oskli komentáře u knih
(SPOILER) Ke knize jsem se pořád nemohla rozhoupat, až jsem narazila na audioknihu. A velmi mi sedla. Bára i babička byly načtené úžasně. Paní Šafránková mě v roli babičky naprosto okouzlila, jejím hlasem podané úvahy i dialogy s manželem byly fantastické. Občas jsem se musela zasmát nahlas, většinou jsem se v těchto pasážích usmívala. Báry plácání se v životě bylo podané skvěle, naprosto uvěřitelně. Ale představa, že by mohl fungovat způsob existence po smrti tak, jak je v knize vylíčený, mě naprosto nadchla. Asi si ji budu pro sebe hýčkat a ve chvílích smutku se ke knize budu vracet. Krásné.
(SPOILER) Tak asi jako jediné plus beru to, že Fabian už neřešil vztah se Sonjou. Jinak pořád stejná nevěrohodná patetická slátanina, kde je nakonec šílený kostkář nejvíc uvěřitelnou dějovou linkou. Fakt nevěřím tomu, že by někdo tak úchylný jako Sleizner prošel psychotesty a mohl pracovat u policie, navíc jako šéf oddělení. Molander podobná šílenost - fakt tomu má čtenář věřit? Autor rozjel neskutečně moc dějových linek, nasázel do knihy řadu postav, z nichž některé najednou zmizely, navíc nenechal jediného policistu jako normálního jedince. Šéfová alkoholička, Liljvá roky žila s totálním idiotem a zamotala se s šílenými neonacisty, kteří taky najednou zmizeli ze scény, ostatní jsou nemastní neslaní vesměs s nějakým mindrákem a neschopní rozhodovat o čemkoli. Fakt neuvěřitelná parta zoufalců.
Je mi jasné, že závěrečný díl si v audiopodobě dám, ale fakt se těším, že teď sáhnu po něčem, co má trochu úroveň. Tohle byla nejvíc ze všeho absurdní patetická fraška.
Naprosto souzním s komentáři pode mnou. Aleš Palán umí vést rozhovory nepřekonatelným způsobem, ale přiznám se, že ani já tentokrát nezažívala stejný pocit, jako při čtení Samotářů. V této knize byly pro mě těžko pochopitelné existence, které (až na Ivana) nepůsobily, že jsou vlastně spokojené. Šumavští i mimošumavští samotáři žili v souladu se svým životním prostorem a člověk jim jejich větší či menší spokojenost věřil a chvílemi možná i záviděl. To se u mě v této knize nekonalo. Spíš jsem vnímala jakýsi pocit zmaru a vnitřního neštěstí a chvílemi si přála, ať už to rychle dočtu a jsem z té depky pryč. Původně jsem plánovala hned přejít na Bílou vodu, ale asi by to chtělo nějaký optimističtější literární svět. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale asi ji pošlu dál do světa. Vracet se k ní nejspíš nebudu.
(SPOILER) Opět audiokniha, protože číst tahle série za mě nejde. Pořád přetrvává pocit, že je to neskutečný blábol, který Pavel Soukup ještě ke všemu čte jako pohádku. Za sebe musím říct, že je to fakt překombinovaná slátanina, kde polovina policistů je divná nebo vyloženě ujetá. Kim Slizák je regulérní úchyl, ale je to tak přehnané, že už tomu člověk ani nevěří. Do toho podezření na vraždícího kolegu, šéfová alkoholička, neonacisti, spousta vulgarit, detailní popisy erotických scén, duchařina... mám pocit, že tohle všechno dohromady prostě dobrá detektivka nepotřebuje. Ale protože kniha skončila v podstatě uprostřed věty, nelze než masochisticky pokračovat dalším dílem. Tak nějak jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyvrbí.
Před skoro rokem jsem na toto téma četla Jizvu od Danuty Chlupové, takže o Životicích už jsem věděla, ale Jizva mi nesedla. Byla tak nějak povrchní a dvě dějové linky mi dohromady také neseděly. Měla jsem tedy velká očekávání v případě zpracování stejné události Karin Lednickou. A dostala jsem asi přesně to, co jsem čekala. Spoustu informací. Bylo znát, že autorka opravdu pečlivě sbírala data od pamětníků i v archivech, aby dala dohromady perfektní popis celé události. Nevynechala dobu, která samotné tragédii předcházela ani dobu následující.
Nečekejte román, ale něco mezi kronikou a vědeckou prací. Těch informací, dat a jmen je opravdu hodně a člověk se při čtení musí soustředit, jinak se velmi rychle ztratí. Já mám ale přesně takový typ knih ráda. Ráda si nechám rozšířit obzory a všeobecný přehled. A navíc kniha je opravdu krásná, červená ořízka je dokonalá. Podtrženo, sečteno - jasných 5 hvězd.
Nemůžu dát třeba 8 hvězd? Pět je totiž málo! Perfektní příběh, neskutečně zajímavý (já o tom, že k nám přišlo tolik řeckých uprchlíků nevěděla vůbec nic), úžasně napsaný. Osudy několika řeckých rodin zaznamenané od šílených padesátých let do současnosti. Zpočátku byla atmosféra tísnivá, smutná a tak nějak bezútěšná. Jako doba, ve které se děj odehrával. Pak se ale po revoluci začala atmosféra měnit a posledních 50 stran jsem četla s mokrýma očima. Naprosto dojatá, plná emocí a pocitu čisté krásy, která mě naplňovala až do poslední věty. Ta kniha je tak nádherná! Hned si ji kupte nebo půjčte a pusťte se do čtení.
(SPOILER) Posloucháno jako audiokniha, tento díl bych v papíru odložila po pár kapitolách, protože číst bych ho nemohla. Za mě opět blábol. Fabian stále nesympatický jouda, Sonja už tentokrát spíš vyloženě kráva než jen blbka, k tomu přeplácaný neuvěřitelný děj s geniální vraždící dvojicí, neschopná policie, snaha co nejvíc šokovat brutalitou (čtveřice puberťáků natolik se vyžívajících v násilí mi neseděla a při scéně s petardou mi bylo fakt na zvracení), duchařina, laciné a zbytečné erotické scény, v závěru podezřelý kolega z řady Fabianových kolegů... co víc si přát? :-P Prostě prvoplánová slátanina, která má za cíl šokovat. Podle mě ničím jiným tohle dílo zaujmout nedokáže. Já tentokrát měla co dělat, abych tu "kvalitu" strávila i při tak blbých činnostech jako je žehlení a uklízení. Běhat bych s knihou nešla, to by mě děj tak štval, že bych si při běhání neodpočinula. Dost přemýšlím o tom, jestli jsem vlastně natolik masochista, abych si stáhla ještě čtvrtý díl. Možná, že to kvůli Dunje udělám, ale tentokrát si nejsem jistá, jestli budu za každou cenu poslouchat až do konce, když to bude stejně dementní jako tohle. Celá ta série mi začíná lézt spíš krkem. Ještě že aspoň večer si čtu něco normálního.
No, já vám nevím, ale tuhle knihu asi hodnotím jedním slovem jako blábol. Tři hvězdy dávám jen proto, že jsem ji poslouchala jako audioknihu. Jako kulisa k domácím pracím to šlo vydržet a místy mě děj docela vtáhl, ale číst bych knihu nedokázala. Nejsem masochista a čas pro svoji pohodu u skleničky vína nebo před spaním bych tomu neobětovala.
Návrat v čase, Fabian stále stejně nesympatický, nepravděpodobný překombinovaný děj, snaha šokovat... To fakt není můj šálek kávy. Přirovnání ke Stiegu Larssonovi naprosto nechápu. Podle mě mu nesahá ani po kotníky.
No nic, jdu zkusit třetí díl. Pokud bude ale stejně špatný, kašlu na to a v sérii dál pokračovat nebudu.
Ohromně zajímavá kniha! Život Edny mě fascinoval. Ta neuvěřitelná motivace něco dokázat, dělat smysluplnou práci, navíc v takových podmínkách jako je Somálsko/Somaliland. Tahle kniha mě zároveň vedla k tomu, že jsem vzala atlas a sledovala, jak vlastně Somálsko vypadalo (jednotlivé kolonie), kde leží v knize zmiňovaná města, hledala jsem si více informací k mocenským intervencím Ruska a následnému vojenskému převratu. Přiznám se, že to, že se v šedesátých letech cpalo Rusko i do Afriky, jsem naprosto netušila a při čtení knihy si připadala jako blbka bez historického přehledu. Navíc i dva týdny po dočtení knihy mám pocit, že nutně potřebuji najít nějaké fotografie z první poloviny 20. století, kde by byly zachycené starověké památky a velká města předtím, než se všechno proměnilo v trosky. Rozhodně kniha, která stojí za pozornost!
Díky tomu, že jsem knihu poslouchala v audioverzi, dávám plný počet. Kdybych ji četla, možná by mi některé pasáže připadaly zbytečně rozvláčné a v množství postav bych se chvílemi ztrácela, takhle jsem si ji ale užila. Prostředí švédského venkova a náboženské komunity mě vtáhlo, těšila jsem se na chvíle, kdy si vezmu sluchátka a přesunu se do jiných končin. Těším se na pokračování.
Právě jsem doposlouchala audioknihu a musím říct, že dlouho na mě žádná kniha takto nezapůsobila. Během poslechu jsem byla často hodně blízko slzám, v poslední kapitole už jsem se jim neubránila. Kniha přináší opravdu silný zážitek a otevírá oči. Já si uvědomila, jak opravdu žijeme zrychleně, svým způsobem povrchně, neumíme se zastavit a držet pozornost delší dobu v jednom místě. Vaříme večeři, povídáme si s dětmi a přitom přemýšlíme o tom, co musíme zvládnout zítra. Při většině činností během dne máme pozornost rozdělenou do spousty směrů. Mně kniha dala velký impulz k tomu, na tomhle zapracovat a zkusit to změnit.
Jinak opravdu obdivuji manžele Třešňákovy, že při tom všem, co v životě musí zvládnout, ještě šli do toho, aby vytvořili tuto knihu. Opravdu jim za to děkuji.
A pokud jste nečetli, doporučuji k tomuto tématu i knihy Matěj maluje mapy a Kapka kámen vyhloubí. Obě jsou fantastické, ačkoli každá úplně jiná.
Na knihu jsem se velmi těšila a vlastně ani nevím proč ji hodnotím jen čtyřmi hvězdičkami. Četla se výborně, ale něco tomu chybělo. Vadily mi občasné chyby, možná se děj trochu táhl ve vězení, nebo bych uvítala pohled i ze strany Hanky a Vojtěcha, aby se mi děj dostal víc pod kůži? Nevím. Já sice knihu asi pošlu dál, ale k přečtení bych ji komukoli doporučila ráda. Rozhodně neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne...
Jedním slovem DECHBEROUCÍ! Příběh mi přišel naprosto neuvěřitelný, zcela mě pohltil a já jen nevěřícně četla a četla. Příběh o odvaze, bolesti, neskutečné vůli k životu, opravdových hodnotách i touze něco dokázat a žít jiný život, než by Waris čekal v Somálsku. Jestli jste knihu ještě nečetli, vůbec nad tím neváhejte a pořiďte si ji.
Tenhle díl byl trochu předvídatelný a klidně bych si v něm odpustila ten podrobný popis erotické scény, to v detektivce fakt nemusím, ale jinak mi kniha sedla do noty.
Poslouchala jsem v audioverzi, protože při čtení bych asi víc řešila, že je to celé vlastně děsně nepravděpodobné :-)
Na knihu jsem se těšila, téma se mi zdálo zajímavé, ale bohužel hned od prvních stránek jsem tušila, že si ji neužiju. Vadilo mi asi všechno. Od stylu psaní, přes občasné gramatické chyby, až po naprosto neuvěřitelný příběh. Vztahová linka plná klišé, Moničin manžel i jejich vztah jsou jak z časopisu "Blesk pro ženy" a rádoby vtipné historky trapasů mi přišly fakt trapné. Otočení řídítek o 180 stupňů doprava (místo o 90) bylo jen jedním z řady totálních nesmyslů, kterými celá kniha překypuje.
O něco lepší a uvěřitelnější byly příběhy ostatních klientů (pacientů) na klinice. Ze své osobní i profesní zkušenosti ale vím, že takto snadné a skoro zalité sluncem to tam není. Vztah s Michalem mi přišel úplně přitažený za vlasy a moc nevím, proč byl do celého příběhu potřeba.
Suma sumárum, tohle čtení vnímám jako absolutní ztrátu času. Vzhledem k tomu, že kniha byla slabá, hecla jsem se a dočetla ji, ale nic dalšího od autorky zkoušet nebudu.
Viktorie Hanišová píše prostě skvěle. Její knihy teda nejsou nic na relax, většinou jsou zdrojem prima depky, a že se jí v téhle knížce dostane opravdu vrchovatě. Ale ten jazyk a to brilantní vnoření se do jednotlivých postav a prostředí, to je čtenářský zážitek. Jak mě zklamala Rekonstrukce, tak tady jsem si zase přišla na své. Všechny povídky jsou výborné, vlastně masochisticky přiznávám, že bych každou z nich ráda četla v mnohem delší podobě. Rozhodně doporučuji všema deseti.
Pro mě opravdu skvěle strávený čas s knihou a Lenkou, kterou jsem dosud nezaznamenala ani jako herečku, ani jako moderátorku. Při čtení jsem žasla a v teple u kamen si nedokázala představit, jak se nechá v kopcích běžet celý den v zimě a dešti. A druhý den zase. A třetí den pro změnu v mokrém sněhu s deštěm. Fuj. Klobouk dolů. A já vím, že opět začnu běhat, aspoň krátké výběhy kolem pískoven a o víkendu půjdu Himalájského tygra. Nějak mě to heclo, že si taky na nějaký ten limit potřebuju sáhnout :-)
Jediné, co bych knize vytkla, byl nedokonalý překlad, respektive korektura. Občasné chyby mě štvaly. A taky jsem nepochopila, proč bylo nutné překládat hashtag najdemodvahu. Věta ve smyslu, že si Lenka na batoh připnula slogan Najdu odvahu, a vedle textu fotka s originálem, se mi zdála taková podivná. Rušila mě.
Tenhle díl považuji zatím za nejslabší, takový vyčpělý a nijaký. Potenciál by byl, děj začal dobře a parta kamarádů byla zajímavá, ale... ale pak se to nějak zastavilo, přešlapovalo na místě a já se vlastně vůbec netěšila na večer, kdy budu ve čtení pokračovat. Čtení se táhlo a já myšlenkami neustále odbíhala. To by se u dobré knihy, navíc detektivky, stávat nemělo.
Trochu jsem se bála, že v knize bude moc Covidu, ale strach to byl zbytečný. Názor pana profesora znám a respektuji ho, ačkoli sama mám trochu jiný. Za mě tedy v pořádku, navíc rozhovory v každém měsíci obsahují úvod s aktuální covidovo-společenskou situací, což může být i fajn pro čtenáře do budoucna, budou znát souvislosti.
Jinak z kniha sálá celoživotní optimismus, láska k práci, rodině i sportu. Pan profesor je hyperaktivní nadšenec a tak trochu blázen (v dobrém) a já jsem opravdu ráda, že knihu mám. Povídání je bezva (občasně vsuvky od syna nebo manželky základní rozhovor parádně doplňují), navíc spousta fotek, a to od úplného dětství. Řadím mezi top knihy letošního roku.
(SPOILER) Myslím, že větší zklamání už letos s knihou nezažiju. Vůbec nechápu tak vysoké hodnocení. Kniha má sice skvělé PR, autorka je velmi sympatická a máme společnou celou řadu věcí včetně rodinné historie a původu. Ale, a je mi to skoro líto to napsat, prostě neumí psát. A už vůbec ne detektivky. Anglická zahrada mi připadala příšerná a nebyla jsem schopná ji číst. Bohužel stejný dojem mám z téhle knihy. Vezmu to zase v bodech:
- není to detektivka, opravdu ne (žádné napětí negraduje, vyšetřovatelé jednají naprosto nelogicky, po chvíli to čtenáře skoro přestane zajímat)
- jazyk je naprosto otřesný (nechápu, proč v knize musí všichni mluvit nespisovně, navíc s nesmyslnými slovními obraty, které už dneska nikdo nepoužívá - např. "umrzlá nanynka s židovskou hvězdou" - proboha proč???)
- všichni jsou nesympatičtí, mluví, jednají a přemýšlí jako idioti (proč třeba bulvární novinářka zapalovala u domu oběti první svíčku po 80 dnech od nálezu těla???)
- nelogicky a nesmyslně skákající děj (80 dní po nálezu, 2 dny před nálezem, 5 dní po nálezu) - vůbec nechápu, k čemu to mělo být dobré
A mohla bych pokračovat v podobném duchu dál. Kniha mě tak strašně štvala, že jsem od poloviny musela udělat zrychlený přesun přes stránky, jinak bych ji vzteky zahodila. Jednu hvězdu dám asi za snahu, autorka údajně čerpala v řadě archivního materiálu, na což jsem se těšila. Já to v knize ale nezaznamenala, nic nového mi kniha nedala a myslím, že ten čas studia materiálů byl v knize naprosto nevyužitý. Mně se po zavření knihy hodně ulevilo a myslím, že na poli české detektivky zůstává neohroženou královnou paní Klevisová.