oskli komentáře u knih
Knihu jsem se synem četla asi před dvěma lety a zapomněla ji hodnotit. Mezitím jsme četli několik Foglarovek a vždycky si při tom vzpomněli na Severku. Včera jsem Severku a další autorovy knihy objednala synovi k narozeninám, tak rovnou dopisuji hodnocení. Kniha je totiž krásná! Bavily nás popisy her, zápisy z kroniky i zápisy z deníku. Myslím, že tohle musí pořád bavit všechny kluky.
Já pozitivně vnímám i to, že kniha je vložená do kontextu politického dění. Je fajn, když můžete s dětmi o minulosti mluvit. Paradoxně je to dnes zase hodně aktuální.
Mockrát jsem psala, že miluju Dánovky. Poslouchám je ve slovenské audioverzi a z každé nové se ukrutně raduju. Tentokrát jsem se taky radovala. Navíc děj mě přenesl do doby devádesátek, kdy byl Burger ještě v plné síle. Typické hlášky byly taky super, ale jinak je to takový trochu vyčpělý Dán. Nebo spíš neslaný nemastný? Nevím, ale nějak to nebylo ono. Díky audioverzi mi to až tak nevadilo, ale po týdnu od doposlouchání už vlastně nevím, o čem kniha pořádně byla. Mezi top díly se prostě nezařadí, nedá se svítit.
Silné příběhy, někdy bych je snesla i delší. Ale poprvé se mi stalo, že jsem měla problém s audioknihou. Tentokrát jsem totiž při poslechu vyloženě trpěla. Bára Štěpánová příběhy čte jako nějakou senzaci z Blesku, a vlastně všechny příběhy jsou interpretovány s takovou dávkou patosu a divadelní dikce, že se mi kroutily i palce u nohou. proč nestačil civilní projev, aby působily samotné příběhy? Přiznám se, že jsem vydržela do poloviny a pak jsem si radši knihu půjčila v knihovně a dočetla ji v papíru.
A taky mi někdy vadilo, jak má autor potřebu podat všechno jako "nešťastník" XY a zlý vyšetřovatel, péesák apod. Mohl víc věřit čtenáři, že není debil a umí se orientovat, udělat si názor, kriticky myslet. Nešťastník byl vlastně v každé kapitole, takže už mi pak to oslovení začalo jít na nervy. Možná mohl být styl víc reportážní, fakta bez podsouvání čehokoli.
(SPOILER) Skoro přemýšlím, jestli nejsem nějaká divná, když půjdu úplně proti hodnocení ostatních, ale já měla z knihy totální ujímání. Už jen obálka je příšerná a ke knize se vůbec nehodí. Věřila jsem (podle anotace a hodnocení), že mě obsah knihy nadchne. Ale nestalo se.
Začátek mi přišel fakt zajímavý, ale pak mě kniha začala neskutečně štvát. Důvodů bylo několik:
- celé se to táhlo, příšerně
- nepochopila jsem, proč jedenáctileté dítě vypráví nejen děj z díry, ale i popisy "vyšetřování", u kterých nebylo, proč to nebylo rozdělené
- iritovalo mě, že jedenáctileté dítě v knize mluví a myslí jako úplně naivní dítě šestileté (jak může dítě, které chce točit videa na Youtube říkat, že rodiče nemají dost penízků, nebo na jednu stranu používat slovo "advokát", ale pak taky "pan bezdomovec" a "pan doktor, co řeže do mrtvol")
- tohle všechno mě tak strašně štvalo, že jsem od třetiny knihy začala přeskakovat, abych se zrychleně dostala na konec a měla knihu za sebou
Takže u mě veliké zklamání a doufám, že Prameny Vltavy budou jiná pecka.
Uf, tenhle díl byl psychicky náročný. Téma šikany mi přišlo děsivý a chvílemi jsem měla úplně problém audioknihu dávat. Deníkové zápisky byly fakt hodně sugestivně čtené, vůbec mi nedělaly dobře.
Provedení a závěrečné odhalení mi sice přišlo trochu podivné, nejsem si jistá, jestli mu úplně věřím, ale asi to radši neřeším a nutně potřebuji další díl!
Freyja a Huldar opět výborní. Huldara asi miluju.
Hodně se v pocitech shoduji s komentářem pode mnou. Zápisky z Alp a cest před Antarktidou byly takové útržkovité. Záznam myšlenkových pochodů a pidi střípků z cest. Takže jen se člověk dostal s Lucií někam, už to skončilo a byl zase jinde. Bez hlubšího prožitku a pocitu, že jsem tam taky. Moc mě to nebavilo, protože já mám při čtení ráda právě ten pocit, že jsem někde jinde. Že mě kniha vtáhne a já žiju druhý život v místě, kde dobrodružství prožívá i sám autor. To mi kniha bohužel nenabídla. Až do Antarktidy to bylo o tom, že Lucie je blázen, který potřebuje k životu hory a musí tam trávit maximum možného času, aby byla schopná přežít v běžném světě. Případně trávit čas dalším z extrémnějších sportů a aktivit :-D
Antarktida byla jiná. Ucelenější a intenzivnější. Moc se mi líbila, a až tam Lucie pojede podruhé, chci si o tom zase přečíst.
Takže podtrženo - sečteno, jsem ráda, že knihu mám, ale čekala jsem trochu víc :-)
Tahle série mě opravdu baví! Opět šílený příběh s ujetým pachatelem, opět se týká dětí, opět se kolem sebe motají Huldar s Feyjou a opět se nedozvíme nic o Islandu. To poslední mě dost mrzí, protože mám úplně stejný pocit jako @boxas.
A taky musím říct, že tohle je snad jediná krimi série za poslední dobu, kde mi ta vztahová linka neleze na nervy a nepůsobí na mě rušivě. Jsou sví, se svými chybami a já jsem v těch příbězích s nimi ráda. Jdu na třetí díl :-)
Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem bohužel byla zklamaná. Podbrdské ženy mě naprosto uchvátily a já čekala podobnou pecku. Navíc jsem si dopředu hodně četla o Blance i Battagliových, tak jsem čekala spíš silný historický román o životě paní baronky, než z hlavní části románovou fikci. To bylo asi tím hlavním, co mě zklamalo. Neseděly mi ani dvě dějové (časové) roviny. Vyloženě mě rušily a vlastně nic objevného nepřinesly. Pořád jsem čekala, že v té současné lince dojde k tomu, že baronka bude vyprávět a že se celý příběh nějak sjednotí. Nestalo se.
Nejvíc mi vadí to, že není absolutně zřejmé, co v románové části odráží skutečnost (střípky z Blančiných vyprávění) a co všechno si autorka vymyslela, aby měla román o baronce, která jezdila na kole. Já si po dočtení knihy ještě hledala další informace a fotografie a mám dojem, že to mě uspokojilo nakonec víc než kniha samotná.
Pozitivně tedy hodnotím jen krásnou češtinu. Pokud hledáte román o baronce a nechcete nad ním přemýšlet, doporučuji. Pokud chcete něco víc, knihu nečtěte a koukněte na studentský film Petra Václava Paní Le Murie. Dá vám mnohem víc a nepřinese zklamání z nenaplněných očekávání.
Za sebe bohužel hodnotím trochu rozpačitě. Chvílemi mě kniha vtáhla, místy mi připadala lepivá a táhlá jako žvýkačka. Nějak jsem tomu rámcovému příběhu (současnost) úplně nevěřila a asi mě i rušil. Potenciál knihy vnímám jako nevyužitý, spíše klouže po povrchu, což je opravdu škoda.
Kniha je sice přirovnávána k Šikmému kostelu, ale s tím se naprosto neztotožňuji, Karin Lednická jde ve svých knihách mnohem víc do hloubky a příběhy jednotlivých rodin i popis reálií je úplně jinde. Takže jsem opravdu zvědavá na její pojetí životické tragédie a věřím, že má očekávání budou naplněna (nová kniha má vyjít v březnu).
Ha, tak tohle bylo překvápko! Podle hodnocení jsem doufala, že se mi kniha trefí do vkusu, a přesně to se stalo. Posloucháno jako audiokniha, od které se mi občas vůbec nechtělo. Načtená je perfektně. Huldar i Freyja jsou sympatičtí, vrah vyšinutý šílenec, zápletka pro mě překvapivá. Zklamání se rozhodně nekonalo, právě naopak. Rozhodně jdu na další díl.
(SPOILER) Jako audiokniha skvělé, ale musím souhlasit s komentářem @trudoš. Kniha vlastně nic zajímavého nenabídla a rozhodně bych ji nenazývala detektivkou. Hezky se poslouchala, parádně navodila atmosféru dalekého severu, ale to je vlastně všechno. Francouzský geolog je zjevně hajzl, ale proč ještě k tomu pořád musela být zmiňovaná jeho záliba v nymfičkách a jeho přesvědčení, že až najde poklad, dostane každou? Aby nikdo nepochyboval o tom, že na něm není opravdu nic dobrého a je hajzl skrz na skrz?To mě vyloženě iritovalo. Další díl bych určitě nezkoušela v papírové podobě, ale když potkám audioknihu, asi ji prubnu :-)
Pro mě úžasné čtení doplněné krásnými fotkami, které bych si dokázala představit na mnohem větším formátu. V případě spousty míst mě kniha přiměla jít googlit a hledat více informací a třeba i fotek. Přesně tak to mám ráda. Já na podobné projekty nemám odvahu, ale moc ráda čtu příběhy lidí, kteří dobrodružné cesty podniknou a umí o nich dobře psát. A to Jolana opravdu umí. Krása!
Začátek knihy byl tak blbě psaný, že jsem přemýšlela, jestli dokážu číst dál. Pak se ale kniha překlopila do takové koncentrované hrůzy, že styl psaní člověk ani nevnímal. Ale určitě už to bylo i tím, že autor nemusel vymýšlet a stylizovat úvodní dialogy a popisné pasáže, které mu nešly. Kniha je strašidelná a naprosto děsivá. Kde se v lidech bere schopnost přestat být lidskými? Kdysi jsem četla rozhovor s člověkem, který zažil nacistický i komunistický výslech a lágr. Řekl pro mě strašnou větu - zatímco nacisti se z člověka snažili vymlátit pravdu, komunisti to měli naopak. Doporučuji doplnit podobně slabou knížkou od Timothy Snydera Tyranie.
Obvykle knihy neodkládám, navíc poměrně brzy a to ještě takhle vysoce hodnocenou knihu. Ale já to nedokázala číst. Přijde mi to tak strašně blbě napsané, že nemůžu sama sebe týrat tím, že bych se nutila číst dál, ač téma je určitě zajímavé (ale měl by ho zpracovat někdo jiný), navíc jsem z Třeboňska... ale tohle vážně nejde. Jdu radši zalovit do hromady knih, co jsem si nadělila pod stromek a Hájíčka vrátím do knihovny. Hvězdy neuděluji.
Před víc e než 20 lety jsem na gymplu četla Hrozny hněvu a pamatuji si, že se mi moc líbily. Tohle dílo jsem potkala v audiopodobě a rozhodla se poslech zkusit. Přiznám se, že začátek mi přišel dlouhý, vleklý, nemohla jsem si na přednes pana Rimského zvyknout a chvíli to chtěla vzdát. Ale u cukroví člověk kousne ledacos :-) Nakonec jsem ději docela propadla a třeba Leeho jsem si vyloženě zamilovala. Průběžně jsem žasla nad tím, jak propracované mezilidské řetězce a lidské osudy autor vytvořil. Těžko jsem kousala delší filosofické pasáže, které najednou vstupovaly do rozjetého děje a pak se do něj poměrně těžkopádně vracelo zpět. Nejsem si vůbec jistá, jestli papírovou knížku takového formátu bych dneska ještě zvládla přečíst (v běžném rodinném a pracovním provozu nejspíš ne, leda třeba v nemocnici), takže jsem ráda, že si ke mně nešla cestu v té poslechové verzi. Ty večery strávené v salinaském údolí byly fajn.
Knihu jsem četla hned po dočtení Cesty k nesvobodě od Snydera. Tak nějak jsem z jedné depky vplula do druhé. Kniha mě naprosto pohltila a zalila děsem. Od samého začátku mi to přišlo tak strašidelné, děsivé a... uvěřitelné! Akorát tedy vím, že tuhle knížku, ač je naprosto dokonalá, už nikdy číst nebudu. Opravdu na mě působila ta prožitá hrůza, neštěstí, zlo, nevyhnutelnost, nemožnost volby, nesvoboda a zoufalství všech zúčastněných tak moc, že znovu už se do těch pocitů ponořovat nedokážu. Kniha je velmi, velmi sugestivní. Jedním slovem fantastická, ale nic k čemu bych se chtěla v zájmu sebezáchovy vracet.
Uf, tak tohle bylo děsivý čtení. Natolik děsivý, až měl člověk pocit, že to ani nemůže být realita. A pak si člověk pustí rádio, podívá se na nějaký zpravodajský server, vidí našeho prezidenta a tu jeho proruskou bandu a je mu jasné, že to realita je. Hnusná a odporná a my jsme její součástí. Jsme natolik otupělí a ubití, že jenom doufáme, že to všechno jednou skončí a z tohohle blbýho snu se probudíme a budeme mít třeba vládu a prezidenta, který naši zemi nepovedou dál směrem k úplnýmu dnu.
Filosofický úvod a časté vracení se k Iljinovi pro mě bylo občas méně stravitelné, občas děsivé. Putin a ruský oligarchismus mi nahánějí husí kůži. A zřejmá propojenost s děním v Evropě mě děsí úplně. Asi nemá smysl víc psát. Po přečtení máme všichni pocity asi dost podobné a těm, kdo zatím nečetli, radím, aby se do ní hned pustili a zdlouhavějším úvodem se nenechali odradit. Myslím, že tohle bude další z knih, kterou budu obdarovávat známé.
Od Snydera jsem zatím četla jen Krvavé země, ale tohle rozhodně stálo za přečtení. Ač primárně určeno pro Američany, je kniha opravdu aktuální i pro nás. Akorát z toho při čtení trochu mrazí. Rozhodně bych ji strčila do ruky všem, hlavně všem sledovačům zaručených informačních webů. Ale ti by ji právě neotevřeli. Co kdyby kvůli ní museli změnit na něco názor...
(SPOILER) Asi byla chyba poslouchat všechny díly hned po sobě. Už u minulého dílu jsem začínala mít pocit, že jsem téhle série trochu přejedená, že je to pořád podle jednoho vzorce. Sériový vrah, který stihne opravdu požehnaný počet obětí, ve finále vždy zasahují Luc a Ava. Neozbrojení samozřejmě. Takže zasahovat musí s pomocí všeho, co najdou po ruce. A že to tentokrát byly vskutku originální zbraně :-D
Když to shrnu, tak čtyřka začínala tak, že kdybych ji místo poslouchání četla, asi bych ji znechuceně odložila. Vztahová vata, která mě fakt nezajímala, řada klišé a keců o ničem, další vztahy a aféry... Pak se to tedy rozjelo a vztahová vata se odsunula na vedlejší kolej. Bohužel stejně jako inspektor Luc, i ten byl celou dobu nějak v koutě a zářila jen Ava. Na závěr vraha nechytili, zato se do popředí dostala vztahová vata. Ufff, ještě že pátý díl zatím ke stažení nikde není... než budu, tak tenhle dojem snad zmizí a já mu dám ještě šanci.
Četla jsem současně s desetiletým synem a musím říct, že jsme oba byli do knihy vyloženě zažraní. Čekala jsem více Černobylu, tak jsem byla chvíli zklamaná, ale pak mě kniha pohltila. Vyprávění z pohledu tří dívek bylo uvěřitelné a většinou velmi, velmi smutné. Myslím, že jako knize pro větší děti jí nelze nic vytknout. Je výborná.