Niu komentáře u knih
Odolávala jsem roky, neb filmy mne moc nenadchly. Ale tohle ... 8o Paráda 8) Velmi čtivé, poutavé, historie podaná hodně zajímavě, až jsem se přenesla do Itálie. Příběh zajímavý a těch zvratů ... Robert je tak trochu superhdina. Doporučuju.
Za mne ne. Líbí se mi představa paralelních světů a jako námět na knihu výborný nápad. Ne ale u této knihy. První kapitola mě zaujala, děj odehrávající se v antikvariátu, v zimě, padá sníh. Už to temno je tam. Pak ??????????????????? a poslední kapitola, kterou jsem dočetla, protože jsem chtěla vědět, co bude na konci (třeba probuzení se doma v posteli?) a možná trochuze setrvačnosti. Závěr mě ani nepřekvapil. Chvílema jsem se styděla, že nemám takovou představivost (tekuté psací stroje pomazané marmeládou ???), a pak jsem si uvědomila, že to není ve mně. Značnou část knihy jsem se snažila rozluštit metafory, ale pořád se mi tam vkrádala myšlenka, na čem autor jel. Ještě, že to bylo tak krátké.
Nemůžu uvěřit, že tahle kniha je pro děti (svým zařazením). I já tuhle knihu mám podepsanou svým dětským písmem s třídou 7. A :o) Pamatuju si, že se mi líbila z Verneovek snad nejvíce, a tak jsem si řekla, že to prubnu i po letech. Co mě překvapilo nejvíc, byl ten humor, velmi trefné poznámky hlavních postav, co mě rozesmály. A pak ten příběh opřený o vědecké věci. Já jsem do jisté míry taky vědec, ale pro Kristovy rány ... jak tomu můžou rozumět děti? :o):o):o) Ale za mne top z povinné literatury. Komu se líbí tahle, tak doporučím i Pět neděl v balónu.
Ve všech těch nových detektivkách/thrillerech, kterých je teď knižní trh přehršel, tak tahle z konce devadesátek mě naprosto překvapila. Páááááni, jízda od začátku až do konce. Když jsem pochopila, co bude pointou příběhu, strašně mě zarazilo, jak mě to vtáhlo, bavilo a orientovala jsem se. Reacher je drsňák a líbil se mi jeho minimalismus v jednání a mluvě :o) Z toho by byl skvělý akční film. Žádné dlouhé cavyky, prostě jednal neskutečně rychle. Líbilo. Asi to souvisí i s faktem, že jsem vyrostla na akčních hrdinech ze sedmdesátek, osmdesátek a devadesátek :o)
Velmi čtivý díl série, příběh sahající do minulosti, akce, životy postav zažívají určitý vývoj (ať už pozitivní nebo negativní). Za mne super.
Bezva stručný návod, když potřebujete rychle přijít na jiné myšlenky. Doplněno veselými a pohodovými obrázky. Mně pomohlo přijít na jiné - pozitivnější myšlenky.
Knížky Jojo Moyes jsou opravdu specifické a pro mne je někdy těžké se jimi prokousat. Je to těmi těžkými tématy, které si volí, které bolí, které vyvolávají ne úplně příjemné pocity. Mně se během čtení zvedal adrenalin: to jako v každé knížce se musí řešit nevěra, ty lži, co jsou ženám/ i mužům napovídány, ... !!!!! No, hm, zkušenosti. Ale i tak jsem vlastně dočetla na druhý zátah, protože jsem potřebovala vědět, jestli bude někdo po zásluze potrestán, jestli bude happy end a jestli Ellie konečně najde rozum. Bylo to trošku natahované, ale jo. Líbilo :o)
Knížka se mi líbila. Musím říct, že než jsem začala číst tuto knihu, hodně hodně hodně dávno předtím, vše, co je zde, praktikuju snad už od mala. Nepochopím, proč toho lidi (někteří) nejsou schopni, ba co víc - nejsou schopni toto akceptovat u druhých. Pro mne je děkování (všem a všemu) normální věc, každý den. O to víc mě mrzí, když druzí nejsou schopni druhému člověku poděkovat za něco, co pro ně udělá, a berou to jako hotovou věc. A spíš se pak na lidi, kteří ten vděk mají, pohlíží, že jsou divní (proč jako děkuješ?). Takže čím víc lidí si třeba právě přečte tuto knížku, tím bude svět příjemnější místo pro nás pro všechny :o) Děkuji :o)
Tak strašně smutná kniha. Pohnulo to se mnou, protože když si uvědomím, že člověk může zraňovat slovy stejně jako když mlčí, je tak děsivé. Knihy Aleny Mornštajnové jsou výjimečné svým stylem, svou strohostí, svými příběhy. Touto knihou jsem uzavřela (zatím) svou pouť knihami paní Mornštajnové, což jsem si dalal do roku 2020 jako předsevzetí.
Mně osobně se tato kniha ze série zdála nejméně povedená. Možná mi nesedl příběh. Je super, že jsem se dozvěděla o Asadově minulosti a šel z toho mráz po zádech, ale tak nějak to nebyl příběh, na jaké jsem z oddělení Q zvyklá. Hlavní děj bych ještě akceptovala, ale ten s Alexandrem bych ráda oželela. Ráda čtu tuto sérii i kvůli humoru, tady ho ale bylo opravdu velmi málo. Knihu jsem často odkládala a nechtěla jsem se k ní moc vracet. Dočteno díky pevné vůli a s vědomím, že knihy vždy dočítám.
Knížka trošku připomínající Sama sebou. Pěkný výlet po New Yorku. Tvorba od této autorky na mne působí protichůdně - rychle se to čte a není to náročná četba, nejsem žádná puritánka, ale copak se to neobejde bez hromady lží, hektolitrů alkoholu a jak je obvyklé i s hromadou zvratek?! Taky bankovní konto Angely bylo bezedné.
Dechberoucí detektivka, kterou svým námětem řadím mezi nejlepší této série. Četla jsem jedním dechem. Kim byla zase Kim, Bryant opět Bryantem. Ale ten konec ... Zase jsem ho obrečela a rozdýchávala :o(
Přiznám se, že je to poprvé, co mi u Kingovky nedošla pointa. Nikdy u něj nevím - je to stále ještě realita? Svět mrtvých? Sen? Po jeho x přečtených knihách jsem myslela, že mě už nedokáže překvapit a já že mám Kinga přečteného :o) Ne. Spletla jsem se. A ačkoli se dívám, že knížka je ze sedmdesátých let, divím se, že si cestu ke mně našla až nyní. Co se autorovi podařilo vykreslit stejně jako v jiných knihách, je pouto mezi hrdiny, pouto mezi čtenáři a hrdiny, které tak nerada opouštím. Četba byla pro mne obtížnější. Jako bych v celém těle cítila tu bolest z dlouhé chůze, sálající asfalt propalující se podrážkami, praskající puchýře, žízeň, hlad, touhu si sednout, ... Mohla bych pokračovat. Opravdu se čtení proměnilo ve stejná muka, jaká zažívali naši hrdinové. Pěkná byla i ta úvahová stránka příběhů, co se každému honilo hlavou. Po přečtení jako bych měla v nohou tisíc mil.
Dočetla jsem teď tuto knihu a po celém těle se neskutečně klepu. Tuhle knihu jsem odkládala, na doporučení, jako tu nejméně hodnocenou v mém okolí. Taky s faktem, jak velmi syrově autorka líčí něčí smrt jen tak mezi řečí (řádky), což už zase mne připadá krapet drsné. Ale musím říct, že po přečtení téhle knihy jako třetí v pořadí od autorky, ji stavím na stejné místo jako Hanu. Mně se tato líbila opravdu hodně. Ale ano, ta pachuť bezpráví ve mně zůstává, není to žádná oddechovka, i když kniha se čte opravdu snadno. Několikrát dívajíc se na titulní stránku, jsem přemýšlela proč zrovna název Slepá mapa, nedává mi to smysl. Možná to je tím, že v knize nezazní přesné místo děje? Kdyby měl někdo jiné informace, budu ráda za osvětlení. Plním své předsevzetí přečíst autorčiny knihy.
Po dlouhé době jsem chtěla změnu žánru. Nechala jsem to na večer, svítila mi lampička a světlo svíčky. První večer mě zaujalo, jak byl vykreslený prostor - městečko, okolí domu i dům. Ocitla jsem se v Zámku hrůzy, protože tak na mne popis masivního zařízení domu působilo. A tohle mám v knihách nejraději. Druhý večer už to bylo spíš v duchu Ženy v černém zkombinované s Vřískotem a jen tak jednoduše se mi už neusínalo. Třetí den jsem četla odpoledne při denním světle a čtvrtý den jsem knihu dočetla ráno při rozbřesku. Uf. Myslím, že tak tíživý pocit jsem naposledy měla při četbě Omen.
Přece jen mě trochu mrzí, že když už taková kniha existuje, že byla tak krátká. Tohle téma i napětí by se dalo natáhnout ještě déle, do záhady se ještě víc ponořit. Adrienne neměla podle mne dostatečný prostor ukázat svůj potenciál. Nic moc o jejím životě, což mi taky chybělo, abych si k ní vytvořila vztah. Trošku divné, že si nezjistila informace od notáře, než tam jela. Asi jsem zvyklá z Kingovek na pomalejší jízdu příběhem.
Ale příjemná duchařinka, místy nechutná, konec lepší, než jsem mohla čekat. Možná po ní sáhnu v budoucnu znovu, když se zatoužím trochu bát :o) Každopádně jsem ráda, že jsem ji zvolila.
Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky. Celou knížku jsem měla pocit, že tento díl do série nějak nepasuje. Ale pak jsem došla ke konci a ten mě příjemně překvapil. Pak jsem to nechala v sobě působit a fakt se mi to hodně líbilo. Celá série. Čekala víc jak 4 roky, než jsem se k ní dostala. Teď jsem za to odhodlání ráda.
Tento díl Tajemství se mi líbil ještě víc než ten první. Je to nádherné čtení. Mějte oči otevřené a uvidíte všechno! :o)
Když vím, co si z knihy vzít, je to vždy super. Pro ty kdo věčně tápají, perfektní kop do ... :o)
Dlouho se mi do knihy nechtělo a jak to tak bývá, strašně se mi líbila. Odrazovala mě válečná tématika. Ale příběh není jen zasazen do první světové války. Je tam i současnost a také druhá světová. Kniha byla propracovaná, zachytila významné etapy a osudy lidí ve 20. století. V překladu se mi lépe četla Sophiina část, kde autorka použila já formu. U Liv jsem nikdy nevěděla, o kom se autorka zmiňuje a moc mi nesedí používání přítomného času a 3. osoby (to je na překladateli).
Téma restitucí bylo hodně poutavé a vidět to z druhé stránky je nutné. Všechno není jen černobílé a všechno není jen o penězích.
Sophie mi přirostla k srdci svou odvahou, svým osudem. Liv mě trochu štvala, ale Mo byla tím pozitivním vyvážením.
Knížka mě neskutečně vtáhla do akce. Filmy mě až tak nebavily, ale knížky jsou super. Mají spád, akci. Mám ráda "já" formu. Už to nebylo úplně o akci v aréně, jako spíš o vztazích. I tak se mi to líbilo.