Nofar197 komentáře u knih
Setkání Františka, který po odebrání jedné ledviny ztrácí vůli žít, a sympatické sestry Aleny vede ke zvratu v pacientove stavu. Má opět pocit, že se může nadechnout a má pro co existovat během času, který mu ještě zbývá. Shodou okolností prožijí oba během několika měsíců skutečné štěstí a mnoho koncentrované lásky, jaké se většině lidem nedostane za celý život.
"Aleno, ty pláčes? Protože bude brzy
konec? "
"Před lety jsem musela zvolit : Buď
rezignuji na své schopnosti, tep
svého srdce, na možné štěstí, a
oddam se neutisitelnemu zármutku
a soužení, anebo přežiji a vybuduji si
nový život tím, že pretavim veškeré
své negativní zkušenosti do jediné
pozitivní a houževnatě se vydám
směrem, jímž mě povede..... ",
začíná australská humanitární
pracovnice své vyprávění poté, co
byla v uprchlickém táboře Stenkovec
1 svědkem líčení neuvěřitelné krutosti, již se dopustili Srbové na synovi jedné z kosovských uprchlic. Když manželství Jacqueline s malajsijskym princem Bahrinem ztroskotalo, Jacqueline se vrací s dětmi do domovské Austrálie s cílem vybudovat pro sebe, Iddina i Shahirah nový domov bez náboženských omezení. Ale život dokáže být krutý a během návštěvy otce jsou obě děti uneseny do Malajsie. Poté, co za oběma dětmi zapadnou pevně uzavřená metaforicka vrata a její další manželství se rozpadá, zasvětí tato statečná žena svůj život pomoci druhým, ale zároveň nekonecnemu boji za opětovné setkání se svými dětmi.......
K této knize jsem zpočátku přistupovala poněkud skepticky. Ne kvůli roku vydání, zásadní roli zde sehrál fakt, že šlo o dílo tehdejších sovětských autorů, takže když mi můj otec knihu nabídl, první otázkou bylo, zda lze autorům vůbec věřit.
Ale šlo o zbytečné obavy. Politických témat je v knize skutečné minimum. Mapuje každodenní život obyvatel této zajímavé země, mentalitu, kulturu, vzdělávací systém, tradiční bojová umění. Nechybí krásné fotografie.
"Když stojíš před protivníkem,nesmíš
myslet na nic. Tvůj rozum musí
usnout , musíš se vzdálit světu. Tvůj
obličej má vyjadřovat jen nenávist a
neodvratnost tvého vítězství. Pouze
tehdy budou tvé ruce a nohy
reagovat samy - rychle a lehce. "
Tak vysvětluje mistr karate svým
žákům princip "nekonani".
Dávno zapomenutá vzpomínka. Tato kniha se mi dostala do ruky náhodou: Ačkoli jsem už byla v osmé třídě, když jsme během poledni přestávky byly u spolužačky doma a já ji požádala, zda mi může půjčit něco kte čtení, nabídla mi tento příběh malé polské dívky Terky. Vzpomínám do na knihovnu plnou dětských knih a závěsy zdobené dětskými motivy, které působily v pokoji dvou dospívajících dívek zvláštně a nepatřičně. Knihu jsem rozpačitě přijala a schovala ji na dno tašky. Ale během deštivé neděle jsem ji vytáhla, a příběh mě překvapivě zaujal.
Terka vyrůstá na polskem venkově. Když matka s dědečkem přijdou s návrhem přestěhovat se do Varšavy, kde bude moci Terka vyrůstat společně se svou stejně starou sestřenicí Lucií, je nadšená. Ale Terciny představy a skutečnost se od sebe liší jako noc a den. Cítí, že ji aspoň zpočátku děti ze sídliště jen obtížně přijímají, navíc milovaná sestřenice Lucinka se během posledního roku podivně změnila. Co bude dál?
Rodina Janousova se stěhuje do města a doufá, že zde povede hezký živit jako v radobylicke chaloupce. Mají Josifek je však téměř okamžitě po přestěhování konfrontován s faktem, že pro vesnického chlapce nebude snadné zapadnout v městském prostředí. Navíc po slibném začátku ztrácí Bobsuv otec práci. Zableskem radosti se zdá být narození malého Františka. Poté se však na rodinu snáší jedna katastrofa za druhou. Útěchu Bobes nachází ve škole a u svých přátel Honzíka, ale hlavně Marusky, která si přes neradostné zážitky s nevlastním otcem ochlastou zachovala laskavý pohled na svět.
Malý Josifek přezdívaný svými rodiči Bobes vyrůstá v příjemné malé chaloupce ve vesnici Radobylice. Otec je lesním dělníkem, společně s nimi žijí i babička a dědeček. Nezkažený pohled na svět pětiletého chlapce se však začíná postupně zakalovat konfrontaci se stejně starým děvčátkem Bozenkou, dcerou radobylickeho rychtáře, i seznamením se se syny tzv. Bezrucky, žijícími v neutesenych podmínkách s otcem alkoholikem v obecní chalupě.
Poté, co je Bobsuv otec fatálně zraněný během své práce v lese a po zjištění, že fyzicky náročnou práci lesního dělníka již nebude moci vykonávat, stěhuje se celá rodina do města v naději, že je čeká snad lepší osud.......
Povinná četba ve druhé třídě, ale v té době jsem měla již oba díly prelouskane. Jedna z mých oblíbených knih, která ani po čtyřiceti letech nechybí v mě knihovně.
"Ne, Bobes není ani zlý ani špinavý, a není horší než Boženka, protože je to dítě, a děti si mají být všechny navzájem rovny."
Četla jsem ji o prázdninách mezi druhým a třetím ročníkem a obzvlášť mě zaujala titulní povídka.
Mladá česká žena se rozhodne ukončit svůj život pádem z terasy hotelu na pobřeží Černého moře. Jasná sebevražda, zda se. Ale je všechno skutečně takové, jaké se zda být? Byl pro Olgu důvodem ukončit svůj život složitý vztah s ruským manželem Valerijem, pocit selhání poté, co vzdala studium na vysoké škole, nebo za zdánlivou sebevraždou stojí někdo jiný? Odpověď na tyto otázky hledá Olzin otec, který se rok po smrti své dcery sám vydává na Picundu. Najde je?
Měl to být začátek nového přátelství. Setkání svou jedenactiletych dívek Sis a Unn však proběhne poněkud rozpačitě.
Nazítří trápí Unn velmi špatne pocity z průběhu včerejšího večera, proto se místo do školy vydá na osamělou pouť k zamrzlemu vodopádu, který vytvořil fantastický ledový zámek. Příjemný výlet do ledoveho království se však změní v noční můru, když Unn v labyrintu ledových chodeb zabloudí. Nikdo neví, kam se malá norská dívka vydala a kde ji hledat....
Tuto knihu jsem četla v šestnácti letech a dodnes mě mrazi z představy pomalé smrti malé holčičky ve spleti ledových chodeb. A jak se s touto událostí vypořádá Sis?
Michal Najman se bohužel nepoučil, ani nezměnil. Dobře mu tak. Prachy, prachy, prachy, jak zpívá v závěru slavné písně Richard Muller.
Izraelský profesor mnichovské univerzity je nalezen zavražděný ve svém bytě. Zdi jeho příbytku nesou znaky neonacismu. Ale zároveň se zdá, byť Benyamin Stern nebyl bez nepřátel, že ony nechutné kresby mají kryt skutečný motiv. Avšak - jaký?
V italských Benátkách zatím nenápadný muž pokračuje ve své restaurátorské práci Belliniho oltářní fresky. Ale smrt jeho přítele, s nímž ho poji společná minulost na poli tajných služeb, ho rozhodně nenechá chladným. Gavriel Allon se pouští do složitého a nebezpečného pátrání po stopách tajné sekty, již se podařilo infiltrovat se do vysokých kruhu ve Vatikánu a jehož členové udělají vše, aby tyto sekta - a její válečné zločiny - zůstaly utajeny.....
Vynikající jako vždy.
"Buďte teď mým zpovednikem.
Metaforicky, samozřejmě. "
" Chci mu dát - manželovi - ránu a vypadnout z tohohle prisernyho místa s rudým kobercem a zalostnou snahou stát se restaurací umístěním jednoho výtisku Nedělního Blesku na baru. Chci na něj zařvat, vyhodit ho z okna a vrátit se na to rozcestí, kde jsem opustila svůj život- ten, který jsem měla pod kontrolou. A i když nebyl vždycky úplně zvladnutelny, neutíkal mi pořád takhle mezi prsty. Nikdy jsem se neměla stát rodičem. Je to zoufalý. V časopisech rodičovství popisují jako výletní plavbu. Jenže když do toho spadnete, sedíte najednou v maličké barce, kterou zmítá bouře. A nějaký mizera vám do ní ani nedal vesla...... ", začíná britská publicistka svou knihu.
A má pravdu, zatraceně, má pravdu. Co funguje jeden den, to je nazítří úplně bezcenné.
Tuto knihu mi zhruba vpřed sedmnácti lety poslala matka, když jsem ji psala zoufalé maily nebo kvílení v transkontinentálních hovorech, jaká jsem příšerná matka. A zabralo to : Všechno nemusí být perfektni a rozhodně je naprosto přirozené, že máte chuť sáhnout po knize, než dookola memorovat dětské říkanky. Mému synovi je dnes osmnáct, za dva měsíce narukuje do Izraelských obranných sil, dokončil s dobrým prospěchem střední školu, plánuje univerzitu a umí jist nožem a vidličkou. Knihu by si měly přečíst všechny budoucí matky, které vysiluji podobně jako já.
" Miluju ho. Ale také bych si rada dala pauzu. Je to těžké, běhat kolem něj ve dne v nočním. Ale to je proto, že nejsem správná matka. Správné matky do dokáží. Správné matky neodkladaji své děti.
Ty jsi správná matka. Ty ho neodlozis. "
"Lawrenci. Nerikej prdel, říkej zadek.
Jasně, zadelko."
Německý novinář Stefan Ulrich má možnost splnit si celoživotní sen a pracovat coby dopisovatel známého německého periodika v Římě. Ale jak později zjišťuje, nejde jen o přesun rodiny a osobního majetku do velkého bytu ve Věčném městě. Jakkoli z geografického hlediska nejde o žádnou velkou vzdálenost, ukazuje se, že bude třeba překonat překážky v podobě rozdílné mentality a postojů k rozličným problémům. Vtipné a čtivé. Nejvíce mě pobavilo trefné vylíčení rozvětvené italské byrokracie, které aspoň v případě povolením pobytu vyřešila autorova manželka velmi jednoduše : "Prostě se bez té rezidenzy obejdeme. "
nai.ivka : Druhý díl rozhodně stojí za přečtení, je škoda, že v češtině dosud nevyšel. Ale pokud umíte anglicky- nebo jiný jazyk, do kterého byla knížka přeložena - neměl by být problém si ho obstarat.
Skvěla sonda do čínské společnosti čtyřicátých let. V Číně v té době ženy nemají zdaleka taková práva jako ženy v Evropě či Americe, pokud vůbec měly nějaká, o čemž by se dalo dlouze polemizovat.
Pearl Chin a May vyrůstají coby členky privilegované šanghajské společnosti. Bohužel tuto skutečnost rozmeta v prach bankrot jejich poněkud nezodpovědného otce. Obě divky jsou nuceny opustit známé prostředí a začít nový život po boku cizinců v cizí zemi, jejíž kultura a mentalita je tolik odlišná od kultury čínské. Během krátkého času však obě mladé ženy zjišťují, že život v zemi nesvazane zastaralými patriarchalnimi pravidly jim může nabídnout mnoho. Ale svou mentalitu a zažité tradice si neseme v sobě i přes oceán, a rozhodně nebude snadné zbořit metaforicke zdi.......
Mladý Kalkatan Rames právě úspěšně zakončil své advokátní zkoušky a má už jen jediný cíl : Zenitbu se svou velkou láskou, vzdělanou a praktickou Hemnalini. Ale cesty osudu jdou nevyzpytatelné: Rames se nakonec vydává po řece do vzdáleného místa, kde se místo milované Hemnalini na přání otce má jeho ženou stát neznámá Susila. Nešťastný Rames projde svatebním obřadem jako ve snu a odmítá na svou ženu i jen pohlédnout. Když se Rames vydává se svým doprovodem - a svou manželkou na jiné veslici zpět do Kalkaty, krutý rozmar počasí způsobí ztroskotání všech plavidel a Rames se poté ocitá jen ve společnosti neznámé mladé dívky. Je přesvědčen, že jde o jeho novomanzelku. Ukáže se však, že skutečnost je daleko dramatičtější......
Velice pěkný příběh z Indie v době koloniální vlády, kde se snoubí moderna s tradici i naděje se zoufalstvím.
Paní Božena Horynova žije po boku svého muže celkem poklidný život ve strážním domku v Doubravici. Vše se ale změní v den, kdy jakýsi pasažér z neznámého důvodu zatáhne ve vlaku za záchrannou brzdu - a po odjezdu vlaku zůstává na místě pětiletá Blanka, neznámého rodiště, neznámého původu. Malá Blanka má štěstí v neštěstí : Je svěřena na žádost manželů Horynovych do jejich opatrovnictvi a vyrůstá obklopena jejich velkou láskou a péčí. S lety ji však stále víc trápí fakt, že nezná své kořeny ani minulost.
Ve stejně staré Aleně a Honzovi z Prahy, kteří tráví v Doubravici veškeré prázdniny, získává dobré přátelé, kteří ji po pěti letech budou velmi nápomocni.....
Velmi hezký příběh o lidskosti a přátelství, jen naivita manželů Hartlovych mi přijde poněkud pritazena za vlasy. Ale nebudu předem prozrazovat děj.
Vzpomínka na dětství, objevila jsem ji u tety. Irca Urbanová je chytrá a sportovně založená dívka, která odjíždí strávit své prázdniny ve vesnici Vsesulov. Tyto prázdniny však budou jiné : Irca poznává chlapce Honzu a zjišťuje, že ne všechny děti mají štěstí mít rodiče a bezstarostné dětství. Může se desetileté dívce podařit pomoci jen o málo staršímu chlapci v boji proti nesnadnemu osudu?
SSTknihy : Myslím, že Jura byla především zklamaná z mylné představy, kterou měla o dočasné obyvatelce svého domova : Představovala si ji trochu asi jako sebe, praktickou, s dobrými školními výsledky, sportovně založenou a milující knihy. Hana však byla jejím pravým opakem : Krásná, ale povrchní, bez hlubšího zájmu o cokoli, možná s výjimkou tance, i když i to mi přijde diskutabilní. Její přátelství se Sabinou, stejně založenou dívkou, tedy nebylo Jurinym primárním problémem.
Tak tady jsem byla smíchy bez sebe. Paní Frybova nezklamala. Inženýr Mojmír Kučera, podnikatel přesvědčených o svých výjimečných schopnostech,ačkoli opak je pravdou, jeho oddaná manželka Mariana, skvělá kuchařka a hospodyně, na první pohled křehká dáma, ovšem ve skutečnost s jádrem z křemene, nezávislá zdravotní sestra Drahuska a její kulinářské umění, to nemělo chybu. Vrcholem bylo setkání ohledně rozvodu u bratrance Ludvíka a Drahuscino balení Mojmirovych krámu.
Jaja92 : Mám první vydání z roku 1994, ne tuto okleštěnou verzi, kde chybí dost zásadní části jako aféra bytového družstva Alfa, která byla v podstatě prvotním důvodem toho, že se Ela nakonec nechala přesvědčit, aby se politicky angažovala. Když jsem ji četla poprvé, bylo mi devatenáct, takže jsem ještě hlavní hrdinku nevnímala nijak negativně, naopak mi celkem imponovala. Po letech ji vidím trochu jinak : Stále je to úspěšná, nezávislá žena, která ví, co chce a nehrouti se kvůli maličkostech, na straně druhé mám pocit, že skutečně vnímá samu sebe jako zářivou hvězdu, pro kterou platí, co rikal v době rozchodu její manžel Oldřich : " Když je ti kamarádství nabízeno, v některých případech ho laskavě prijmes. Milostivě se kamaradis. "