Nielada komentáře u knih
Asi poprvé jsem četla knihu proto, že miluji film, který je podle ní natočený. Vždy se snažím o opačný postup, ale nedalo se nic dělat, film přišel dříve. A ačkoliv jsem ho viděla mockrát a znám ho téměř zpaměti, kniha mě uchvátila. Prožívala jsem napětí, emoce, vychutnávala jsem si, co v knize je a ve filmu ne. Je to jedna z těch knih, do které se běžíte schovat a nechce se vám ven. Škoda, že už jsem venku a škoda, že Kathryn Stockett zatím nic dalšího nenapsala. Doufám, že nad něčím dalším úchvatném právě sedí.
Tuhle knihu jsem vůbec neměla chuť číst, nelákal mě název ani ilustrace ani styl, ale chtěla jsem poznat nového autora. Jsem moc ráda, že jsem to udělala. Kniha je vtipná (někdy na můj vkus až skoro přehnaně, ale hádám, že děti tohle milují :-), velmi čtivá a není vůbec hloupá! Mezi smíchem se vám občas sevře srdce, protože se v humorném obalu ukrývá vážné téma - jakou moc mají peníze v našem životě a jak nám pomůžou ke štěstí? Co jsou ty pravé hodnoty? Pro děti na druhý stupeň je perfektní a já se zrovna chystám na nějakou další Walliamsovku.
Skvělá, hutně napsaná kniha. V podstatě by se dala použít jako učebnice novodobé čínské historie, díky pravdivým osudům velmi autentické. Chvílemi jsem se musela prokousávat, ale jen kvůli tomu, že je kniha plná faktů, souvislostí a nutí čtenáře udržovat při čtení opravdu velmi bdělý stav. Vřele doporučuji!!!
Když je opět hořkým a zároveň skutečně dobrým kouskem literatury, u kterého bych vážila individuálně, zda ho dát do ruky dětem. Někdo to snese, pro jiného to může být až moc. Je to ale velmi, velmi realisticky zachycená skutečnost, která se s vámi v letech války nemazala, ať vám bylo, kolik chtělo.
Autor se velmi blízce drží stylu prvního dílu Kdysi, takže děj obou knih působí velmi kompaktně. Stejně jako Kdysi je i Potom velmi vydařený příběh o osudech malého dítěte uprostřed něčeho, co se zdá celé jako zlý sen. Příběh i se svými hlavními postavami působí velmi křehce, přesto se však nebrání působivému popisu hrůzných událostí, které se dotýkaly ve válce právě dětí. Co všechno viděly, jak bojovaly o holý život, jak si dodávaly odvahu a vyrovnávaly se se ztrátou domova a rodičů. Doporučila bych dětem od deseti let, není to však čtení pro velmi citlivé povahy.
Právě jsem knihu dočetla a zůstal ve mně silný zážitek. Musím souhlasit s tím, že se prolínají náročné popisné, vysvětlující pasáže s částmi naprosto napínavými a strhujícími. Při čtení těch popisných pasáží jsem však byla vděčná za to, že knihu psal člověk, který nahlédl pod pokličku a rozumí vnitřnímu politickému fungování Severní Koreje. Moc zajímavá mi přišla skutečnost, že autor knihy byl a je básník a věnoval se i vysvětlování postavení kultury a spisovatelů, ale také například tomu, že "milovaný vůdce" vám mluví do všeho, včetně toho, jak můžete a nesmíte používat slova. Příběh je silný a knihu bych doporučila každému, komu se zdá, že ten komunismus nebyl zas tak špatný. Po přečtení vám dojde, jak to vypadá, když to někdo dovede do extrému.
Za samotnou knihu bych dala 5 hvězdiček, ale za vydání asi tak tři, protože je ostuda, kolik chyb v něm bylo. Když si ale představíte, že jste na útěku jako hlavní hrdina, tak prostě není čas zabývat se nějakými těmi chybičkami, je to nepodstatné:-)
Tahle kniha je moje srdcovka. Moc se divím, že od roku 1981 nevyšla znovu. Básně jsou poetické a lehounké jako drobná hra, jak hezká chvilka. Jsem šťastná, že se mi ji podařilo sehnat z druhé ruky. Z té mojí ji už nikdo nedostane.
Opět podařená kniha od Radka Malého. Říkám si, že i kdyby současné děti nečetly poezii, kéž by si přečetly alespoň nějakou z jeho knih. Oceňuji úžasné ilustrace, v knihách Radka Malého najdete potěšení nejen ze slov, ale i z obrazu, je to kvalita s kvalitou. Jeho verše mi jako vždy padly přímo do srdce.
Knihu Noc jsem přečetla během dvou nocí jen proto, že jsem se přesvědčila, že je rozumné jít spát. Nedá se od ní odtrhnout, je napsaná neuvěřitelně poutavě. Mimo jiné jsem si už přála, mít tu "hrůzu" za sebou a přežít společně s hlavním hrdinou. Kniha má asi pouze 100 stran, ale máte pocit, jako byste přečetli obrovský román. Text je zhuštěný, bez opovídávaček, každou větou vám zasadí novou ránu a sotva vás nechá nadechnout. Četla jsem už několik knih s touto tématikou, ale tahle je jedinečná. Máte pocit, že jste tam, že se díváte jeho očima a cítíte jeho pocity. Autor se nebojí otevřeně přiznávat své vnitřní boje a myšlenky, za které se sám před sebou styděl, realitu podává bez příkras. V úvodu vysvětluje, jak těžko se mu hledala slova, aby obsahovala a zprostředkovala to, co zažil. Myslím, že je našel.
Myslím, že by tato kniha měla být součástí každé školní knihovny a nejlépe i každé domácí knihovničky. Je to soubor básniček i kreseb židovských dětí, které prošly Terezínem. A toto spojení je silné, dojemné a místy možná výřečnější než mnohé romány. Když si člověk uvědomí, že autoři těch básní byly děti, které zažily tak těžké věci a psaly na základě vlastního prožitku, je to síla. Neopakovatelným způsobem ukazují zase další kousek té těžko pochopitelné skládanky, které říkáme holocaust.
Snažila jsem se najít, jakou cenu autor za tuto knihu dostal, a nepovedlo se! Toto čtení je opravdu skvost, po všech stránkách a na všech stránkách. Už dlouho mě žádná kniha tak nenadchla. A přání autora - aby si čtenář po přečtení knihy šel přečíst něco od Poláčka - se už teď chystám vyplnit.
Všechny knihy od Ruty S. jsou skvělé. Pokaždé, když čtu novou, si říkám: Tak ta je nejlepší! Silný příběh, na pozadí opět kontroverzní historické téma. Vše doplněno autentickými úryvky z různých archivů a spisů, které geniálně doplňují beletristický text. Za mě velké další plus - kniha je vhodná už pro dospívající (tak třeba od 14 let), zrovna ji čte dcera.
Konečně jsem se ke knize dostala, z dětství jsem znala příběh pouze z komiksového zpracování. Ačkoliv jazyk může v dnešní době působit lehce zastarale a charakteristiky staví hlavní hrdiny až do pohádkového světla, má to tedy dost do sebe a můžu jen vřele doporučit.
Vydařená novela, jejíž největší překvapení čeká na samém konci (ačkoliv ho pomalu ale jistě čím dál tím víc tušíte). Svižně vyprávěný příběh o tak známém člověku ze zcela neobvyklého pohledu, ve kterém se prolíná realita současného světa a jeho rasových problémů s realitou 2. světové války a nabízí tak dost podnětů k přemýšlní. Podle mého názoru vhodná pro děti od 10 let.
Tuhle knihu jsem si zamilovala. Je napsána prostým a přesto velmi půvabným stylem. Mezi knihami o holocaustu vyniká svým optimistickým vyzněním. U čtení jsem se často musela smát vykutálenosti a obchodnickému duchu obou malých hrdinů, jejich komentářů a pohledů na události. Smekám před jejich odvahou a schopností porvat se se životem, ať se děje, co se děje. Pokud zažíváte náročnější období, zkuste si ji přečíst, možná vás povzbudí, tak jako mě.
Bílá vlčice mapuje dobu, o které si ráda čtu, protože nabízí množství podnětů k přemýšlení a informací o tak důležitých historických událostech, jako byly obě světové války. To je pro mě přidaná hodnota. Děj se odehrává částečně v Pařiži, další plus. Četla se velmi dobře, je rozhodně poutavá, ale musím zároveň uznat, že pro mě nepatří mezi ty nejlepší s touto tématikou. Nějak jsem se nedokázala ztotožnit s hlavní hrdinkou, zdála se mi jen načrtnutá - autorka se sice věnovala jejím vnitřním pocitům, ale pouze náznakově, na můj vkus povrchně. Její vývoj je ve skocích, čtenář nesleduje vnitřní boj, ale už jeho výsledek, mnohdy působící nepravdivě. Také vylíčený milostný vztah mi vyznívá kostrbatě, chybí mu hloubka, ačkoliv tam být má, spisovatelka se o to evidentně snažila. Jsem možná moc kritická, ale četla jsem Slavíka, tak mám vysoké nároky. Moc by mě zajímalo, jak by tuto ruskou hrdinku vylíčil například Dostojevskij, zasloužila by si to. Nicméně knihu doporučuji, začínám číst už druhý díl.
Tak konečně - seznámila jsem se s Annou ze Zeleného domu! Jako dítě jsem ji minula a je mi to líto. I nyní, vzdálenou od dětských let, mě však kniha bavila. Očekávala jsem poněkud upjatý, přemoudřelý příběh, ale ono ne. S Annou je legrace - ovšem nejen ta. Jedná se o milou směs humoru, dojetí, životní moudrosti, nadšení z přírody a přátelství. Anna není bezchybná a to je na ní sympatické. Některé věty bych si ráda opsala a řídila se jimi. Snad se mi to povede a snad se někdy dostanu i k nějakému tomu pokračování.
Skvělá kniha. Téma chlapce, který se narodil s vážnou vrozenou poruchou je podáno z pohledu postiženého hlavního hrdiny, jeho sestry, přátel. Člověku dojde, že těžké to není jen pro Augusta, ale i pro jeho sestru a rodinu. Kniha není ale vůbec depresivní. Nabízí plno zamyšlení o hodnotách, o tom, v čem doopravdy spočívá štěstí, o tom, že těžký životní úděl může člověka posunout dopředu a umožnit mu dozrát. Zároveň oceňuji vtip a lehkost, s jakou je napsána. Četla jsem ji už podruhé a opět jsem měla silný zážitek. Ve škole ji máme nakoupenou ve více kusech a čteme v šesté třídě. Doporučuji!!! Otevírá spoustu témat k debatě (a děti baví).
Ta kniha mě dostala. Od začátku do konce mě nutila být ve střehu, nedýchat, očekávat... Příběhy hlavních postav se po krůčcích rozvíjejí a nenápadně proplétají, dojímají i napínají, až se to téměř nedá vydržet. Trochu lituji, že závěr mi přinesl lehké zklamání z "rozřešení". Asi jako když po výborném, hutném, kvalitním, pestrém obědě o několika chodech očekáváte skvělý, zázračný zákusek a oni vám naservírují poněkud mdlý, lehce oschlý moučník. I tak se ale kniha řadí k těm nej, které jsem zatím četla.
(Než jsem ji začala číst, sebrala mi ji má 12ti letá dcera, které se taky moc líbí. Doufám, že rozdýchá všechny pasáže).
Deník mého bratra jsem četla s neurčitým očekáváním a jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila. Díky svkělé předmluvě od Leo Pavláta a bohatému doprovodnému slovu sestry Petra Ginze, izraelské malířky, dostaly deníkové záznamy rámec, v němž čtenář mnohem lépe pochopí jejich význam a důležitost. Autentičnost výpovědí malého chlapce člověka dojme a dotkne se ho, ať chce nebo ne. Stejně tak jako přidané ukázky z Petrových příspěvků do známého terezínského časopisu Vedem. To vše spolu s výtvarnými pracemi dokazuje, jakou osobností Petr už ve svém věku 14ti až 16ti let byl a v jakou mohl dozrát. Možná bychom se v české kultuře dočkali následovníka Karla či Josefa Čapka, možná někoho jiného. Kdo ví. Je každopádně škoda, že jeho život skončil tak rychle, i když překypoval až do poslední chvíle. Ale také je dobře, že stále žije díky své sestře, pamětníkům a dalším knihám, ve kterých se objevuje (viz Princ se žlutou hvězdou, Návštěva z pravěku).