Nikusha
komentáře u knih
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Jsem ráda, že jsem si zase přečetla něco od našince. Moc hezky napsané, ale postavy mě nijak nezaujaly, příběh taky takový jalový. Fajn oddechovka, ale ničím mě nešokovala.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Už léta na mně Zibura vykukoval z knihkupectví, ale nikdy jsem se do něj nepustila. Až teď. A teda paráda, to jsem vůbec nečekala. Vtipné, poutavé a o to víc zajímavé, že je to vše autentické. Vlastně mu i šíleně závidím tu odvahu a všechny zážitky. Těším se na další knihy.
Zkáza Ďáblova akru
Ransom Riggs
Poslední díl super! Akce od začátku do konce, žádná hluchá místa. Byla to skvělá série, originální, nezaměnitelná. Jsem ráda, že jsem se s partou podivných seznámila.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Řekla bych, že jsem udělala chybu, že jsem četla třetí knihu série, jelikož mi hodně spojitostí unikalo. Vlastně všechna ta vedlejší omáčka kolem, životy vyšetřovatelů a ten případ těch požárů + prsteny na malíčcích (wtf?). Popravdě to už jsem prostě jen přelétla očima a zajimala mě jen linka toho únosu. Celý ten příběh byl dobře promyšlený, napětí gradovalo a člověk nevěděl jak se to vyvrbí. Může to být super série, ale mně ve finále nezlákala a do dalších dílů se nepustím.
Cesta
Cormac McCarthy
Já si pustila film a u scény, kdy našli podzemní kryt jsem zjistila, že je i kniha. Tak jsem film vypla (i když se mi fakt hodně líbil) a řekla si, že to první přečtu. Ale asi tenhle styl není můj šálek. Určitě je to nevšední, originální, zvláštně pojaté dialogy, ale spíš mě to nebavilo. Možná i lituju, že jsem si film neužila do konce. Zapnu si to tam kde jsem skončila a určitě to dokoukám. Za mně jako jeden z mála lepší film nežli kniha.
Vermontské psycho
Jennifer McMahon
Mně osobně teda strašně lákal už jen ten název - Vermontské psycho. Představovala jsem si nějakou šílenou řezničinu, při které se budu fakt bát. Ale teda zklamání. Spíš mi to přišlo jako thriller pro ženy. Odhalování minulosti, mezilidské vztahy. Ale četla jsem do konce, protože mě zajímalo kde je zakopaný pes. Teda vlastně levhart.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Věděla jsem do čeho jdu, ale myslela jsem, že tam bude aspoň hezky popsané Chorvatsko. Ale kde nic tu nic. Jenom plytké rozhovory, protivné postavy a předvídatelná zápletka. Četla jsem zatím všechny díly, tak jsem to nechtěla utínat, ale jde to čím dál víc z kopce. Už před tímto dílem jsem měla hodně velkou časovou přestávku, tak nevím jestli se k těm dalším ještě vůbec dostanu. Budu muset zapomenout na tuhle tragédii :D
Všemi dary obdarovaná
M.R. Carey (p)
Dlouho jsem knihu přehlížela a pak jsem se do ní pustila. Vůbec jsem netušila, že je to zombie postapo. A musím říct, že mě to fakt vtáhlo. Dobře popsané nechutnosti a příjemně děsivé scény. Závěr k zamyšlení. Ale byl tam nějaký rušivý element. Asi ta doktorka. Ale celkově vzato dobrá četba.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Ale jako joo, mně se to teda líbilo. Bylo to všechno hezky promyšlené. Třeba Danova minulost, tudíž to, že práci přijal a stále se do domu vracel, nebylo nijak nepochopitelné. Potom ten jeho bratranec (ne, vůbec jsem mu nepřála smrt) tam taky hezky do všeho zapadal a objevoval se sice úplně nečekaně, ale taky ne nijak nesmyslně. No a nakonec celá ta legenda o rodině a různé verze mi přišly taky dobře zvolené, protože člověk fakt sám nevěděl, jak to asi je. Nemůžu si odpustit názor, že by to bylo určitě skvělé ve formě filmu. Hodně lekaček, tma, stíny, ten barák a navíc i trochu fantasy nádech ve formě příšer a měňavek. Kurde nějakou dobrou hudbu do toho a jdu si pustit do gatí. No ve finále za mně určitě zatím nejlepší díl co se týče duchařiny a této "série".
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Pro určitou skupinu žen, které by se mohly s příběhem ztotožnit, určitě skvělá kniha nabitá emocemi. Pro mně šíleně přeslazená nuda. Jediné co mě zajímalo bylo, co je v té dřevěné krabičce. Neshazuju vážnost tématu, ale nebavilo mě to.
Slavík
Kristin Hannah
Druhá světová z pohledu francouzského lidu. Statečné mladé ženy. Co tehdá musely, vlastně ještě dívky, zvládnout a dokázat. O dětech nemluvě. Dojemné, čtivé, napínavé. Ano, autorka umí.
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Tak tohle bylo moc krásné "pohádkové" fantasy čtení. Jestliže je film o mnoho lepší, pak se na něj určitě musím podívat, protože kniha se mi zdála skvělá. Ano, dalo by se to i více rozvinout a popustit uzdu, ale proč to neudělat ve vlastní hlavě. Řekla bych, že chyba bude určitě první shlédnout a posléze číst. Jsem ráda, že jsem zvolila opak.
Nikdykde
Neil Gaiman
Do poslední chvíle mě zajímalo jak to dopadne. Postavy byly sympatické, i ty záporné měly své kouzlo. Ale něco mi na tom trochu vadilo. Nevím co, ale na plný počet to není.
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
James Bowen
Na jednu stranu příjemné rest čtení, když chce člověk vypnout mozek po složitější četbě. Ale na druhou mi to přišlo strašně smutné, zoufalé a křečovité . Připomnělo mi to trochu obdobu toho, když se závislý člověk upne na náboženství, aby se z toho dostal. Je super, že našel v kocourovi přítele, ale tohle bylo tak nějak moc. Nevím, nějak mi nebyl James sympatický. Možná mi přišel jako pokrytec..? No film jsem neviděla a ani mě neláká. I další díly oželím. Ale abych úplně nekřivdila, je super, že se z toho dostal a je tam kde je.
Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
Vždycky mě přitahovaly historické příběhy, ale moc mě nebaví, když to má šest dílů, plno zbytečné omáčky a pak to napětí s každým dílem upadá. To ale není případ tohoto románu. 600 stránek napěchovaných akcí, vypjatými situacemi, jsou tam emoce a i trocha sentimentu. Bylo tam všechno co jsem od historického románu očekávala. Doporučuji.
Psí rady pro šťastný život
Dave Barry
Tak to bylo velice příjemné, vtipné, oddechové čtení. Taky mám pejska, takže se mi moc líbilo, že šel příkladem. Jediné co mě tak moc nebavilo, byly historky s kapelou.
Nezapomeň na mě
Lesley Pearse
Lidská krutost a pohnuté životní osudy jsou čtenářsky přitažlivé. Je to smutné, ale je to tak. Vůbec celý tento příběh je smutný a hlavní hrdince celou dobu držíte palce. Aspoň já držela a uvědomuju si, jaké mám štěstí, že žiji v této době v té naší maličké zemi. Filmové zpracování jsem neviděla a ani nějak nemůžu dohledat, jak se film jmenuje. Kdo ví, ať mi to klidně napíše do zprávy.
Oceán na konci cesty
Neil Gaiman
Člověk může číst skvělé objemné knihy a pak narazí na něco, co má pár stran, ale vydá za všechny knihy co doposud četl. Zaútočí na všechny smysly. Svrbí to, pálí a bolí a pak se i trochu stydí. Možná mi taky tak bylo, možná si to pamatuju. Vím to jen já. Tuhle knihu jsem četla ve čtečce, ale musím ji mít v knihovně. Protože to co člověka změní, by nemělo být zapomenuto.