Nikusha komentáře u knih
Jsem ráda, že jsem si zase přečetla něco od našince. Moc hezky napsané, ale postavy mě nijak nezaujaly, příběh taky takový jalový. Fajn oddechovka, ale ničím mě nešokovala.
Poslední díl super! Akce od začátku do konce, žádná hluchá místa. Byla to skvělá série, originální, nezaměnitelná. Jsem ráda, že jsem se s partou podivných seznámila.
Věděla jsem do čeho jdu, ale myslela jsem, že tam bude aspoň hezky popsané Chorvatsko. Ale kde nic tu nic. Jenom plytké rozhovory, protivné postavy a předvídatelná zápletka. Četla jsem zatím všechny díly, tak jsem to nechtěla utínat, ale jde to čím dál víc z kopce. Už před tímto dílem jsem měla hodně velkou časovou přestávku, tak nevím jestli se k těm dalším ještě vůbec dostanu. Budu muset zapomenout na tuhle tragédii :D
Já jsem si blbec nevšimla, že začínám posledním dílem, ale nakonec mi to nevadilo, protože bych stejně celou sérii nepřečetla. Nesympatická hlavní postava, věčně se hroutící a potoky slz v každé kapitole. Nezáživný děj a vlastně mě ani nějak nezajímalo jak to dopadne. Přečteno ze setrvačnosti a nic si z toho neodnesu.
Tentokrát na výlet do USA se Sophií, jednou z vedlejších postav prvního dílu. To mě potěšilo, jelikož jsem myslela, že každý díl je úplně rozdílný. Každopádně nijak to s prvním dílem nesouviselo, takže nejspíš není třeba brát knížky postupně. Zpátky k USA. Moc se mi líbilo popisování okolí. Mrakodrapy, metro, Central Park nebo naopak oceán a pláže. Do toho všeho zase zasazen romantický příběh. Proč ne. Oddech jako vyšitý.
Já celou dobu nějak tušila jak je to s tou Rachel. No jinak pokud ztroskotat, tak s doktorem. A jsem šťastná za Tanka! (Já jeho jméno nezapomněla)
Trpím docela nočními děsy a mám v noci jakoby halucinace. No samozřejmě, že byl jednu noc v posteli bazilišek. Na to budu vzpomínat :D.
Mně se knížka hodně líbila. Úplně si dokážu představit paní spisovatelku jak si sama musela ten spletenec někde "nakreslit". Takové surové, chvílemi lítostivé, ale i vtipné nahlédnutí do několika životů, které se až absurdně spojují. Jedna věta mě obzvláště pobavila. "Nedávno se postavil před lednici a otráveně se mě zeptal, jestli se bude dneska šu*at anebo nakupovat hovězí zadní..." :D
Jak obměkčit srdce starého mrzouta.. hezký příběh s kapkou humoru a dojemným koncem.
Dokážu si představit, že bych tuto knihu darovala někomu kdo studuje na DAMU nebo se zajímá o okolí divadla a filmu. Hezky napsané, ale pro mně ne tolik zajímavé.
Tuto knížku mi kdysi dala má již zesnulá babička. Pamatuji si, že jsem četbu hodně prožívala. Dnes by tomu určitě nebylo jinak.
Chris nezklamal. Čtivá, poutavá, s napínavým koncem a zajímavým rozuzlením. Jen jsem udělala malou chybu, že jsem ji četla, až po přečtení dalších čtyř dílů. Autor se časem zdokonaluje, takže tahle kniha mě vrátila o nějaký kus zpátky. Doporučuji číst postupně :)
Tak tohle není nic pro slabši povahy. Poutavé, napínavé, ale hodně velká nálož morbidity. Už teď je mi jasné, že když si přečtu jinou knížku bude to oproti tomu čajíček. Ale jinak příběh, námět, zpracování 5z5.
Je mi ho docela líto, protože podle toho, čeho jsem se v knize dočetla, nezažil v životě nic moc pěkného. Kniha plná deprese, zvrácenosti (té je tam opravdu opravdu dost) , vzteku a pohrdání vlastně všemi. Kniha je to skvělá, ale pro mé empatické srdce příliš velká nálož negace. Nicméně dávám 5z5, jelikož kniha sama o sobě stojí za přečtení.
Do půlky mi to přišlo takové nic moc, protože na mně působilo to vyprávění tak, že by ta žena ani nějak extra ve vztahu netrpěla. Ale po druhé půlce to nějak do sebe všechno zapadlo, asi tam měla být cítit ta rezignace a jak byla zmanipulovaná. Povedlo se. Je to hrůza pomyslet, že se tohle opravdu děje. /// Teď jsem si přečetla osud paní spisovatelky. Achjo, to jsem netušila. Určitě si přečtu nějaká její další díla, z hluboké úcty.
Tak to byla jízda. Jako je to asi o zvrácenosti lidské povahy, ale prostě nejvíc tě baví to, co je vyhnané do extrému. To co by se ti fakt nikdy nechtělo přihodit + je to napsané fakt skvěle. Nestačí vylít kýbl sraček a čekat, že se z toho čtenáři pominou. To chce talent a tady paní spisovatelka jeden má.
Nedávno jsem dočetla Černou zimu a přišlo mi, že čtu nějaké pokračování. Joseph mi strašně připomínal Dorrana a celkově všechny situace jakoby se opakovaly. Měla jsem si nechat delší pauzu, možná, že bych si to užila víc. Ale za mně asi nejhorší kousek. Ale taky možná, že už těch strašidelných domů bylo moc.
Pan Barker má talent navodit zvláštní atmosféru a dokáže vytvořit geniální zápletku. Už u čtvrté opice mě o tom přesvědčil, a když jsem viděla v knihkupectví tuto knihu, ani chvíli jsem neváhala. A udělala jsem dobře.
Určitě byl dobrý tah vrátit se k Erice. Dobře se to čte, pěkně to odsejpá a kapitoly na sebe přímo navazují, bez jakýkoliv skoků z postavy na postavu. Pustila jsem se do tohoto dílu i z principu, protože jsem zatím přečetla všechny předešlé a budu v tom i určitě pokračovat. Ale kurde něco mi tam vadilo, takže na plný počet to není.
Gaiman dokáže do každého díla dát takové to kouzlo. Škoda, že jsem to nečetla jako dítě. Zajímalo by mě, jak bych to vnímala a jestli by mě to bavilo.