nefernefer komentáře u knih

Vážení, tak tohle je lahůdka. Tak krásnou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Spojení Krchovský&Štorm ani nemohlo dopadnout jinak. Je prostě nádherná. Černá plátěná vazba se stříbrným tiskem, dechberoucí Štormovy linoryty a Krchovského úžasné verše. Je sice pravda, že prakticky ji nejspíš nevyužiji, protože psát do ní by mi přišlo jako svatokrádež, a tím pádem jsem si koupila knihu, která obsahuje 23 básní a 13 ilustrací. Ale stejně to stojí za to a vůbec nelituji. Ta nádherně funerální atmosféra, která je zároveň skrznaskrz prodchnutá životem. Někdy si říkám, že kdyby šel Krchovský na pivo s Burtonem, náramně by si rozuměli. :-)

Kuřivo, prádlo.. a plyšovou opici...
co z toho vyhodit, co ještě koupit si?
Jégry a kulicha! Bude tam zima prej...
a navrch do kufru šampón a intimspray

Aspirin, teploměr... A teď co na cestu?
Černý frak (verze A) plus oblek z azbestu
− můžou být teploty, při kterých nezebe...
tak ještě minimax − pro případ verze B

A co dál...

Zrcátko, fotky dcer, obrázek s rodiči
dopisy od tebe... − Vejdou se, do piči?!
Pití je přednější: placatky do kapes!
A s němou výčitkou zpod stolu kouká pes

...Seznam je u konce, času však ubývá
píšu a škrtám zas, noc co noc u piva
a do děr v paměti cpu si tvou podobu...
Toho je, co si chci s sebou vzít do hrobu!

23 17.12.2017

U téhle série je pro mě nesmírně osvěžující, že jako celek je to sice jeden příběh, ale neustále se mění styl, každý díl je jiný. U každého máte pocit, že čtete jiný žánr. Jeden je fantasy jako vyšitá, další je stříknutý až do sci-fi, pak najednou nevěříte svým očím, ale čtete klasický milostný román, a abychom se nenudili, hop a je tu western. :-) A všechny jsou skvěle napsané. Je pravda, že ve Vlcích se blíž k Věži naši hrdinové moc neposunuli, zato se spousta věcí vyjasnila. I když na druhou stranu další hromada nezodpovězených otázek přibyla. :-) Ale to prolínání různých světů, které jsou si tak podobné a přece tak jiné, znovuobjevení „spojovacích“ dveří ze Tří vyvolených nebo postav z jiných Kingových románů, to mě baví. Sice je z toho nakonec pořádný propletenec, ale pořád to nepůsobí násilně. Nestalo se mi, že bych si řekla „Tak tohle teda už vážně přehnal.“, spíš si připadám jak malé děcko na kouzelnickém představení. Celá natěšená netrpělivě čekám, co zase autor vytáhne z rukávu. :-)

„ ‚Slyšte mě, to žádám. Měli jsme jednoho prezidenta, jmenoval se Kennedy. Zavraždili ho asi třináct let před tím, než jsem sloužil v Jerusalem's lotu...‘
‚Ano,‘ řekla Susannah. ‚Kéž ho Bůh miluje.‘ Otočila se k Rolandovi. ‚Byl to pistolník.‘
Roland zvedl obočí. ‚To říkáš?‘
‚Tak. A říkám pravdu.‘ “

29 06.12.2017

Skvělý příběh. Skvěle napsaný. Slupla jsem ho za jeden večer, protože je to přesně jedna z těch knih, kterou nelze přečíst jinak než na jeden zátah. :o) Tajemná, napínavá, plíživě znepokojující duchařská fantasy, která není přímo hororová, ale lehké mrazení v zádech vyvolat dokáže. A otevřený závěr je dokonalý. Připomínalo mi to Neila Gaimana stříknutého Stephenem Kingem. Milovníkům záhad a tajemna určitě doporučuji. :o)

21 24.11.2017

Je dobře, že se Martin Moudrý nebál a dokončil to, co by jinak nejspíš zůstalo nedokončené. Ačkoli mu muselo být jasné, že se srovnání s Mistrem prostě nemůže vyhnout, přesto do toho šel. Smekám před jeho odvahou. To, co napsal, je víc než dobře srovnatelné. I když Kulhánkovu šťávu to nemá. A to dle mého názoru zejména proto, že svou knihu zcela připravil o erotickou linku příběhu, která je pro Kulhánkovy knihy celkem charakteristická. Nicméně 4 hvězdy si po právu zaslouží, protože jinak je to víc než vydařené, a navíc mu musím udělit bonusové body za "tatrgel". :o)

18 23.11.2017

Kdo nic podobného nezažil na vlastní kůži, tomu ta knížka možná bude připadat přehnaná nebo pro něj bude jen odpočinkovým čtením o těžko pochopitelných nástrahách virtuální lásky. Kdo si něčím podobným sám prošel, tak nemůže jinak než dát pět hvězd. :o) Nicméně i první skupina čtenářů určitě ocení lehkost jazyka a vůbec celkovou hravost a nenásilnost s jakou autor bravurně zvládl napsat knihu, která je celá složená jen z přímé řeči, jeden velký rozhovor bez obecných popisných pasáží. Za sebe jsem ráda, že napsal pokračování. :o)

29 17.11.2017

Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala napsat k téhle knize komentář. Nějak se mi nedařilo posbírat myšlenky, slova, která by vyjádřila, co jsem po jejím přečtení cítila. A pak mi to došlo. Necítila jsem totiž nic. Měla jsem pocit absolutního prázdna, totální absence jakýchkoli emocí. Vůbec mi z toho nebylo dobře po těle. Hrůznost téhle knihy spočívá v tom, jak obyčejně je napsaná, jak je v ní všechno vlastně úplně normální. Nikomu to, co se děje, nepřijde zrůdné. Je to prostě normální. Hrdinové jsou zcela smířeni se svým osudem a vůbec je nenapadne, že by něco bylo špatně, že by se třeba mohli svému osudu vzepřít. Jako by byli skutečně do jisté míry zbaveni části duše, části emocí, schopnosti uvědomit si cenu své osobnosti, cenu svého života. Berou to, co je čeká, jako své poslání. Připomíná mi to sebevražedné atentátníky a jiné fanatiky s vymytým mozkem, kteří také ztrátu vlastního života považují za něco zcela normálního, s čím se dopředu počítá a nemá smysl o tom diskutovat. To je asi to, co mi na té knize přišlo tak mrazivé, ta totální poslušnost. Hrdinové jsou vcelku sympatičtí, ale mají tak dokonale vymyté mozky tím, jak je jim od dětství opakováno, k čemu jsou stvořeni, že se vůbec nepokusí svůj osud změnit. A vy dočtete a je ve vás úplné prázdno, stejné jako v nich.

37 17.11.2017

Věřím, že tahle knížka se bude líbit spoustě lidí. Zejména Husákovým dětem, mezi které také patřím, a tím pádem na mě ze stránek dýchla lehká nostalgie. :o) Pátrání po vlastních kořenech na základě nádherného obrazu je určitě zajímavý námět. Vzpomínky na dětství a na vysokoškolské roky v Praze v bouřlivých šedesátých letech protkané odkazy na známé osobnosti tehdejší literární, umělecké a vůbec kulturní scény byly také vlastně fajn, ale něco mi tam přece jenom chybělo. To puzení, které vás ke knize neustále vrací, protože chcete vědět, co bude dál. Vlastně jsem se musela do čtení nutit. Motivu pátrání po vlastních kořenech jsem rozuměla velmi dobře, ale proč měl hlavní hrdina v úmyslu ukončit svůj život, jsem úplně nepobrala a konec mi přišel násilně ustřižený. Nicméně nechci nikoho odrazovat, bude lepší, když si každý udělá obrázek sám a třeba se mnou nebude souhlasit. Určitě stojí za přečtení. :o)

11 17.11.2017

"Jeden jediný člověk ti nemůže dát všechno."
"Ale měl by chtít. A neměl by nikdy přestávat pokoušet se o to."

16 07.11.2017

V první pětině ještě dojíždí šílená hádankářská jízda, ale pak nastává další nekonečné putování a Roland cítí, že svým souputníkům dluží mnohá vysvětlení a že ho dohání minulost, se kterou se musí vypořádat. A tak začíná dlouhé předlouhé vyprávění. Jako bychom se rázem ocitli v úplně jiném světě, který je malebnou směsí středověku a Divokého Západu. Jako bychom začali číst jeden z těch klasických velkých milostných románů o skutečné, hluboké, osudové lásce, která nemůže skončit jinak než tragicky. Nevěřila bych, že King dokáže kromě napětí a strachu popsat i lásku tak, že ji cítíte, prožíváte. A hlavně jsem nic takového po přečtení předchozích dílů nečekala. Tohle skutečně snese srovnání s klasiky milostných příběhů. I když je to smutné čtení, protože ačkoli s hrdiny sdílíte jejich štěstí, tak zároveň celou dobu víte, že to nedopadne dobře. Ne nadarmo je tento díl uvozen citací z Romea a Julie. Od samého začátku, kdy se ti dva setkají, je vám jasné, že nemají nejmenší šanci, že se potkali v nesprávný čas, v nesprávné době a že za to krutě zaplatí nejen oni. Přesto je to nádherný příběh, po jehož přečtení budete Rolanda milovat víc než kdy dřív. Tím to však ještě nekončí. Jsme zhruba ve čtyřech pětinách tohoto dílu a před námi je ještě ta poslední, která nás vrátí zpátky k pětici přátel hledajících cestu k Věži. „Pětici přátel,“ ta slova jsou teprve teď skutečná. Teprve teď si všichni uvědomí, čím jeden pro druhého jsou. A to je možná to, co je na tomhle díle nejdůležitější. Co se týče emocí a působení na čtenářovy city, pan King se tentokrát skutečně vyřádil. Jsem vážně zvědavá, co bude dál. :o)

21 06.11.2017

Nemůžu si pomoct, ale komentářům, které Stroncium označují za nejslabší ze všech Kulhánkových knih, nerozumím. Podle mě je naprosto srovnatelné s Cestou krve, a dokonce bych řekla, že lepší. Vážně jsem se bavila. Připadala jsem si jako na kolotoči. Než jsem se stačila nadechnout, všechno bylo jinak, Longinovy hlášky byly opět výborné a autor svůj typický humor tentokrát dovedl ad absurdum. Já jsem spokojená. Podle hodnocení jsem čekala, že to bude trochu slabší, ale dostala jsem plnotučného Kulhánka se vším všudy. :o)

„JOBUGELLA! Nový řasový jogurt s extra velkými kousky tykadel! Mnoho proteinů! Mnoho chutí! Mnoho nevšedních zážitků! Křupavé! Křup křup - zdravý zub! [...] Vaše zažívání se vám odmění - klinicky testováno! Jaký dovnitř, takový ven!“

36 18.10.2017

Příjemná knížka pro holky věkové kategorie 10-13 let. Trochu pohádková, trochu dobrodružná, i těch potíží s láskou tam ždibec je, chvílemi vtipná, chvílemi dojemná, nějaké to poučení do života se tam taky najde, zkrátka za mě dobrý. :o)

12 06.10.2017

Výtvarně i obsahově zdařilá sbírka lidového humoru vycházející z charakteristické vlastnosti Čechů, ze všeho si dělat srandu, i když to žádná sranda dost často není. Je fakt, že „za komárů“ byla často legrace to jediné, co normální lidi udržovalo při zdravém rozumu. Dovolávat se u takové publikace „badatelské serióznosti“ je holý nesmysl. Nejedná se o odbornou literaturu, ale v zásadě opravdu o sbírku anekdot. Za sebe mohu říci, že jsem si zavzpomínala a náramně se pobavila, i když je pravda, že některé vtipy byly hrubšího zrna. Ale tak to prostě je. Košilaté vtipy byly, jsou a budou oblíbenou součástí lidového humoru a bylo by pokrytecké dělat, že tomu tak není.

15 05.10.2017

Tuhle knížku jsem dostala jako dárek a jako taková svůj symbolický účel splnila. Ale nic víc. Je to klasická ukázka knihy udělané pouze na efekt. Líbivá obálka, ilustrace, jež jsou směsí obrázků jihoamerických indiánů, ornamentů z moravských krojů a animovaných japonských postaviček s obrovskýma očima, a hromada citátů vykuchaných z jiných knížek. Se spoustou z nich jsem nesouhlasila, některé si protiřečily, jiné mi přišly úplně o ničem a některé jsem vinou vytržení z kontextu vůbec nepochopila. Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto případě nejde o nic jiného, než o snahu dostat z fenoménu Coelho další vývar bez práce.

12 05.10.2017

Příjemná laskavá knížka napsaná s humorem a nadsázkou, po jejímž přečtení máte neodbytné nutkání vyběhnout do ulic a konat dobré skutky. :o)

16 04.10.2017

Když čtete knížku, jejíž hrdina vám vůbec není sympatický, a přesto vás to baví a chcete číst dál, tak je nejspíš dobře napsaná. Když nad tím tak přemýšlím, tak tohle byla první knížka od Miloše Urbana, kde nebyl žádný nádech tajemna, dekadence, tajemství. A přesto jsem se nedokázala odtrhnout, protože je napsaná stejně sugestivně jako ty předchozí. U jeho knížek mám vždycky pocit, jako bych se dívala na film. Všechno je úžasně plastické. A příběh do sebe zahleděného ubožáka, pro něhož pochybný úspěch na sociálních sítích znamená víc než skutečný život, se nakonec toho happy endu i přes ztíženou možnost dočkal. Jediné, co mi na knížce tentokrát vadilo, byly fotky, které jsou dle mého čistě laického a subjektivního názoru vzhledem k tomu, že to celé bylo o výborném amatérském fotografovi, naprosto jalové.

15 24.09.2017

Tak tahle knížka je pro mě jedním velkým zklamáním. Tolik náhod na jednom fleku se prostě nedá strávit. Měla jsem pocit, že se celá kniha odehrává na nějakém ostrově, kde je poměrně omezený počet obyvatel, takže se mezi sebou buď dříve anebo později prostě musejí potkat. Stylově mi přišlo, že čtu něco na způsob Okamžiků štěstí od Patrika Hartla, všichni se všemi. Ale i na něj tam bylo těch náhod přece jenom příliš a navíc jsou jeho knihy celkově optimistické. To tahle knížka je jedna velká deprese. Všechny hrdinky jsou nešťastné, žijí v nefunkčních nebo rozpadajících se vztazích, mají špatné svědomí, protože opustily svoje děti, a jakmile se v jejich životě objeví jiskřička naděje, že by se to mohlo zlepšit, tak je někdo bací po hlavě. Všechny příběhy jsou zničehonic v půlce uťaté, abychom se v úplně jiném příběhu dozvěděli střípky jejich pokračování, ovšem zdaleka ne u všech. K Patrikovi Hartlovi a jeho poslední knížce jsem byla, co se týče za vlasy přitažených náhod, shovívavá, protože se to nesnaží tvářit jako hlubokomyslná literatura a celkem nezastírá, že má za cíl primárně pouze pobavit. Ale v případě Bábovek dávám odřené dvě hvězdičky, a to jen proto, že přes všechny výtky je to alespoň napsáno čtivě.

29 08.09.2017

Jsem nadšená. Je to díl od dílu stále lepší a lepší. Všechny hlavní hrdiny postupně poznávám víc a víc. Všechna tajemství začínají pomalu vystupovat z mlhy a dostávat konkrétnější obrysy a v dálce už se začínají rýsovat odpovědi na všechny nezodpovězené otázky. Vize postapokalyptického světa je hodně syrová a občas si připadám, jako bych četla něco od Jiřího Kulhánka. Jestli mě předchozí dva díly nutily číst dál, tak teď už jsem nadobro ztracená a tím mysteriózním světem úplně pohlcená. Prostě musím vědět, jak to skončí! :-)

21 06.09.2017

Tuhle knihu vřele doporučuji všem milovníkům zrajících sýrů a jiných nakládaných dobrot, hodících se nejen k pivu. Původně jsem ji koupila jako dárek, ale nakonec si ji nechám a jako dárek koupím novou. :o))) Je skvěle přehledně a navíc vtipně napsaná. A ještě obsahuje i tipy, jak využít sklenice, když sníte obsah, nebo jak pěkně naaranžovat jedlý dárek. Tak mě navnadila, že si budu muset co nejdřív nějaký ten recept vyzkoušet. Třeba nakládaný Romadůžek, hmmmm :o))))

9 28.08.2017

"... Tady v ateliéru kupím své žaly i svá štěstí. Procházejí mou prací. Tady vycházím jako poražený i jako vítěz, cosi tu umřelo a taky se cosi rodí.
Strop je prasklý, mám málo místa, teče mi oknem, ale žiji. Mám svůj čas. Nad ním vítězím, abych se jím opět dala porazit. Nevím, proč tolik vášnivého zaujetí pro práci zdánlivě snad zbytečnou, nepotřebnou, ale vím: zde jsem nejpravdivější. A ta pravda proniká pak zpětně do mého života a já ji musím respektovat."

10 25.08.2017

Výborná knížka, opět vtipná, chytrá a tentokrát opravdu hodně k zamyšlení. O škodlivosti organizovaného náboženství, které se snaží nacpat Boha do přesně definované škatulky. O zrůdnosti spojení náboženství a politiky. O horké půdě na Středním Východě, která nemá šanci vychladnout.

„Každý na to musí přijít sám. [...] Iluze sedmého závoje byl klam, že to někdo udělá za vás. Že za vás bude myslet. Že na vás pověsí váš kříž. [...] Přestože hluboké city a velké pravdy jsou všeobecné; přestože lidská mysl je jen jedna, přesto každý jedinec musí navázat svůj zvláštní, osobní, ojedinělý a přímý vztah s realitou, s vesmírem, s Bohem. Může to být složitý úkol, může to být pořádná makačka a pěkná otrava, a hlavně se při tom můžete cítit pořádně osamělí − ale jiná cesta neexistuje.
Pro každého je to jiné, a přece pro všechny stejné, a tak každý musí řídit svůj vlastní život, určit si svou smrt a vybudovat svou spásu. A až s tím budete hotovi, nebudete volat Spasitele. Spasitel zavolá vás.“

15 25.07.2017