oskli komentáře u knih
První polovina pro mě byla famózní. Jsem sice o něco starší než Markéta, ale dětství na jihočeském sídlišti jsme trávily v podstatě stejně. Jen já ten nástup internetu a mobilů zažila až na konci gymplu, nebo spíš až na začátku VŠ. Věčně jsem musela nahlas předčítat synovi, protože já spoustu toho důležitého zapomněla. A bylo úžasné si to díky knížce připomenout. Musím říct, že dospělácká část mě moc nebavila. Ač úplně nevím, jestli je to chyba knížky, nebo spíš moje. Že se mi prostě nechtělo číst nic vážného a možná až ponurého. Chtěla jsem jet dál na vlně radosti :-)
Trojka je určitě lepší než dvojka. A velmi mě bavily některé dialogy mezi kriminalisty, až jsem si někdy říkala, že se skoro blíží genialitě dialogů v detektivkách Dominika Dána. Výborné, ač už trochu jak podle nějaké šablony, ale stejně jdu hned na čtyřku. Nevím, co budu poslouchat a číst, až celou sérii dokončím, ale tak trochu si říkám, že se tahle série možná (na rozdíl od Dominika Dána) přejí... Ale zatím mě to pořád baví :-)
(SPOILER) Druhý díl je možná ještě lepší než ten první. Když nebudu šťouravá a nebudu moc přemýšlet jestli tomu, kdo celou hru řídil, věřím. Jestli může mít někdo až takovou potřebu, aby vymyslel něco takového. A musím říct, že mi lezla na nervy ta vztahová linka mezi kriminalisty, ale i tak jsem si to užila. Audiokniha je opravdu parádní.
Nedokázala jsem knihu dočíst, a to jsem se na ni tak těšila! Žiji v této oblasti, bývalý Najdorf miluju, beru tam na výlety všechny naše návštěvy, vyprávím o historii vesnice i Tuště (Schwarzbach), ale tohle dílo nešlo číst. Nebo přesněji - mně nešlo číst. Za sebe bohužel říkám, že velmi nepovedená forma a neuvěřitelné dialogy, které mě vyloženě iritovaly a nakonec způsobily, že jsem knihu zavřela definitivně a vrátila. Radši budu dál pátrat po informacích mezi známými a na internetu. Pokud by kniha byla pojatá spíše reportážně, určitě by jí to prospělo. Možná by někdo, kdo o Najdorfu nic neví, nezná historické souvislosti, nezná nic o historii Sudet, neměl takový problém jako já, ale pro někoho, kdo je trochu v obraze je to nejspíš stejně těžko stravitelné dílo jako pro mě. Při čtení jsem měla pocit, že autor potřebuje historické události čtenáři nutně sdělit, tak je nacpal do dialogů, kterým ale nevěřím. Kdyby byly popsané věcně a fakticky, bylo by to určitě lepší. Nebo jsem moc velký šťoura? Vyloučit to nemůžu, ale pro mě je kniha obrovské zklamání a vůbec nerozumím tomu, jak může být přirovnána k Šikmému kostelu (viz komentář předchozího čtenáře). Jak moc jsem se na knihu těšila, tak moc velké zklamání se konalo. Víc jak jednu hvězdu dát nemůžu.
Hledala jsem nějakou detektivku jako audioknihu. Něco, co mě bude bavit a budu se na poslech těšit. Dostala jsem víc, než jsem čekala. Naprosté nadšení. Akorát tedy začátek, kdy jsem knihu vzala na běhání skoro potmě a lesem, to tedy byl zážitek. Po mých posledních jemných detektivkách (tři Klevisové) jsem u téhle měla dost problém. Násilí jsem rozdýchávala těžko a jen jsem doufala, že se v tom tmavém lese najednou nezjeví třeba rybář vracející se od pískovny. Měla bych z něj smrt.
Ale zpět k hodnocení knihy - vyšetřovatelé sympatičtí, napsáno čtivě, dost uvěřitelně, nepřekombinované, člověk má problém knihu vypnout a dělat i něco, u čeho je potřeba se soustředit. Dávám plný počet a už stahuju druhý díl :-)
(SPOILER) Asi jsem čekala víc. Neseděl mi styl psaní a vůbec jsem nepochopila, zda se měl děj knihy odehrávat lehce v minulosti (podle her a chování dětí by mi to tak připadalo, ale pak tam byly zmíněny i sezení u mobilů, což jaksi nebylo v souladu), nebo to měla být přítomnost, která za mě neodpovídá stylu života dnešních dětí. První polovina knihy mě v podstatě nebavila, kniha si mě nedokázala získat, nešla do hloubky a tak jakoby kostrbatě poskakovala. Nebylo to takové to plynulé čtení, co chytne a nepustí.
Hlavní hrdinka Františka zjevně žije v dost dysfunkční rodině, ale úplně se mi nezdálo pravděpodobné, že by poměrně problémový bratr (ADHD, porucha autistického spektra?... těžko říct) byl takovým způsobem upřednostňovaný před neprůbojnou tichou holkou, se kterou nejsou problémy.
Nejvíc uvěřitelný byl Mirek. Nechutný manipulátor s celoživotním mindrákem a nízkým sebevědomím. S tak nízkým sebevědomím, že si musí neustále před dětmi dokazovat, jak všichni kolem jsem pitomci, co nic nedokázali. Nevynechá jedinou možnost kohokoli ponížit a předává tyto vzorce dál. Chtělo se mi zvracet, kdykoli byla některá tato scéna na pořadu dne. Deviant s antisociální poruchou osobnosti, doufám, že ve skutečnosti si opravdu nějaký rok odseděl.
Kniha není špatná, ale já osobně jsem ráda, že jsem odolala a nekoupila si ji. Jedno přečtení z knihovny mi bohatě stačí.
Výborně vedené rozhovory, ze kterých mrazí. Knihu jsem poslouchala jako výborně zpracovanou audioknihu, ale nutně ji potřebuji papírovou. Tohle by měl mít doma každý. Navíc já věčně potřebovala z knihy synovi i muži citovat a nemohla jsem si vzít na pomoc knížku, abych citovala přesně. Další z knih, které si dám pod stromeček. A nejspíš nejen sobě.
Příjemná detektivka, která na české poměry vyniká, ale celkově za mě spíš kategorie "neurazí, nenadchne". Čte se dobře, to v každém případě, ale jinak mi postavy moc neseděly a pořád jsem čekala něco jiného. Chování většiny postav mi přišlo málo uvěřitelné, na konci jsem postrádala vysvětlení některých záhad, které se v knize řešily. Moc se mi nezdálo ani to, že by se holka z děcáku, která nejezdí od mala, najednou díky učňáku stala takovým talentem, že by mohla jezdit v tréninku dostihové koně... a podobných nelogičností bylo v knize bohužel víc. Takže za mě tak 3,5*
Tohle mě tedy naprosto nadchlo! Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což bylo fantastické, ale už teď vím, že ji sama sobě nadělím pod stromeček. Kniha mě okouzlila. Amerika ze začátku 20. století, rasová diskriminace, předsudky, dětská potřeba spravedlnosti, vnímání bezpráví, vřelé mezilidské vztahy, dětské hry a fantazie... tak úžasná a silná směs v jedné knize! Vyprávění z pohledu malé dívky má opravdovou sílu, až jsem přemýšlela, že bych knihu zkusila vzít pro večerní čtení, které pořád se synem (10 let) udržujeme. Jsem přesvědčená, že by ho kniha velmi oslovila i teď, že to není nutně kniha pro dospělé.
Přiznám se, že jsem čekala víc. Drak spí mě nadchl a byl první knihou od Klevisové, která mi zůstala v hlavě i nějakou dobu po dočtení. Prokletý kraj se sice dobře četl, ale byla to pro mě taková zvláštní nemastná neslaná pohádka. Ničím nepřekvapila. Příběh se táhl jako žvýkačka, která má sice pořád ještě nějakou chuť, ale ta chuť slábne a slábne. Přiznám se, že tentokrát mi ani hlavní postavy k srdci nijak nepřirostly, nebyly pro mě uvěřitelné a jejich osudy mi byly spíš lhostejné než co jiného.
Tak trochu napínavá pohádka pro dospěláky, ale výborně napsaná. Začala jsem Firmou a tohle byla druhá kniha (audio), po které jsem od Grishama sáhla. Díky poslechu jsem zaběhla své dosud nejdelší běžecké trasy, protože mě naprosto pohltil děj a varianta, že bych doběhla (doposlouchala) a šla domů chystat večeři, jaksi nebyla možná. Velká paráda, ale přiznám se, že kdybych knihu četla, asi bych měla víc výhrad, protože běžně tyhle americké příběhy, kde je všechno dost černobílé, nereálné a superhrdinské, nevyhledávám. Díky audioknize ale dávám pět hvězd :-)
Moji rodiče Grishama milují a doporučovali mi ho už na gymplu. Já ho objevila až teď po čtyřicítce, ale musím jim dát za pravdu. Poslouchala jsem jako audioknihu a okamžitě jí propadla. Pokud se oprostím od toho, že je to trochu moc americké, nereálné, supermanské, a budu se věnovat jen dojmu z knihy, která je extrémně napínavá, skvěle napsaná a čtenáře úplně pohltí, musím dát pět hvězd :-)
Pro mě zatím nejlepší Klevisová (nejnovější jsem ještě nečetla). Dostala mě už jen tím, že žiju ve stejné oblasti a miluju to tady, ale tentokrát mě opravdu bavil příběh, postavy, osobní život kriminalistů i popisy prostředí. Ani příliš překombinované to nebylo, ačkoli kdybych chtěla být kritická, něco bych si určitě našla. Ale já nechci. Navíc je to první Klevisová, kdy mi bylo po dočtení líto, že už s postavami nejsem a několik večerů jsem měla nutkání knihu otevřít znovu a do vesnice se vrátit. To se mi u jejích knih ještě nestalo, obvykle za pár dní nevím, o čem kniha pořádně byla. Tady to bylo jiné.
Dvojhubky už byly o něco vlažnější než Jednohubky, které mě totálně nadchly. Ale přesto hodnotím jako milé pohlazení, které ze stránek předává velkou lásku k životu i lidem. Je to taková ta knížka na chvíle, kdy není chuť na těžké čtení, ale chcete se jen nechat pohladit u hrnku kafe. To Marta prostě umí.
Nostalgicky jsem po dvaceti letech knihu otevřela s trochou nejistoty, jestli mě to pořád bude bavit. Trifidy jsem četla párkrát na gymplu a pak jsem si je párkrát vzala do vlaku cestou na vejšku. Tenkrát mě bavili. A nezměnilo se to. Pořád je to pro mě kniha, která má co říct. Pro nás doma jsou Trifidi vzrostlé kukuřice, které se ve větru o sebe otírají a chřestí. Taky je v tom vidíte? My jak máme za barákem kukuřičné pole, jsou to prostě od konce léta Trifidi :-) Wyndham napsal nesmrtelné dílo, které opravdu nestárne. Souhlasím s názorem, že tahle kniha by měla mít místo v povinné četbě.
(SPOILER) Loni bylo téhle knihy všude plno. Reakce na knihu byly pozitivní, ale dávaly tušit, že to nebude lehké čtení. Já si tedy novou Petru Dvořákovou šetřila na později. Tak dlouho jsem si ji šetřila, až jsem ji teď přečetla skoro na jeden zátah. Kniha nešla odložit, ač se jednalo o děsivé čtení. Dvanáctiletá Bára vyrůstá v rodině, kde nezažívá pocity pochopení, bezpečí, bezpodmínečné lásky, naopak běžný je křik, výčitky, fyzické násilí. Snaží se zavděčit, být nenápadná, ale na druhou stranu chvílemi projevuje vzdor, když vnímá přistup rodičů jako nespravedlivý. Chvíli to vypadá, že díky svému výtvarnému talentu najde místo, kde jí bude dobře a kde ji budou vnímat jako skutečného člověka, dvanáctileté dítě, které něco umí, ale má právo dělat i chyby. Ale podvědomě člověk při čtení tuší, že happy end se konat nebude...
O fous slabší Dánovka, ale v audioverzi pořád parádní. Martin Mňahončák opět výborný. Akorát tedy vraha pana profesora jsem tipovala od začátku a za týden už si na knihu ani nevzpomenu a za měsíc si nevybavím, o čem byla.
No co už, pro milovníky Dánovek je to pořád bezva detektivka (nejen) na léto.
Naprosto fantastická kniha o jedné neobyčejné ženě s nekonečnou vnitřní sílou. Celou dobu čtení jsem žasla nad tím, jak byla Hana Kulasová silná a statečná, že to s Jiřím nevzdala, že pořád pokračovala v učení, hledala nové cesty, a to navzdory režimu a přístupu tehdejšího školského systému. Do pozadí se dostává mladší syn Váša, na kterém je ale vidět, jak klasický školní systém postavený na škatulkování, přesných osnovách a direktivním přístupu nefunguje ani u dětí, které mají nějaké znevýhodnění, tak ani u dětí, které jsou v některém ohledu talentované. Pro mě pak bylo velkým překvapením, když se závěr knihy dostal k posudku, který Váša dostal na konci základní školy. Takovou objektivitu bych od tehdejších učitelů vůbec nečekala. Velmi mile mě to překvapilo. Jinak knihu rozhodně doporučuji ke čtení. Je opravdu úžasná.
Druhý díl by pro mě asi ještě chytlavější, protože holky vyrostly a jejich cesty se naprosto odlišily. Už jsem si zamluvila v knihovně další díl, ale je mi jasné, že žádná červená knihovna se ani v dalších dílech konat nebude...
Moje kamarádka tuhle ságu miluje, tak jsem ji taky zkusila. Začátek byl těžký a já bojovala s pocitem, že to asi nedám. Že mě to vlastně vůbec nezajímá, že mi kniha nic nepředává a že fakt ne. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou se to změnilo a já byla zvědavá, jak se životy holek budou vyvíjet dál. Vztahy, běžný život chudé Neapole, reálie, vývoj postav... sága si mě nakonec získala. A jsem za to ráda.