Norri komentáře u knih
Peklo na Zemi: Rusko - ten název od roku 2012, kdy to vyšlo v originále, pěkně dozrál. Ale ruské poměry jsou evidentně konstantní.
Jsou to ruští vojáci, doktorko. Smrt mají v popisu práce - Josif Ničajko
K anotaci knihy není potřeba nic dodávat. Vše ostatní by byl spoiler. Zkrátka Kate Corriganová a Johann Kraus se vydávají na misi do Ruska, kde je více než příšery překvapí ruské způsoby. Akce je zde pěkná, mnohdy překvapivá, přesto mi tento díl připadá spíš jako odrazový můstek k dalším příběhům. Zajímavý je zde epilog s názvem Neoznačený hrob, který se odkazuje ke konci Hellboyovy série. Připomněl mi, že si celou tu sérii budu muset brzy zopakovat.
Tato kniha je první, kde v kresbě Guye Davise plně nahradil Tyler Crook. Jak už jsem zmiňoval u předchozí knihy, nové ztvárnění hlavních postav, především Kate, mi úplně nesedí. Postupně si ale zvykám a navíc scénář této kreslířské výměně pomáhá. Epilog nakreslil Duncan Fegredo.
Když jsem zjistil, že tuhle knihu kreslila brazilská dvojčata Gabriel Bá a Fábio Moon, tak jsem se začal hodně těšit. Tyhle dva mám rád, ať už kreslí cokoliv. Tuhle knihu by mohlo výtvarně vylepšit jediné, se vší úctou k Dave Stewartovi - kdyby si ji sami i vybavili vodovkami. Ale i Dave odvedl skvělou práci.
Příběh je taková směs všeho možného. Je to mafiánský příběh s upíry, má to špetku z Baltimora, a v neposlední řadě i kousek Vymítače. Hellboy a lívance příbaleny. Dohromady to funguje. Sice tomu chybí kyborgské opice a šílení vědci, ale je to napínavé a já jsem docela spokojený. Kvůli těm těm klukům brazilskejm se kloním k vyššímu hodnocení.
Dobrý díl, kterému ale chybělo pořádné napětí a překvapení. Taková mezihra v sérii, avšak bez příslibu něčeho velkého. Abe Sapien dál pátrá po své minulosti, což ho přivede k podivné partičce, která má, čistě náhodou, vražedný plán. Bavil jsem se, ale několik předchozích dílů se mi líbilo více. Kresba je pořád skvělá a design postav a fauny je v tomto díle skvělý.
Moc pěkný sborník, který ukazuje žánrovou a výtvarnou pestrost českého komiksu. Nestává se mi často, aby se mi líbil skoro celý sborník. Geniální je už jeho obálka. Jsou tu kuriozity, které vzdávají hold historii českého komiksu, jsou tu humory, reportáže a sociální dokumenty, ale také příběhy obyčejného života. Někde je povedenější výtvarná stránka, jinde scénář, a občas jsem byl v úžasu nad tím, jak forma, kterou bych normálně nemusel, funguje naprosto dokonale se scénářem a příběhem.
Poslední kniha patří epické bitvě o osud světa. Patří hrdinským činům i podlému chování. Patří všem, kteří jsou ochotní pomoci, i těm, jejichž talent, mnohdy proklínán, pomůže zachránit den. Tahle kniha má šílené tempo, které vás nutí otáčet stránku za stránkou a hladově hltat jejich obsah. Je to povedený konec skvělé série, který nepostrádá nic, co dobrý konec má mít.
Pokud bych měl zhodnotit celou sérii jako takovou, tak musím říct, že jsem vůbec nepřišel na chuť snové mytologii a principu tohoto světa. Moc jsem nechápal ty zákonitosti kolem snění a myslím si, že se ani Jeff Smith moc nesnažil ty zákonitosti nějak více propracovat. Ale vůbec to nevadí, protože měl promyšlené všechno ostatní. Hlavně se mu povedlo tu sérii dokonale vybalancovat. Ničeho tam není příliš moc a ničeho tam není málo. Je tam epické fantasy plné draků a bitev. Je tam chytrý a ztřeštěný humor i romantika. Je tam roztomilost i temnota. Postavy nejsou ploché a každý má své dobré i špatné vlastnosti. Je to dokonalý mix, který sedne dětem i dospělým.
Došlo k obrovskému kataklyzmatu a celé údolí je zničené. Je z něj obrovské spáleniště plné neviditelných smrtících pastí. Spousta lidí zemřela. Jediný, kdo může putující společenstvo skrze pasti provést, je ten, který nese prsten. Dobrá, dobrá, nechal jsem se trošku unést. Mladá děvčica Trnka, vyvolená probuzená, v sobě nese kousek moci místního Saurona. To jí dává určitou moc, ale zároveň ji to vyčerpává. A o tom je celá kniha. Může to znít trošku nudně, pokud za sebou nemáte šest předchozích knih. Pokud jste si ale všechny postavy oblíbili, tak je to napínavé, lehce temné, místy smutné, ale pořád to má i místo pro humor.
Další dobrý díl. Válka je v plném proudu a již brzy vyjde krvavý měsíc, při kterém má být Pán Kobylek osvobozen. Vyprávění je velmi komplexní a několik dějových linek se postupně sbíhá dohromady. Zároveň se spousta věcí vyjasní. Ničím ale tento díl neohromí. Navíc mám pocit, že je zde hodně poznat, že to cílí na děti. Děj je i přes svou komplexnost jednoduchý a rychlý. Hrdinové jsou příliš silní a snadno si se vším poradí. Snad je to tím, že je zde celkově málo postav a Jeff Smith nechtěl přešlapovat na místě a vařit nastavovanou kaši, tak děj prostě rychle popostrčit kupředu.
Tohle je příběh Kůstků Ferdy a Švandy a celé řady lesních zvířátek. Včetně filosofujícího horského lva. A krysáků, samozřejmě. Žádní lidé, ani draci, v této knize nemají prostor. Zpočátku to vypadá, že roztomilost a odlehčená atmosféra je zpátky. Ale ani tady není nouze o dramata a o úvahy, co je v životě důležité. Je důležité štěstí, uspokojení, anebo moc? Jeff Smith ani tady nezapomíná na humor a ve spojení se svou úžasnou kresbou vytváří řadu vtipných momentů.
Tady se vyprávění mění. Nebudu se opakovat s vychvalováním milé kresby. Ta kresba je pořád stejně pěkná, ale možná mi už lehce zevšedněla. Úžasní jsou už jenom krysáci a červený drak. Začal jsem si všímat některých nesrovnalostí, kterých jsem si předtím nevšímal, anebo tam předtím nebyly. Mám pocit, že se hodně mění kresba Trnky, kdy někdy vypadá už jako teenager a jindy zase jako ještě dítě. Kůstek zase pořád někde něco nechává a nikdo to neřeší. Ona se ta brašna nebo kniha zase objeví, až je bude potřeba. Jsou to drobnosti, ale při čtení mě prostě praštily do bulvy. To důležité je v této knize děj, který nabývá na dramatičnosti a napětí. Ať už jde o útoky krysáků, hádky, anebo o odhalování rodinných tajemství. Přitom je to ale pořád plné humoru. Takového, který děti pochopí, ale zároveň je chytrý a ocení ho i dospělí. Přes všechny výtky musím dát zase maximální hodnocení.
Pro druhý díl platí to samé, co pro první. Je to vtipné a skvěle nakreslené. Děj se trošku posune kupředu a tajemství na pozadí všeho začíná ukazovat své kontury. Je super, jak je to napsané a nakreslené - jak pro děti, tak i pro dospělé.
Je to vtipné a pěkně nakreslené. Za mě maximální spokojenost.
Na tuhle knihu jsem se hrozně těšil, už od doby, kdy byla v Americe oznámena. Jednak jde o severskou mytologii, a navíc jsem už delší dobu žádného Hellboye nečetl. U Mignoly jsem se nebál, že by tu mytologii nějak zprasil. On i Golden k těmto záležitostem umí přistupovat citlivě a jsem rád, že mě nezklamali ani tentokrát. Neměli potřebu adaptovat nějaký známý příběh, Hellboy se nemusel vydat do času bájí, ale prostě jenom navázali na odkaz legend v současnosti. To se povedlo. Kosti obrů mají zdánlivě všechno. Mají dobrý příběh, dobrou kresbu, nechybí jim humor, ale jedno přece jenom postrádají - atmosféru. Ono příjemné mrazení ze skrytých lovecraftovských hrůz, které mám s Hellboyem spojené. Navíc mám pocit, že scénář místy lehce drhne.
Události z minulé knihy mají nečekané celosvětové následky a Mike Carey začíná vyprávět pokračování příběhu na nečekaném místě a s nečekanými lidmi. V první půlce této knizy je Tom Taylor pouze vedlejší postava. Někdo o kom se mluví. Jsou zde ale úplně jiné postavy. Je to australská policista Didge a týpek, který se objevil na konci minulé knihy a který také spatřil velrybu - Daniel Armitage. Celý příběh tím dostal úplně novou energii. Předtím jsem měl pocit, že se ten příběh neustále motal v kruhu. Nebo spíše se spirále, abych mu nekřivdil. Ale tady jsme najednou někde jinde a celé to vidíme z úplně jiného úhlu. Dějí se tady věci, které jsme předtím neviděli. Ke konci se to k Tomovi samozřejmě vrátí, ale ta nová energie ze začátku tam zůstala. Jo, tohle je docela povedený díl. Překvapivý a zábavný.
Punisher je zpátky z dovolené v Rusku a mafián Clavella se ho rozhodl vyprovokovat. A rozpoutá se peklo... Nová zápletka, stejný průběh i konec. Krev je všude a čtenář je spokojen. Nepřináší to nic nového, je to stále to samé dokola, ale já jsem se bavil. A to je asi to hlavní. Jsem rád, že se vrátila O'Brienová. Já jsem věděl, že ta ženská má potenciál.
Tomáš Kučerovský je úžasný výtvarník a tato výtvarná monografie to jen potvrzuje. Co projekt či komiks, to úplně jiný styl malby či kresby a přitom jsou všechny úžasné, osobité a skvěle fungují. Kniha je rozdělena do několika částí zaměřených na komiks, hry a ilustrace. Každá část začíná krátkým rozhovorem.
Je škoda, že z komiksů jsou zde jen ukázky. Některé komiksy totiž vyšly například ve starých magazínech Aargh, které jsou už beznadějně rozebrané. Ale chápu, že zde mohou být jen ukázky a doufám, že se jednou nějakého vydání všech těch nedostupných komiksů ještě dočkám. Tato kniha mě na ně slušně nalákala.
Sekce her a ilustrací pak ukazují, čemu všemu se Tomáš Kučerovský věnoval anebo stále věnuje. Je to úžasná přehlídka různých stylů, leč je toho tolik, že to přebije dojmy z komiksů na začátku. Jakoby to však redaktoři tušili, knihu uzavírá sekce Komiks II.
Zpočátku jsem měl pocit, že ze mě už opadlo překvapení z něčeho nového a jiného, ale nakonec jsem se do toho zase dostal. Síla humoru této série je v brutální zkratce. Je to zábavná blbinka, kterou přečtěte za chviličku. Takže vás to pobaví, ale nestihne to začít nudit.
Je to škrábání na dně. Jogurt, včetně všech kousků ovoce, byl dojeden v minulé knize a tady se už jenom škrtá lžičkou po dně plastového kelímku. Je totiž pravda, že na některé postavy v minulé knize nedošlo. Třeba na kluka, co ho vychoval pavouk spřádající emoce. Nebo na japonskou vládkyni pekla Izanami. Lucifer končí a on za sebou nenechává žádné otevřené konce.
Je to loučení. Luciferův životní boj ztratil smysl. Už nemá proti čemu nebo za co bojovat. Jsoucnu už nevládnou pravidla, se kterými se nemohl smířit. Takže už zbývá jen zhasnout a odejít. Pro nového čtenáře tato kniha nemá smysl. Tohle jsou bonusy pro fanoušky. Poslední vtipná výprava padlého cherubína Gaudia a jeho ségry, nakreslená skvělým Deanem Ormstonem. Poslední dámská jízda všech ženských hrdinek série. Skvělé odvyprávění Luciferovy první vzpoury i připomenutí jeho skvělé argumentace Morfeovi, zatímco zamyká prázdné peklo. Zkrátka skvělý fanouškovský servis a já jako fanoušek jsem byl spokojený.
Touto knihou jsem ukončil první čtení celého Sandmanovského universa. Strávil jsem se Sandmanem a Luciferem poslední tři měsíce a nedá mi to, abych obě série nesrovnal. Pro mě osobně ční Lucifer vysoko nad Sandmanem. Sandman měl své vrcholy, kdy byl dokonalý. Ale Lucifer byl dokonalý po celou dobu. Všeříkající je asi to, že za jeden z největších Sandmanových vrcholů považuji Luciferovo opouštění pekla.
Zajímavý krátký příběh, ve kterém pěkně graduje napětí. Rozuzlení je zvláštní, ale to až tak nevadí. Spíše mi vadil zbytečně natahovaný konec.
Fajn krátký příběh. Má pěknou atmosféru, celkem pěknou kresbu a má i poselství - z nudy se nesebevraždí, vy telata pitomé :-). Vlastně ta kniha má dvě poselství. Komiks doplňuje komiksové školení o sexu, AIDSu a banánech v latexu, přednášené přímo Smrtí. Tenhle komiks by mohli rozdávat děckám už na základní škole.
Podivný sci-fi postapo svět plný bizarních monster a mutantů, ve kterém vládne Severní Americe totalitní křesťanská církev. Za pomoci vraždících strojů a jiných biomechanických hnusáren bojuje proti svobodomyslnému odboji. Je to osudový příběh o novém spasiteli, stojícímu proti falešné zvrácené církvi. Je to kruté, drsné a nezřídka to šokuje mírou brutality. Totální masakr! Výživné žrádlo pro všechny, co církev zrovna nemusí. Moc by mě zajímalo, jak se ta kniha představitelům církve líbí. Ano, můžou říkat, že to je fantazie, že to není o nich, ale svoji práci to, myslím, odvede.
Příběh je vyprávěn kontinuálně, ale má retrospektivní části, které postupně odhalují minulost hlavních postav a jejich nečekané vzájemné vztahy. Celou knihu provází vnitřní monolog, nebo myšlenky, hlavní hrdinky, které ale spíše vytváří osudovost a náladu, než že by byly důležité pro děj. Zápletka má příjemnou míru komplikovanosti, ale úplný závěr je příliš filozofický a nejasný.
Celé je to vyvedeno kresbou, která mi ponejvíce připomínala Nikkarina z dob jeho "stotřicítky". Společně s kostrbatými, ručně kreslenými okraji panelů, a se zvoleným odstínem barev to má hodně alternativní feeling.