Okřídlená li komentáře u knih

Opravdu stoprocentní knížka. Vysaje z vás každou kapku smíchu. A to i ve chvíli, kdy hrdinům do smíchu moc není.

4 30.11.-0001

Vetinari, to je hlava a ví jak zabít dvě mouchy jednou ranou. :) Tahle knížka prolíná světy podvodníků, pošty a signálních věží. Nevěříte? ;) Tak si to přečtěte... Mimochodem byl podle toho natočen dvoudílný film, ze kterého nevyjdete neposkvrněni. :)

4 30.11.-0001

EN
Každý, kdo se někdy zajímal o své finance, se nakonec setká s názorem, že Nejbohatší muž v Babylóně je jedna z těch knih, které by si měl přečíst. Na to, jak je ta knížka stará, bylo až překvapující, že je aktuální. Nemluvě o příběhu - ten má bez pochyby své kouzlo. A právě příběh je to, díky čemu objevíte a zapamatujete si základní pravidla nakládání s financemi. Jsem ráda, že jsem tuto knihu četla v angličtině. Někdy jsem měla problém se soustředit na slova, což mě na druhou stranu donutilo se v textu vrátit a dávat větší pozor. :D

3 13.09.2022

Celou dobu jsem měla pocit, že Chandlerův marlowovský styl nebude to pravé ořechové pro moje jinak nevybíravé oči. Začátek knihy, ve kterém je soukromý detektiv Phil Marlowe najat na nalezení bohaté manželky, trpí nevýrazností a přílišnými detaily a nemít tu knížku jako polopovinnou četbu, asi bych jí odložila, tak jako jsem to udělala s anglickým vydáním. Ze židle mě nedokázala zvednout ani detektivova přízračná všímavost a ani popis vyplouvající mrtvoly.
Když se ale doberete na konec, dojde vám, proč byl Chandler tolik opěvovaný kritiky, přestože je dodnes detektivka považována za něco méněcenného a "pokleslého". Krása tkví v jednoduché, ale propracované kompozici děje a hlavní postavě - není to uniformní postava supermana dobráka, jehož jediným smyslem je hnát zločince před spravedlnost. Ne, Marlowe je jiný. Mnohokrát kvůli svému povolání dostane pár facek, ale jemu to nevadí. Nepotřebuje si nic dokazovat a zachraňovat svět, stačí mu zasloužit si svůj honorář.
Takže, pokud milujete detektivky, Chandler by měla být vaše další spisovatel, na kterého se vrhnete hned po Doylovi. Nenechte se zmást počáteční neslaností nemastností. Svým životem vám ručím, že tohle si užijete. ;)

3 04.02.2013

Se Jménem růže jsem se jako mnohý student setkala při tvorbě svého čtenářského deníku k maturitě. Ani v nejmenším jsem nelitovala, protože Eco je jak mistr vypravěč, tak mistr faktu a donutilo mě to najít si podrobnosti, což mi pomohlo k většímu pochopení. Obecně nemusím knihy, které jsou křesťansky zaměřené, ale jedna z hlavních postav Vilém z Baskervillu si získal mou přízeň neb to byl magor, mnichovědec a průkopník novot, i přesto, že církev v těchto dobách podobné zavírala a upalovala. Těm, co ještě nečetli mohu vzkázat jediné: Eco dokázal propojit historii s nadprůměrnou detektivní zápletkou a uspokojit širokou škálu čtenářů. Snad zapálí jiskřičku zájmu i ve vás.

3 13.08.2012

Dexter děsí. Dexter dramatizuje. Dexter dojímá. Opět musím obdivovat náturu hlavní postavy, která popisuje okrájené tělo jako něco fantastického. Asi budu pěkně zvrhlá, ale Dexter mě chytil za srdce. Vtipálek se srdcem šelmy a s nožem v ruce.

3 10.08.2012

Sborník pohádek primárně určených pro kulíšky (=mininka narozená dříve) se hodí pro každou krásnou dětskou duši. Rodiče zde najdou rozličné pohádky, říkanky od mladých či již známých autorů, které spojuje jedna věc - jsou to blogeři blog.cz. Osobně obdivuji to nasazení Edith Holé, bez které by tato kniha nikdy nespatřila světlo světa. Tak snad se dočkáme pokračování. :)

3 31.07.2012

Dvanáct různě dlouhých příběhů, které podle všeho daly Márquezovi pořádně zabrat (psal je kolem deseti let). Pokud nevíte, co si od něj přečíst, tohle je brilantní volba, protože od každého tématu je tady něco. Magicky vás to vrátí do reality a vy, byť jen na okamžik, zatoužíte plavat ve světle nebo pocítíte strach při zafoukání větru.

3 28.09.2011

Nic proti Tylovi, ale Strakonický dudák se mi nelíbil.

3 22.03.2011

Nečetlo se to sice nejlépe, některými pasážemi jsem jenom proletěla, protože mi přišly zbytečné, ale líbilo se mi to. Dokázala jsem pochopit Emino chování a svým způsobem mi byla blízká. Mohl by to pro mě být vztyčení ukazováček- upomínka toho, jak by to se mnou mohlo dopadnout. Našla jsem totiž spoustu společných rysů mezi mnou a hlavní hrdinkou.
Mimochodem, věděli jste, že Flauberta zažalovalo několik rodin, protože si mysleli, že je sledoval a psal o nich?

3 18.11.2010

Velmi silný zážitek, který ve vás evokuje různé pocity... Ale hlavně strach z temnoty...

3 30.11.-0001

Poměrně pěkné počtení, ale zaniká v záplavě čtivějších a legračnějších dílů :)

3 30.11.-0001

To je tak, když se ztratí Otec prasátek a Smrť za něj zaskakuje. :D Hlášky tam byly pěkné, už nikdy nechci vidět Santu Klause :D Bez prasečích klů, samozřejmě :D

3 30.11.-0001

Nic světoborného, ale číst se to dá :) Je to trochu jako telenovela, takže pozor, a´t se do toho nezamotáte :)

3 30.11.-0001

Nikdy jsem si nemyslela, že jde skloubit do jedné knihy dva různé vypravěče s různými názory a krátké eseje. V tomto a v mnohém dalším mě Deník špatného roku od nositele Nobelovy ceny za literaturu Johna Maxwella Coetzeeho náramně překvapila.
Kniha má dva velké oddíly nazvané Tvrdé názory a Měkké názory, které jsou ještě dále ve stránkách dělené na tři různé "vesmíry" (z nedostatku termínů používám toto), kdy (v českém vydání) ve vrchní části stránky jsou vždy eseje, uprostřed příběh z pohledu J.C. a na konci se nachází poznámky jeho písařky Anyi.
V Tvrdých názorech vystupuje spisovatel s iniciálou J.C., jehož úkolem je napsat sbírku názorů pro německou veřejnost. Eseje uveřejněné v této části jsou nejčastěji politického rázu, kdy se postava stařičkého spisovatele vyjadřuje k terorizmu, zacházení s vězni v Guantanámu, vegetariánství, Austrálii nebo k pravděpodobnosti. V dějové části se sedmdesátiletý J.C. poznává s atraktivní Anyou, která o sobě tvrdí, že pracovala ve službách a nabídne jí u sebe práci přepisovatelky. Anya se zdráhá, ale nakonec práci přijme a několikrát do týdne si od něj vyzvedává diktafon s poznámkami, aby je následně přepsala a nahrála na disketu. Anya si je vědomá, že ji J.C. zaměstnal spíše proto, jak vypadá, než pro její kvality sekretářky, což jí později začne vyčítat její přítel Alan, kterému se celá věc s přepisováním nezdá už od začátku. Nenechme se ale zmást, že by byl J.C. nějaký úchyl, který se skrz zaměstnání snaží Anyu ponižovat nebo sexuálně obtěžovat. Je velmi těžké popsat, co cítí starý vzdělaný muž při pohledu na mladou a energickou ženu, aniž bychom do toho zatahovali nějaké nechutnosti, které u J.C. nejsou na místě. Pro Alana je velmi těžce pochopitelné počínání J.C. a snaží se Anye do hlavy vtlouct, že ji skrz práci ponižuje a kupuje si jí jako děvku. Anya zprvu podléhá Alanově vlivu, ale po jisté události (to vám neprozradím. :)) se na něj začne dívat (snad díky J.C.) úplně jinýma očima.
Vcelku zajímavě se vyvíjí i vztah mezi J.C. a Anyou. Ona ze začátku bere svou práci úplně normálně, jenom si pořád stěžuje, že se její zaměstnavatel zajímá pouze o "pravěce intelektuálská" témata a že by neuškodilo, kdyby napsal nějaký příběh. Velmi často diskutuje s Alanem a snaží se zjistit, co si on o tom myslí.
V Měkkých názorech, které nejsou zahrnuty do knihy psané J.C. pro Němce a on je ostatně píše jen kvůli Anye se objevují schůdnější témata, která se sice nesou v podobném duchu, ale hledají odlehčenější témata - esej o líbání, stárnutí, ptactvu (se strakou v hlavní roli :)), klasicích a literatuře. V ději je zaznamenána komunikace mezi Anyou a J.C. a ukazuje se, co všechno se muselo změnit - obě dvě hlavní postavy si uvědomují, jak je ta druhá ovlivnila - J.C. získal zajímavou přítelkyni, snad vnučku,i a omládl, Anya naopak zmoudřela a začala čelit svému životu.
Pokud to ještě nebylo jasné z mého zapáleného komentáře, tak to říkám teď: Deník špatného roku se mi líbil, líbil a líbil. Je to fakt první kniha (na kterou jsem narazila), která dokázala skvěle zobrazit několik druhů vnímání, do příběhu zasadit trochu intelektuality. Mladí si v tuto chvíli uvědomí, že mladí nezůstanou navždy. Že i je čeká stáří, možná v zapomnění ostatních, ponechaní jen vlastním myšlenkám a zkušenostem, které nebudou moct předat, protože v té době už budou zastaralé.
A ještě malý dodatek: všimněte si několik biografických rysů s reálným autorem Johnem M. Coetzeem - inciála J.C., stejný přístup k vegetariánství, učitelská praxe v oboru literatura, narodil se v JARu, vydal knihu Čekání na barbary... Schválně, kdo najde víc. :)

2 14.11.2012

Lady Sibyla je přesvědčená, že její manžel velitel Elánius potřebuje dovolenou a ten s ní chtě nechtě souhlasí. Do rodinného sídla na venkově dlouho nevkročila vznešená noha a Elániovi proces zvykání neusnadňuje vůbec nic. Lidi jsou divní, mají ještě divnější zvyky a on sám se musí chovat jako lord, což je něco, co ze srdce nesnáší. Mezi několika šálky čaje a štěbetavých dýchánků se začíná zjevovat temná minulost zdejšího kraje. A Elánius ví, kdy se chytit a nepustit.
Zjevně nejsem jediná, komu něco nesedělo. Ne, že bych se nebavila, jen jsem měla pocit, že místo pravého pomerančového džusu se mi dostalo chemického paskvilu. Občas hozené fórky vyznívaly do prázdna a o ani nemluvím o vleklosti příběhu. Jeefes je jako postava zajímavý, ale nehodil se mi sem, a trochu mě začal štvát jinak můj oblíbený Elánius. Do toho připočítejte venkovský vzduch, bandu podřízených balíků a skřety a máte knihu.
Dle mého hodnocení to může vypadat, že Šňupec je hrůza, ale opravdu to není tak hrozné. Pratchett umí držet linku a udržet vás v pozoru, čehož si nesmírně vážím. Jen mi přijde, že do toho nedal celé srdce a možná sám naznačuje, že by si dal dovolenou. A já se mu nedivím.

Ps. Vetinari poprvé vyvedený z míry. Boží. :D

2 11.09.2012

Autobiografie nás provází každým okamžikem života zpěváka Stinga, doslova od první kapky spermatu až po současnost. Divila jsem se, kudy se ubíral zpěvák s tak typickým hlasem a skoro jsem se divila, jak dlouho trvalo, než ho docenili.

2 13.08.2012

Myslím, že Ulomené ucho je moje první čtená i viděná tintinovka. Je fajn, když se svým malým bratrem můžete sdílet takovou maličkost. :)

2 13.08.2012

Komando mladých vojáků pod vedením slavného nesmrtelného seržanta Honzáruma dokáže zvrátit sebevražedné sklony vlastní země a... Nakopat příslušné monarchy do šoupátek. Z Pratchetta se nám stává feministka. Nebo radši feminista?

2 28.09.2011

Velmi mě pobavilo přirovnání některých uživatelů k Malému princovi a dovolím si s tím nesouhlasit. V Tracyho tygru se neskrývá žádná pohádka - nicméně to vůbec nevadí. Já osobně jsem tuto knihu zhltla na jeden nádech (jak jen se to dalo u uklidňujícího tónu knihy), ale pořádně nevím, co si z toho mám vzít. Snad jen, že každý má svého tygra a měl by se o něj náležitě starat. Satyrická část o bulváru mě pobavila a dokonale vystihla skutečnost. :)

2 15.07.2011