nero 13 komentáře u knih
Suďte spravedlivě je zajímavá detektivní kniha z doby posledních Přemyslovců, složená ze čtyř povídek, kde jsou v roli vyšetřujících notář mistr Petr a jeho židovský pomocník Jakub, to byl od autorky dobrý nápad, protože jinak Židé v historických knihách vystupují většinou stereotypně buď jako oběti, nebo jako zlí lichváři.
Pokud jde o tu spravedlnost, tak mám historických detektivek přečtených už pěknou řádku a musím říct že v těch minulých staletích byla mnohem přímočařejší, méně složitá a daleko více zaměřená na oběti než dnes, kdy má viník pomalu více práv než ten koho poškodil.
Tak musím dát bohužel uživateli Vlk.kh za pravdu, těch slovních zhůvěřilostí je tam mnohem více, asi nejmenší je oslovení slečno v době více než 25 000. let před našim letopočtem, pak přirovnání služebnictva té slečny k sehranému týmu u závodů formule F1. Trochu nešťastné je i používání výrazu šlechta v Pravěku, Náčelník a jeho rodina by bylo asi věrohodnější.
To všechno by se asi dalo přežít, když si člověk říká že autor není profesionální spisovatel, a profesně se údajně věnoval paleontologii a prostě neumí psát, ale jakmile jsem narazil na větu, nasadila si brýle a malou čepičku na hlavu, tak jsem věděl že autor není ani ten paleontolog, ale komik, protože brýle v pravěku ??? no ty vole.
Potom mně už nemohlo rozházet ani pyžamo v ložnici, ještě jsem se zasmál u pravěkého Ramba, lovce Teneky, který si nandal zpátky vypadlá střeva z rozpáraného břicha, poté si ránu dezinfikoval proti sepsi a dřevěnou jehlou si to zašil, ale to není vše, Teneku potom trefil šíp do plíce, ale mněl štěstí že u toho byl tým pravěkých chirurgů a ti ho hned operovali.
Dávám jednu hvězdu zato že jsem se u toho i zasmál.
Tak ve čtvrtém díle si toho mrazu zase tolik neužijeme, protože Algorská část příběhu probíhá hlavně na její mimoplanetární základně v Mrtvé díře, kde sice není zima ale k normálnímu žití to tam taky moc není, jinak se nám rozjelo dění hlavně na Newelu a Viridianu a já se bavil i když nám konec zanechal víc otazníků než odpovědí.
Kdyby tohle psali anglicky píšící autoři, tak se vsadím že by to byl celosvětový hit kde by jsme už jenom čekali na filmové, nebo seriálové zpracování. Doufám že Ledopád vyjde co nejdříve a zatím si zkrátím čekání u povídky Studená bestie která by mněla vyjít ve stejnojmenné antologii sestavené Robertem Pilchem a měla by být o mládí Andreje Korwariana.
Trochu mi to přišlo jako taková středověká pohádka, jenom místo tří oříšků v knize absolvujeme tři tažení a místo šatů pro Popelku tady máme brnění pro Ondřeje, ale proč ne já mám rád i pohádky. Jinak je tu lehce naťuknuta bitva u Kresčaku, a těm které by to zajímalo doporučuji první díl série Hledání svatého grálu, Lučištník od Bernarda Cornwella kde je bitva u Kresčaku celkem podrobně popsána.
(SPOILER) Budu se opakovat a stejně jako u prvního a druhého dílu musím jenom chválit, oba autoři vytvořily naprosto skvěle propracovaný svět kde všechno do sebe perfektně zapadá. Trochu nám v Pomnících zimy ubylo počet vyprávěných linek a vlastně se vše točí jenom kolem přípravy na osvobození Císařovny a její následné realizace, a uvíznutí Iversona, Daleyho a sester Vanbergových na zapomenuté stanici, kde vládne byrokratická umělá inteligence a ještě NĚCO.
Zatímco dění na Algoru a Menabaranu je suprovej akčňák, tak ten na zapomenuté stanici se promnění na slušný horor, no a teď nezbývá než zažehnout motory a vzhůru do Mrtvé díry.
Už dávno neberu sérii s Kate Shugakovou jako detektivní, nějaká krimi zápletka je jen takovej bonus navíc k popisu života na Aljašce, a paní Dana Stabenow ten popis umí na jedničku, vždycky se u toho bavím a navíc se dovím vždy něco nového. V tomto už osmém díle jsem se poučil jak se na Aljašce loví Lososi čavyča, a jak nebezpečný může být gigantický Platýs, taky mně zaujal rybí mlýn, ten jsem doteď neznal.
Pokud jde o detektivní část, tak už jsem dlouho nenarazil na tak nesympatickou oběť, vůbec mi ji nebylo líto. K dokreslení atmosféry jsem u čtení této knihy zhlédl seriál Alaska daily s Hilary Swank v hlavní roli, taky doporučuji.
(SPOILER) Knihu Hrdinové českých zemí tvoří jedenáct povídek od deseti autorů zasazených do universa českých zemí stvořených Janem Kotoučem, který sem sám přispěl rovnou dvojicí příběhů, první příběh Po velké bouři vypráví jak to vlastně celé začalo a druhý nazvaný Národní hrdina popisuje střet Španělské Armady, (pěkná narážka na Alžbětinskou dobu) s flotilou Československého království pod velením admirála Berga otce jedné z hlavních postav celé série, oběma dávám 100 %.
Další se jmenuje Křik na moři a napsala ji americká autorka a bývalá důstojnice U.S.Navy Joelle Presby, ta mně bohužel moc nezaujala, než jsem se v ní trochu zorientoval tak vlastně skončila 60 %.
V podpalubí od Venduly Brunhoferový byla výborná a naprosto perfetkně se hodící povídka do tohohle světa. 100 %.
Adana v plamenech napsaná Markem Brenišinem je zajímavý špionážní příbeh odehrávající se v Turecku napadeném Ruskou říší. 90 %.
Komančský měsíc od Vladimíra Šlechty je taková trochu taškařice odehrávající se na Texaských prérijních pláních šmrncnutá také trochou špionáže. 90 %.
V případě Českých diamantů od Vlado RÍša platí to samé co jsem psal u Venduly Brunhoferový 100 %.
Velká jáma II. od Karla Doležala, odehrávající se v Jižní Africe, nebyla špatná, ale na mně tam bylo až moc toho šamanismu 80 %.
Přání Jižních krajů od Tomáše Bandžucha se odehrává v Paraguayi a na řece Paraná a je ze všech povídek asi nejdobrodružnější, mně se moc líbila 100 %.
Svaté právo od Lucie Lukačovičové čtenáře seznámí s exotickou Indií, kam opět strkají své nenechavé pracky Rusové. 90 %.
A na závěr se v povídce Z jiného světa od Julie Novákové projedeme po Japonském moři v pátrání po tom jak vlastně ta Velká bouře vznikla. 80 %.
(SPOILER) Druhý díl historické trilogie o Hannibalu Barkasovi mapuje období kdy s Kartaginskou armádou překročil Alpy a svedl dvě významné bitvy, první u Trasimenského jezera kdy nastražil léčku a vylákal římany do prostoru mezi jezerem a horami kde nemohli nijak manévrovat a pak je zmasakroval, mnohem víc římanů se vlastně utopilo v jezeře než bylo zabito v boji.
Druhá bitva u Kann byla pro římany ještě katastrofálnější, tady se asi nejvíc projevila Hannibalova genialita, přestože čelil téměř dvojnásobné přesile, tak obratným manévrováním se svými oddíly římskou armádu obklíčil a naprosto ji zdevastoval, to vše je stejně jako v prvním díle vyprávěno příslušníky jedné římské a jedné kartaginské rodiny.
Jen pro zajímavost, vypadá to že v dnešní skvělé ekonomické době museli nakladatelství začít šetřit na šířce papíru, protože první díl má 430 stran a šířka knihy je 4,5 cm. a druhý díl 400 stran a 2,5 cm. a to nám čtenářům chce odborník Stanjura ještě zvednout dph na knihy z 10 na 14 %, fakt by měla už tahle vláda roztáhnout krovky a odletět do končin kde slunce nevychází.
Začátek Komtura mi přišel jako vyprávění o partičce předchůdců legendárního Harryho Jelínka o kterém se traduje že prodal Karlštejn, nebo že se pokusil prodat jednu pražskou tramvajovou linku, ale v průběhu čtení se kniha proměnila v konspirační, trochu mysteriozní thriller a musím říct že v dobře napsaný a promyšlený thriller.
Normálně nemám při čtení moc rád když děj skáče v čase sem a tam, ale tady to mělo svůj význam a autor to zvládl na jedničku, na to že je to jeho první beletristická kniha tak dost dobrý a hodnotím za plný počet.
(SPOILER) Ve čtvrtém díle posádka UTSS Salamis najde menšího bratříčka Rámy, Molocha. Moloch slouží jako velké pohřebiště Korzáry unesených vesmírných plavidel a posádka UTSS Salamis je vlastně skoro celou knihu v nepřežitém střetu s Korzárskými Sépianskými zombíky, až bych uvítal trochu více mezi děje.
Jinak jsem ale spokojen a jsem zvědavý jak se celý příběh v závěrečném díle nazvaném V jámě Lvové uzavře.
Zajímavá smrtící jízda, krev tu vlastně cáká od první až po poslední stránku, beru to jako takovou odpočinkovou brakovou literaturu, ale i tento druh literatury se dá napsat dobře nebo špatně, a pan Jakub Hoza to napsal dobře, asi díky jeho temnější fantazii.
Můj nejoblíbenější žánr je historie kde o násilí a krev není nouze, takže mám vytrénovaný žaludek, a tak mi popis násilí a trochu těch vypadlejch střev z břicha nevadí, bylo mi jemně nevolno jenom u popisu nekrofilie, jinak závěr mně nepřekvapil protože se mi můj tip ohledně děje i osob potvrdil.
Dal jsem si takové malé knižní Koniášovské okénko a přečetl o této kontroverzní osobě hned dvě knihy najednou, mimo Koniášova klíče, ještě Koniáše kontra Špork od Jiřího Dobrylovského.
Paní Koubková svou knihu pojala v takovém odlehčeném tónu ve snaze Koniáše zlidštit, je to vlastně soubor povídkových soudniček, ve kterých Koniáš vystupuje spíše jako vyšetřovatel než náboženský cenzor, já se u toho docela bavil, například u důvěrných rozhovorů Koniáše s Rozinou Hrnečkovou u bytelného dubového stolu, akorát se mi v povídce hon na divého muže nezdá že by v první třetině 18. století už byl znám název Seskvoč, který pochází od indiánů žijících na severozápadě dnešní USA, kteří v té době nebyli ve styku s Evropany.
V rámci Koniášovského knižního okénka je Koniáš kontra Špork od pana Dobrylovského napsán ve vážnějším stylu než Koniášův klíč napsaný paní Zuzanou Koubkovou, více je zde vidět jeho role církevního kazatele a cenzora snažícího se potlačovat jiné názory než ty schválené katolickou církví, středobodem knihy je spor a soud Jezuitů a Hradeckého biskupa s hrabětem Šporkem známým uměleckým mecenášem a zastáncem náboženské tolerance.
I dnešní doba je plná novodobých Koniášů, kteří by nám ve jménu demokracie nejraději demokraticky zakázali sdělovat své názory a vlastně i co si myslet.
U knihy Gaidžin se shoduji s těmi čtenáři kterým se více líbil Šógun a Tchaj-pan, zvláště Šógun je pro mně jeden z nejlepších historických románů které jsem kdy četl, a i když je kniha většinou lepší než filmové zpracování, tak v případě Šóguna byl výborný i stejnojmenný seriál s Richardem Chamberlainem v hlavní roli, myslím že to bylo sestříhaný i jako film pod názvem Zajatec japonských ostrovů.
Kdybych Gaidžina četl před Šógunem asi bych ho hodnotil za plný počet, ale takhle musím dát hvězdu dolů.
(SPOILER) Vikingská sága o Norském králi Hákonovi Haraldssonovi se nám v druhém díle pěkně rozjela. Hákon po vítězství nad svým bratrem Erikem Krvavou sekerou se musí pěkně otáčet aby svůj trůn ubránil před množstvím vnitřních i vnějších nepřátel, kteří se ho snaží z toho stolce svrhnout a zabít.
V příběhu nechybí láska ani nenávist, souboj cti a stejně jako v prvním díle vše vyvrcholí v bitvě kde Hákon porazí spojená vojska norských Opplanďanů, Svévů a Dánů. Trilogie by měla pokračovat v závěrečném díle bojem Hákona proti synům Erika Krvavé sekery a dánskému královi Haraldu I. Modrozubovi.
Tak tohle je nejspíš už opravdu poslední kniha od pana Hrdličky, tedy pokud není ještě něco hluboko v šuplíku, a jako vždy jsem se bavil, magistr Šebek je zde obzvlášť hamižný po nějakém to grošíku, biřici lelkují a nasávaj ve Šmerhově pivo, konšelé jsou většinou stejní jako ti dnešní, neboli hledící si hlavně své kapsy, a podrychtář Václav od Černého koně soudí případy do deseti kop bez jednoho lotu.
Děkuji panu Hrdličkovi za jeho tvorbu, a už se těším až si všechny jeho knihy přečtu znovu.
V poslední době jsem přečetl řadu historických románů od německých autorek Sabine Ebert a Rebeccy Gablé a ty měly výbornou úroveň a čtivost a tak jsem zkusil další německou autorku. Bohužel Juliana Stadler na předešlé jmenované spisovatelky kvalitou nemá, čím déle jsem Nebeskou korunu četl, tím více mi to přišlo spíše jako červená knihovna a ne historický román a ke konci jsem se musel už nutit abych to vůbec dočetl.
(SPOILER) Dobrodružství rodiny Wavesburyových v se pátém pokračování přesune na Americký kontinent, tradičně je kniha rozdělena na čtyři části a v té první se vrátíme na karibský Barbados, další tři části jsou vlastně jeden příběh jehož kulisami je Americká válka o nezávislost a tak se v něm potkáme například s Georgem Washingtonem, Benedictem Arnoldem, který má v USA podobnou pověst jakou si u nás za Druhé světové vysloužil Karel Čurda, nebo s indiánským agentem Simonem Girtem, který byl současníkem Daniela Boona, obě tyto legendy Ameriky 18 století znám z knih Fritze Steubena o Tekumsehovi, a tak jsem si rád osvěžil tu atmosféru divokého pohraničí.
Zkrátil jsem si čekání na dotisk třetího dílu Algoru a sehnal si od autorů tuto fantasy pohádku pro dospělé a rozhodně nelituji, Jan Hlávka a Jana Vybíralová jsou skvělou spisovatelskou dvojicí a co jim jde nejlépe je vymýšlení příběhů a postav, málokdy se mi stane že během několika stran začnu fandit postavě která mi byla hned na začátku tak protivná že jsem ji přál aby zhynula bídnou smrtí.
Divoký příliv, mi hodně připomněl časově první díl ságy Courtneyů Dravce, stejně jako jeho předek Hal Courtney, tak i jeho potomek Rob zjistí že jeho první láska je sadistická mrcha a oba se pak při prožívání dobrodružství kdy jim jde o život zamilují do Afrických krasavic.
Myslel jsem že je to poslední dílo mého oblíbeného spisovatele Wilbura Smitha, ale trochu jsem zapátral a zjistil že má vyjít v anglosaských zemích román Nemesis, kde je tedy jako hlavní autor na prvním místě už uveden Tom Harper, který sleduje osudy další generace Courtneyů, v době Francouzské revoluce a nástupu Napoleona. Vůbec bych se nezlobil kdyby Tom Harper dokončil ságu Courtneyů a propojil je s prvním dílem Když loví lev, kde vystupují dvojčata Sean a Garrick Courtneyovi.