Noctuelle komentáře u knih

Nechci tuhle knihu recenzovat, ani nijak hlubokomyslně hodnotit, to mi v tomhle případě nepřísluší.
Ano, plakala jsem. Právě proto, že se s Finchem dokážu plně sžít, chápu (a i prožívám) jeho myšlenkové pochody.
Nedokážu si vybavit jinou young adult knihu, kde by se o bipolární poruše, depresích a jiných stavech mluvilo víc otevřeně. Takovéhle knihy jsou potřeba, je potřeba všímat si malých signálů, které vysíláme.
Protože ve Finchovi se otvírá celý svět.

17 11.11.2015

Na této knize mne nejvíce pobuřuje to, že český čtenář ihned přijme (bez dalšího zájmu) to, co je mu předloženo - v tomto případě autorství. Panu Wildovi je tato novela přisuzována pouze v Čechách, když věnujete chvilku času a anglických znalostí, v originále je autor označován jako "anonymní" a i doba vzniku je zpochybňována a odhadována na mnohem pozdější.
Myslím, že pokud jste četli jeho De Profundis, je na místě pochybnost, proč by tuto knihu napsal, a i kdyby, napsal by jí o dost jinak.
Jinak se jedná o průměrnou porno literaturu, mířící přesně tam, kam daný žánr má. Největší senzaci kolem ní však dle mého názoru tvoří právě domnělé autorství Oscara WIldea. Nebýt jeho jména na obálce, zůstala by myslím vcelku nepovšimnuta, protože (ačkoli jistě znamenitá slovní zásoba, etc.) takováto literatura již dnes není nikterak neobvyklá.

9 12.07.2014

Tak tohle jsem maličko protrpěla.
Eden i Tyler jsou neskutečně hloupé, nelogické a ploché postavy. A nejen oni. Za celý příběh se neobjevil nikdo, koho bych měla byť sebemenší šanci si oblíbit. Absenci jakékoli hlubší myšlenky sotva nahradí zbytečně detailní popisy oblečení.
Nemluvě o velmi nedotaženém překladu a redakční práci (překlepy, překlepy!). Překladatelka zjevně kolem ustálených frází a spojení sotva prošla a překládá jejich znění doslovně, čímž poněkud ztrácí na významu.
Uznávám, asi nejsem úplně ona cílová skupina čtenářů, ale jiné YA knihy si užívám vcelku dost. Toto jsem dočetla pouze ze zvědavosti, jestli nastane nějaký vývoj, který by mě přiměl změnit názor.
Jednu hvězdičku dávám za epilog, který konečně nebyl úplně pitomý a ani překladově marný.
(Načnula jsem druhý díl v angličtině a netváří se tak hrozně. Takže beru v potaz, že se E.M. snažila nastínit naivitu oněch sladkých šestnácti. Ale stejně..)

6 16.06.2017

Tak tohle bylo opravdu špatné. Zcela předvídatelný děj, koncept všech slavných (a většinou dost béčkových) hororů, které vlastně ani neděsí a nepřekvapují. Přišla jsem si, jako bych četla scénář k dalšímu z těchto filmů, tedy pro mě naprostá škoda papíru.

Maggie Stiefvater je pro mne takovou zárukou kvality. Její knihy jsou neuvěřitelně citlivě napsané, charaktery postav promyšlené a většinou dost vypjaté (týraní, sirotci, etc.) a příběhy vždy něčím překvapí. Stejně tak tomu je i u Havraního bratrstva.
Co se mi ostře nelíbí je tak zásadní zásah paní překladatelky do překladu jmen. Blue přeložit jako Lila (Mimochodem, změnit jméno v anotaci by bylo více než vhodné.)? Richard "Dick" Gansey jako Parker "Paco"? Nemluvě o tom podivném podnázvu Osudný polibek, ačkoli o ten v příběhu jde opravdu minimálně.
Myslím, že tyto změny oproti originálu rozhodně nebyly potřeba a velmi shazují jinak velmi povedený překlad knihy.
Inu, překlad mě rozladil, ale jinak jsem si knížku zamilovala a náramně se těším na další díly (v Americe právě vychází třetí).

3 14.09.2014

K Jestli zůstanu jsem přistupovala s minimálním očekáváním a možná právě proto mě nakonec tak nadchla a několikrát mě dojala k slzám. Po dočtení (a uklidnění svého dojetí) jsem si říkala, že třeba některé situace mohla autorka rozepsat víc, ale pak jsem si uvědomila, že v rámci krátkého časového období, ve kterém se děj odehrává, by větší rozepisování ani nemělo smysl. Příběh je velmi citlivě napsán, hlavní hrdinka není žádná klasická puberťačka, která by mi svými výlevy pila krev. Nejde ani tak o klasický romantický příběh(i když Adam hraje taky důležitou roli), ale o Miin vztah k rodičům, ke kterým se vrací ve vzpomínkám. Knížka se četla lehce, příběh plynul tak nějak sám a nenarazila jsem na žádné slabé místo. Všeobecně za sebe můžu tuto knihu hodnotit jako jeden z nejlepších současných románů pro mládež a jsem velmi zvědavá na filmové zpracování.

3 10.08.2014

Inu, to je tak, když se skupina autorů rozhodne vytvořit něco, co v hlavě jednoho z nich jako nápad mohlo dávat smysl, ale ve výsledku nic moc. Takhle to vypadá, že každou kapitolu psal někdo jiný z týmu, aniž by pořádně přečetl děj předchozí. Nenapínavé, poslepované ze spousty nedotažených nápadů, postavy mě skoro celou dobu až k smrti nudily a rozčilovaly.
Třeba na tom jsou další díly lépe, asi tomu dám i šanci, ale spíš jen proto, že je to finské..

2 04.09.2016

Fascinuje mne, kolik absurdit se dá navršit do tak útlé knížky.
Jako knihkupec ani netuším, komu bych tuto, svým rozsahem spíše novelu, měla prodávat, aby nezpůsobila trauma či neunudila k smrti.
Možná, kdyby mi bylo dvanáct, jako vypravěči, nebyla bych tak kritická. Ale upřímně, nemyslím si, že by to bylo věkem. Příběh Josepha je natolik nereálný a překombinovaný, nedobře napsaný, že dávám své první "odpadové" hodnocení.

Finská literatura je specifická, vždy si najdou cestu k podivně smířené snivosti a přechází k neklidné temnotě v nás.
A jako voda, která je ústředním problémem Strážkyně pramene, slova příběhu plynou a navozují přesně tu správnou atmosféru ne tak nerealistické vize budoucích dnů. Přítel/nepřítel? Odpovědnost, strach, tradice. Čajově snová, mrazivě zneklidňující, pochmurně reálná dystopie, která ve mě zanechala vyprahlou stopu.

2 02.01.2016

Tato kniha se ke mě dostala před pár dny, během sobotního dopoledne jsem jí přečetla a prakticky celý víkend o ní nemůžu přestat přemýšlet.. K problematice poruch příjmu potravy jsem si přičichla poněkud blíže, než by bylo vhodné a právě proto je pro mě tento příběh dosti osobní, v mnohých myšlenkových pochodech autorky se nalézám. Fascinuje mě její odvaha se absolutně obnažit. Její vyprávění je velmi podnětné. Oceňuji, že zobrazuje anorexii maličko netypicky. Myslím, že se ke knize ještě několikrát vrátím.

2 05.10.2014

Ke knížce jsem se poprvé dostala při přednášce, kterou paní Fantlová měla u nás na škole. Její vyprávění mě uchvátilo, tak silného a přese všechny trápení optimistického člověka lze jedině obdivovat. Její knížka není ani tak nářkem nad zlou a nepřející dobou, ale příběhem o naději, o tom, jak je důležité věřit, že všechno zlé jednou skončí... Obdivuhodná žena s obdivuhodnou životní sílou.

2 29.09.2014

Velmi roztomilá knížka s vtipnými ilustracemi a drobným poučením. Na žádném dítěti jsem jí ještě netestovala, ale mě se moc líbí, i když jsem jí měla zhltnutou asi tak za 10 minut.

1 15.02.2015

Velmi zajímavě pojatá knížka. Trochu detektivka, trochu filosofie a hodně hudby. Příběh je neuvěřitelně napínavý a roztomile se prolínající s pověrami a zvěstmi o vílím světě. Uznávám, nečte se lehce, je v ní spousta dle mě zbytečně prodlužovaných míst, ale nakonec si vás získá a konec náramně překvapí.
Možná vás tato knížka, stejně jako mě, přiměje oprášit tu trochu hudebního umu... Říká se přece, že hudba je brána do jiných světů. :)

1 29.09.2014