niknikita komentáře u knih
Jedinečný zážitek a nemám dostatek slov chvály. Tohle je kniha, kterou musím mít doma!
Hodnotím vlastně jenom první polovinu knihy a pak jsem začala zívat nudou a přeskakovat stránky.Tak asi tak.
Myslím, že jsem od Candice Proctor četla lepší knihy, nebo jsem od té doby čtenářsky trochu dál.Tentokrát ale nic moc a nepochopitelné blábolení kolem vztahu hlavní dvojice...i tři z pěti je možná moc dobré.
Nevím, jestli bych neměla změnit čtenářské téma a číst třeba cestopisy, ale tentokrát jsem rozpačitá a lehce zklamaná.Vyšší hodnocení dávám z protekce autorce, kterou mám ráda.Vážně jsem nebyla nadšená ani z toho, jak byla kniha zpracovaná do kapitol s názvy jednotlivých postav, kde se opakují texty a myšlenky...poslední dobou se vyskytuje tento způsob psaní pro sklerotiky ve více knihách.Tak asi tak.
Tak tentokrát to byl opravdový úlet, ale na to jsem byla předem připravená panem autorem. Dědeček je prostě jedním slovem na zabití a babky s taškama na kolečkách varováním pro všechny zralé a zralejší dámy.Příběhy jednotlivých postaviček se na sebe postupně nabalují, aby ve finále skončily v Hulínově a přilehlých čtvrtích, kam bych já osobně nerada zabloudila ani omylem. Celá kniha je plná bezvadného vtipu a nadsázek, takže jasná oddechovka. Jenom mi schází na obálce ten Che Guevara na kapotě kabrioletu...
Asi si dám od svého oblíbeného autora pauzu. Opravdu jsou tady ploché a zbytečné dialogy, první dvě třetiny jsou jako z červené knihovny a tak jedině poslední část příběhu má trochu smysl, ale i tak je to už jiný Nicholas Sparks.
Ač detektivky čtu jenom mimořádně, tahle autorka je mimořádně dobrá a zábavná :-)
Autentické a místy niterné a intimní - proto nenahraditelné svědectví o krásné duši Jana Wericha.
Už dlouho jsem nečetla knížku, ze které by se mi usadil takový smutek na duši...
Kresby v prachu bych přirovnala k poezii. Tahle kniha se nečte jedním dechem, ale jednotlivá slova jsou jako malá zrnka písku z rozvalin starověku. Ovšem - není to kniha pro každého, to musím poznamenat.
Asi jsem čekala víc. Trochu připomíná učebnice dějepisu a v těch si čtenář většinou moc neužije.
Je to všechno, co si představím pod slovem"mládí" i s velkou láskou k Waldemarovi. Vlastně ho nikdy nepřestanu milovat...
Moje nesmírně oblíbená autobiografická kniha o velikém člověku, který tady moc schází...opravdu neumím napsat jak moc.
Je naprosto nemožné ji sehnat ale nepřestanu , dokud tento skvost nebudu mít doma.
Čekala jsem, že tohle bude neveselé čtení, ale tyto neuvěřitelné a přitom skutečné a drsné příběhy mi nejednou vzaly dech.
To není jenom pro puberťáky, ačkoliv se při četbě Greenových knih vracím do mládí - a vracím se ráda. První polovina příběhu plná vtipu a bezstarostných dnů se během jediné chvíle změní na POTOM a je konec legrace. Jak málo stačí, abychom získali stejnou tragickou zkušenost jako Miles, Plukovník, Takumi a Lara?
Nebudu srovnávat s Madisonskými mosty. Pro mne jsou oba příběhy tak úzce provázané, že se nedají oddělit a věřím, že je v nich osobní zkušenost autora. Robert James Waller mi svým skvělým a nevyumělkovaným vyprávěním připravil krásné zážitky.
Filipka mne provázela celým dětstvím a pročítala jsem ji pořád dokola. Veselé příhody jsem milovala a vyprávění o smutných hračkách mi vhánělo do očí slzy. Je to nádherná kniha a nejen pro holčičky, které mají doma malého brášku.
Ze začátku docela dobrý, ale jak se objevil na scéně pan manžel, začala jsem mít husí kůži a ukázalo se, že právem. Takové příběhy prostě nemám ráda.
Viděla jsem několikrát filmové zpracování a tak jsem se konečně dostala i ke knize. Mnohem lépe jsem prožívala dobu, ve které se příběh odehrává a pochopila jsem i to, jak je snadné v životě minout "pana Darcyho".