Nikusha
komentáře u knih
Smrtka
Neal Shusterman
ANO! Tohle ano. Knihu jsem registrovala nějakou dobu, ale pořád se mi nějak vyhýbala. Četla jsem od autora Bez šance a ta byla super. Tato série bude skvělá. První díl hned vtáhne do děje, super nápad, skvělé postavy. Zase mám ty stavy, že čtu před spaním, knihu zavřu, jdu spát, ale pokračuje mi děj v hlavě. Samozřejmě si nepamatuju co jsem si vyfantazírovala, ale to vědomí toho, že se mi o tom zdálo tam je. Což značí o tom, že tahle série se ti dostane pod kůži.
Doručovatelky
Alex Smith (p)
To s těmi chlupy v nose mě fakt rozesmálo :) Četlo se to fajn, taťka na plný úvazek je nevšední vsuvka. Příběh s jeho unesenou ženou se bude určitě rozvíjet, což je dobré lákadlo na další díly. Od Alexe jsem četla sérii Útěk z výhně a ta byla fakt super, takže jsem se nebála koupě tří knih najednou této série.
Škvíra
C. J. Tudor
Mně se to četlo to moc fajn. Četla jsem to v práci na noční a ty krátké povídky byly pro to jako dělané.
Teorie ženského třesku: Jak být silná, chytrá a velkolepá
Mayim Bialik
Tak tohle bych si chtěla přečíst jako mladá holka. Super podané co je puberta, menstruace a že se není nikdy za co stydět. Tohle doporučím dcerce.
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Děsivé. Dlouho jsem ji měla v "chci si přečíst" , ale nevěděla jsem o čem je. V knihkupectví na mě vybafla nečekaně, tak jsem ji musela vzít. A je to humus. Prostě humus. A že se to kur*va dělo (děje?!?!?). Neohodnotím hvězdami a chci zapomenout.
Citlivá průvodkyně
Natalia de Barbaro
Některé myšlenky fajn, ale nic moc forma. Tolik zdrojů knih a filmů jsem po pohromadě v životě neviděla.
Ozvěny run
Christina Courtenay
Hezká romantika s historickým nádechem. Četlo se to moc dobře, udržovalo mě to vzhůru při noční. A popis intimního okamžiku mě pobavilo Byl tvrdý! :D
Buď jako řeka
Shelley Read
Někdo dílo přirovnával k Jak zpívají raci a souhlasím. Ano, určitě krásně napsané. Emotivní. Ale já jsem toho asi přesycená. Nějak mě to nebavilo. Táhlo se mi to.
Rozlučka na ostrově
Lucy Clarke
Četlo se to dobře. I když tam bylo více postav člověk se v nich neztrácel. Nicméně trochu sentimentální a přehnané.
Poprava
Alexander Gordon Smith
Byla to super série. Každý díl byl napumpovaný napětím, ale i srandou a všemocným nektarem. Všechny postavy byly fajn, i ty záporné byly skvěle popsané. Mě se to líbilo moc!
R.U.R.
Karel Čapek
Budu hodnotit knihu a ta mě moc nebavila. Je to ale k mému údivu sepsáno jako "scénář" k divadelní hře. Abych se přiznala já to jako povinnou četbu nečetla a nějak mi to uniklo. Nicméně vidět to na divadelních prknech, to musí být určitě zase jiný zážitek a určitě lepší než ze stránek knihy. Ale rozhodně na svou dobu přelomové dílo, to je jasné.
Království z kostí
J. D. Kirk (p)
Rozhodně zajímavý nápad. Ještě jsem se nesetkala s takovým rozuzlením. Chudák kluk.
Pacient
Juan Gómez-Jurado
Strhující. Knihu jsem četla na noční směně a držela mě vzhůru, ani chvíli mě nenudila.
Cesta ke zdravému sebevědomí
Yong Kang Chan
Každý by si měl rozhodně přečíst část o výchově dítěte a předávání výchovných chyb vlastních rodičů.
Pláňata
Petra Dvořáková
Silné, autentické, povědomé, emotivní, smutné. Proč čtu? Abych cítila. Tady je to cítit.
Když
Morris Gleitzman
Líbilo se mi, že tam byl i poutavý ucelený příběh s různými postavami. Velice, velice smutná kniha.
Deník morového roku
Daniel Defoe
Doporučuji hrát zároveň Assassin's creed Syndicate :D Skvěle sepsaný náhled do tehdejšího těžkého života.
Kdysi
Morris Gleitzman
Těžko říct co si myslely a jak prožívaly tyhle ukrutné chvíle ty děti, které to zažily. I pro dospělého člověka je nepochopitelné co se dělo (v současné době asi taky někde děje, ale ne v takové míře) a co teprve ten nevinný dětský mozeček, který si chce jen hrát, poznávat a objímat se. Možná, že si taky myslely, že to přece nemůže být tak jak to je. Tuhle sérii jsem si půjčila z knihovny z dětského oddělení. Zajímalo by mě, jak to chápe dítě v roce 2024. Pro děti fakt drsné, ale jak to napsat jinak než drsně? Když to jiné než drsné nebylo.
Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
.....ale když byla pryč, rozhlížel jsem se po koutku, kde bych si schoval obličej, a zašel jsem až za půli vrat v pivovarské uličce. Tam jsem se opřel předloktím o zeď, položil jsem si čepici na rukáv a rozplakal jsem se. A jak jsem plakal, kopal jsem do zdi a vší silou jsem se škubal za vlasy; tak hořké byly moje pocity a tak palčivá byla ona bolest beze jména, že bylo zapotřebí nějaké protiváhy.
