nero 13
komentáře u knih
Bez návratu. Kniha první
Jakub Hoza
V komentáři u dvojky Spálené země, v době kdy u této knihy nebyla ještě tak podrobná anotace jsem hádal jestli bude Strašákova jízda pokračovat i zde, no trefil jsem to jenom z půlky, i série Solar patří do Strašákova universa, ale hlavní postava už je někdo jiný.
Jako všechny knihy Jakuba Hozy je i tato nabita akcí, ale přece jenom jsem měl při čtení pocit že mezi akčními scénami bylo více mezi děje než obvykle, taky žánr se překlopil z postapokalyptické sci-fi do téměř klasické space opery. Autorův styl psaní vyzrává a já mohu jen doporučit.
Baron Trenck: Panduři
František Niedl
(SPOILER) Druhý díl pana Františka Niedla o osudech Barona Trencka se odehrává v první polovině válek o rakouské dědictví, kdy po smrti císaře Karla VI. a nástupu jeho dcery Marie Terezie na Vídeňský trůn, se na Habsburské soustátí vrhli jeho soupeři a snažily se každý si utrhnout co největší kus kořisti, nakonec se mladičké panovnici podařilo většinu území zachovat, až například na většinu Slezska které si podmanilo Prusko.
Velké části bojů se se svými Pandury zúčastnil i Baron Trenck, a jeho životní příběh možná vypadá trochu jako historická pohádka, ale jelikož to není postava smyšlená, ale reálná tak myslím že kdyby se mělo vypsat vše co v tomto období zažil, že by tahle kniha byla ještě mnohem tlustší.
Jinak se dozvíme spoustu zajímavých informací, které asi většina čechů nezná, například že v roce 1741 se Českým králem nechal korunovat Bavorský kurfiřt Karel Albrecht, že v letech 1741 a 1742 byla Praha obsazena převážně francouzskou armádou, a že i když jsme se učily že nám Habsburkové vládli až do roku 1918. tak to vlastně není pravda, protože potomci Marie Terezie už patřili do dynastie Lotrinsko-Habsburské.
Smrt na chrudimském hradě
Jiří Dobrylovský
Tak mám za sebou zatím poslední příběh bratra Kryštofa a rytíře Blahoty, který je časově vložen v předvečer Války královen, a napjatou situaci mezi těmito nesmiřitelnými soupeřkami autor využil jako inspiraci ke čtvrtému dílu této série.
Už jsem o obou Eliškách četl v docela velkém množství knih autorů historické literatury, a pomalu by si mohli založit kluby podle toho jestli fandí Elišce Přemyslovně, nebo Elišce Rejčce, pan Dobrylovský by byl nespíš v tom prvním klubu. Já osobně mám ve větší oblibě Elišku Rejčku, její osud je fascinující, jako malá poslána do cizí země, manželka dvou králů, a milenka toho třetího nekorunovaného, kdyby její život byl součástí třeba dějin Anglických, tak by byl z filmován častěji než třeba rod Tudorovců.
Cesty knížecí
Pavel Hejcman
(SPOILER) Cesty knížecí jsou psány dost nezvyklým stylem který mně moc nesedl, ale protože knih z období Velké Moravy moc není tak jsem dočetl až do konce. Je dost znát že byla kniha napsaná už v roce 1960, takže autor mohl pracovat jenom s informacemi v těch dobách známých, něco i pominul, například v příběhu samozřejmě vystupuje Metoděj, ale o jeho bratru Konstantinovi tu snad nebyla ani jedna zmínka, a něco si přimyslel, a to velkou bitvu s Franky kde na každé straně bylo kolem 70 000. válečníků a při níž se Svatopluk zmocnil samotného Franckého krále Ludvíka II Němce a jeho syna Karlomana, už ten počet vojáků je na tu dobu hodně nadsazený.
Další už trochu vyvrácenou tezí je zánik Velké Moravy kvůli nájezdům Maďarů, samozřejmě na ní nějaký vliv měla, ale byl to jenom jeden z faktorů, další byl například i ekologický, podle vykopávek v té době postihla Moravu velká povodeň, v důsledku velkého odlesňování v povodí Moravy.
Málo se též ví že mezi rokem 906 kdy údajně Mojmírovská dynastie vymřela a rokem 1029. se o dění v té oblasti moc neví, ale je zřejmé že ve zmenšené formě nějaký státní útvar pokračoval, dnešní jižní Morava, západní část Slovenska a severní část Dolních Rakous, zůstal nezávislý jak na Maďarech a Francích, tak na Přemyslovských Čechách, které ovládalo území až od Olomouce na sever, právě až v roce 1029. zbytek Moravy obsadil Břetislav I.
Záhada královraždy
Jiří Dobrylovský
(SPOILER) Záhada královraždy je kniha o vraždě, která asi nejvíce ovlivnila směřování historie naší země, srovnatelná událost je nejspíše až vražda následníka Habsburského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu, která rozpoutala První světovou válku, rozpad Rakouského mocnářství a následně vznik Československé republiky.
Vyšetřovat vraždu nechal pan Dobrylovský čtenářům této série už známe postavy z předešlých dílů bratra Kryštofa a jeho rytířského přítele Blahotu. A jak vyšetřování smrti Václava III. dopadlo? Asi jako vyšetřování vraždy Kennedyho v Dallasu v roce 1963, údajný vrah Konrád z Botenštejna dopadl stejně jako Lee Harvey Oswald, který byl po vraždě také rychle zabit. Kdo opravdu posledního Přemyslovce královské krve zabil a hlavně kdo byl takzvaně zadavatelem, to už se dnes nedozvíme, prospěch z jeho smrti mohl mít Vladislav I. Lokýtek proti kterému Václav III. táhl, Habsburkové kteří na naši zem měli zálusk, někdo z vysoké šlechty kterým král šlápl na kuří oko, nebo i někdo další.
Válečná mračna
Ben Kane
(SPOILER) Sice se v anotaci píše že je to závěrečný díl o největším bojovníkovi starověku, ale není to tak pravda, za prve zde Hannibal vystupuje pouze na začátku knihy, a za druhé původně těch dílů mělo být více a z pro mně neznámých důvodů je už autor nenapsal, což je velká škoda, protože tak zůstalo plno příběhů, které zůstaly nedokončené.
Jinak kniha popisuje období od bitvy u Kann až po pád tehdy řeckého města Syrakusy na Sicílii, které bylo Kartaginským spojencem. To vše je opět popisováno jak z římské strany, tak z kartaginské prostřednictvím postav známých už z prvních dvou dílů, trochu mně mrzelo že Ben Kane nezapojil do děje i jednoho z největších géniu v historii lidstva Archiméda, jehož vynálezy využívali obránci města proti Římanům.
Pokud jde o samotného Hannibala a jeho snahu zničit Řím, tak výsledek pravdivě shrnul jeho pobočník generál Maharbal. Ty víš, jak dobýt vítězství, Hannibale, ale nevíš jak ho využít.
Kód růže
Kate Quinn
Kód růže je moje druhá kniha od paní Kate Quinn, a musím říct jenom bravo. Po příběhu z Italské renesance, jsem si dal krypto - špionážní drama z Anglie v období druhé světové války a dozvěděl se jak probíhala válka mozků snažící se zjistit co na ně protivník chystá, tahle válka byla neméně důležitá jako ta na válečných polích.
Viděl jsem film Kód Enigmy takže mě tahle součást války nebyla neznámá, ale Kód růže to výborně doplnil, autorka umí také výborně pracovat s postavami v knize vystupujícími což je velké plus, určitě se chci pustit i do ostatních jejich knih.
Severní den
Ondřej Blaho
Jestli bych měl knihu Severní den okomentovat jedním slovem jak na mně působila, tak bych ji označil jako „ zvláštní “ ale zvláštní v tom dobrém smyslu slova. Musím přiznat že se mi to nečetlo zrovna lehce, jak mám nejraději, ale vytrval jsem a nelituji, je to taková podivná směs různých žánrů, které se autorovy podařila dát dohromady a navnadilo mně na pokračování které má vyjít pod názvem Nachová temnota.
Chtěl bych ještě pochválit tu nádhernou vazbu knihy, která vynikla hlavně večer když jsem ji četl při rozsvícené lampičce, fakt nádhera, a také děkuji za tu mapu, mám rád když knihy obsahují mapy, zvláště když je to mapa světa kterou si stvořil autor ve své fantazii. Ještě mně napadá že se mi při čtení vybavovala kniha kterou jsem četl kdysi dávno, Ocelové město od Julese Verna, to asi zapříčinily ty technické pasáže.
Krajem blanických rytířů
Zuzana Koubková
Já cestopisy zas tak moc nečtu, ale narazil jsem v knihkupectví na tento, a jelikož je od autorky kterou mám v oblíbených a taky musím s ostudou přiznat že jsem u naší posvátné hory a jejím okolí nikdy nebyl, tak jsem si ji pořídil a rozhodně nelituji. Dostal jsem vyčerpávající popis historie jak jsem vlastně zjistil obou Blaníků a krajiny kolem nich a spoustu historek o lidech žijících dříve i nyní v jejich okolí.
Při tomto čtení si člověk uvědomí, jak moc byla naše historie spjata s církví a náboženstvím, snad na každé straně je zde popis nějakého kostela, kapličky, posvátných křížů, nebo aspoň studánky zasvěcené místnímu světci, to vše popisuje paní Koubková v takovém odlehčeném příjemném stylu, takže rozhodně doporučuji.
Italský gambit
Vladimír Šlechta
Zatím jsem se s tvorbou Vladimíra Šlechty nějak míjel, takže Italský gambit je od něj první kniha a jsem celkem spokojen, v knize je vše co má v dobré historické detektivce být, to jest vyšetřování zločinu, nějaká ta vražda a bitka a jiné dobrodružné akce. Ale ze stejné doby a lokace, to znamená z Rudolfinské Prahy přelomu 16 a 17 století jsem četl už jinou historickou detektivku, a to Krev prvorozených od Juraje Červenáka a tam bylo v těchto atributech vždy něco navíc.
S tímto ohledem bohužel nemůžu Italský gambit hodnotit za plný počet, ale to neznamená že by se mi tento Italsko pražský příběh nelíbil, jak jsem se díval nakladatelství Mystery Press už na příští rok připravuje dvojí pokračování dobrodružství Jakuba Jelínka a Matěje Sádla, s názvem Kouřové zrcadlo a Mrtvá bludička, která si budu určitě chtít také přečíst.
Spálená země: Kniha druhá
Jakub Hoza
(SPOILER) Tak Strašákova jízda skončila, a nebo ne?? V anotacích u připravované dvoj knihy Bez návratu se píše něco o dalekém vesmíru a proletění černou dírou a to v kombinaci se zdejší poslední stranou, s miniaturní černou dírou se zde též nalézající a s tím že Strašák vlastně už ani není moc člověk naznačuje že jízda bude pokračovat ve Vesmíru.
Jinak dvojka stejně dobrá jako jednička, jenom mně mrzelo že větší roli nedostali Ulrika a Rebeka z jeho harému a také Honák, ten by si možná zasloužil i svoji vlastní knihu.
Spálená země: Kniha první
Jakub Hoza
Čechy ve dvaadvacátém století po nukleární válce zaviněné ekofanatiky, aneb Strašákova jízda pokračuje. Doufám že autor není stejně dobrý prognostik jako spisovatel, nerad bych se něčeho takového dočkal, a pokud bych se toho přece jenom dočkal, tak podle autorova popisu bydlím dobře, někde hodně blízko Strašákova Trezoru.
Jinak jsem se jako u všech knih pana Hozy neskutečně bavil, jeho hlášky jsou super a jeho obliba EU, uctívačů svaté Gréty, vnucování LGBTQ+ a - kravin, a jiných progresivistických hovadin se stoprocentně shodují s mojí oblibou, takže vzhůru na dvojku.
Expanzní sektor
Jan Kotouč
I druhý díl prequelu Centrálního Impéria, se mi líbil, kdybych byl příznivcem odznaků, což nejsem, tak bych řekl že tempo bylo nadprůměrné, akce střídala akci a emoce více než uspokojivé, prostě oba díly jsou výborná space opera.
V Expanzním sektoru se mně asi nejvíc líbila ta vsuvka z Jurského parku a jak už napsal Boby17 závěrečná scéna, to byla skvělá tečka.
Pokud jde o úvahu druhého spolu komentujícího, proč to nevyšlo jako jedna kniha, tak chápu nakladatelství a autora že to raději vydali nadvakrát, čistě ekonomicky na tom vydělají více, za jednu knihu by si nemohli říct o ty samé peníze co za dva díly, to by prostě bylo méně prodejné.
Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek
(SPOILER) Ke čtení této knihy mě nalákala anotace, říkal jsem si že historický horor odehrávající se ve 13. století na pomezí Moravy a Slovenska by mohla být velká pecka.
Začátek Ďáblova hřbetu docela splňoval očekávání, ale pak se to nějak začalo táhnout, ne že by se tam vůbec nic nedělo, ale chybělo mi postupné budování napětí, o které se autoři asi snažily, ale alespoň na mně to nějak nefungovalo, no a na konci to celé přestalo fungovat úplně, protože jsem zjistil že kniha je chybně vedena jako horor místo toho jako fantasy, protože ta lesní válka mezi lidmi a bandou přerostlých kozlů, nemá s hororem nic společného.
Nevím jestli ti lidští protivníci měli být nějací Karpatští Satyři, ale Satyři byli alespoň napůl lidi, ale zde to podle popisu byli opravdu jenom velké kozy, za snahu dávám dvě hvězdy.
Sharpův oddíl
Bernard Cornwell
Série o osudech Richarda Sharpa patří k mým nejoblíbenějším, a v komentáři k dvacátému dílu Sharpovo Waterloo jsem psal že by mi nevadilo kdyby těch dílů bylo klidně třicet, no a autor mně vyslyšel a od té doby přibyli další díly a už je jich aktuálně dvacet čtyři, Sharpova bouře by v originále měla vyjít v prosinci.
Sharpův oddíl i když je zatím vedený jako dvacátý třetí, bych časově zařadil na čtrnácté místo, a popisuje invazi Britů pod velením generála Hilla z Portugalska do Španělska podél řeky Tagus a ovládnutí přechodů přes ní, za účelem zabránění spojení dvou velkých Francouzských armád nacházejících se na sever a jih od ní.
Kdybych to četl jako samostatný román od neznámého autora, tak bych to hodnotil asi za čtyři hvězdy, ale protože je to Richard Sharpe nemůžu jinak než dát za plný počet.
Sekera z bronzu, rouno ze zlata
Juraj Červenák
Juraj Červenák patří mezi mé oblíbené autory, ale čtu spíše jeho pozdější práce a ke čtení Sekery z bronzu a rouna ze zlata mně nalákalo téma Argonautů, které bylo i inspirací dvoudílných Černých korábů od Joe Alexe, které patřily k mým oblíbeným knihám v době mého dospívání.
Fantasy si občas přečtu, ale musím si ji dávkovat opatrně, a zde jsem byl docela brzo předávkovaný, na mně ji tady bylo až moc, normálně bych dal tak tři hvězdy, ale protože je to Červenák nemůžu dát míň než čtyři.
Hlídka na konci vesmíru
J.S. Dewes
Čtení Hlídky na konci vesmíru, bylo pro mně jako být na malé loďce kolem které každou chvíli projede jachta a pořádně ji rozhoupá, chvilku šla loďka nahoru a strašně mně to bavilo a pak najednou můj zájem opadl a loď šla dolů, asi proto jsem tuto knihu četl na několikrát a pořád nevím jestli mně vlastně bavila nebo ne.
Taky mně dost znepokojuje přemýšlet o konci Vesmíru, vždycky jsem byl fascinovaný že Vesmír nemá konec a pokud nějaký má, tak co je za ním, v poslední době věřím v existenci mnoha dalších paralelních Vesmírů, ale to není o nic méně znepokojující, chápu že většina teoretických fyziků musí být zároveň geniální i šílená.
Krev a stříbro
Sabine Ebert
I když je kniha Krev a Stříbro vedena jako šestý díl série Tajemství porodní báby, tak by klidně mohla být i šestým dílem jiné autorčiny série Meč a Koruna a jak správně přede mnou popsal už uživatel hanzmb je to vlastně vyvrcholení historické ságy o tom jak se formovala německá část středověké římské říše.
V tomto 11. posledním díle už nesledujeme zápas Štaufů a Welfů, ale hlavní úlohu převezme rod Wettinů, který v té době, na přelomu 13 a 14 století, sváděl boj o svou existenci s římským králem Adolfem Nasavským a následně i jeho nástupcem králem Albrechtem I. Habsburským.
Vystupuje zde i předposlední Přemyslovec Václav II. a je zajímavé jak o něm píše německá autorka, myslím že moc sympatií u ní neměl, už z toho důvodu že trochu upozadila jeho úlohu v příběhu, ve skutečnosti byl velkým zákulisním hybatelem dění v římské říši a měl prsty jak ve zvolení Adolfa Nasavského, tak Albrechta I. Habsburského římskými králi.
Wettinové se nakonec stali nejúspěšnějším německým panovnickým rodem, v Sasku vládli až do začátku 20. století a příslušníci její boční větve Sasko-Kobursko-Gothajské usedli na trůny ve Velké Británii, jeho členem byla i nedávno zemřelá královna Alžběta II. v Bulharsku, v Portugalsku a v Belgii, tam a v Británii vládnou dodnes.
Had a perla
Kate Quinn
(SPOILER) Při čtení knihy Had a Perla jsem si najednou uvědomil, že jsem přečetl strašně málo knih které by se odehrávali v historické Itálii, nepočítám knihy z doby Římské říše to je přece jenom něco jiného, budu to muset napravit, vždyť dějiny Itálie ovlivňovali celou Evropu, už z toho důvodu že je to sídlo Papeže.
A o jednom z nejznámějších z nich, o Papeži Alexandru VI. z rodu Borgiů tato kniha pojednává. Ve třech vyprávěčských linkách, jeho milenky Giulii Farnese, jejího osobního strážce trpaslíka Leonella a její oblíbené kuchařky Carmeliny, je popsáno období od roku 1492 kdy Rodrigo Borgia vstoupil na papežský stolec až po v pád francouzských vojsk o dva roky později, samozřejmě zde vystupují Borgiovi notoricky známé děti, Juan, Joffre, Lucrezia a Cesare, hlavně ten zde zanechává výraznou stopu v ději.
Z těch tří linek, už z toho důvodu že jsem část života strávil v pohostinství, mně nejvíc bavila ta s kuchařkou Carmelinou, a některé její recepty byli opravdu zajímavé. Pokračování Lev a Růže by mělo vyjít na podzim, tak bude doufám neméně zdařilé.
Mordýř
Jan Patrick Adámek
(SPOILER) Zkusil jsem nového neznámého autora a mám z toho poněkud rozporuplné pocity, na jednu stranu pan Adámek píše celkem čtivě a ten detektivní příběh nebyl špatně vymyšlen, až na ten Sigmundo Freudovský závěr, který se mi na období kolem roku 1200 zdál až už trochu moc.
A právě proto že se to celé má dít za panování Přemysla Otakara I. tak mě celou dobu iritovalo že v příběhu vystupuje druhorozený braniborský šlechtic Egbert, který se přistěhoval do českého pohraničí a používá titul Markrabě. Samozřejmě že se do naší země stěhovali němečtí osadníci na tom není nic divného, čeští Panovníci a čeští příslušníci Panského stavu potřebovali nové poddané aby mohli vybírat více daní, cíleně se k tomu používali takzvaní Lokátoři, kteří vybírali vhodné lidi na osidlování řídce zabydleného pohraničí, ale že by se sem přistěhoval bratr Braniborského Markraběte a ještě k tomu také používal jeho titul, tak to je s prominutím pěkná blbost, u nás po Českém králi byl druhý nejvýznamnější titul Markrabě Moravský, který byl též v držení Panovnické rodiny, a že by se další Markrabě vyskytoval v jedné vesnici v Krušných horách to je historický vtip, a to ještě jeho správce používá oslovení Baron, tento titul pocházející z Francie se v té době nepoužíval ani na území Římské říše natož u nás, kde šlechta byla buď stavu Panského nebo Vladyckého.
Abych to shrnul, když si autor pro svůj příběh jako kulisu vybere nějaké období, tak by si oněm měl i něco zjistit.
