Niu
komentáře u knih
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Knihu jsem poslouchala ve formě audio. I když audioknihy nevyhledávám, protože čtení se poslech nevyrovná, ale tady se mi to líbilo. Dost hraje roli i to, že je to jakási forma dialogu, a ne román. Perfektně namluveno, příjemné hlasy a změny intonací. Takže audio u této knihy ano. Teď ke knize. Očekávala jsem trochu něco jiného, více zaměření na nějaké doporučení v praxi. Vůbec jsem nečekala rozhovor. Ale když jsem hledala mezi řádky (slovy), nějaké doporučení jsem si z toho odnesla. Kniha to není v mnohém úsměvná a sem tam se mi hrnuly slzy do očí a cítila jsem skleslost a bezvýchodnost (v celý systém). Pravdivé životní příběhy, životní cesta profesora Koláře mezi svými pacienty. Jen je škoda, že každý člověk nemá známého odborníka, který by mu byl nápomocen, když se v tom ztrácí nejen on sám, ale i mnozí lékaři-specialisti. Jistě by se zde našlo hodně do diskuze, ale za mne doporučuji.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Tenhle díl se mi moc líbil. Moc děkuju autorce za zasazení příběhu do nehostinného severu; strašně se mi líbí popisy míst a tajuplné historie, které dané místo provází. Myslím, že teď bych takovou krajinu nikoho brala. A navíc bývá teď celkem často mlhavo ... :o) U předchozího dílu jsem zmiňovala trošku podobnost s anglickými detektivkami a teď ještě doplním, že tam vidím i nádech islandských detektivek Indridasona. Plyne to tak poklidně, ale pár děsuplných okamžiků se tam najde. Chápu to tak, že pohled na tamní policejní práci je dosti upozaděný s ohledem na fištróna Josefa Bergmana. Jen mi ke konci trochu chyběly informace o rodině psychosomatičky (otec, matka), jak to s nimi dopadlo, i s Katrine samotnou.
Jeden z nás
Shari Lapena
I když mi tenhle thriller/detektivka hodně připomněl Dívku ve vlaku, Zmizelou, Sedmilhářky, Ženu v okně apod. (což úplně není můj žánr kvůli psychoefektu), tak mě to vtáhlo do děje a přečetla jsem to na dva zátahy. Byla to příjemná četba, co hezky plynula, nic překombinovaného, i když zápletka byla zajímavá. Závěr byl překvapivý, plný zvratů.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Moc se mi toto pokračování Milénia líbilo. Ze začátku trošku pomalejší rozjezd a zvykání si na styl psaní autora. Ten se ale k závěru knihy čím dál tím víc podobal stylu Larssona. Pokračování série navázala na minulost Lisbeth. Pro mne je hrdinka :o) Box a láska ke komiksovým postavám mě jen utvrdila :o) Zápletka velmi zajímavá. A i když jdou věci okolo kvant a počítačů trochu mimo mne, strašně mě to vtáhlo, zaujalo. Svět špionáže taky. Získala jsem nový pohled na život Augusta a nutí mě to zamyslet se - jaké to je být v těle, které nefunguje, jak by si rozum přál, a jaké to je být ve světě, kde vaše inteligence je nad všemi, ale ostatní vás berou opačně. Jako by tělo bylo příliš malé pro duši, která se v něm rozhodla usadit. Opravdu zajímavá témata tady byla rozebrána. Těším se na další pokračování a věřím, že se mi budou líbit.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Moc se mi líbila atmosféra Paříže, nebo spíše cukrárny (mohla by být kdekoliv) - samé dobroty, kombinace chutí, až jsem měla chuť něco nového ochutnat nebo upéct :o) Tyhle části příběhu se mi četly samy. Marcel, kurz a přátelství, které vznikalo v Cukrárně C, měnící se prostředí cukrárny. Ale osobní trampoty a dialogy nebo myšlenky hlavních protagonistů mi přišly někdy strašně protivné. Nina byla dospělá, ale tam, kde by to bylo třeba, mlčela jak ryba. Sebastian byl v-l a Ninina rodina, respektive Nick, ten mi přímo pil krev. Rodinní příslušníci, kteří až moc zasahují do života, to nemůže nikdy dobře dopadnout. Vztahy v knize mě znervózňovaly, stejně jako nabubřelost některých postav. Těšila jsem se, až to dočtu, což trvalo celkem dlouho na to, že jsem knihu zvolila jako oddechovku.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Skvělá detektivka. Moje první kniha od autorky a určitě nebyla poslední. Bylo to pro mne úžasné i v tom, do jakého prostředí zasadila celý příběh, perfektní popis, jako bych sama byla šlehána ostrým větrem, do morku kostí se mi zařezával chlad moře a boty měla plné písku. Dokonce jsem se i ráda podívala na obrázky tohoto ostrova. Příběh sám o sobě byl velmi propracovaný, trošku jako Poirot nebo ve stylu Vražd v Midsomeru - všichni se znají, každý chce zjistit o druhých víc, vyřešit vraždu. Pěkně zašmodrchané. Rozuzlení je vcelku poklidné, opravdu žádné brutální podrobnosti. Těším se na další knihu.
Alibi
Sandra Brown
Hm, autorčin pokus dostat se do mysli chlapa degradoval tuhle knihu do červené knihovny. Spíš se mi líbí od této autorky zápletky někde v zimě, v zapadlé chajdě v lese, ... Když jsem dočetla, řekla jsem si - konečně, to byla ale slátanina. Neskutečně se to natahovalo a ten závěr hrk a byl konec.
Pravidla pro šťastnou lásku
Pierre Franckh
U hodnocení této knížečky chci být dost opatrná. Po přečtení "Jak si správně přát" a "Zákon rezonance" jsem si řekla, že je načase si zase o něco víc otevřít oči v této oblasti, pochopit, proč určité věci nejdou tak, jak bychom si přáli, proč si říkáme i věříme, že si je zasloužíme a ony pořád nikde. První asi třetina knihy je vhodná pro ty, kteří tápou, proč nemůžou najít ten správný protějšek. Tohle se mi četlo dobře a celkem mě to i motivovalo. Zbytek knihy byl spíše o vztahu jako takovém. Tahle část mi ovšem hodně vyzněla takto - jen ten, kdo si (z páru) přečte tuhle knihu, bude ochoten ... jen ten jeden. Ano, přiznávám, byla jsem vzteky bez sebe, protože to na mne působilo tak, že jen lidé znalí této knihy mají být důvěřiví, podpůrní, otevření, se srdcem na dlani. Budiž, kdyby se našel ten druhý stejného ražení ... Pro mne to bohužel otřáslo důvěrou, ať už mluvíme o té v partnerství nebo přátelství. A já jsem bývala celkem dost důvěřivá. Zkušenosti naučí. A vystavovat se znovu zradě? Omlouvám se za trošku zvláštní komentář. Nevím, jak knížku uchopit, když ve výsledku opakuje to, co řada článků na internetu. Je to tou dobou? Je tráva jinde zelenější? A zamyšlení taky nad tím - když už si dnes musí člověk zaplatit ... za seznámení (knížky, seznamky, aplikace, koučink atd.), za dítě (klinika, dárcovství, adopce atd.) ... je tohle vůbec normální doba, když lidi ani nezvednou oči do reálného světa? Chtěla jsem se krotit, ale moc se mi to nepodařilo :o(
Osudný slib
Angela Marsons
Skvělé, čtivé pokračování série a navázání na předchozí díl. Neskutečně mě to vtáhlo do děje. Příběh super. I když chápu, že smutek i vztek ze ztráty kolegy byl na místě, Kim mne trochu zklamala tím, že se chovala jako rozmazlená malá holka, což se zlepšilo až v samém závěru knihy. Jedna věc je ta její neochvějná sebejistota, druhá věc je pouhá nadřazenost z rozmaru.
Kniha radosti
Douglas Carlton Abrams
Pro mne netypická forma rozpravy. Bavilo mě, s jakou lehkostí autor zachytil rozhovory dalajlámy a arcibiskupa, s jakou lehkostí oni mluvili o radosti i bolesti. Uklidňující čtení okořeněné humorem, který vyvažoval ta těžká a smutná témata, která doprovázely životy hlavních představitelů, ale i celého světa. Jak jsme malincí, když se podíváme na lidstvo jako na celek. Určitě bych ráda aspoň zprostředkovaně přes internet i knihy dál poznávala tyto osobnosti. Oceňuju na závěr cvičení, jak si vnést do života víc radosti. Zdravím všechny, kteří usilují o lepší svět :o)
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
Knížka mi dala zabrat, i přesto, že teď procházím seberozvojovým obdobím a mám toho spoustu v hlavě. Začala jsem někdy před rokem, pak byla dlooooouhá pauza a dnes jsem konečně dočetla na druhý zátah. Je pravda, že pro mne byla knížka od sedmé kapitoly víc zaměřená na moje prožitky (myšleno konkrétní příklady ze života). Je zajímavé, že v každé knížce se ve výsledku píše o tom samém, ale třeba zásadní věci vidí každý autor jinak - viz např. Franckh, Dalajláma a Tolle (jistě by se našli i další). Tolleovy myšlenky jsou pro mne těžko uchopitelné, stejně asi jako kniha. Už se mi zdálo, že tu podstatu mám, ale ona mi uplavala. V jedné kapitole to vlastně popisuje, jako nesnažit se pochopit něco. A pojmy Bytí a Nebytí ... vědomí, nevědomí. Tato kniha byla těžká na soustředění, na pojmy, které autor používá. Možná se mohl držet trochu při zemi, aby byl smrtelníkům blíž. Otázky v kapitolách (ve stylu Hovory s Bohem), mi narušovaly pochopení celého textu, protože přeskakovaly od jednoho tématu k dalšímu, nebo spíše k další linii myšlenek. Je pro mne těžké to vyjádřit. Uvidím, jestli se časem ke knížce znovu vrátím nebo dám přednost méně komplikovanému stylu.
Zákon rezonance
Pierre Franckh
Nalezena omylem, ale zcela si mne přitáhla :o) Pro mne je to úžasná knížečka. Když se naučíme chápat zákon rezonance či přitažlivosti, dosáhneme všeho :o) Doporučuju úplně všem lidem. Je to nádherná cesta, možná i k cíli :o) Na Databázi knih je taky taková pěkná rezonance :o):o):o)
Jak si správně přát
Pierre Franckh
Mně se knížečka neskutečně líbila. Tak málo stran a tolik informací. Jen kdybych to tak měla na paměti v těch vypjatých situacích. Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou a pomohla mi otevřít oči zase o něco víc :o)
Re-reading: 26.7.2023
Život po životě / Úvahy o životě po životě / Světlo po životě
Raymond A. Moody
Pěkné pokračování knížky Život po životě. Jsem ráda, že jsem mi tyto knihy vstoupily do života.
Život po životě
Raymond A. Moody
Knížka se mi četla neskutečně dobře. Tyhle věci mě zajímají a mám v životě někoho, kdo si tímto prošel. Je to opravdu neuchopitelné, brrrrr, až mě z toho mrazí. Co my můžeme vědět? Taky hodně záleží na vašem životním období, kdy to čtete. Knížka vás pomůže vyhrabat se za s..bu :o) Pokračuju Úvahami o životě po životě.
Každé řešení má svůj problém
Kerstin Gier
Skvělá četba k vodě. Už dlouho jsem se tak u knížky nezásmala jako u téhle. A slzy smíchu jsou o to lepší. Gerriina matka byla naprosto šílená, až mě mrazí, že "takové" mají děti. Ole byl naprosto sebestředný machistický cvok. Tady jsem spíš skřípala zubama. Nedivím se, nad čím Gerri uvažovala, protože taková rodina k tomu člověka přímo dožene. Perfektní nápad s dopisy. I název knihy a celý námět. Malinká knížečka, co mě přitáhla přes celý obchod, zaujala anotací a hodnocením tady. Další den jsem pro ni běžela :o)
Navždy družičkou
Lindsey Kelk
Tahle Kelková se mi líbila. Alkoholu tam bylo sice taky požehnaně, ale už ne tolik zvracení jako ve většině jejich knih :-) Příběh byl dobrý. Celkem se dalo očekávat, co se stane i jak to dopadne. Čekala jsem, kdy Maddie rupnou nervy (a už se bála, že spíš mně :-)), ale nakonec to vyřešila na výbornou. Pro mne příjemná oddychovka.
Zbožňuju Londýn
Lindsey Kelk
Londýn se mi líbil o něco víc než Paříž. Ten začátek úplně chápu, ve třiceti znovu do místa, které zanechalo trpkou příchuť toho, co bylo, co mohlo být. Ten návrat ke kořenům, kde budete vždy považováni za náctiletou bez ohledu na to, co jste dokázali jinde. A je jedno, jestli to je napořád nebo na pár dní. Ufff :o) Kruci, to byla jízda a čekala jsem, že v případě Angely to nedopadne jinak než katastrofou. Tady ale byla ta katastrofa spíš prospěšná. Alkoholu a zvratek ve stejném množství (možná i více - a není to vinou Grace :o)) jako v předchozích dílech.
Zbožňuju Paříž
Lindsey Kelk
Na začátek nechápu řazení knih v sérii. Tahle dle Databáze má být třetí, ale kde je druhá (a čtvrtá)? Budu ráda, když někdo poradí.
Lindsey Kelková je pro mne odpočinková autorka, když jsem zavalena vážnými detektivkami a dramaty. Je to fajn na letní prázdninové dny. Jsem i ráda za to, že se takto zprostředkovaně můžu podívat do destinací, o kterých můžu jen snít.
Co mi ale dost vadí na jejich knihách je to množství alkoholu, politého oblečení a pozvracených záchodků. Dost to snižuje skóre a nevěřím, že by to hlavní hrdinka nevydržela aspoň jeden den za střízliva. Totéž bylo i v sérii O jedné holce. Angela je pak vykreslená opravdu jako "slon v porcelánu". I když ke konci dostane trošku rozumu, těch pár stránek už nezmění to, jak se chová celý příběh. Taky je mi trochu záhadou, kde neustále bere peníze na hotely, restaurace, drahé nákupy a cesty přes oceány, když tvrdí, že na kreditce nic nemá.
V závěru příběhu mi chyběl ten "článek v Belle", kvůli kterému všechen ten humbuk. Autorka se trošku mezi těmi lahvemi vína zasekla, co bylo tím primárním v celé knize.
Jsem trochu zklamaná.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Tohle byla těžká kniha k přelouskání, aspoň pro mne. Četla jsem asi rok s přestávkou tak půlroční. Celkem se mi i po přečtení doslovu vysvětlilo proč. Příběh byl v něčem obyčejný, myslím jako život - klasické věci (probudil jsem se, vypral si a vyžehlil, šel se najíst), což se mi četlo dobře. I styl Murakamiho se mi líbí. Druhou půlku jsem přečetla skoro na jeden zátah. Ale problém byly ty nepochopitelné činy nebo dialogy hlavních postav. Trošku i těžko uvěřitelné. Pro mne byla Midori naprosto šílená. Tóru mi byl sympatický, když neřešil ženské. To skryté téma bylo hodně temné, asi jako ta studna, ale pořád se tak nějak chodilo po jejím okraji. Trošku mi vadilo v závěru, jak to vše dopadlo. Pochopila jsem, že příběh byl vyprávěn Tóruem po letech, kdy například zmiňoval budoucnost kamarádky Hacumi, ale vlastně ani nevíme, jak to po odjezdu Reiko dopadlo s Midori. Od doby, co jsem přečetla první knihu Murakamiho (ta o běhání), tak ho budu začleňovat do tvorby, protože se mi jeho styl psaní líbí. Ale tohle bylo pro mne hodně zvláštní. Možná je i mé hodnocení trochu zvláštní a divně uchopitelné :o)
