nevermore3 komentáře u knih
Nevím, proč má Magický prazdroj zatím nejnižší hodnocení z prvních 5 dílů. Čtu chronologicky a že by tam byl takovej kvantitativní rozdíl, třeba mezi tímto a Mortem fakt nevnímám.
"Mrakoplaš nebyl zvyklý na lichotky, úplatky nebo že by někdo útočil na lepší stránku jeho povahy. Ale výhružky to bylo něco jiného, okamžitě věděl, kde je jeho místo." :D
Je to fajn, pořád však to u mě není za plnej, nevidím ani tolik kvalitatiních rozdílů mezi prvními 4. díly Zeměplochy. S nadšením vyhlížím díly s Hlídkou.
Smrť je děsnej sympoš, ale užil jsem si ho zrovna tak v 1. a 2. díle.
Prostě za mě velice podobně jako první dva díly. Není to vůbec špatné, ale furt jsem čekal asi tak nějak trošku víc.
Nejlepší jsou zaručeně popisy neživých věcí, a jak je kdo vnímá. V prvních dvou dílech tedy Zavazadlo a tady to je Hůl, která různě pokukuje, tváří se a tak :)
Dostalo se ke mně prvních 10 kousků ze série a postupně se tím budu prokousávat.
První díl, chápu, podle komentářů, že je seznámení, a že to hlavní přijde.
Jako pro totálního začátečníka se mi některé popisy prostředí jevily komplikovaně, jak kdyby chaotické, občas jsem se v textu ztrácel, občas se zasmál. Pochopil jsem zpodobnění Dračáku :)
Někteří čtenáři jsou dost skeptičtí, a v některých ratinzích tato kniha figuruje jako top 5 worst from Pratchett :-/
Za mě ale minimálně 7/10 určitě jo :)
Ruská kocovina je opravdu unikátní a velmi zajímavá kniha, a to zejména ve dnešní době. A to je psána před ruskou agresí v roce 2022. (Původně speciální 3denní operace) Kéž by s knihou však strávili čas především ti, kterým by byla nejvíce k užitku. Což se bohužel asi nestane.
Nehorázné mi přijde i vyjádření některých zdejších čtenářů a čtenářek. A co, že autor pobíhal mezi pamětníky a současníky daných událostí? Vždyť to je snad jeho práce, o čem jiném by to probůh mělo být?
Knihu hodnotím jako vcelku poměrně dost objektivní, nahlíží a často i vysvětluje/omlouvá některé názory, které nám mohou připadat nelogické. Že by se autor někomu posmíval, to už je zkrátka čirá fabulace, nicméně můžeme to snad přičíst tomu, že ne všichni zvládli při čtení to "vystřízlivění" a možná se tak jen snažili vyhnout té svojí "ruské kocovině" :)
Já dávám samozřejmě plný počet a jsem rád, že hloupé a nepříliš kvalitně podložené napadání tohoto díla, je alespoň zde v menšině.
Za mě důstojné zakončení. Neřekl bych, že byli všichni naměkko, jak tvrdí tady kolegyně pode mnou. Až bych se zeptal, kdo konkrétně naměkko měl být a ve které části. Ničeho takového jsem si nevšiml. Ucházející konec slušné trilogie. Návštěva dalších světů (zvířat a bohů a polobohů) byla až v tomhle díle. Takže za mě i tady plnej počet.
Tak vám nevím, jo, jako je to Knižní klub, ale mě to prostě fakt baví. Nevnímám nějakou paralelu se současností, že bysme byli hlídaní a ovládaní přesně tak jako v knize. Tenhle aspekt se mě nedotýká. Ale líbí se mi ta výpravnost, cestování po kontinentech, nějaké reálie, nějaké legendy zakomponované skrz artefakty, ale hlavně to procházení dalšími světy. Za mě prostě splňuje, co chci od tohoto typu literatury. Řekl bych, že tento díl je zhruba stejně tak dobrý jako první, možná o žiletky lepší.
Četl jsem poprvé v roce 2006. Utkvělo mi jako výborný příběh, ke kterému se jednou vrátím. Dal jsem plný počet a švihnul mezi své oblíbené.
Uplynul nějaký čas a doba se změnila. Přečetl jsem si ji teď znova a půjčil zbytek trilogie v knihovně. Reálie (DVD apod) zestárly. Neva. Ale dnes jsem nějak víc náchylný na takovou tu hru toho, že někdo ví víc než jiný. Anebo "stejně nikdo neví, kde je pravda, všichni nám lžou" Konspiračky apod. No a Tabula v této knize má připomínat soudobou cenzuru/kontrolu a tak dál. Jsem na tyhle kecy dnes alergickej. Podstatná část lidí může být tak svobodná, jak se rozhodne být.
Co mi nevadilo v roce 2006, když jsem četl jako mladičký, irituje mě dnes.
Nicméně fakt se mi líbilo to Poutníkovo cestování mezi světy - bariéra ohně a svět hladových duchů. Dám dalším dvěma částem šanci a hodnocení měnit nebudu. Zatím
Přišlo mi to zajímavý, někdy neuvěřitelný až přehnaný, ale každopádně zábavný a přečetl jsem velice rychle. Nejvíc mě pobavilo otitulování Jana Kvídery, alias Johnny Q. "jako komunistické hysterické píči" :D někdy mi Brichtovy soudy přišly dost unáhlený a nespravedlivý - i když na názor má právo. Ale často jeho řeči působí hodně ublíženě no. Pořád s ním člověk tak nějak soucítí, v těch půtkách s pán s egem - Urbanem a Kubem. Stejně tak když AB přišel na buben nebo když ho semlel jeho nezřízenej životní styl. Dycky si říkám, co se toho dá stihnout za jeden život, ale zase skončit lehce po 60ce takhle na hromádce :-/ Co mu nikdo neodpáře, že fakt je česká legenda (pro mě hlavně thrash) metalu a někdy v těch ranejch 90kách (Schizofrenie) to je prostě něco.
Slovo čest/ctnost/... tady mají zcela jiný význam. V kostce to Preambule dala. Holt dnešní optikou už to nutně musí přijít uhozené, avšak tato dramata jako CID zajisté měla mít výchovný charakter. To ale vůbec neznamená, že se nám to musí nutně líbit. U mě za 3***
Napíšu to znova: mohla to být dobrá knížka, ale Zabila ji její forma.
Myšlenky jsou snad nenapadnutelné, ale postavit celé dílo, na tom, že si dva filozoficky povídají? Ano, jak tady někdo psal o teleshoppingu, tak je to tak. Jeden tam je z pozice blbce, který se pořád dotazuje a "mnich" je tam z pozice toho moudrého, nyní vševědoucího, který dává prvnímu poučení. Na tomto principu vystavit 200 stránek, prostě nebyl dobrej nápad.
Sedí naproti sobě a hrají své role.
Sám jsem si uvědomil, jak nejzábavnější byl vlastně začátek, kde kniha "měla děj" :D a pak vprostřed mnich říká, PŮJDU UŽ DOMŮ, a já si říkám JO BEŽ, DEJTE SI PAUZU, načež ho první (John) stáhne, ať si sedne a dovypráví mu, že lační po dalších informacích. Tak si říkám ach jo.
Rádoby vtípky, který jsou totálně mimo. "Nedělej si starosti, nemám pocit, že mě do něčeho nutíš. Jedinou věc, kterou bych si nechal vnutit, by byla krabice koblížků, a to by ti moc práce nedalo," zavtipkoval jsem si FUCK! --- "Oba jsme se začali hihňat jako rozdovádění puberťáci." Co to je?!?
Když se nad tím zamyslíte, někde v Himalájích jsou ukrytí mniší, kteří ale dychtí, po tom předat svoje vědění a hlavní postavu, své učení naučí jen pod podmínkou, že jej bude šířit dál. No a proto jsou schovaní a ani ti co žijí nejblíže vlastně neví, kde by je hledali. Dává velkej smysl. Hlavní postava se s nimi však po setkání uměla dorozumět. No dobře.
A teď to nej.
Debatují o vegetariánské stravě. John (učedník, hraje chvilku blbce): "Ale je to vůbec zdravé? Řekl bych, že vegetariánská strava nemůže poskytnout dostatek energie a síly" ---- Julián (mnich): dlouhým odstavcem mu vysvětlí, výhody atd. --- Znova John (hned po Juliánově odstavci): "O prospěšnosti vegetariánské stravy slýchám hodně. Zrovna minulý týden mi Jenny vyprávěla o finské studii, kde se potvrdilo, že lidé jsou pak mnohem méně unavení a čilejší" WHAAAAAATTT???!?! Kurva Johne, dyť ses 12 řádků nad tím ptal, jestli je to vůbec vlastně zdravé, že člověk nemůže mít energii. Tos na to tak rychle zapomněl?
No tohle je prostě tak dementní koncept, že dávám, ještě o jednu * méně, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce. Tady ta kniha měla vyjít na 30 stránek, shrnout myšlenky. A ne z toho na sílu roubovat román. Věřím, že by hodnocení tady bylo větší. :)
Za mě dobré zakončení, dávám za 5*****, stejně jako u prvního dílu. Ano, popis vývoje u bezpečnostní policie, byl i pro mě dlouhý, a ano, nadužívané slovo žabka, mě fakt sralo.
Ale umím se od toho oprostit a nepsat sem takový cancy
Asi o něco slabší než 1. díl. Dost mě irituje český překlad a nadužívání slova žába/žabka. Lisbeth - žabka, jak mohla taková žabka přeprat/udolat/...
Každý, kdo bezmezně neobdivuje hlavní postavu, může tímto být postupně unaven. Ta roztáhlost, kterou zde vyčítají odborníci, přes ni bych se dokázal přenést. Ale první díl byl fakt lepší, tenhle se táhne do 3. dílu.
Brána zla je skvěle designovaný gamebook. Dá se projít rychle anebo kompletně, a tak dohledat věci, co vám pomůžou. Obtížný není, příběh mně přijde tentokrát, na to že jde o pozdější díl, zajímavej. Proviant jde používat jen když se vyloženě řekne.
Highlights jsou: prolnutí světů z dávné doby, detailní popisy vzezření vyhynulých dinosaurů, v podstatě lehká obtížnost většiny enemies, turnaj, puzzles, hodně setkání. Myslím, že bilancuje na hranici 4 a 5*****
Není to asi úplných 5*****, ale za blockbuster a přitom minimum patosu to tentokrát rád dám. Asi zkusím i pokračování.
Souhlas s kolegyní Per-quiee. Omílané teze, které dnes už téměř nikdo nezpochybňuje.
V podstatě souhlasím s 90% toho, o čem Honza Vojáček vypráví. (až na tu část s očkováním a nerovností mužské X ženské podstaty v současné populaci, to je hrozně zgeneralizované. )
Na začátku super, ale čím jsem byl v knize dál, tím méně mě bavila a upadalo i mé nadšení z ní. Hlavně přijde mi podprahově i dost pasivně negativní - svět dnes je nemocný, vztahy jdou do kopru, dřív se spousta věcí dělalo nebo dělo lépe. Trochu optimismu a víru v budoucnost, autore!
A ten formát mi přišel taky zvláštní, o něčem se autorka s JV baví, aby odskočila jinam a v zápětí řekne: "Ale zpět k předchozímu tématu", aby se opět vrátili k něčemu, co se řešilo pár stránek zpět. Pak se často točili v kruhu a něco jsem měl třeba pocit, že čtu už potřetí. Taky se mi občas zdálo, že autor působil přezíravě, často jsou tu obraty typu UŽ SE DÁVNO VÍ ŽE nebo BYLO PROKÁZÁNO nebo u toho očkování bylo NEŘÍKÁM, ŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBUJE AUTISMUS, ALE NIKDE NENÍ VYVRÁCENO, ŽE TO NEMÁ VŮBEC ŽÁDNOU SOUVISLOST. ?! Myšlenky a teze povětšinou na 4-5***** , forma a provedení za podstatně méně. O překlepech, chybějících písmenkách apod. - zdravím korektora a editorku - ani nemluvě.
Ne, není to vůbec špatné, ale dechberoucí nebo objevné v dnešní době za mě taky nějak zvlášť ne. Nicméně chápu, že soudobou optikou v čase napsání knihy, to bylo mílemi napřed, a to v mnoha ohledech. Cizinec hledá byt za mě rozhodně daleko lepší :
Tato kniha už je z těch pozdějších dílů - č. 35. Nenapsal ji ale Steve Jackson, jak je tu mylně uvedeno, nýbrž Luke Sharp, po Hvězdném lovci a Propastech zla. Kniha je to zajímavá, obtížně mapovatelná, protože se různě spojují a odpojují asi 3 nebo 4 trasy. Žádná lineární m*dka jak u Livingstona. Příběh je zajímavej, aditivum ve vašem těle se postupně rozlévajícího se jedu. Cílem je najít nějaké medailony, dají se nalézt až dva v jedné cestě, což vám ve finále může pomoct. Často jsou ale v knize kraviny, typu hoď dvěma kostkama a tak je pevný most, hoď podruhé kostkama a to je tvoje váha. Jsi těžší okamžitěs prohrál a jdi do řitě, od startu. Tady ty dementní random hody mi připomínají Propasti zla anebo Masky zmaru. Totální dementnost. Ale je tam i jedná route, která má minimum nebezpečí v sobě, myslím, že jde o ten Uruzský labyrint. Ale celkově je to docela namakaný dílo v porovnání s jinýma. Dávám 4****
"Starý, ma to nepresvedčilo."
Ani vtipný, ani zajímavý, nedejbože dechberoucí. Nic. Můj první střet s Pratchettem a dopadl takto tristně. Neila napoznávám. Chtěl jsem dát původně 2**, ale když jsem viděl, že zrovna tolik jsem dal Norskému dřevu, tak to si tohle určitě zaslouží víc.
Kniha mi přišla zajímavější než předchozí, co jsem četl ze stejné série o Princeovi. A to mám Prince daleko více rád. Nicméně tady to bylo za mě napsáno lepším stylem, akcent dáván na zajímavější informace ze života (alespoň podle mě), no atak dávám o hvězdu více.