Nofar197 komentáře u knih

První Palmeruv román, rozhodně ne poslední, ale podle mého názoru nejlepší.
Nadaný mladý doktor Eric Najarjan je úspěšným lékařem v jedné z nejlepších univerzitních klinik ve Spojených státech. Jeho život je však vytrzen z koleji ve chvíli, kdy získává nabídku na spolupráci s tajným lékařským spolkem. Jeho odmítnutí však spousti lavinu podezřelých událostí a jemu samotnému začíná jít o život.......

"Caduceus. Symbol všeho, co je v
našem povolání vznešené...... "

5 16.01.2024

Přečetla jsem několik Cookovych románů, ale za nejvýraznější považuji právě Horečku. Roman jasně ukazuje, jak křehká může být rodinná harmonie a jak prchave obyčejné lidské štěstí, které považujeme za naprosto sanozrejme.
Naopak závěr knihy zdůrazňuje, kolik jsme ochotni obětovat pro záchranu blízkého člověka : Lásku, kariéru, ekonomickou nezávislost. Doktor Charles Martel i jeho žena Cathryn mají můj hluboký obdiv.

6 16.01.2024

Ten film někdo před devíti dny nahrál na YouTube, bohužel
ty slibované anglické titulky tam jaksi chybí. Ale nevadí, dá se i bez nich. Když jsem Ledový zámek četla, jen obtížně jsem si dokázala predstavit, jak velký asi musel vodopád být, aby voda po přeměně v led dokázala vytvořit tak úžasné a rozsáhlé dílo. Bohužel tato ledová krása byla tím posledním, co Unn v životě viděla.

6 16.01.2024

Další zapomenutá vzpomínka na dobu dospívání.
Čtrnáctiletá Iva Pomahačova není typickým devcetem své doby : Hraje na klavír, miluje vážnou hudbu, ráda čte, ale navíc se straní všech kolektivních aktivit, které jsou právě v té době takřka vyžadovány. Individualismus zkrátka v osmdesátých letech není v oblibě. Důvodem Iviny odtazitosti je fakt, že coby poloviční Indka se výrazně odlišuje i svým vzhledem. A to není mnoha jejím omezenejsim vrstevníkům právě po chuti. A nejen jim.
Po dlouhém přemlouvání Iva souhlasí s účastí na letním táboře, jehož součástí je i hra na tajného přítele......
Docela pěkná knížka o poněkud závažnějším problemu nejen dospívání jedné dívky, ale i tehdejší společnosti.

5 13.01.2024

To ale byla kravina.

Lokální novinář Benny Ekland má na dosah rozuzlení několik desetiletí staré záhady ohledně teroristického útoku na švédskou leteckou základnu. Krátce před schuzkou s renomovanou kolegyní novinářkou Annikou Bengtzonovou umírá během dopravní nehody.
Annice Bengtzonove její lety vybrouseny instinkt zkušené novinářky napovídá, že načasování Eklandovy smrti ve spojení s lety starou záhadou není náhodné a pouští se do pátrání na vlastní pěst.
Co spojuje smrt místního novináře, vystraseneho teenagera, farmáře a lokálního politika a postarší ucitelky mateřské školy a vedoucí keramického kroužku, na jejichž tělech je pokaždé nalezeny lístek s citátem Mao Ce-tunga?
Napínavé od první do poslední stránky.

6 07.01.2024

Jihomoravské dívce Emerenciane nebyl osud příliš nakloněn : Dětství a dospívání v těžké chudobě, nešťastné manželství a téměř nemožnost cokoli změnit. Ale přesto se tato silná žena nevzdala a v pozdějších letech svého života v sobě objevila nečekaný talent, který ji otevřel nové obzory a chuť opět žít.

Tak to už je hodně dávno. Přesto si ale dodnes vzpomínám na hluboké přátelství dvou jedenactiletych dívčin Hanky Lukaskove a Evy, které bydlí v jednom domě, sedí vedle sebe ve třídě a jedna na druhou nedají dopustit. Podobné přátelství ostatně existuje i mezi Hancinym slovenským tatínkem a Evinym otcem, či oběma maminkami.
Spolu s Hankou a Evou se seznámíme také s o rok mladší Nadou, která se musí vyrovnat s otcovým odchodem od rodiny, sebestřednou a rozmazlenou Astrid, či sourozenci obou děvčat a prožijeme s nimi třeba oslavu narozenin, záhadné zvuky v komíně Remarovych nebo vánoční přípravy. Takové vlídné dílko z obyčejného života dvou milých děvčat.

Setkání Františka, který po odebrání jedné ledviny ztrácí vůli žít, a sympatické sestry Aleny vede ke zvratu v pacientove stavu. Má opět pocit, že se může nadechnout a má pro co existovat během času, který mu ještě zbývá. Shodou okolností prožijí oba během několika měsíců skutečné štěstí a mnoho koncentrované lásky, jaké se většině lidem nedostane za celý život.

"Aleno, ty pláčes? Protože bude brzy
konec? "

3 25.12.2023

"Před lety jsem musela zvolit : Buď
rezignuji na své schopnosti, tep
svého srdce, na možné štěstí, a
oddam se neutisitelnemu zármutku
a soužení, anebo přežiji a vybuduji si
nový život tím, že pretavim veškeré
své negativní zkušenosti do jediné
pozitivní a houževnatě se vydám
směrem, jímž mě povede..... ",
začíná australská humanitární
pracovnice své vyprávění poté, co
byla v uprchlickém táboře Stenkovec
1 svědkem líčení neuvěřitelné krutosti, již se dopustili Srbové na synovi jedné z kosovských uprchlic. Když manželství Jacqueline s malajsijskym princem Bahrinem ztroskotalo, Jacqueline se vrací s dětmi do domovské Austrálie s cílem vybudovat pro sebe, Iddina i Shahirah nový domov bez náboženských omezení. Ale život dokáže být krutý a během návštěvy otce jsou obě děti uneseny do Malajsie. Poté, co za oběma dětmi zapadnou pevně uzavřená metaforicka vrata a její další manželství se rozpadá, zasvětí tato statečná žena svůj život pomoci druhým, ale zároveň nekonecnemu boji za opětovné setkání se svými dětmi.......

2 21.12.2023

K této knize jsem zpočátku přistupovala poněkud skepticky. Ne kvůli roku vydání, zásadní roli zde sehrál fakt, že šlo o dílo tehdejších sovětských autorů, takže když mi můj otec knihu nabídl, první otázkou bylo, zda lze autorům vůbec věřit.
Ale šlo o zbytečné obavy. Politických témat je v knize skutečné minimum. Mapuje každodenní život obyvatel této zajímavé země, mentalitu, kulturu, vzdělávací systém, tradiční bojová umění. Nechybí krásné fotografie.

"Když stojíš před protivníkem,nesmíš
myslet na nic. Tvůj rozum musí
usnout , musíš se vzdálit světu. Tvůj
obličej má vyjadřovat jen nenávist a
neodvratnost tvého vítězství. Pouze
tehdy budou tvé ruce a nohy
reagovat samy - rychle a lehce. "
Tak vysvětluje mistr karate svým
žákům princip "nekonani".

1 20.12.2023

Dávno zapomenutá vzpomínka. Tato kniha se mi dostala do ruky náhodou: Ačkoli jsem už byla v osmé třídě, když jsme během poledni přestávky byly u spolužačky doma a já ji požádala, zda mi může půjčit něco kte čtení, nabídla mi tento příběh malé polské dívky Terky. Vzpomínám do na knihovnu plnou dětských knih a závěsy zdobené dětskými motivy, které působily v pokoji dvou dospívajících dívek zvláštně a nepatřičně. Knihu jsem rozpačitě přijala a schovala ji na dno tašky. Ale během deštivé neděle jsem ji vytáhla, a příběh mě překvapivě zaujal.
Terka vyrůstá na polskem venkově. Když matka s dědečkem přijdou s návrhem přestěhovat se do Varšavy, kde bude moci Terka vyrůstat společně se svou stejně starou sestřenicí Lucií, je nadšená. Ale Terciny představy a skutečnost se od sebe liší jako noc a den. Cítí, že ji aspoň zpočátku děti ze sídliště jen obtížně přijímají, navíc milovaná sestřenice Lucinka se během posledního roku podivně změnila. Co bude dál?

Rodina Janousova se stěhuje do města a doufá, že zde povede hezký živit jako v radobylicke chaloupce. Mají Josifek je však téměř okamžitě po přestěhování konfrontován s faktem, že pro vesnického chlapce nebude snadné zapadnout v městském prostředí. Navíc po slibném začátku ztrácí Bobsuv otec práci. Zableskem radosti se zdá být narození malého Františka. Poté se však na rodinu snáší jedna katastrofa za druhou. Útěchu Bobes nachází ve škole a u svých přátel Honzíka, ale hlavně Marusky, která si přes neradostné zážitky s nevlastním otcem ochlastou zachovala laskavý pohled na svět.

Malý Josifek přezdívaný svými rodiči Bobes vyrůstá v příjemné malé chaloupce ve vesnici Radobylice. Otec je lesním dělníkem, společně s nimi žijí i babička a dědeček. Nezkažený pohled na svět pětiletého chlapce se však začíná postupně zakalovat konfrontaci se stejně starým děvčátkem Bozenkou, dcerou radobylickeho rychtáře, i seznamením se se syny tzv. Bezrucky, žijícími v neutesenych podmínkách s otcem alkoholikem v obecní chalupě.
Poté, co je Bobsuv otec fatálně zraněný během své práce v lese a po zjištění, že fyzicky náročnou práci lesního dělníka již nebude moci vykonávat, stěhuje se celá rodina do města v naději, že je čeká snad lepší osud.......
Povinná četba ve druhé třídě, ale v té době jsem měla již oba díly prelouskane. Jedna z mých oblíbených knih, která ani po čtyřiceti letech nechybí v mě knihovně.

"Ne, Bobes není ani zlý ani špinavý, a není horší než Boženka, protože je to dítě, a děti si mají být všechny navzájem rovny."

4 19.12.2023

Četla jsem ji o prázdninách mezi druhým a třetím ročníkem a obzvlášť mě zaujala titulní povídka.
Mladá česká žena se rozhodne ukončit svůj život pádem z terasy hotelu na pobřeží Černého moře. Jasná sebevražda, zda se. Ale je všechno skutečně takové, jaké se zda být? Byl pro Olgu důvodem ukončit svůj život složitý vztah s ruským manželem Valerijem, pocit selhání poté, co vzdala studium na vysoké škole, nebo za zdánlivou sebevraždou stojí někdo jiný? Odpověď na tyto otázky hledá Olzin otec, který se rok po smrti své dcery sám vydává na Picundu. Najde je?

5 13.12.2023

Měl to být začátek nového přátelství. Setkání svou jedenactiletych dívek Sis a Unn však proběhne poněkud rozpačitě.
Nazítří trápí Unn velmi špatne pocity z průběhu včerejšího večera, proto se místo do školy vydá na osamělou pouť k zamrzlemu vodopádu, který vytvořil fantastický ledový zámek. Příjemný výlet do ledoveho království se však změní v noční můru, když Unn v labyrintu ledových chodeb zabloudí. Nikdo neví, kam se malá norská dívka vydala a kde ji hledat....
Tuto knihu jsem četla v šestnácti letech a dodnes mě mrazi z představy pomalé smrti malé holčičky ve spleti ledových chodeb. A jak se s touto událostí vypořádá Sis?

6 09.12.2023

Michal Najman se bohužel nepoučil, ani nezměnil. Dobře mu tak. Prachy, prachy, prachy, jak zpívá v závěru slavné písně Richard Muller.

7 08.12.2023

Izraelský profesor mnichovské univerzity je nalezen zavražděný ve svém bytě. Zdi jeho příbytku nesou znaky neonacismu. Ale zároveň se zdá, byť Benyamin Stern nebyl bez nepřátel, že ony nechutné kresby mají kryt skutečný motiv. Avšak - jaký?
V italských Benátkách zatím nenápadný muž pokračuje ve své restaurátorské práci Belliniho oltářní fresky. Ale smrt jeho přítele, s nímž ho poji společná minulost na poli tajných služeb, ho rozhodně nenechá chladným. Gavriel Allon se pouští do složitého a nebezpečného pátrání po stopách tajné sekty, již se podařilo infiltrovat se do vysokých kruhu ve Vatikánu a jehož členové udělají vše, aby tyto sekta - a její válečné zločiny - zůstaly utajeny.....
Vynikající jako vždy.

"Buďte teď mým zpovednikem.
Metaforicky, samozřejmě. "

9 30.11.2023

" Chci mu dát - manželovi - ránu a vypadnout z tohohle prisernyho místa s rudým kobercem a zalostnou snahou stát se restaurací umístěním jednoho výtisku Nedělního Blesku na baru. Chci na něj zařvat, vyhodit ho z okna a vrátit se na to rozcestí, kde jsem opustila svůj život- ten, který jsem měla pod kontrolou. A i když nebyl vždycky úplně zvladnutelny, neutíkal mi pořád takhle mezi prsty. Nikdy jsem se neměla stát rodičem. Je to zoufalý. V časopisech rodičovství popisují jako výletní plavbu. Jenže když do toho spadnete, sedíte najednou v maličké barce, kterou zmítá bouře. A nějaký mizera vám do ní ani nedal vesla...... ", začíná britská publicistka svou knihu.
A má pravdu, zatraceně, má pravdu. Co funguje jeden den, to je nazítří úplně bezcenné.
Tuto knihu mi zhruba vpřed sedmnácti lety poslala matka, když jsem ji psala zoufalé maily nebo kvílení v transkontinentálních hovorech, jaká jsem příšerná matka. A zabralo to : Všechno nemusí být perfektni a rozhodně je naprosto přirozené, že máte chuť sáhnout po knize, než dookola memorovat dětské říkanky. Mému synovi je dnes osmnáct, za dva měsíce narukuje do Izraelských obranných sil, dokončil s dobrým prospěchem střední školu, plánuje univerzitu a umí jist nožem a vidličkou. Knihu by si měly přečíst všechny budoucí matky, které vysiluji podobně jako já.

" Miluju ho. Ale také bych si rada dala pauzu. Je to těžké, běhat kolem něj ve dne v nočním. Ale to je proto, že nejsem správná matka. Správné matky do dokáží. Správné matky neodkladaji své děti.
Ty jsi správná matka. Ty ho neodlozis. "

"Lawrenci. Nerikej prdel, říkej zadek.
Jasně, zadelko."

6 23.11.2023

Německý novinář Stefan Ulrich má možnost splnit si celoživotní sen a pracovat coby dopisovatel známého německého periodika v Římě. Ale jak později zjišťuje, nejde jen o přesun rodiny a osobního majetku do velkého bytu ve Věčném městě. Jakkoli z geografického hlediska nejde o žádnou velkou vzdálenost, ukazuje se, že bude třeba překonat překážky v podobě rozdílné mentality a postojů k rozličným problémům. Vtipné a čtivé. Nejvíce mě pobavilo trefné vylíčení rozvětvené italské byrokracie, které aspoň v případě povolením pobytu vyřešila autorova manželka velmi jednoduše : "Prostě se bez té rezidenzy obejdeme. "

7 15.11.2023