Nofar197 komentáře u knih
"Páni, to byl ale pes. Žlutý pes nejasnýho původu, bez trvalyho bydliště, zrovna jako já. Od tý doby už jsme se vždycky dělili. Pojmenoval jsem ji Bandzara, cikánka, svobodná duše, protože nikam nepatří a všude je její království"..... popisuje devatenáctiletý Ind Dzanglar (Zvíře) své první setkání s jeho věrnou společnicí.
Zvíře je jedním z mnoha, které několik let předtím poznamenala chemická katastrofa, k níž došlo v továrně na hnojiva v jeho rodném Khaufpuru. A ačkoli má tento mladý bezdomovec všechny důvody ke stížnostem, nechybí mu humor a láska k životu, který bere i se všemi negativy, které zivot v tomto tragédií poznamenanem městě přináší.
Autor se nechal inspirovat katastrofou v továrně na pesticidy americké společnosti Union Carbide, ke které došlo v noci z druhého na třetího prosince 1984 v Bhopalu. Koho dané téma zajímá, doporučuji Half Past Midnight in Bhopal od autorské dvojice Dominique LaPierre a Javier Moro.
Jana283: Máte jistě pravdu. Takový zážitek musí člověka poznamenat. Myslím, že po něčem takovém si člověk uvědomí, jakou cenu má svoboda a bezpečí, a přestane se zabývat malichernostmi.
" Jsme vojáci UNITY, která bojuje za úplné osvobození Angoly. Víme, že jste civilisté, experti, a nechceme vám ublížit. Naopak vás chceme ochránit před vládními vojaky, kteří sem po našem útoku co nejdřív dorazí. Postříleli by vás, aby to mohli svést na UNITU. Proto musíte jit s námi na naši základnu...... "
Nočním útokem na angolské město Alto Katumbela a těmito několika slovy velitele povstaleckých jednotek začíná několikaměsíční noční můra československých odborníků dočasně působících v této africké zemi. Dva tisíce kilometrů dlouhý pochod odlehlými koncinami, nedostatek jidla, otřesné hygienické podmínky, strach o život svůj i svých blízkých, i pobyt na základně UNITY viděno pohledem české lékařky nebo slovenského inženýra.
Na tu událost si pamatuji. Mimochodem ta celulózka dnes chátrá a zeje prázdnotou.
Nicole a Sylvie vyrůstají ve Francouzské Indočíně, nynějším Vietnamu. Jsou dcerami vietnamského úspěšného výrobce hedvábí a obchodníka a francouzské matky, pohledné, nadané, se slibnou profesionální drahou na poli výroby a obchodu hedvábím před sebou. Bohužel Nicole se cítí upozadena svou starší sestrou nejen kvůli tomu, že Sylvie byla otcem vybrána řídit jeho továrnu va výrobu hedvábí, zatímco na Nicole zůstane " jen" vedení obchodu, ale zejména fakt, že Sylvie sáhla do genové výbavy své matky a vyrostla vzhledově ve "Francouzku", zatímco na Nicole, přestože je velmi hezká, je jasně vidět, že je misenkou, tudíž plně neprijimanou ani ve francouzské, ani ve vietnamské společnosti, kde zejména je patrný odpor vůči francouzským kolonizatorum.
Tato pro mladou ženu celoživotní křivda osudu ji nakonec dovede k rozhodnutí vybrat si jednu či druhou stranu......
" Metisse, metisse.... "
"Nemusíš vypadat francouzsky, abys
byla považována za krásnou.... "
Velmi pěkný příběh na pozadí politického a kulturního konfliktu mezi Evropou a Asii, třebaže ve srovnání s Plantaznikovou ženou nebo Než nastaly deště přece jen trošku slabší. Čtyři hvězdičky.
Německý reportér si společně se svým synem troufl na velice odvážnou misi : Bylo mu povoleno vstoupit na území samozvaného chalífátu Daesh, nám známému jako Islámský stát. Tento útvar vznikl na území Sýrie rozvrácené občanskou válkou. Během deseti dní cestoval ve společnosti islamistických ozbrojenců, kteří se neštítí žádných zvěrstev, s vědomím, že se už nemusí setkat se svými blízkými. Naštěstí vše dopadlo dobře a výsledkem velmi zajímavá sonda do života a myšlení islamistických extremistů.
Izraelsko - arabský, nebo chcete - li palestinský, konflikt viděný očima lidí napříč politickým spektrem na obou stranách, ať už někdejšího předsedy izraelské vlády Ariela Šarona, nebo předsedy LFOP George Habashe, tedy palestinského teroristy. A je velmi smutné, že původní profesí pediatra. Ale to jen tak mimochodem. Zajímavě zpracované, nechybí černobílé fotografie. Dala bych i pět hvězdiček, ale kvůli nedostatku objektivity ze strany autora jednu ubíram.
Jana283: Také jsem si v osmi letech představovala, jak budu domů tahat dve tašky s nákupem. Dnes si nechávám týdenní nákup dovézt, o hruzo.......
Knihu jsem ted opět oprášila,takže bych dodala, že je velké štěstí, že se děj odehrává koncem osmdesatek, kdy internet, chytrý telefon, atd. byly z oblasti sci-fi, takže Helze nehrozilo, že ráno ji bude volat dcera, že dítě má horečku a potřebuje ho pohlídat, odpoledne tchyně, že nejsou vyprané záclony, večer manžel, že nemůže najít otvírák na konzervy.
Středověká Anglie dokáže být krutá. Aby Harry Talvace ochránil svého věrného přítele, opouštějí rodný Albion.
Během let se Harry stává úspěšným sochařem a stavitelem. A kdo by odolal prestižní a lukrativní nabídce vystavět chrám pro mocného Isambarda? Bohužel tato nabídka je počátkem Harryho cesty do záhuby, když jeho srdce nedokáže odolat krásné Italce Bennedette, Isambardove přítelkyni. Jak se zdá, už tehdy platilo, že co je v domě, není pro mě.
"Podívej.Strom kvete..... "
Studentce Irme uštědřil osud pořádnou ránu do vazu : Bolestný rozchod s partnerem, který byl zároveň jejím profesorem na univerzitě, ji nakonec dovedl k rozhodnutí na čas skolu přerušit, nez se jí podaří chytit druhý dech a rozhodne se, jak dál. Irma získává nabídku pracovat jako uklízečka v soukromých domácnostech. Během dvou let, kdy uklizi cizí domácnosti, se jí zároveň stane koníčkem odhalovat tajemství svých zaměstnavatelů, ať už je to tajné vyjidani lednice a následné zvracení, fakt, že zdvořilý Otmar je homosexuálním majitelem veřejného domu, či deníkové zápisky, Edith, dcery známé právničky a politicky Schwarzove, jejíž elegantní dům je hlavním zdrojem její obživy. Postupně se však Irma propadá do deprese a problémů s alkoholem. Teprve setkání s mladíkem Retem se zdá být prvním krokem na cestě zpátky.
Nic však Irmu nemůže připravit na hrozive tajemství, které ukrývá sklepní komůrka ve vile Schwarzovych. Tehdy se Irma rozhodne rodinu Schwarzovych zničit.....
Ač z literárního hlediska není Ostrov uklizecek nijak výjimečný, zvolené téma je velmi aktuální a dokazuje, jak důležité je všímat si, co se kolem nás děje.
"Při řekách babylonskych, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sion.
Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly.
Když nás ti, kdož nás odvlekli,
vybízeli tam ke zpěvu,
tryznitele k radovánkám, rkouc :
Zazpívejte nám některou píseň sionskou.
Jak bychom však mohli zpívat
píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Jestliže se zapomenu na tebe, o Jeruzaléme, ať zapomene i pravice má.
Ať mi jazyk přilne k patru,
nebudu-li si tě připomínat,
nebudu-li Jeruzalém považovat
za svou svrchovanou radost. "
Žalm 137,1-6
První polovina sedmdesátých let v Izraeli. Politické napětí se pomalu uvolňuje a svítá naděje na trvaly mír mezi Izraelci a Araby.
Politička Miriam Bersteinova se se svými kolegy tvořícími izraelskou delegaci chystá odletět na mírová jednání do New Yorku. Bohužel možnost definitivního ukonceni letitého konfliktu se příliš nezamlouvá arabským extremistům, takže ambiciózní plán je ještě dlouho před opuštěním Ben Gurionova letiště odsouzen k nezdaru......
Kniha zvlášť v dnešní době velice aktuální.
"Budou mluvit o míru. "
"Drž nám přece trochu palce. "
"Raději jsem skeptický na začátku,
než zklamaný výsledkem na konci. "
"Chudák Hausner. Ale aspoň bude
vědět, proč umře. Já jsem v životě
nedal facku nikomu kromě své ženy,
ale ten prevít mi zakroutí krkem
stejně jako Hausnerovi."
"Muhammade, proč myslíš jen na
sebe? "
"Protože mi jde o krk. "
"Nacházíme se při řekách
babylonskych. "
"Při řekách babylonskych? Tam jsme
prece sedávali a vzpomínali na
Sion."
Další autobiografická kniha dokumentující fakt, že západní a islámská kultura je neslučitelná. Muž původem z Pákistánu, Íránu, Saúdské Arábie, atd.muze léta skrývat pod západním nánosem a vzděláním své skutečne já, ale to se nakonec prodere na povrch.
V případě Ilse a Shahida bylo takovým spouštěčem postižení syna Jasina, následované krachem Shahidovy firmy. Velikonoční rodinná dovolená v pákistánském Láhauru nakonec vedla k tragédii.
Ilse byla nucena opustit Pákistán bez dětí. Jak se německá matka vyrovná s mnohaletým odloučením? Přijmou její dcery islám a pákistánskou kulturu?
V porovnání s vynikající Bez dcerky neodejdu jde možná o slabší a celkově neucelenejsi dílo, každopádně snad bude varováním pro další německé a jiné naivky.
La Roja - tak nazývají obyvatele andaluske Zahary záhadnou ženu, která tráví již několikáté desetiletí v malém a útulném domku poblíž města. Ženu, jejich denní program je přesný jako hodinky. Ženu, jež ve volném čase sepisuje své paměti. Kdo je ta žena?
Mezitím na druhé straně světa stoupá po kariérním žebříčku britské MI6 jiná žena. Inteligentní a atraktivní Rebecca Manningova se stává šéfkou stanice ve Washingtonu, ale její profesní ambice jdou ještě dál - nejen ona sama se vidí jako příští šéfka MI6. Ale za fasádou neúnavné pracovnice oddané britské vládě a svému poslání se skrývá kdosi jiný.
Po násilné smrti ruského dvojitého agenta musí šéf Mossadu Gabriel Allon začít rozplétat pavučinu dávných lzi a intrik, které ho dovedou k desivemu odhalení.......
Vynikající Silva jako vždy, opět pět hvězdiček.
Země na sever od sestatricate rovnoběžky, Korejský poloostrov. Země, kde je váš osud dan, než se narodite - a jaký bude, to záleží na mnoha pro nás nevýznamných malickostech. Země, kde tajná schůzka dvou šestnáctiletých může mít nedozírné následky v podobě pracovního tábora, který máte jen mizivou šanci opustit živý. Země, kde nesmíte vyjít na ulici bez spendliku s podobou Velkého vůdce na klopě. Země, kde poslech zahraničního rozhlasu se tvrdě postihuje.......
Překvapivě není řeč o fiktivní zemi z Orwellova románu 1984,ale o Severní Koreji, zemi uzavřené před okolním světem. Kde buď prijmete výše popsanou absurdní propagandu, nebo risknete život svůj i svých nejbližších a pokusíte se o útěk.......
Pro druhou možnost se rozhodlo šest hrdinů této knihy, ať již zmiňovaná tovární dělnice plně oddaná idejím toho previta Kim Ir-sena a jeho nohshledu, idealisticka lékařka či nadaný student Kim Ir-senovy univerzity. Všichni se museli po dosažení cíle, tedy Jižní Koreje, vyrovnat s myšlenkou, že celá desetiletí žili ve lži, podstoupit jakýsi proces dekaelderizace.
Osudy šesti Severokorejců zpracovala americká novinářka do neobyčejné knížky, po jejímž přečtení si mnozí z nás uvědomí, že svoboda není samozřejmostí.
Deštivý Jeruzalém v zimě 1989. Uprostřed Západního Jeruzaléma, ve čtvrti Kyriat Jovel, žije v zanedbaném dvoupokojovem bytě neméně zanedbaný muž Efraim Nissan, přáteli zvaný Fima, vzděláním bakalář historie, povoláním recepční na soukromé gynekologické klinice. Čtyřiapadesátiletý syn úspěšného výrobce kosmetiky žije dne na den : Jeho dny jsou vyplneny praci na klinice, příležitostným psaním článku s politickými tématy a nekonečnými polemikami buď se sebou samým, nebo s přáteli, ať už prostřednictvím telefonu či během osobního setkání.
Fima je rozporuplná osobnost : Na jedné straně velice sečtělý a vzdělaný člověk, na straně druhé otravný muž, před jehož nekonečným zvanením bych se já osobně zamkla ve sklepě. Dokáže ho smutná událost na konci onoho petidenniho období nakopnout k výraznější změně v životě? To je otázka, kterou si budou muset klást čtenáři.
Je pravda, že v knize se toho zase až tak moc neděje, ale tento nedostatek bohatě nahrazuje dění ve Fimove nitru. Pan Oz navíc dokázal skutečně skvěle vykreslit atmosféru zimního Jeruzaléma konce osmdesátých let, i niterny boj jednoho stárnoucího muze o změnu v jeho monotonnim životě.
Vzhledem k faktu, kdy kniha poprvé vyšla, bych si troufla říci, že jde o celkem troufaly pocin. Přece jen v době vlády komunistů se pravý význam Vánoc potlačoval, mnohé hezké tradice byly zapomenuty a zejmena pro děti představoval tento křesťanský svátek především konzum v podobě hromady dárků, zranici, školní volno nebo pohádky v televizi. Pan Kozik čtenáře prostřednictvím své knihy a jejich hlavních hrdinů seznámil s nejen českými vánočními tradicemi, ale i se základními fakty oslavy Vánoc ve světě, navíc v krásném venkovském prostředí a s příjemnou rodinou.
Smutné je, že i více jak třicet let po pádu komunismu pro většinu zůstávají Vánoce opět jen svátkem konzumu, kdo dostane víc, kdo kam pojede na hory......
Amir vyrůstá jako člen privilegované společnosti v Afghánistánu, tehdejší monarchii, jez aspoň na povrchu ani vzdálene nepřipomíná tu hromadu trosek, již se stala během let sovětské okupace a pozdější vlády Talibanu. Po napadení země Sovětským svazem uniká s otcem do Spojených států amerických, kde si hlavně díky otcove nezlomnosti vybudují nový život. Amir vystuduje vysokou školu, má své pevné místo ve spolecnosti a nakonec nachází i svou životní lasku - učitelku Sorayu, dceru dalších afghánských přistěhovalců.
Ale Amira stále trápí svědomí ohledně jedne události z dětství. Po zjištění jistých skutečností se vydává zpátky do Afghánistánu, kde se pokusí o nápravu....
"Pro tebe třeba tisíckrát. "
Vynikající příběh privilegovaneho malého chlapce, jež dozrál v zasadoveho muže a v cestě za záchranou jiného dítěte dokázal svou pevnou vůli i jiné charakterové kvality.
Podobně jako jmenovkyne hlavní hrdinky románu Šťastnou cestu, Sašo, prožívá i naše Sasenka dětství a dospívání v carském Rusku. Její rodina je dobře finančně situována, mladá dívka navštěvuje Smolný ústav, tedy instituci, kde bylo lze získat na tehdejší dobu špičkové středoškolské vzdělání. Za vším vnějším pozlatkem však Alexandra vidí všudypřítomnou bídu, cenzuru, policejní útlak, i zažitý ruský antisemitismus. Postupně nachází klamnou cestu v komunismu - a to se jí stane osudným.
Vynikající roman z přelomového období ruských dějin, o to děsivější, že nejde jen o beletristickou fikci.
Kdo z šestice podezřelých zastřelil zpovykaneho synáčka indického ministra vnitra, který má sám na svědomí nejeden lidský život? Inu karma je zdarma, a indická policie se vzhledem k okolnostem pořádně zapotí.
Sice místy poněkud zmatečné, ale bavila jsem se dobře, takže pět hvězdiček.
Jarda155: Určitě ne. Případy Gabriela Allona na sebe přímo nenavazují, takže je lze číst, jak se vám dostanou do ruky. Asi právě proto pan Silva v každé knížce několika slovy připomene Allonovu minulost.