje, než že hlavní hrdina jede z bodu A do bodu B a cestou postřílí kdeco a kdekoho. Ale co mi přišlo fakt přitažené za vlasy byl ten jeho veletoč o 180° z klasického záporáka bez citu a svědomí ke klaďasovi zachraňujícímu svět, který prodělal během cesty, aniž by k tomu měl nějaký uvěřitelný důvod. Nebo možná ty poznámky o tom, že je vlastně blázen, byly míněny doslovně a já jen nepochopila, že čtu knížku o drsném schizofrenikovi. :o)

12 22.05.2017

I čtvrtý díl jsem přečetla na jeden zátah a královsky se u toho bavila. Fakt mě mrzí, že další díly se zatím v češtině nechystají, je to opravdu velká škoda. Nápisy na tričku uvozující každou kapitolu i některé další Charlottiny bonmoty jsem měla chuť si zapisovat. :o)

„Když už musíš jíst banán na veřejnosti, nikdy s nikým nenavazuj oční kontakt.“ :o)

28 20.05.2017

Krásná kniha o krásném člověku. Nechci opakovat slova chvály, co tu už byla mnohokrát pronesena. Snad jen, že se mi dostala hluboko pod kůži a hned tak na ni nezapomenu. Asi jsem se zamilovala :o)

„Světlo je všudypřítomné a současně tak plaché, člověk si ho uvědomí, až když se něčeho dotkne. Ale to, čeho se dotkne, je okamžitě vyznamenáno, jako by na to ukázal přímo prst boží.“

20 17.05.2017

Pokud už máte za sebou předchozí díly a líbily se vám, pak určitě doporučuju pokračovat a přečíst si i tenhle. Je stejně dobrý. A setkáte se v něm s Merlinem. :o) A abych uvedla na pravou míru komentáře pode mnou - není poslední. Ještě je Nová hlídka (už ji mám v knihovně objednanou) a letos vyšla další pod názvem Šestá hlídka. Takže tímhle to zdaleka nekončí. :o)

9 11.05.2017

Tak jsem si potvrdila, že i druhý díl je stejně dobrý jako ten první. Je vtipný, má spád, nenudí. Vypadá to, že jsem asi našla další oblíbenou sérii. :o) Třetí díl už louskám a čtvrtý mám objednaný v knihovně. A pak se nejspíš zařadím do fronty fanoušků fňukajících, že další z jedenácti dílů u nás zatím nevyšly. :o(

17 10.05.2017

Jiří Hájíček píše neuvěřitelně uvěřitelně. Všechno, co popisuje, vidíte před sebou, slyšíte, cítíte. Letní žár i pach tlejícího listí na podzim, dokonce i tu úpornou neustávající bolest hlavy z nevyspání. A jeho hrdinové jsou mi blízcí. Snad proto, že jsou přibližně stejně staří jako já. Jejich starosti, pochyby, hledání, krize středního věku − to všechno důvěrně znám :o) Jako bych je všechny tak trochu znala, jako bychom spolu chodili do školy nebo se občas potkávali někde na ulici :o) Nedokážu posoudit, do jaké míry působí jeho knížky stejně i na mladší čtenáře, ale pro „Husákovy děti“ jsou návratem do dětství, zrcadlem jejich vlastních životů.

38 14.04.2017

Zase jedna z knížek, na kterou jsem se vždycky těšila a přečetla ji na tři zátahy, i když není zrovna nejtenčí. Není to žádná detektivka. Je to plnohodnotná duchařská fantasy, jejíž hlavní hrdinkou je Phil Marlowe v sukni, a to se vším všudy včetně těch jeho sarkastických hlášek, přitažlivého vzhledu i talentu pro maléry, které končí nakládačkou :o) Navíc je to všechno příjemně okořeněné lehkou dávkou erotiky a tajemna. Takže v kategorii odpočinkového čtení za mě plný počet. Rozhodně jdu do dalšího dílu, protože musím zjistit, jestli bude stejně dobrý jako ten první :o)

25 13.04.2017

Výborné povídky, které si možná časem, až už si z nich zase nebudu nic pamatovat :o), klidně ráda přečtu znovu. Sarkasticky vtipné psaní o věcech, které vlastně vůbec veselé nejsou. Stáří je prostě hnusné. A kdo tvrdí něco jiného, tak si lže do kapsy.

„Pokud nedovedete šeptat, je moudré křičet. Je lepší, když se vám život rozbije a znesvětí, ale hlavně když jej pořád ještě svíráte v rukou, než když o něj přijdete vůbec.“

15 10.04.2017

Opravdu výjimečná kniha, když i mně dokázala vysvětlit tajemství černých děr tak, že jsem to pochopila :o) Neříkám, že jsem rozuměla všemu (upřímně jsem to ani nečekala), třeba kvantová fyzika je pro mě stále španělskou vesnicí, ale spousta věcí, které pro mě byly dosud velkou neznámou, už je mi mnohem jasnější. A občas jsem se i zasmála, což jsem u podobné knihy vážně nečekala a bylo to pro mě příjemným překvapením. Trochu mě však rušily poznámky pod čarou, ve kterých si překladatel masíroval ego a měl potřebu autorovi jeho zjednodušenou verzi doplňovat "odbornými pindy". Kouzlo této knihy spočívá právě v tom, jak se pan Hawking dokázal oprostit od veškerých učených výkladů a vysvětlit ty nejsložitější věci tím nejjednodušším způsobem, a podle mého názoru nikdo (ani překladatel) nemá právo mu to kazit. Pokud má překladatel nutkání, ať se realizuje ve své vlastní knize. Naštěstí se dají poznámky pod čarou ignorovat :o) Jinak je to fakt skvělá knížka, kterou vřele doporučuji všem zvídavcům, co se zajímají o vesmír.

26 06.04.2017

Moc zajímavé čtení, ze kterého zjistíte, že 90 % těch nejznámějších osobností, které tvořily historii, byli rosekruciáni nebo zednáři. To jste věděli, že Jan Amos Komenský, byl označován nejen za "Učitele národů", ale rovněž za "Jana Křtitele svobodného zednářství", a že byl hlavním podporovatelem bratrstva Růže a Kříže v Čechách? A že "badatelé se dnes přiklánějí k názoru, že konstituované svobodné zednářství [...] vyrostlo právě z idejí Jana Amose Komenského"? Tenhle díl je zajímavý hlavně pro Pražáky. Dozví se z něj o svém městě spoustu zajímavých věcí, o kterých neměli ani tušení. Doporučuji si ho přibalit do tašky při nedělní procházce, která tak získá úplně jiné dimenze. :o)

7 06.04.2017

Moc pěkné. Odteď se budu na emigranty z islámských zemí dívat trochu jinak. Nedokážu si představit, že by moje děti vyrůstaly v něčem podobném. To si člověk uvědomí, jaký má vlastně luxusní život. A nejhorší je, že všechno, o čem se tam píše, je pravda. Moc poučné čtení, které vůbec není suchopárné a nezáživné. Naopak, ani na pozadí té hrůzy, kterou popisuje, neztrácí humor. Opravdu moc doporučuji.

20 17.03.2017

Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.

39 15.03.2017