P-puma-
komentáře u knih

Za mě ještě lepší než první díl. Srdce se mi svíralo a hodně jsem se smála. Kniha mě hodně donutila přemýšlet, o lidskosti o odsouzení, o nenávisti. O tom, že lidi jsou hloupí, ale člověk ? Člověk je chytrý a v téhle knize je to nádherné vidět. Miluji ta malá drobná gesta jednotlivců. Nemusí nic říkat, stačí když si dva důchodci sednou ven před dům . Krásné. Miluji jeho knihy


Tenhle styl detektivek mě vážně baví. Je to skvělý. Člověk, když chce, zapojí svoje mozkový závity a postupem při odkrývání veškerých stop dojde k finále, kde je ten vrah. Tohle mě strašně bavilo, má to smysl a logiku ve vyšetřování. Žádný velký akce na vlastní pěst, žádný nesrozumitelný pasáže o motivu, žádný těžký osudy vyšetřovatelů, které to zatáhne do vyšetřování, žádný zbytečně sadistický mordy. Nic.
Prostě klasická, chytrá, místy vtipná detektivka.


Vůbec si nejsem jistá jak Nastereu hodnotit. Ale asi špatně i několik dní po poslechu jsem nenašla nic pozitivního. To co se mi na autorce líbilo, tedy postava Ilan, se změnila v nesnesitelnou postavu okolo které se točí svět. Propadla se do klišé, že ona jediná dokáže zachránit svět. Úplně jsem nesnášel věty "To musí vědět " kvůli Tomu se musí objetovat" " To ji bude stát život " nevím co je to To. Z knihy nebylo To zřetelné, spousta hádanek, náznaků, ale děj se neposouval. A to co jsem milovala jiskreni mezi Ilan a Kapitánem bylo naprosto zazděno. Z Kapitána se stal osel co stojí opodál. Nic nic dobrého co by mě vedlo dal a nutilo mě nedočkavě čekat na další díl. Celou knihu jsem si držela dlaň na čele a říkala si "proč to děláš?"


Němůžu jinak, než dat 5/5. Fredrik Backam je pro mě pan spisovatel a ve Vitězích mám všechno. Ze začátku jsem se hodně smála, pak přišlo napětí. Následně spisovatel splní to co nám celou knihu slibuje a rozbije nás na kousky. Na tisíce malých kousků. Upřímně nechápu jak je možné milovat všechny postavy v knize. Ale Backam nám je ukazuje tak neuvěřitelně lidsky. Kniha nemá kladné a záporné postavy, má jen lidi, kteři dýchaji protože miluji. Své děti, sourozence, rodiče, svůj klub, své město.


Tahle knížka se stala mým osobním favoritem z celé série. Ale to je asi ovlivněné tím, že miluji Irsko. Spoustu míst, která jsou v knize jsem si živě vybavovala a pouštěla jsem si ke čtení Irskou muziku. A zase jsem od autorky dostala nádherný příběh, který mě pohladil na duši.


Skvělé čtení, vytáhla mě z čteci krize a strašně jsem si to užila. Autorce se daří vyhýbat klišé což je v tomhle žánru vzácné a boří standardy. Clair je všechno možné jen ne hrdinka romantické knihy. Líbí se mi, je ji 38, má tři děti a práci na plný úvazek. Logicky uvažuje jako máma a je si vědoma svých limitů. A snaží se své děti dávat na první místo. Tristan, je boží ale taky normální chlap a logicky bere nohy na ramena. A jeho přezdívky umí všemu nasadit tresnicku a Harry? Jako skvělý Tik, ťak


Uffff, no autorka otevřela těžké téma. Myslím že si ani neuvědomujeme v jakém množství rodin je taková situace. Musím smeknout před autorkou jak v krátké novele dokázala obsáhnout složitost tohohle tématu a složitost povah obou hlavních postav.


Pro Marii Kostkovou z Kostky a celý "ancabl" na Kostce mám slabost. Miluji každou stránku a je mi moc líto, že jsme se s nimi museli rozloučit.


No páni, přečteno jedním dechem. Můj mozek byl neustále ve střehu a přesto jsem vraha neodhalila ale když to člověk vidí zpětně stejně jako Cormoran jsem se pak praštila do čela a říkám si "no dyť to bylo přece jasný" JKR je skvělá spisovatelka, je úplně jedno kolik má kniha stran pro mě je to stále málo.


Úzkosti a jejich lidé je pro mě kniha plná pravd o rodičovství a dospělosti, které jsou podány s humorem a nadsázkou. Člověk se občas musí zastavit a zasmát se sám sobě, všichni jsme blbci a pro své děti děláme co můžeme :-)


Skvělé, výborné, uchvacující. Vůbec jsem nevěděla co čekat. Neměla jsem tušení jakým směrem se kniha bude ubírat, skvělé postavy především Fermín a jeho glosy knize dodávají odlehčení, humor a hluboké myšlenky. Začátek byl rozpačitý, ale to jsem hodně rychle překonala protože jsem ji poslouchala jako audioknihu a postupem jsem kombinovala s klasickou knihou. A poslední třetinu jsem prolétla jedním dechem.


Krásná kniha, která mě svou atmosférou a postavami chytla za ruce a po dlouhé době jsem až do konce nevěděla jak to všechno skutečně bylo.


No páni. Reese Witherspoon a její knižní klub se pro mě stal vyhledávačem zajímavých knih. A tak jsem přišla i k této knize a šla jsem do ní bez jakýkoliv očekávání. Prostě se nechávala unést příběhem a musím říct, že mě dostal hluboko do mého nitra. Mých názorů a mých pocitů o mateřství a všechny je rozbil, roztříštil na milion kousků, aby se na konci spojili v úplně nové složité a nedefinovatelne. Pro mě se Ohničky všude kolem stali knihou, kterou jsem právě teď potřebovala číst a našla v ní mnoho a po jejím přečtení odcházím mnohem bohatší. Stejně tak vím, že jiným čtenářům projde okolo a přijde jim nezajímavá....


Pro mě velké překvapení, prvni stránky mi dali pocit, že karty jsou rozdány a já přesně vím kam příběh jde. Ale autor mě dostal. Hloubkou postav i drsosti s závěr byl famózní. Fakt jsem nenašla jiné slovo, které by to vystihovalo, omlouvám se. Jediné co mi chybělo byl Carluv cynicky humor. Rozhodně se těším na pokračování.


Pro měmě jedna z nejkrásnějších knih, ke které se určitě ještě vrátím. Je tam spousty krásných myšlenek, které jsou skryté mezi kultivovaností a vtipem o lidském životě. A také spousta pravd o lisdkém životě.


Knížku jsem si chtěla přečíst jen kvůli tomu, ze bych rada do kina na film. Pustila jsem si začátek audioknihy, abych si zkusila jestli mi kniha sedne. A je to neuvěřitelné jak dlouho jsem se mohla Colleen Hoover vyhýbat. Kniha mě velmi zasáhla. Je plna pravdy a hlubokých myšlenek nad kterými jsem se musela zamýšlet. A kniha nám ukazuje skutečný život, který není černobílý má spoustu barev a bohužel i hodně těch tmavých a temných. Lili mi moc seděla a obdivuji ji za její sílu. Krásné.


Ze začátku jsem si říkala To jsem si zase vybrala blbost Přiznám se, že ve výsledku jdem spokojena. Závěr za mě byl super, myšlenkové pochody jsem měla podobné s Julii. Tahle detektivka je ideální na dovolenou. Je krátká nijak složitá a naprosto dostačující. Sice jsem od Keplerův čekala více, ale jako oddechovka je dostačující.


Zápletka je skvělá. Problém nastává v tom, že po úvodních 100 stránkách, kdy se seznamujete, následuje dalších přibližně 500 stran, kdy se absolutně nic neděje. Jako fakt nic. Od strany 700 se děj začíná hýbat a pak přichází posledních 200 stran, kdy jsem myslela, že mi regulérně praskne cévka. Na poslední straně knížka málem letěla do krbu. Ale mám nějaké sebeovládání, takže se vrátila do knihovny. Nemohu tu dávat spoilery, takže se nemohu plně rozpovídat nad tím, co mě tam tak rozčiluje.
Nicméně, autorka vždycky dokázala perfektně doplnit děj i o život Cormorana a Robin, což zde dost chybí. Chybí tu jiskření, napětí a také chuť zapojit šedé buňky mozkové a pátrat s detektivy.
Je to strašné zklamání a vůbec si nejsem jistá, jestli v sérii budu pokračovat, protože mě to tak pekelně ***.


Přiznám se, že hodnotit tuhle knihu hvězdičkami a psát, že byla výborná je mi proti srsti.
A nemá to vůbec nic společného s kvalitou knihy, ale s tím, že použít kladná přirovnání v kontextu knihy je nemožné.
Kniha svým tématem a atmosférou, je dusná, tíživá, máte z ni husí kůži a já celou dobu zatínal zuby. Celý život Cácorky na Vás dýchne a pohltí Vás a je Vám úzko. Alena Mornštajnova je skvělá vypravěčka a umí až neuvěřitelně vykreslit lidi a u spousty z jejich postav se Vám stane, že si řekne "jo tak přesně takovou ženskou znám" . Píše čtivě, má krásný sloh a přitom ji stačí necelých 300 stran aby čtenáře rozložila a složila.
Přiznám se, že mi v téhle knize chyběly, ironie života, které v prvních knihách využívala a mě to bylo velice blízké.


Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale skutečně je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Postavy, především Evelyn jsou velmi věrohodné. Evelyn není černobílá má v sobě všechny barevné odstíny, které vás napadnou. Příběh je psaný tak věrohodné a krásně, jako skutečné vyprávění, že jsem měla mockrát chuť otevřít Google a hledat další informace. Přiznám se, že mi vadila postava C. a nechápala jsem proč k ní má Emily tak blízko, většina vyprávění kde byla C. byla, když došlo na lámání chleba, ale pak mi došlo, že tak to je. Popisujeme konfrontace ne dny zalité sluncem. Miluju konec knihy, několikrát jsem u ní plakala a musím říct, že mi v hodně věcech posunula obzory.
