niknikita komentáře u knih

Fantazie Barbary Erskine nemá hranice, zato moje čtenářská trpělivost dosáhla vrcholu v půlce knížky.

Tahle nebetyčná duchařina byla nad rámec mojí tolerance, a to jsem si dala práci zapátrat hluboko do britské historie, která autorku inspirovala. To je taky jediné, co bych ocenila, ale jinak...nuda.

19 06.01.2021

Myslím, že Colleen Hooverová zraje jako víno. Vím, že je to klišé, ale nenapadá mne přesnější přirovnání.
Nevím jak je možné psát o obyčejných věcech života tak neobyčejně...Tohle byl opět příběh, ke kterému se ráda vrátím.
Děkuji, Colleen, za krásné pohlazení na duši :)

33 02.01.2021

Poměrně slušný základ příběhu a dobře vykreslené postavy, ale přikláním se k názoru, že méně stran by knize slušelo více.

24 22.12.2020

Budu stručná.
Útočiště je psycho a já jsem se občas přistihla, že zapomínám dýchat.

34 17.12.2020

Můj syn ji dostane od Ježíška, ale nejradši bych si ji sobecky nechala pro sebe.
Nádherná kniha ♥️♥️♥️

Překrásné fotografie doprovází skvělé texty...tohle je osobní a pokorné vyznání Marka Holečka.
Děkuji za "Boys 1970". Ten tragický příběh
mne nikdy nepřebolí.

21 14.12.2020

Vůbec jsem se nedokázala do knihy začíst a tak mne její mystika míjela, přestože jsem se snažila proniknout do tajných zákoutí staré Prahy, která mám v reálném životě moc ráda. Začala jsem číst s nadšením, ale bylo to na můj vkus překombinované a moje pozornost v tom labyrintu slov naprosto bloudila.Nic pro mne, bohužel...

18 08.12.2020

Tohle je přesně ten příběh, ke kterému se ráda vracím... možná proto, že jsem ve svém životě postrádala sestru, ale hlavně proto, jak krásně se čte.
Jednoduché, bez přetvářky a živočišné.
Vždycky si to vychutnám do posledního písmenka

20 03.12.2020

Nádherná publikace, a nejen to. Tato kniha je krásná ukázka celoživotní práce Josefa Vágnera.
Výčet údajů a informací o Africe doprovází úžasné kresby a fotografie, takže někdy stačí jen listovat a žasnout.

22 05.11.2020

Zajímavá skládanka příhod a zážitků z dětství, přátelství a lásek a všechno autor propojil s historickými událostmi doby, ve které jsem vlastně sama žila.
Bylo to barvité a taky složité čtení a přiznám se, že jsem byla občas unavená. Je to symbolické, protože život nás umí taky pěkně unavit...

20 05.11.2020

Dnes jsem se vrátila ke knize, kterou Gábi psala v době, kdy byla ještě šťastná přinejmenším v osobním životě.
Když jsem četla její vzpomínky na svatební dny, bylo mi z toho smutno. Svojí lásce věřila, přestože ji mnoho a mnozí zrazovali a ona neposlechla ani vlastní intuici, ani tátova slova na cestě k oltáři: "Pořád máš pět minut, můžeme odjet."
Vdávala se v pátek třináctého a ještě k tomu v květnu...a pak nemám být pověrčivá.

Přála bych jí aby mohla prožívat
opravdu šťastný život, který si právem zaslouží ❤️

24 01.11.2020

Nahlédla jsem do silné a nezlomné duše krásné Gracelin a poznala otřesnou část historie Irska. Strhující a velice poutavé vyprávění.

20 28.10.2020

Vladimír Vysockij - můj nejoblíbenější Rus a bude na tomhle divokém světě už napořád moc scházet.
Nikdy nepřestal být sám sebou, nikdy nepřestane být v mém srdci.
...
"Své srdce tedy někde nechám tu
šedému nebi, které v modři skane
do fialek a karafiátů.
A zbudou slzy, sněhem promíchané."

Pěkný příběh ze života...a tady bych mohla skončit se svým hodnocením, ale...

Musím totiž svoje "ale" trochu rozvinout, takže:
-Už mne moc nebaví, jak se stává módou psát do románů plno řečí o jídle a receptech.
-A taky už mne unavuje stejně módní proplétání románových "tehdy" a "teď", které se tváří jako umělecký styl.

Podle mne právě tohle ubralo této knize na čtivosti a právě proto hodnotím jenom tak, jak hodnotím.

24 07.10.2020

Možná je to chvílemi trochu překombinovaný, ale pravdivý příběh a bude chtít od čtenářů trpělivost. Dala jsem si tu práci a získala jsem historickou a přitom neuvěřitelně lidskou mozaiku.
Nevěděla jsem skoro nic o Rumunsku a už vůbec jsem netušila, jak tvrdě zkoušená je tato země uprostřed Evropy.
Tohle je kniha, která rozhodně stojí za pozornost.

21 05.10.2020

Opět jsem šlápla vedle...a tak se omlouvám všem nadšeným čtenářkám.

Chtěla jsem trochu romantiky, ale když se na pěti stránkách popisuje, jak Pandoru /příšerné jméno/, Gabriel zachraňuje z nesnází v altánku, zavřela jsem knihu poprvé. Pak jsem tomu dala šanci s myšlenkou, že přece jde o historickou romanci, ale někde kolem stovky stránek jsem tu slaďárnu zavřela definitivně.

Jsou knihy, které nemám čas číst a toto je jedna z nich.

18 28.09.2020

Skvělá autobiografie, za kterou jsem moc ráda. Konečně jsem pochopila, proč je každá kniha kterou Wilbur Smith napíše, pro mne tak poutavá. Jde o to, že velká většina příběhů je pravdivá a poctivě prožitá, je v nich spousta osobního poznání a roky neuvěřitelné práce.
Na jeden lidský život až nepochopitelné množství prožitků a kvalitních románů a já s pokorou děkuji chvíli, kdy jsem poprvé otevřela Píseň slonů...

25 26.09.2020

Trochu cestopis z Provence, kuchařka a francouzský slovník v jednom, lehce poznamenané inteligentním humorem autora.

20 21.09.2020

Z nedostatku zajímavé literatury jsem nahlédla do oblíbených knížek mých vnoučat.
A bavila jsem se a usmívala se, bylo to především nápadité a vtipné, navíc doprovodné ilustrace a spousta citoslovcí, kdy jsem se nasmála nejvíc...
Pochopila jsem, proč mají moje vnoučata plné poličky Poseroutků a tiše jim závidím.

24 20.09.2020

Vrátila jsem se v čase a taky se hodně nasmála...často i nahlas. Co dodat k jedinečnosti autora?
Škoda, že už nenapíše další knihu.

30 16.09.2020

Věděla jsem co můžu čekat, ale mám moc ráda vůni nové knihy...v tomto ohledu jsem zklamaná nebyla. Vlastně se naplnilo i očekávání a tak mám co jsem chtěla.
Příběh, který mi nic nedal, Heather a Noah byli oba na zabití a světe div se, přišel happyend.

19 15.09.2020