nero 13
komentáře u knih

Zvláštně namíchaný historický román, to je linka s Vikingy z Grónska, s fantasy románem, to je linka s potomky obyvatel Atlantidy, kupodivu to docela funguje a mně se to líbilo. I když v anotaci se píše že děj se odehrává v Karibiku, tak je to chyba a proto tam DominaCZ která knihu zjevně nečetla, zamíchala i Maye kteří se v tomto příběhu opravdu nevyskytují.


Blíží se doba kdy Jan Lucemburský rezignoval na dění v Českém království a o to víc se angažoval v evropské politice kde se nic důležitého neodehrálo bez jeho účasti a tak jsem zvědavý jestli bude série pokračovat i po dílu Cesty rytířů, já osobně bych byl rád protože jsem si zdejší postavy oblíbil a rád bych sledoval jejich další osudy.
Myslím že postava Jana Lucemburského je u nás trochu nedoceněná a že nebýt jeho asi by se jeho syn Karel IV. nestal Římským Králem a Císařem.


Mně se vyprávění o založení a výstavbě kláštera v Milevsku moc líbilo, je zajímavé že mniši před více než 800 lety už praktikovaly trojpolní systém, kdy se třetina polí nechá odpočinout a využije se k pasení dobytka který ho za to bohatě pohnojí, jaký rozdíl proti dnešku kdy se půda do vyčerpání používa k pěstování řepky a přírodního hnojiva je málo protože jsme si nechali zlikvidovat stáda dobytka.


Románově zpracované vyprávění o tom jak vznikla první kronika o naší historii je autorem pojmuta tak že si Kosmas většinu vlastně vymyslel, protože v té době téměř neexistovaly žádné písemné záznamy týkající se Českých zemí.
Jak autor píše většina lidí dnes, v době archivů, matrik a rodných listů, nezná ani jména svých předků tři generace zpátky, takže Kosmovy nic jiného než si dost vymýšlet nezbylo, s tím ale zas tak nesouhlasím, právě protože lidé v té době byli téměř všichni negramotní a neměli televizi, rádio nebo internet, tak bylo důležité ústní předávání informací a příběhů, vemte si třeba jak jinak by bylo možné že množství našich zeměpisných názvů má keltský původ, třeba řeky Vltava, Jizera, Ohře, název Sudety pro severní hory, nebo města která mají v méně Týn nebo Týnec, v angličtině Town, mají také keltský původ.
Znamená to dvě věci. Že ne všichni Keltové z našeho území odešli, a že ústním podáním se již zmíněné názvy dochovaly po více než 2000. let, je docela možné že některé ze starých pověstí Českých mají keltský základ.


Tak asi do půlky to byl jak píše autor docela uvěřitelný kriminální román, ale v okamžiku kdy hlavní hrdina, o kterém mimochodem v celé knize není ani zmínka jak se vlastně jmenuje, příjme bluetooth hovor uprostřed hospodské rvačky kdy na něm visí dva protivníci a na jeho kolegovi další tři a on si v klidu klábosí s volajícím a mezitím zpacifikují všech pět rváčů, tak to není kriminálka ale sci-fi.
Výživná byla i historka z posilovny, nevím jestli si autor někdy zkusil benchpress ale pochybuji o tom jinak by asi nenapsal to co napsal. Další díl zkoušet nebudu.


Jak píší komentující předemnou tak nejlepší na knize je ta retro atmosféra Prahy i Vídně začátku 20. století kdy spělo Habsburské mocnářství ke svému konci.
Vyšetřování pomocí abnormálně vyvinutému čichu bylo velmi zajímavé, myslím že nedávno běžel nějaký krimiseriál kde měl vyšetřovatel stejné nadání, já osobně bych to nechtěl, představte si co za zážitek musí třeba být, letní návštěva špatně udržovaných veřejných záchodků.


Dobře napsaný román o Spartakově povstání, docela se držící známých faktů. Spartakův příběh je pro mne taková srdeční záležitost, protože v páté třídě jsem dostal na dějepis výborného kantora který dokázal nádherně vypravovat příběhy, ten o Spartakovy byl mezi nimi a probudil ve mně lásku k historii, v šesté šel do důchodu a my vyfasovali soudružku učitelku která učila stylem, otevřete si učebnice na té a té straně a přečtěte si to sami a mě neotravujte. Takže zaplaťpánbůh že jsme ho měli aspoň ten rok.


Románově zpracovaná legenda o založení Říma je velmi čtivě napsaná a jsem s ní celkem spokojený i když se autoři trochu ve vyprávění od legendy v některých věcech odchýlili, například z Réma udělali docela slušného psychopata, asi aby obhájili proč ho jeho bratr Romulus zabil, zajímavé je že na počátku naší státnosti je taky bratrovražda.
Také legenda o Tarpeie podle které se jmenuje známá Tarpejská skála je zajímavější v původní podobě než jak ji zde Franco Forte a Guido Anselmi pozměnili.


Opět výborné čtení, akorát jsem doufal že postava Rýbrcoula neboli Krakonoše bude pojmuta více tajemně, protože vysvětlení v této knize kdo to byl Rýbrcoul mne moc neuspokojilo.
Mám vlastní teorii jak vznikla legenda o Pánu nebo duchu hor, myslím že patří do stejné kategorie jako řecký Satyr, skandinávský Troll, nebo náš Hejkal což je vlastně divý muž. Všechny tyto legendární stvoření mají reálný základ v posledních přežívajících Neandrtálcích kteří byly vytlačeni do tehdy nehostiných hor, může se to zdát jako blbost protože vědci říkají že Neandrtálci vymřeli už před 20 000 lety, ale třeba ve Španělsku v Pyrenejích žily ještě údajně v 18.století, byli známí pod jménem Iretges nebo Basajaun. Co se týče těch vědeckých tvrzení tak já se učil že Neandrtálci byli naši přímí předci, což už neplatí, takže ne každé tvrzení vědců je pravda boží.


Moje třetí kniha od Fabiána a opět skvělej nářez, v první části kde je popisovanej výcvik mariňáků se mi živě vybavil můj přijímač, samozřejmě nebyl až tak drsnej jako zde, ale i tak tam bylo hodně podobných zážitků.
Druhá část knihy, kdy je jednotka vysazena na planetě kde je chce sežrat jak fauna tak flóra se mi líbila asi nejvíc, a třetí část při potlačování povstání na jiné planetě, je už klasická střílečka.


Když se dva perou, třetí se směje, asi tak vlastně dopadly války růží. Lancasterové s Yorkama se navzájem vyvraždili a naživu zůstal poslední Plantagenet, slavný hrbáč Richard III který po dvou letech vlády padl v bitvě u Bosworthu kde podle Williama Shakespeara marně sháněl koně, a na trůn nastoupili legendární Tudorovci.
Jsem rád že napotřetí mám konečně od Conn Igguldena celou sérii.


Na tuto knihu jsem se dlouho těšil a proto děkuji nakladatelství MOBA za nové vydání. Příběh Viktora Kouteckého z Lichovic je jako obvykle u pana Niedla skvěle napsaný, při popisu bojů mezi Italy a vojáky Rakouského mocnářství, jsem si vzpomněl jak mi bratranec se strýcem kteří jezdí pravidelně do Italských Alp, vyprávěli že přespali v létě v údolí kde probíhali boje popisované v této knize pod širákem a i když viděli že jsou v celém údolí sami, tak slyšeli hlasy a nářek vojáků.
Genius loci této krajiny je asi hodně nasáklý historií.


I druhý případ finanční stráže je dobře napsaná detektivka z 19. století, příběh souvisí s válkami vedenými Rakouskou monarchií v Itálii což bylo zajímavé, nevím proč ale atmosféra vyšetřování mě trochu připomínala vyšetřování mého olíbeného soudce Ti.


Je znát že je to autorova prvotina, příběh nebyl vůbec špatný, ale styl vyprávění mi tak úplně nesedl.
Jako pozitivum hodnotím že jsem se dozvěděl něco nového z historie hradu Landštejna a jeho okolí, například to že hrad založil Přemysl Otakar první, vždy jsem si myslel že ho založili Vítkovci, jejichž jedna z rodových větví se podle hradu jmenovala.


I druhé setkání se Steinem, Barbaričem a Jarošem bylo výborné, děj se tentokrát přesunul do Rudolfínské Prahy kde pátrají po vrazích prvorozených dětí mocných šlechtických rodů, jak už napovídá jméno druhého dílu.
Mne nejvíc potěšilo jak autor do příběhu zakomponoval známé postavy tehdejší doby jako byl rabbi Löw, císařův bankéř Maisel Mordechaj, mladý kat Mydlář a jeho nadřízený nejvyšší popravčí Koruny české Václav Jaroš, otec jednoho z našich hrdinů.


Skvělá kniha, hned jsem si Steina, Barbariče i Jaroše oblíbil, pátrání po účastnících zločinného spiknutí, které mělo umožnit Turkům vniknout do města Schemnitz, neboli dnešní Banské Štiavnice, která byla takovou obdobou naší Kutné Hory, mělo tu správnou ponurou atmosféru.
Knih jejichž děj se odehrává v tehdejších Uhrách jsem zatím moc nečetl a tak se těším na další pokračování této série.


Mám autorku rád, ale v této detektivce bylo opravdu hodně přešlapů, nebudu je vypisovat, protože je perfektně popsal už marlowe v komentáři přede mnou. Pozitivní na této knize je čtivost a druhá část kde už těch nelogičností tolik nebylo.


Příběh vzácné tabatěrky nám ukazuje že v 19.století za Rakouska nebyli jenom četníci ale i finanční stráž neboli financové kteří v pohraničních horách honily pašeráky.
Téma mě zaujalo už z toho důvodu že žiji v pohraničí a asi dva kilometry od mého domu se na hřebeni kopce nachází dvě rekreační chaty kterým dodnes místní neřeknou jinak než kasárny a kde měli původně financové základnu, a taky se u nás na počest historie města každý rok v zimě pořádá sjezd Pašeráků.


Naprosto souhlasím s předcházejícími komentáři, že je to výborně napsaná a čtivá kniha. Když jsem ji začal číst, připadal mi děj nějak povědomý a pak jsem si vzpomněl že jsem o Tugumírovi a hraběti Gerovi už četl v knize Pověsti dávných časů od Alexeje Pludka, který ve zmíněné knize zkráceně popsal několik význačných vládců Polabských slovanů.
Vsadil bych se že většina dnešních Němců neví že mezi jejich předky patří i slovanské kmeny Veletů, Obodritů, a Srbů kteří žily zhruba na území bývalé NDR. a postupně byli germanizováni, dnes z nich zbyla hrstka Lužických Srbů.
Jinak mi kniha potvrdila že reálný zakladatel našeho státu byl kníže Boleslav, který se nebál vojensky postavit králi Otovi, a uhájit nezávislost Čech.


Tato část římských dějin mě nebyla moc známá a proto jsem si s chutí přečetl novou knihu od Bena Kane o událostech v Řecku kolem roku 200. před Kristem, kdy se římské legie střetnou s Makedonskou falangou krále Filipa V. který měl ambici navázat na své předchůdce na Makedonském trůnu Filipa a hlavně jeho syna Alexandra a udělat z Makedonie znovu mocnou říši.
Právě vítězství Římanů v Řecku a předchozí porážka Hannibala v bitvě u Zamy se staly prapříčinou toho, že Řím se z lokální mocnosti stal říší ovládající celou oblast Středomoří.
