Nikolda komentáře u knih
Kniha z hlediska detektivního žánru trochu slabší. Vzhledem k osobním problémům postav jako by autorka spíš plánovala psychologický román. Hlavní hrdinka (pokud se to tak dá říct, postav bylo opravdu mnoho a jejich důležitost kolísavá) byla z ženských charakterů bohužel snad nejméně zajímavá, zato její sestra Josefína působila opravdu realistickým dojmem. Dávám vysoké hodnocení především ze sympatie k lázeňskému prostředí a za dobře vylíčená životní úskalí některých postav
Po trochu slabším druhém díle jsem se zase od srdce zasmála.
Kniha se velmi příjemně čte a i když je žánrově zařazena jako thriller, oproti tomu co na nás v dnešní době valí jsem ji četla jako "tu oddechovou". Najdeme zde rodinné rozepře a intriky, což by mohly ocenit čtenářky S. Monyové.
Spoiler! Snad jediné co mi přišlo trochu zvláštní byla nevyřešená (a samotnými rodiči docela od-ignorovaná) událost, co se odehrála už na samém začátku, totiž že malá Linda byla napadena ve škole.
Lolitu jsem napoprvé přečetla narychlo kvůli maturitní četbě a tehdy mě moc nezaujala. Mnoho souvislostí mi také uniklo a autorův sloh mi přišel zbytečně komplikovaný. Po letech jsem to zkusila znovu a teď je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Příběh je plný drobných detailů, které mohou i nemusí něco znamenat. Začíst se do Lolity je ponoření do hlubších vod.
Oceňuji, že scénář knihy byl tak, aby do konce nebylo jasné, kdo je oběť a kdo vrah. Díky tomu to bylo napínavější. Postavy - arogantní, většinou s negativními vlastnostmi - na mě udělaly dojem, protože působily velmi reálně. Kdo by neznal tu zazobanou, rozcapenou Mirandu, jejího borce, její černobílou kamarádku a partičku okolo? Myslím, že ti, co by hledali v příběhu hluboký smysl, nepochodí. Příběh je čistě pro zábavu.
Bohužel, nepovedlo se mi dočíst. Sice jsem překonala rozvleklé popisy na prvních cca 50 stránkách, ale to neustálé ponižování hlavní postavy vlastní matkou a celá atmosféra knihy, mě jen utvrdila v tom, že na tohle čtení asi nemám.
Knížka už je trošku starší a něčím (možná slohem) mi hrozně připomínala sérii Stopy hrůzy. Přiměřený rozsah stránek, kde není nic mířeno bokem. Jenom konec mohl být rozsáhlejší a dramatičtější.
Kniha sleduje život Korejky Čijong od samého dětství po dospělost. Hlavním tématem je především výsadní postavení muže, které v 90. letech začalo upadat, přesto ale na každém rohu číhá diskriminace žen. Ve školních lavicích, tak i při pracovním životě. Jde o ukázku, jak se ženská emancipace snaží prorazit ve státě, kde tak dlouho vládl patriarchát a jde to velice ztěžka, vzhledem k zažitým tradicím.
Tahle knížka je prostě jiná...
Autor se v prvních kapitolách napřed zabývá funkcemi, jak vstupovat lidem do snů pomocí kolektoru a později DK mini. Pak se to rozjede. Obdivuhodné je, že ať je to čím dál fantasknější, vy díky tomu předchozímu zasvěcování věříte, že by to tak opravdu mohlo fungovat.
Na postavy se dá lehce zvyknout, pouze se docela pletou (obzvlášť ty vedlejší, které se objeví jen za čas a jmenují se podobně).
Dávno před přečtením knihy jsem viděla kreslený film, takže nemůžu objektivně posoudit vyvrcholení zápletky. Možná to mohlo být lepší, ne vtěsnané do krátké kapitoly o předání Nobelovy ceny. Všechny náboje autor vystřílel už před tím, ale stálo to za to.
Trochu jsem doufala, že Acuko a Paprika by se mohly obě ocitnout na stejném místě. Ta možnost tam byla, kdyby se Paprika zjevila v reálném světě jako obraz něčí hypersenzibility. Nicméně tenhle scénář narozdíl od filmu nenastal.
Téma bossingu a mobbingu na pracovištích je podle mě velmi těžko uchopitelné. Mnohdy také souvisí s hranicemi osoby, které se to děje. Příběhy uvnitř nesou známky toho, že tahle šikana může mít mnoho podob. A je to velice subjektivní. Nad čím by jiný mávl rukou, druhého může urazit, nebo uplně zničit. V našem malém státě je jistě mnoho zaměstnavatelů vykořisťovatelů, kteří využívají citlivosti, loajality, nebo finanční závislosti svých zaměstnanců. Což je přesně tak tristní jak to zní.
Knížka, která popisuje arteterapii s barvami a keramickou hlínou. Jsou zde i konkrétní příběhy osob - autorka pracovala s neskutečným počtem klientů všech možných duševních i tělesných nemocí (nebo kombinací obojího) a je opravdu záslužné, jak tuto práci vykonává a zprostředkovává dál. Jediné, co mi trochu přišlo horší, bylo, že obrazová příloha nebyla moc dobře propojená s textem, musela jsem střídavě číst a poté si dohledávat obrázky.
Není to špatné, ale už by to chtělo aktualizaci.
Tato kniha se mi hodnotí trochu špatně, protože je opravdu dlouhá. Navíc mi tam cosi dlouho nesedělo a trvalo mi, než jsem zjistila co to je. Příběh je laděn do boje proti stereotypům: aby modelky nebyly jen hubené atd., ale přitom je stereotypů plný. Hlavní hrdinka má ze sebe mindrák, že je tlustá. Přitom ji na jejím vyvoleném zajímá především vzhled. Snaží se před ním vypadat jako ve všem všudy silná žena, což jí, jak vidíme z jeho pohledu on dokonale zbaští. Ve finále kniha není špatná, jen mi tam trochu chyběly ty skutečné hodnoty. Téma, kdy má hrdina vnitřní nejistoty a tak ostatním nastavuje zrcadlo sebe sama, je skvělé, ale tady bylo podáno dost zploštěle.
Celá kniha je psaná formou jakýchsi deníkových zápisů. Témata víceméně stejná a opakující se: v práci, Pařížané, restaurace a bary. Příběh neurazí, ale ani nepotěší.
Kniha neměla až tak špatný příběh, ale sloh mi poměrně vadil. Často se tam opakovala slova, nemluvě pak o rychlých výměnách vypravěče. Přesto jsem ji přečetla v krátkém intervalu. Konec pak byl, jako když utne.
Po přečtení zdejších komentářů, že konec se moc nepovedl jsem se bála, že autor udělal nějaký hrozný exces, ale naštěstí to tak velký výbuch nebyl.
Zato mi docela vadila postava Francescy. Je jasné, že ji tam autor dal, aby pomáhala hlavní postavě v klíčových scénách, ale nepřipadala mi, jako sympatická osobnost. (Takže místo soustředění se na příběh, jsem se kolikrát sama sebe ptala, proč s ní ten chlap vlastně je, když tam má Soniu.)
Klasická knížka, kterou si s sebou vezmete někam na pláž. Přečteno vlastně jedním dechem pro jednoduchost a rychlý spád. Vysoké hodnocení si u mě vysloužila za to, jak je oddychová. Při tomto čtení nezažijete drama, spojené s nevyřešeným případem a spoustou krve, ale příjemnou procházku do minulosti, která vám nostalgicky připomene hodiny dějepisu.
První kniha od Heteši, kterou jsem četla a kterou si stále stavím na první příčku a porovnávám dle ní ostatní jeho díla. Děj je poměrně dynamický už od začátku, hlavní postava je mi sympatická. Konec, nebo spíš "rozuzlení" záhady mě tedy poněkud zklamalo a bylo předvídatelné dopředu, ale jinak knihu hodnotím kladně, především oceňuji že zdejší hrdina v každé scéně nepadá z průseru do průseru.