Nikusha komentáře u knih
Filmové zpracování jsem neviděla, ale určitě kouknu. Neil má úžasnou fantazii a nápady. Miluju jeho knížky pro tu originalitu a celkové vyjadřování. Je to prostě magické, kouzelné.
Paní Hooverová si umí vybrat silné téma, ale zrovna u této knížky to bylo moc obalené zbytečnou omáčkou. Moc sexu, moc sténání, moc tvrdého přirážení. Pro dospívající slečny zřejmě super, ale já už jsem asi stará vydra, že jsem ty milostné scény ani nečetla. Dočetla jsem to, protože mě zajímalo jak to dopadne s Rachel a to jsem vlastně nakonec taky nějak tušila.
No já teda nevím, musím jít proti proudu. Přišlo mi to chvílema takové utahané, moc mě to nebavilo. Třeba tu historii hotelu jsem přeskakovala...měla jsem podobný pocit jako u "To" , taky mě to bavilo, ale zároveň vlastně ne.
Proboha to fakt nikomu nevadilo jaký je Elsa smrad?!? Každá věta co vypustila z pusy mě akorát vytočila. Arogantní, drzá, pořád jen třískala dveřma, ničila interiér auta a čím krmila toho psa, tak k tomu se ani nebudu vyjadřovat. Fakt mi to zkazilo celý dojem z knihy, poněvadž nápad to byl dobrý. Postupné odkrývání babiččiné minulosti, mělo to působit dojemně, hrát na city, ale já byla tak vytočená kvůli té žáby, že se to ke mě vůbec nedostalo. Ove byl super, ale Elsu nepřekousnu.
Po dlouhé době jsem sáhla po biografii muzikanta a tentokrát jsem zvolila našince Aleše. A jako jo super. Netušila jsem, že je tak inteligentní (nebo spíše chytrý, vychytralý). Taky mě zaujalo vyprávění toho, jak to chodilo s "děláním" muziky, co všechno museli absolvovat, aby si vůbec mohli zahrát. Jediné co mi tak trochu vadilo, byla ta kvanta jmen. Já to vlastně jen přelétla očima a stejně jsem neměla ponětí kdo je kdo, pokud nešlo vyloženě o slavnou osobnost. Ale chápu, že pro něj třeba byli důležití. Když to shrnu určitě doporučuju fanouškům.
Zase mě to moc bavilo. Jednoduché, krátké, ale dobře promyšlené, poutavé. Tahle duchařská série je fajn.
Já si pustila film a u scény, kdy našli podzemní kryt jsem zjistila, že je i kniha. Tak jsem film vypla (i když se mi fakt hodně líbil) a řekla si, že to první přečtu. Ale asi tenhle styl není můj šálek. Určitě je to nevšední, originální, zvláštně pojaté dialogy, ale spíš mě to nebavilo. Možná i lituju, že jsem si film neužila do konce. Zapnu si to tam kde jsem skončila a určitě to dokoukám. Za mně jako jeden z mála lepší film nežli kniha.
Ale jako joo, mně se to teda líbilo. Bylo to všechno hezky promyšlené. Třeba Danova minulost, tudíž to, že práci přijal a stále se do domu vracel, nebylo nijak nepochopitelné. Potom ten jeho bratranec (ne, vůbec jsem mu nepřála smrt) tam taky hezky do všeho zapadal a objevoval se sice úplně nečekaně, ale taky ne nijak nesmyslně. No a nakonec celá ta legenda o rodině a různé verze mi přišly taky dobře zvolené, protože člověk fakt sám nevěděl, jak to asi je. Nemůžu si odpustit názor, že by to bylo určitě skvělé ve formě filmu. Hodně lekaček, tma, stíny, ten barák a navíc i trochu fantasy nádech ve formě příšer a měňavek. Kurde nějakou dobrou hudbu do toho a jdu si pustit do gatí. No ve finále za mně určitě zatím nejlepší díl co se týče duchařiny a této "série".
Bomba. Od začátku až do konce jsem si četbu užila. Nepřišlo mi to tak ploché jako jiné romantické knihy, vůbec mě to nenudilo ani mi to nepřišlo nijak přitažené za vlasy + přidaná hodnota vážného tématu. Fakt super a doporučuju všem ženám, holkám, dívkám.
Nebavila mě moc linka z přítomnosti. Ta postava Adama byla úplně zbytečná. Příběh o upírovi jsem přeskakovala. Nevím no, byla to taková snaha udělat román s romanticko/tragickým příběhem a do středu vložit holocaust. Za mně ne.
Z hororových knih, které jsem zatím přečetla, je tahle nejpovedenější. Zajímavý děj, sympatické postavy, gradující příběh. Ne že bych se bála, ale představa toho, že se to děje, byla děsivá. Jelikož se všechno spíše odehrávalo v myslích postav. No a za mně psychologie udělá leckdy víc, než maniak s motorovkou. Četbu jsem si užila a milovníkům hororu doporučuji.
Knížku jsem přečetla, když jsem byla v karanténě, takže přesunout se do krásného Dánska, když nemůžu ani za barák, bylo skvělé zpestření. Moc se mi líbí ten nápad přiblížit čtenáři nějakou zemi a zakomponovat do toho lehce sentimentální příběh. Četbu jsem si užila a těším se na další zajímavý výlet.
Když pomine zármutek a zlo, dá se po něm najít sladkobolná krása.
Kniha se četla skvěle. Vlastně celá série byla super a vřele doporučuji.
Naprosto nepředstavitelné. Nechápu, co pro něj bylo nepochopitelné v tom, že nechtěla opustit své děti. Asi je dobré si občas tento druh literatury přečíst, aby člověk přestal řešit malichernosti. To co museli ti lidé zažít...zase mi to na nějakou dobu stačilo.
Asi po třetině přečtené knihy jsem si zároveň pustila seriál. Nikdy jsem nebyla v seriálu popředu před knížkou, takže mi seroš akorát dokresloval detaily. Bylo fajn si zhmotnit postavy a člověk se v tom i rychleji zorientoval. Nakonec mě tahle kombinace moc bavila a bylo to pro mně fajn zpestření četby. Jinak příběh a zpracování super.
Cilka je z železobetonu. Jako povedené sci-fi, leč bohužel opak je pravdou. A jestli se přesně toto opravdu nestalo, jestli byl příběh přikreslen, stalo se určitě něco jiného. Horšího.
Kdo? Kde? Proč? ...Joo tak takhle je to. Anebo ne? Pořád jsem se vnitřně prala s tím, jestli mě to vůbec baví. Dobrá myšlenka, ale zpracování pokulhávalo. Moc postav + ty jména, za mně těžko zapamatovatelné. Příběh Dunjy byl total unreal. No uvidím co další díl, jinak autora opustím.
Já vlastně ani nevím jak knihu ohodnotit. Nelíbila se mi v tom, že byla plná krutosti, ponížení, násilí, opuštěné děti... pořád jsem četla se zkřiveným obličejem. Ale přitom je mi jasné, že tohle se prostě děje, bylo to napsáno bez obalu a tak jak to je. Takže asi pět hvězd, ale přitom prostě ne...
Během četby jsem měla rozporuplné pocity. Chvílemi mě Cassie štvala, pak mi ji bylo zase líto. Vrah? Je to ten její manžel? Nebo John? Nebo ten soused? Není to sakra ten mechanik alarmu?
No nakonec to dopadlo tak, jak bych vůbec nečekala. Takže za mně super četba.
Kronika královraha mě naprosto pohltila. Stala jsem se Kvothovým stínem a líně jsem se potloukala jeho životem. Miluju jeho drzost, to jak riskuje a čeho se bojí. Všechno mělo svůj smysl, své místo a své jméno. Nejlepší co jsem kdy zažila...jelikož říct, že je to nejlepší co jsem četla, by nebyla pravda. Tohle už se čtením nemělo nic společného.