nemer komentáře u knih
Výběr této knihy byl mou osobní výzvou vyjít z komfortní čtenářské zóny. A nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. Jenom velmi pohádkové (a schematické). Jako oddechovka se dá jednou přečíst a zřejmě z žánru červené (v tomto případě kaméliové) knihovny možná patří k tomu lepšímu, protože i jako čtenář primárně jiných žánrů (a notorický nedočítač, když se to z mého pohledu nedá číst) jsem dočetla i s ohledem na nižší počet stran velmi rychle. Nicméně je zajímavé, v jaké podobě nám ony "pravé lásky" předkládá film a literatura, v životě bývá taková "láska" velmi "nepohádková" a ve výsledku patologická (zejména mýtus spřízněných duší a bleskového sblížení je hodně rizikový, přitom jsme to všichni tolikrát četli/někde viděli, že většina lidí žádné riziko nevidí - a pak mají predátoři skutečně pré). Zkrátka nad podobnou četbou musí člověk vypnout určitá centra v mozku a pouze se nechat unášet vlastní obrazotvorností. Za volbu prostředí * navíc.
Příběhy plynou jako voda, nenápadně, ale pod hladinou se ukrývá život, který si ovšem musí objevit čtenář sám (i to může mít kouzlo, každý si může najít to své). Chybí akce, napětí, hlubší emoce. Styl A. Doerra mi připadal velmi strohý, v podstatě sterilní už ve Světlech, tady ho najdete také, ale zde mi tolik nevadil jako u Světel, možná díky mé lásce k vodní říši. Právě absence silnějších emocí či zápletek, vše plyne pod povrchem a čtenář se domýšlí, způsobuje, že chybí hutná atmosféra, kterou tak často nacházíme u jiných autorů. Právě tento "minimalismus" Doerra odlišuje, ale např. u mne je také důvodem, proč nevidím smysl v opakovaném čtení jeho díla. Dnes frčí minimalismus, takže frčí i Doerr, každému dle jeho gusta, Doerr rozhodně není špatný spisovatel, ale můj oblíbený styl ten jeho není. Pokud by psala beletrii umělá inteligence, řekla bych, že by mohla být doerrovského střihu (možná, možná taky ne). Pokud máte rádi vodu, nepotřebujete gradující příběhy, ale jen tak se chcete na chvíli oddat přítomnému okamžiku a síle psaného slova, pak vřele doporučuji.
Skutečná podoba života Marilyn vzhledem k hereččtiným poruchám osobnosti a dalším psychiatrickým diagnózám (léčila ji i Anna Freudová) nám zůstane navždy zahalena tajemstvím, Marilyn podle všeho trpěla i velmi rozvinutou bájnou lhavostí, tedy její sdělení je třeba brát s rezervou. Ovšem pro bulvár je to téma jako dělané. Nicméně bez oněch histriónských a dalších poruch by se zřejmě velké divy divami nikdy nestaly...
Půjdu proti proudu. Velmi jednoduché, vyloženě oddechové čtení z kategorie "romány pro ženy" (s příměsí bulváru). Věřím, že ve skutečnosti byly nejen obě hlavní hrdinky mnohem zajímavějšími a komplikovanějšími osobnostmi, než jak je líčí autorka. Ohromný potenciál tématu podle mého názoru zůstal nevyužitý.
Možná ke smůle autorky jsem současně četla Tokarczukovou - a že to je opravdu jiná liga.
Překlad této knihy (a korektury) také nejsou nijak oslnivé. Zařazení do kategorie historie také nesedí (ano, je to román, ale i tak základní známá fakta by se ctít mohla, viz např. "late Marilyn Monroe" na oslavě 45. narozenin Kennedyho)
Z milosti se dá knížka přežít jako nouzovka na dovolené, čte se velmi snadno, až moc, bohužel žádný velký a nezapomenutelný román se nekoná. Osobně hodnotím jako horší průměr (postavy jsou pojaty plytce až naivně, dialogy nepřesvědčivé atd.) Samozřejmě své čtenáře si kniha jistě najde, ale je to zkrátka čistokrevný "román pro ženy".
Do této knihy jsem se zamilovala jako náctiletá a četla se mi lehce, sice obsah se časem vypaří, ale ten je pro mne u této knihy druhořadý, tady jde spíš o poezii v próze. Pravdou je, že ta mnoho čtenářů dnes už asi neosloví. Teď po mnoha letech jsem se k "Andělovi" vrátila. V podstatě mě na ni navedla opakovaná zmínka v knížce Nebe, na němž nesvítily hvězdy, která je sice "historicky" zajímavá, ale jako beletrie, z literárního hlediska selhává. Narozdíl od "Anděla".
Slibný začátek i námět sráží podprůměrné až odfláknuté zpracování. Jsem fanoušek sci-fi, tohle mi připomíná prapodivnou telenovelu, která se vydává za sci-fi. Sci-fi by mělo být především inteligentní četbou, tento příběh je vším možným, ale intelekt tu ne a ne najít. Nejzajímavější je na knize bohužel obal a náměť. Za sebe nedoporučuji.
První polovina knihy je celkem nezáživná, rozvláčná a hlavní protagonistka nemá mé sympatie. V polovině se to láme, ačkoli je děj lehce predikovatelný a už to všechno někde bylo, příběh dostává spád a Anna si mě získává, i když je to hlavně soucit. Té ženské mi bylo neskutečně líto. (3 a půl *)
Bohužel mne minimálně toto "dílo" neoslovilo, naopak mne utvrdilo v přesvědčení, že se mám české literární scéně raději vyhýbat.
Příběh primárně určený spíše mládeži než dospělému čtenáři (dovedu si představit, že by se mi kniha nejvíc líbila tak kolem dvanáctého roku), přesto jej rozhodně vnímám jako kvalitnější než v současnosti tzv. doporučované bestsellery z období druhé světové války. Vytknout lze uspěchané zpracování druhé části, osobně bych spíše uvítala dva samostatné tituly, anebo detailnější rozpracování druhé půli. Kniha stojí za přečtění, nepředkládá jako černobílé ani všechny Němce (viz zejména druhá část knihy), přesto nesklouzává k omluvě či adoraci nacismu, což se v soudobých bestsellerech mnohdy děje.
Překlad je otřesný a vřele nedoporučuji. Naopak anglická verze je celkem čtivá a zvládnutelná i pro méně zdatné angličtináře.
Vynikající rozjezd, dokonce s mnoha vtipnými a poutavými popisy (Tluč, prase, tluč dál), nicméně ke konci kniha lehce ztrácí dech. Už zhruba od poloviny je děj celkem predikovatelný. Přesto zajímavě píšící autorka a snad si od ní ještě nějakou akční oddechovku přečtu.
Ačkoli hlavní postavu psychologa-vyšetřovatele neshledávám jako příliš atraktivní nebo dokonce uvěřitelnou, knize nelze upřít čtivost a spád. Odpočinková literatura, kterou lze v rámci žánru hodnotit kladně.
Oceňuji originální téma i atmosféru, kterou vyprávění oplývá. Oddechová a velmi čtivá kniha. Jinou tvorbu tohoto autora jsem nečetla, tudíž mne nezklamal, naopak příběh předčil má očekávání.
Srovnání tohoto nepříčetně koncipovaného škváru s Annou Kareninou a podobnými tituly považuji za ztrátu soudnosti a znevážení klasiky. Dnes se už vydává opravdu vše a čím je dílo primitivnější, tím lépe. Je mi líto, ale tento titul považuji za ideální pro čtenářky Daniely Steel a knih typu Aristokratka. Podobné plytké tituly jen dokládají všeobecný úpadek kultury i jazyka. Nedočteno a dočítat toto pseudopsychologické vypravování ani nehodlám.
Začátek knihy působil slibně, nicméně s počtem stran kvalita textu pozvolna, ale jistě klesá. Rozhodně nejde o žádný sci-fi skvost nebo dokonce knihu, k níž bych se vracela. Podle mne nadhodnocený titul, sci-fi zkřížené s červenou knihovnou. Vedle úvodu mne alespoň zaujal autorův doslov. Podle mého názoru primárně tzv. young adult žánr oddechového typu. Edit. - přidávám hvězdu navíc, neboť zjišťuji, že tzv. braková literatura je stylisticky mnohem lépe zvládnutá než současné hity z okruhu tzv. hoch literatury.
Dávno překonané pseudovědecké dílo. Strach lidí ze smrti dokáže stále přimět k víře v nesmysly, které věda vyvrátila. Neskutečně mazaný byznys.
Kristova noho. Asi jsem chlap, protože tento typ literatury je pro mě absolutně nečitelný.
Pro mne je tato kniha zklamáním, po jazykové i obsahové stránce. Vzhledem k nadšeným recenzím jsem očekávala něco výrazně lepšího. Příběh mne nepřekvapil a neuchvátily mne ani ilustrace (a nebála bych se jich ani v 9 letech, když v pěti byla mým pokladem Kytice, kam se na ni hrabou moderní pohádky) Asi jsem už moc stará. Taková Maleficent je mnohem poutavější :)
Před dvaceti lety pro mne tato kniha představovala působivé dílo. Už dlouho se ji chystám přečíst znovu, ale obávám se, že vzhledem k novým, doposud nepřečteným knihám, bude muset počkat dalších 20 let :)