Niu komentáře u knih
Tahle knížka byla pro mne oříšek. Už jenom její shánění mě značně zaměstnalo. Téma hygge je zřejmě oblíbené. Nalákala mne vskutku hygge obálka knížky a samé kladné recenze na internetu. A myšlenka přečíst tuhle knížku mě ne a ne pustit. Opravdu jsem pocítila potřebu si to doma udělat trošku hygge, zapálila svíčky a dopřávala si chvilky oddechu. Knížka už ale tak pohodová a bezstarostná nebyla. Kdo ví, v jakém jsem byla rozpoložení, ale první stresovou reakci jsem zažívala, když se málem nestihlo letadlo (to je něco pro moji dochvilnou povahu). Část odehrávající se v Kodani byla užásná, až jsem měla chuť ji navštívit (nebo aspoň začít pracovat někde v kavárně :o)). Ale knížka po návratu byla až moc vážná. I tak si ji přečtu znova.
Super kniha o výživě. Byla jsem i na semináři a ten byl taky skvělý. Je to psáno odborně, takže je potřeba mít jisté povědomí o fyziologii a o tom, jak to v těle funguje. Líbila se mi také praktická část, ve které jednotliví sportovci pojednávali o svém zaměření a jídelníčku. Určitě je to perfektní kniha pro všechny, kteří chtějí výživu (nejen tu sportovní, ale běžnou) pochopit logicky a ne jen dle modních trendů. Mi se kniha hodila pro vypracování přednášek na vysoké škole, kde výživu učím. Mohu jen doporučit.
Hotýlek byl druhá kniha, kterou jsem od této autorky četla. První byla Hana. V Haně byl alespoň příslib dobrých časů, ale tato knížka byla snad ještě smutnější. Během četby jsem si vytvořila pouto s celou rodinou-nerodinou, což jsem ocenila až v závěru knihy. Ale osudy zde byly tak strašně prošpikované negativismem, že jsem se ke čtení nutila (povinně každý den pět kapitol). Tento pocit z knížek nemám ráda. Možná je to i tím tématem, které je na pozadí příběhu (totéž nevyhledávám ani u českých filmů). Trochu mi dělá problém, jak autorka rychle mění postavy, o kterých se zmíní jen tak mimochodem (přitom tím popíše celý život dotyčného, který končí, jak jinak, tragickou smrtí). Za mne jsem rozpačitá.
Po dlouhé době jsem sáhla po Kingovce. Pááááni, to byla jízda. Začalo to tím, co Dolores otevřela na straně jedna pusu a skončila vyprávění na té s číslem dvě stě něco. Kdo zná Kinga, tak mi dá zapravdu, že v takovém duchu ještě nepsal. Dolores mě dovedla ke smíchu i k slzám. King zase zvládl vytvořit pouto s hlavními hrdiny, které tak nerada na konci jeho knížek trhám. Na tak málo stranách (na Kinga :o)) jsem žila život od padesátých do devadesátých let, jako bych tam byla. Břitký humor, všechno hned jasně a srozumitelně řečeno. Asi bych Dolores za kamarádku brala. Oba (Dolores i King) mi pomohli projít obdobím únorové chřipajzny. Zas abych mrkla, co jsem od něho ještě nečetla. Doporučuju všema deseti !!!!!!!!!
Na mne hodně překombinovaný díl. Všeho bylo moc. Někdy uprostřed knihy mě to přestávalo táhnout a musela jsem sáhnout po oddechovce. Ale závěr byl nakonec nečekaný a pak už to šlo ráz na ráz.
Zajímavý námět - pět frakcí. Knížka se dobře četla, mělo to spád. Jen mi to přišlo na život šestnáctiletých až příšerně kruté.
Zajímavý námět na knížku. Byla jsem trochu přesycená temnými detektivkami, proto jsem sáhla po oddechovce. A skutečně přečtena za den a přinesla mi odreagování. Nebylo tam vždy vše pozitivní a odrážela se v tom realita vztahů. Nečekala jsem, že mě to tak vtáhne. A palec nahoru i obálce - je vtipná a všeříkající :o)
Při čtení této knížky, jsem si uvědomila, že kvantita není totéž co kvalita. Ubrat tak 200 stran a bylo by to mnohem lépe stravitelné.
Začátek se mi líbil. Hned navazoval na přechozí díl. Myslela jsem si, že to bude pokračovat ve stejném duchu. Ale kde se poděl, tam se poděl jeden rok. Nevím, jak to spisovatelka dokázala, ale ochladl vztah Robin a Cormorana a stejně tak i můj vůči jim dvěma.
Tato série se mi líbila právě pro to napětí, co je mezi nimi.
Ale skřípala jsem zuby kdykoli se tam objevil Matthew nebo Charlotte a pak jsem chtěla křičet na hlavní hrdiny "Proboha, co to zase děláte, řekni ne, utíkej pryč!!!!" Ač oba hlavní hrdinové naprosto racionální a s chladností sobě vlastní, tak se nechali udyndat takovýma manipulátorama. Brrrr. Tyhle kapitoly pro mne byly očistec.
Příběh v této knize. Za mne asi takto ????????? Všeho moc škodí, v tomto případě nejen stran, ale i větví příběhů. A jak u jiných knížek může být těch větví více, tady si to ne a ne najít cestu k jednomu kmeni. Politika, koně, rodinné vztahy, hnutí, .... Bylo toho moc.
Tak moc jsem se těšila na pokračování a schválně se nechala napínat a počkala si až na letošek, ale abych napsala pravdu, za mne nejslabší kniha série.
Knížka byla o trochu jiná, než mnou doposud přečtené knihy od Sandry Brown. Nevím, jak to popsat, ale nesedla mi tak, jako třeba Podraz nebo Skryté zlo. Četla se dobře, rychle, chtěla jsem pokračovat, ale ... Zdálo se mi to až moc překombinované, ve výsledku zápletka taková vlastně o ničem. Tady mi taky nesedly ty chvilky mezi hlavními hrdiny. Ač sem tam ráda sáhnu po dobrodružné romanťárně se skutečným chlapem, tady ho bylo moc až takovým buranským hrubým stylem. Na chvíli si dám od jmenovkyně :o) pauzičku.
Knížka se mi líbila. Mělo to spád, i když ke konci už to bylo trošku natahované. Ale knihy Sandry Brown se mi líbí právě kvůli toho, jak staví příběhy. Detektivka/thriller říznutý trochou té romanťárny :-D A nikdy nevíte, kdo je ten zlý a hodný.
Thriller/detektivka psaná způsobem, který překvapí. Pokud je čtena s nadhledem, je to opravdu jisté oživení na tomto poli literárního žánru. Líbilo se mi to. Bylo to zase něco nového, jiného. A myslím, že propracováno skvěle. V knihách mám ráda přítomnost protkanou minulými událostmi. Za mě doporučuju, je to taková oddychovka na večer.
Na Erlendura se obracím, když chci oddychovou detektivku. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla do specifického stylu islandské detektivky, neboť další díl jsem odkládala delší dobu. Odměnou mé vytrvalosti bylo provedení dvěmi dějovými liniemi. Ale trošku mě mate ten časový posun prequelů v určitých dílech série. Tady jsme se vrátili do Erlendurových začátků u kriminálky. Erlendura mám ráda. Působí tak klidně a vyrovnaně, bez stop nadřazenosti a hrubosti, přesto vyvolává respekt.
Během základní školy a gymplu jsem byla fascinovaná druhou světovou válkou. Ale jak jsem stárla, docházely mi všechny ty věci, že to bylo skutečné. Že to nebylo jen v knihách. Že se to opravdu stalo. Se zájmem dozvědět se víc se probouzely i emoce, že toho, co se stalo, jsou schopni lidé. Proto jsem knihy Aleny Mornštajnové odsouvala. Ale nakonec jako první mi pod ruku přišla Hana. Dnes jsem dočetla a ve mně to zanechalo opravdu zvláštní pocity. Možná je právě teď ta doba na čtení takového žánru. V době komerce a zmatků, co hmotného obstarat, aby všichni byli spokojení a měli se rádi. Přitom jen to, že jste s druhými, je to nejdůležitější. Krásný příběh, smutný, ale přece jen ... Trošku se musím usmívat, když jsem podle obálky soudila, že hlavní hrdinky mají cukrárnu a pečou žloutkové věnečky :) Přebal knihy vypovídá o všem - pruhy, hvězdy, jméno a i ten věneček. Druhou knihu od autorky už nebudu tak dlouho odkládat.
Tento díl mi přišel něčím jiný než předchozí knihy. Z Bryanta se stala na chvíli Kim a z Dawsona Stacey (a naopak). Příběh byl vypilován k dokonalosti, trochu vidím i podobnosti s knihami Adlera-Olsena. Určitě zde bylo zpracované zajímavé téma imigrantů z jejich pohledu. Ale ... Asi to není kniha, která mi ulpí v paměti delší dobu.
Hodně odlišné od předchozích dílů. Netočíme se už kolem Kimminy minulosti, ale prostor dostávají ostatní členové týmu. Při šestém dílu to byl trochu nezvyk, ale zároveň to vneslo trochu nového a svěžího závanu. Konec přečten jedním dechem, to prostě jinak nejde. A ty slzy (moje)? Byly zase. Jak to ta Angela dělá .... ???
Ach jo, jenom ne Alex. Skřípala jsem zuby u kapitol, ve kterých byla zmíněna. Knížka super, ale na mne je Alex silná káva. Brrrr. I tak doporučuju.
Pro odlehčení jsem si přečetla po letech znovu a líbí se stejně :o)
Tento díl se mi líbil víc než Tichá modlitba. Zdá se mi, že postavy postupně dostávají lidské rysy :o) a objevuje se, co je skryto. Zase něco víc o Kimině minulosti. Knížky hltám, protože jsou čtivé. Až je všechno vyřešeno, stejně mi ukápne slza smutkem. Kim mě děsí tím, jak se nechce do "ničeho" zaplétat, aby o to "něco" nepřišla. Nesouhlasím s ní. Ale? Děsivé je to v tom, že se v tom vidím.
Autorčin humor je k nezaplacení :o)
Chvilku mi trvalo, než jsem se do tohoto dílu začetla. Kim je se začátkem knihy vždy chladná a na konci je to úplně jiný člověk. A tak se to opakuje v dalších knihách. Ale příběh se mi líbil. Mám ráda humor postav. Je to typ detektivky, kdy opravdu chcete pokračovat a knihu jen neradi odkládáte na delší čas.
Mě se kniha líbila. Přesně do listopadového nečasu a už už blížícímu se vánočnímu šílenství. Neměla jsem chuť knihu odložit dřív, než ji dočtu :o) Možná tam na mne bylo až moc alkoholu a sexu. Myšlenky, co se single holkám honí hlavou, přesně pěkně na papíře. Já už to do Vánoc asi nestihnu :o( Dnešní doba, kdy je seznamování hlavně přes appky, mě děsí. Vytrácí se osobní kontakt. Stačí mi to, když jedu do práce a musím se smát, když většina lidí zírá do mobilu. Halooo, vzpamatujte se! :o)