Pááája komentáře u knih
Super, to jsem si užila. Napínavé, lehce psané a ještě zlepší náladu. Takovou knihu jsem právě potřebovala.
Pěkná a krátká historická detektivka. Děj plyne pěkně pomalu kupředu, ale je zajímavý a rozhodně nenudí. Líbilo se mi prohlášení mnicha Gadfaela:
"Když je nám zle, jdeme tak daleko, jak se odvážíme, a s těmi, kdo nás mají rádi, se odvážíme velmi daleko, protože jsme si jisti odpuštěním."
Já nejsem sice - sátiletá, ale trochu si dovedu představit, čím asi žena pak prochází. Líbil se mi nadhled, s kterým je kniha psána, vztah k babičce a také optimismus, který v knize občas zajiskří.
Nepatřím k těm, které baví číst o psychopatických způsobech mučení, které nám pan Karika předkládá. Došla jsem až do konce knihy, ale protože hrůzné způsoby mučení přeskakuji, moc jsem si nepočetla. Je to škoda, protože pan Karika jinak psát umí. Zděsila jsem se a zůstala zírat, že toto věnuje mamince. Zajímalo by mě, jestli pan Karika zná Seifertovu sbírku básní "Maminka"? Ano, děly se ve válkách příšernosti, ale toto vymýšlí jen pan spisovatel. Takže NE.
Prastaré vlčí legendy, které vypráví večer šedivý vlk malé holčičce, aby se nebála. Krásné příběhy, které zahřejí u srdíčka. Určitě knížka, kterou si přečteme vícekrát.
"Mimochodem, víš, že indiání věří, že má každý člověk ve svém srdci dva vlky?
Ne, nevím, jak to?
Jeden je zlý a druhý hodný. Jako že každý člověk má v sobě dobro i zlo. No a ti dva se spolu pořád perou.
A vyhraje někdy některý?
Vyhraje. Ten, kterého víc krmíš.
Jak krmím, čím krmím? Vždyť srdce přece nejí.
Jí i nejí, usmál se Hati, jak se to vezme. Když se se všemi hádáš, zlobíš se, na všechno nadáváš a všechny pomlouváš, krmíš zlého vlka. Když se usměješ na smutného, podáš ruku potřebnému, skleslého utěšíš a řekneš si třeba, že dnes je krásný den, i když prší, krmíš dobrého vlka. Takže to, jaký budeš člověk, záleží vlastně jenom na tobě."
Skvělý román. Čteno kvůli čtenářské výzvě, magický realismus mě moc nelákal, ale také se podívám na další knihy této spisovatelky.
Krásný příběh, který mě potěšil. Přátelství, láska, vzájemná pomoc, příroda všude kolem a milé a odvážné knihovnice, díky kterým funguje tzv. Koňská knihovna. Moc jsem si celý příběh užila.
Ráda jsem zase vstoupila do klidné a tajemné kavárničky v Tokiu a nechala se unášet obyčejnými lidskými příběhy. I do tak krátkého románu dokázal Kawaguči vložit krásné myšlenky, emoce, tajemno. Návštěvníci kavárny ještě něco potřebují vyjasnit nebo předat někomu, koho milovali a který už zemřel, potřebují se i zbavit výčitek nebo smutku, dokončit nebo dovysvětlit určité věci. Bylo by prima, kdyby taková kavárnička existovala, určitě by mnoha lidem spadl kámen ze srdce a ulevilo by se jim v trápení či výčitkách. Milé a příjemné čtení.
Spisovatelka má úžasný talent. Hned od prvních stránek si užívám ten koncert slov. Příběh mě vtáhl do sebe a na konci jsem se konečně z hluboka nadechla. Neuvěřitelné. Za mě plných pět *.
Joy Fieldingovou miluju, líbí se mi její styl psaní, nápady na příběh a většinou přečtu knihu jedním dechem - stejně jako tuto. Nemůžu tomuto thrilleru pro ženy nic vytknout, a těším se, až napíše další knihu.
Už jsem přečetla všechny knížky z knihovny a knihovna stále zavřená. Půjčila jsem si tedy Čtvrtou úroveň od mamky a určitě to není špatné čtení. Byla jsem zvědavá hlavně, jaký byl problém ve vztahu Klára a Tonda a vysvětlení mě překvapilo.
Mláďata poletují kolem stromu. Krá, krá, nese se vzduchem. Krá krá odpoví vrána. Dívka je slyší.
Krá krá krása
Úžasný, emotivní příběh, který mně mamka dala s doporučením k přečtení. Tady se nakladatelství Host strefilo opět do černého. Mám už taky děti a tak ten dětský pokojíček někdy jen obejdu. Tuto kratinkou, ale nezapomenutelnou novelu určitě doporučuji a přečtu si i další knihy od Petry Dvořákové.
Žádné květinky, tesknění při měsíčku, ale verše studentského výtržníka, děvkaře, ochlasty a zloděje, ale také nadaného člověka s velikým srdcem. Ráda jsem si ho přečetla, než ho vrátíme do knihobudky. Úžasný překlad, který opravdu obdivuji.
"Dál: pro Raguiera nedopitu
a jeho nenasytné mnišky
uvolním přístup ke korytu
i k pajzlu U borové šišky"
masíčko mladé, žádné kližky,
do pusy pípu, v žáru břich,
číšnice nejsou hrdopyšky,
přijde si na své, byť je mnich."
Ale jo, není to žádná literární bomba, ale pro mě to bylo zajímavé čtení, protože šlo o skutečné kriminální případy. A ráda si přečtu i další knížky od. M. Kučery.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem přečetla. Krásná rodinná sága, která začíná v Gruzii v r. 1900 a končí v r. 2014. Překrásně napsané.
Jestliže kniha měla burcovat a šokovat a hlavně upozornit na nebezpečný fanatismu islámu, pak splnila svůj účel. Proto 5*.
Dobrý thriller, ale trošku slabší, než předchozí díly. Příběh má spád, někdy trochu překombinované, nicméně dobře čtivé. Je tu víc o soukromí hlavní hrdinky a tím pádem i víc o sociopatce Alex. Ale celá série nadstandart.
Uzasny ctenarsky zazitek. Bylo mi velikym potesenim, pane Towlesi, si vasi knihu precist a prozit nekolik hodin ve spolecnosti charismatickeho hrabete Rostova.
Krátký a citlivý příběh, který mě celou pohltil a donutil také zavzpomínat. Paní spisovatelka dokáže na malém příběhu popsat velmi mnoho bez zbytečných odboček, takže knihu nepustíte a odložíte ji s dojetím až na samém konci.
Vidím tady v hodnoceních, že jeden čtenář, který toho moc nepočetl, shodí zbytečně knihu slovy "odpad", aniž by se snažil zdůvodnit, proč. To sám neumí napsat alespoň jednu větu?
Možná měla být kniha i kratší, ke konci jsem už přeskakovala jen abych se dozvěděla, jaké bude rozuzlení. Jiné knihy od Jodi se mi líbily víc.