Nofar197 komentáře u knih
Hezky příběh o soudržnosti rodiny, problémech dospívání i životních karambolech, navíc příjemná vzpomínka na léta dospívání.
tootsie : Autorka se měla politice vyhnout ve všech svých knížkách. Nevím, co ji to popadlo cpát toto téma do své porevoluční tvorby. Jinak tuto knihu jsem fakt nedala.
Hezký příběh o pevné vůli, zdolávání překážek a přátelství.
Víta přijíždí z jihočeské vesnice do Prahy studovat na střední zdravotnické škole. Naše hrdinka je pro práci zdravotní sestry velmi nadaná, praktická a napadne skromná a nesměla dívka. Zpočátku má velké problémy se zvládnutím učiva - neměla doma právě ideální podmínky k učení. Navíc díky zmíněným odlišnostem chvíli trvá, než získá přátelství a náklonnost spolužaček. Ke konci studia se z Viti stává atraktivní mladá žena, navíc získává vysněnou práci v pražské nemocnici. Bohužel úspěšné zakončení studia i maturitní ples poznamená tragická událost.
Neuvěřitelně čtiva kniha, která jasne ukazuje, jakých zrudnosti jsou někteří jedinci schopni. Bohužel jak příběh o boji proti zakomlexovanemu sanitari, tak novela o cirem zlu v podobě ředitele Ostrcila jsou tak hrozně depresivní, že se k nim raději nevracim.
Napínavý, i když místy trochu rozvlacny roman z lékařského prostředí s detektivní zápletkou. Čtenář vstřebá poměrně dost znalosti z oboru kardiologie a kardiochirurgie, nechybí ani humorná místa viz Vaneckuv článek, i když v redakci by asi netvrdili, že to byla taková legrace. Muj obdiv má zejména redaktorka Barbora, která měla odvahu žít si po svém a dělat si věci po svém.
Jeden lidský osud viděný pěti lidmi. Četla jsem tuto knihu koncem prvního ročníku a ačkoli ji chybí švih většiny ostatních knih této autorky, stojí za přečtení. Nejvíc mě zaujala tchyně, pro kterou nebyl zeť dost dobrý, ale když se s její dcerou rozešel, najednou obrátila.
Terror: Já si vzpomínám. Byla jsem snad v první třídě a sledovala jsem ho se svým otcem. Byl napínavý a moc se mi líbil.
Mladá Američanka Amanda odjíždí na univerzitu v Perugii : Plní si tak svůj dávný sen o studiu v zahraničí. Když však v domě, který obývá společně s několika dalšími mladými ženami, dojde k vraždě její britské spolubydlící, její pobyt se díky neschopnosti italské policie a justice mění v noční můru....
Můj názor na knihu je, že byla napsána celkem dobře, autorka popsala velice zajímavě napr. svůj čtyřletý pobyt v italské věznici. Amanda Foxová jako člověk vzbuzuje rozporuplné pocity. Nemyslím si, že by byla vrazedkyni, to ne, jen jsem se při čtení ptala sama sebe, jestli je tak naivní, nebo s odpuštěním pitomá.. ..
Tak tohle bylo fakt zklamání. Očekávala jsem buď kvalitně beletristicky zpracované osudy Jitky Lucemburské, nebo fakta. Tato kniha bohužel nenabízí ani jedno.
Tento díl Neffovy pentalogie byl už poněkud slabší než dva předchozí. Příliš mnoho politiky a začátky dělnického hnutí zkrátka nezaujaly. Na straně druhé mě zaujal neblahý osud Bornova nejstaršího syna Míši. Pro otce i Hanu byl vždycky vzduch, takže se otevřel spřízněné duši v osobě profesora Kiesela, přijal za své jeho velkonemecke ideje a nakonec se stal jeho donasecem. Není se čemu divit, bohužel.
Jan Born, Martin Nedobyl. Zběhlý student a uhlazený panslavista, jejichž cesty se nakonec střetávají. Po krátkém působení v rakouské armádě se Martin Nedobyl stává hlavou spediční firmy, kterou založil jeho otec, zatímco Born zaklada v Praze poblíž Prašné brány svůj velkoobchod. Poté se žení s dcerou majitelky obchodních prostor Lizou a pokouší se v Praze založit společenský salon. Tam se setkávají Nedobyl a Lizina nevlastní matka Valentina. Stejně jako oba muži jsou jejich manželky jako den a noc. Praktická a na zemi pevně stojící Valentina je skutečně dokonalým protipólem své romanticky založené a věčně nespokojené Lízy. Zatímco Born rozmary své ženy přehlíží a věnuje se vlastenecké činnosti, Valentina díky své povaze i pevne vůli drží Nedobylovy záporné stránky na uzdě, stává se i jeho obchodní společnici a jejich manželství je šťastné a naplněné. Ale poté, co obě ženy zahynou při železničním neštěstí, nachází Nedobylova povaha cestu na povrch. Mymi oblíbenými postavami byla Valentina v podání Slavky Budinove a redaktor Hafner, kterého skvěle ztvárnil pan Lukavský.
Ve druhém díle opustíme na chvíli Prahu a nahlédneme za zdi příbytku jurisdoktora Vachy, kde žije jeho pokorna choť Magdaléna a dvě dcery, Hana a Betuse. Život v Hradci plyne pomalým tempem tehdejší doby, a takový se také zda být život obou dcer Vachovych. Pohledné a vzdělané mladé ženy nejsou schopné najít si manžela, neboť jim chybí zásadní věc, totiž věno. Po dramatických událostech spojenych s prusko-rakouskou válkou se jurisdoktor Vácha stěhuje s rodinou do Prahy. Obou děvčat se ujímá teta Jindřiše a uvedením do Amerického klubu dam, který v Praze založil Vojta Náprstek, se jim otevírají nové obzory. Hana začíná pracovat jako vyhledávaná krejcova, zatímco Betuse po absolvování kursu účetnictví nachází zaměstnání v Bornove obchodě. Zde se také Born setkává s Hanou, která se po krátké době stává jeho druhou manželkou.
Zahorkly Martin Nedobyl se v salonu Bornovych seznamuje s Marii, dcerou německého profesora. Po krachu banky, kdy její otec přichází o veškerý majetek, Marie nedobrovolně přijímá jeho nabídku k sňatku.......
Můj obdiv má zejména Betuse, která se navzdory všemu protivenství dokázala vymanit z dobových předsudků a stát se emancipovanou a finančně nezávislou ženou.
Corinne se s přesvědčením vrhla do neznáma, když se na dovolené v Keni zamilovala do Masaje Lketingy. Věřím, že jejich vztah by mohl mít snad nějakou budoucnost, pokud by šlo o dva lidi se stejným vzděláním, náhledem na svět, dobře ovládající společný jazyk. Nic takového ale neexistovalo a k úspěšnému manželství jen láska nestačí. To si Corinne uvědomila příliš pozdě, ale ne zase až tak pozdě. Z Keni odletěla na údajnou dovolenou s dcerou a pár osobními věcmi, zato s obrovskou nejistotou. Bude ji povoleno zůstat ve Švýcarsku? Zvládne se opět začlenit do západního světa? O byrokratických překážkách a podlomenem zdraví nemluvě. V knize nechybí množství krásných fotografii, je velice ctiva, všem doporučuji.
Oproti Bílé Masajce se příběh o znovushledani Corinne s její africkou rodinou poněkud drolil, ale nevadí. Zaujalo mě hlavně Corinnino srovnávání tehdejší a soucasne Keni. Nechybí ani krásné fotografie.
Jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma. Je neuvěřitelné, že autorka dokázala po svých hrůzných zážitcích začít znovu od nuly, vybudovat si nový život a založit novou rodinu. Kdyby nás by toho byl schopen?
V Izraeli došlo k fiktivními převratu. Hlavní hrdina se snaží dosáhnout svého cíle - je z neznámého důvodu přesvědčený, že pokud se mu podaří dostat se do Ejn Charod na severu Izraele, bude vše v pořádku. Bohužel realita je jiná......
Kniha podle mého názoru velmi dobrá i skvěle přeložená, bohužel vzhledem k faktu, že šlo o první překlad z moderní hebrejštiny, nejednalo se právě o nejlepší volbu. Teprve několik let predtim došlo po více než dvaceti letech ke znovuobnovení diplomatických vztahů mezi tehdejší ČSFR a Izraelem. Mnoho tehdejších čtenářů nevědělo o Izraeli vůbec nic, internet ještě neexistoval.... Přece jen by bylo víc na místě vydat knihu autora, který se zabývá tématem reálné izraelské společnosti tehdejší doby.
Nebyla to špatná kniha, to opravdu naopak, ale paní Hawkinsove se opět nepodařilo překročit stín Dívky ve vlaku.
Moje první Shari Lapena. Příběh Marca a Anne, kteří jsou vystaveni těžké zkoušce poté, co beze stopy zmizí jejich malá dcerka Cora, se četl dobře, přesto jsou tam jistá ale. Nechci předem prozrazovat děj,takže dávám čtyři hvězdičky kvůli zmíněným ale.
Včera jsem ji dočetla. Podle mého názoru je třeba obě knihy od sebe oddělit. Zatímco ve výborne Mazl tov autorka popisuje své první setkání s judaismem prostřednictvím Elziry a její rodiny, Minjan čtenářům zprostředkovává setkání s dalšími lidmi antwerpske komunity, ať už jde o kuchaře Mosjeho, Naomi a Dahliu, inteligentní moderně ortodoxní ženy s otevřenou myslí, které našly způsob, jak zůstat ortodoxne praktikujícimi a věřícími, ale zároveň emancipovanymi a profesně úspěšnými ženami, a v neposlední řadě belzskou chasidku Esther. Kdo tedy očekával jakési volné pokračování Mazl tov, musí být zákonitě zklamán.
Hodně mě zaujala právě chasidka Esther - na jedné straně neustále zdůrazňuje svou neochvějnou ultraortodoxii, na straně druhé se tajné schází s autorkou v zastrcenych kavárnách, třebaže ví, že v její komunitě by takové chování bylo označeno za nevhodné. Jestliže tedy sama něco takového pokládá za nepřípustné, proč se takového jednání dopouští? Odsuzuje Deborah Feldman, autorku knihy Unorthodox, ale postupem času vychází najevo, že její knihu nikdy nečetla. A není snad psáno, že bychom nikdy neměli soudit člověka, pokud jsme se neocitli v jeho situaci? Není za tím vším jen závist, že Deborah Feldman prostě mela tu odvahu, Esther?
Mimochodem prohlédla jsem si na netu fotografie Dana Zollmana, jsou opravdu úžasné.