pahorkatina komentáře u knih

Text knihy v mnohém připomíná básně v próze, působí na smysly, autorka překvapuje neobyčejnou všímavostí a schopností nalézat slova. Obrazy, zvuky i pachy, to vše tvoří dechberoucí symfonii Raye žijícího na okraji společnosti, to vše utváří jeho čtvero ročních dob. Roli katalyzátoru příběhu pak zastává čtyřnohý a jednooký přítel. Dokud nenastoupil čas mrazů, měla jsem dojem, že čtu oddechovou knihu. Zhyna ten pocit zamrazila. Doslova. Znepokojení sílilo, plynové bomby se prázdnily. Odkud se asi na pláži berou pneumatiky?

23 18.06.2019

Knihu bych doporučila implementovat do vzdělávacích plánů v rámci výchovy k občanství nebo společenskovědního základu. Analýza současné situace v české společnosti/politice je zde čtivou formou uvedena do souvislosti s demokratickými pilíři, které byly základem pro vznik první republiky před sto lety. Kniha také velmi dobře popisuje mechanismy ohrožující demokratickou společnost a poskytuje dobrý základ pro boj proti těmto ohrožením. Dozvíte se například, na čem je založen populismus, proč je v dnešní společnosti degradováno humanitní vzdělání (inteligence jako nepřítel totalitních režimů) a jak je to ve skutečnosti s ožehavým tématem migrace. Velmi podnětná četba.

15 20.05.2019

Zhruba před sedmi lety jsem seděla v maloměstském kulturáku na představení Čtyři dohody. Moje kroky v knihkupectví v tomto životním období také obvykle mířily mimo jiné i do seberozvojové ezosekce. Zpracovala jsem tehdy určité množství literatury v tomto duchu a moje analytická mysl začala posléze v těchto zdrojích rozpoznávat určité opakující se vzorce v různých obdobách. Nutno dodat, že jsem nepátrala v tradičních dílech starých mystiků, ale spíše v ezoliteratuře psané pro tuto dobu. Zprvu objevný mindset po poměrně krátké vystřídal pocit, že mě to všechno vlastně jen utvrzuje v určitém světonázoru, který se tváří jako uvědomělý, ale já v něm začala rozpoznávat spíše plytkost a točení se v kruhu, ze kterého buď člověk vystoupí, nebo do toho všeho zabředává víc a víc s pocitem, že on přece tak nějak přirozeně ze srdce ví, jak se věci mají, přičemž tento pocit se zvyšuje na úkor schopnosti kriticky se zamyslet nad věcmi. Já z kruhu vystoupila a zaměřila jsem se na studium vysoké školy.

Tato kniha čekala dva roky v knihovničce se statusem "dárek k Vánocům", než nadešel její čas. A já nevím, jestli se mi víc zajídala ta řídká omáčka o duši, žití srdcem, a o tom, jak si děti vybírají svoje rodiče, která od dob, kdy jsem ji jedla dobrovolně získala nechutnou nakvašenou chuť, nebo masitá a tučná porce nepodložených pseudolékařských informací podávaných dohromady s životním příběhem H. Vojáčka. Speciální přílohou pak byla kapitola u mužích a ženách, při které se struktury vody v mé sklenici poblíž knihy musely seskupovat do zvláště hněvivých obrazců (např. tvrzení, že muž má být ženě oporou, ale není prostě uzpůsoben na to vstávat v noci k malému dítěti).

Základ je jasný: pro zdraví je klíčová strava, spánek, přiměřený pohyb a určitá míra sebepoznání, která nám umožňuje znát naše potřeby a zpracovávat problémy. O těchto jednotlivých tématech lze ale najít daleko kvalitnější a objevnější literaturu, ozdrojovanou a jdoucí do hloubky.

Poznámka na závěr: Věda založená na důkazech se může jevit jako striktně racionální a odtržená od proudu života, ale v jejím základu je také srdce a touha po pravdě. Většinou je však ohraničena tvrdými daty a ty zkrátka neprodávají tak dobře jako ezožvásty.

12 29.05.2023

Etika výzkumu nám neumožňuje vystavit experimentální skupinu situaci, která se odehrává v této knize. Podobné "třinácté komnaty" v sociálních vědách dávají literátům prostor k tomu, aby se s těmito sociálními otázkami vypořádali ve svých dílech. Pán much se odehrává na ostrově, kde po letecké havárii ztroskotala skupina chlapů. Bravurně je popisován rozklad zpočátku veskrze demokratické společnosti, postupné uhnívání lidských hodnot a pravidel postavených na rozumu. Možná proto byla kniha pojmenována právě po uhnívající prasečí hlavě, která se stala hostinou much. Rozkládající se mozek má totiž až moc blízko k prázdné lebce... čili ke společenství osob, které doslova zdivočelo.

9 11.06.2019

Varování: Toto hodnocení Parabible pochází od osoby, která je ve znalosti křesťanské věrouky téměř panna.

Parabible je nádherná kniha, ke které se budu vracet nejen kvůli jejímu na dotek příjemnému obalu z recyklovaného papíru. Evangelický příběh Ježíše jakožto progresivní postavy, která se znelíbila mocným lidem, protože jeho přítomnost vnímali jako ohrožující pro jejich mocenské postavení, zde dostává moderní, atraktivní podobu. Poselství vyplývající z Ježíšových výroků a činů mají hloubku a obsahují konsistentní pravdu, která přetrvává po staletí. A odbočím-li od účelu recenze knihy, pak bohužel po staletí přetrvávají i v mnoha ohledech poněkud zkostnatělé názory (zejména katolické) církve. Zpět k recenzi: Parabible jako taková mi poskytla mnoho podnětů k úvaze a proto ji doporučuji nejen ostatním, ale také sobě - k opětovnému přečtení. Prezentuje totiž takovou část křesťanství, kterou by měl vzít v úvahu každý člověk, jemuž záleží na lidské solidaritě a lidskosti obecně, každý člověk, který hledá pravdu a jehož zájmem je, aby svět byl lepším místem k žití. Ježíš je představitelem nenásilné inspirace pro nás všechny, nejen pro praktikující křesťany.

9 20.05.2019

Hlavním dojmem z četby knihy byla všeprostupující otázka “To se sakra každá druhá ženská živí jako ezokoučka?!

Což se velmi liší od očekávání, která jsem od knihy měla. Bezdětnost a její reflexe z různých úhlů pohledu je v knize nikoliv ústředním bodem, ale spíše nahodilou životní okolností. Nepovedlo se to, ale některé příběhy byly zajímavé a proč neudělit ty tři hvězdy za snahu o diskuzi k palčivému tématu?

7 01.10.2024

3,5 hvězdičky

Nádherně popsané vjemy každodenní reality, neprvoplánové reflexe veskrze tíživých prostorů vnitřních i vnějších. Tolik jsem si přála knize více propadnout, nechat se strhnout tím obrazotvorným textem jako rozvodněnou Bečvou. Navzdory tomu, že témata, která toto knižní dílo otevírá, považuji za důležitá, a navzdory tomu, že na mnoha místech jsem oceňovala poetickou dimenzi knihy, můj celkový čtenářský zážitek byl spíše průměrný. Možná už jsem podobnými příběhy přesycena, už během dospívání jsem hltala knihy o dysfunkčních rodinách, šikaně apod., v nedávné době jsem četla i knihu Jak se stát jiným Édouarda Louise, která mě v obsahové rovině oslovila o něco více. Pokud ale Marek Torčík v budoucnu vydá další prozaický počin, je dost pravděpodobné, že se ocitne v poli mého zájmu.

6 11.12.2023

3,6 hvězdiček
Paní farářka má moje sympatie, za její odvahu, přístup k jejímu povolání a schopnost volit slova. Knihu jsem pročítala večer v peřinách, hledající odstavce, které si budu chtít zinteriorizovat opětovným čtením. Bohužel to ale pro mě byla spíš jednorázová záležitost, ač jde o povedenou, ze srdce psanou autobiografii.

6 05.11.2023

Označení "románový labyrint" z doslovu je velmi přesné. Jak jinak označit román, při jehož četbě čtenář prochází spletitými fragmenty a kontexty příběhů, úvah a záznamů a v případě, že se mu podaří knižní labyrint opustit (tj. odložit knihu se záložkou na noční stolek), může být vržen do svého vnitřního labyrintu myšlenek. Autor vystavěl knižní labyrint z krásných vět a navíc s vědomím nesčetného množství cest. Navzdory tomu není kniha žádnou náročnou intelektuální výzvou, četla se mi velmi lehce. Je melancholická, ale i vyvolávající lehké pousmání. Je mnohotvárná a mnohovrstevnatá. Papírovej labyrint. Fyzika pro osmý ročník základních škol. Doufám, že mé příští spočinutí v této knize bude šestihvězdičkové.

6 15.06.2019

Tohle je moje druhá kniha o zero-waste, chtěla jsem srovnat, jak se tuzemská varianta liší od "amerického snu o bezodpadovém životě" čili Domácnosti bez odpadu. Tato kniha obsahuje méně textu, než zmíněná Domácnost bez odpadu, ale dají se zde najít užitečné informace. Kniha je hezky zpracovaná, ale moc mi nevyhovuje styl, jakým je psaná. Zaprvé se přehnaně snaží čtenáře k ZW motivovat... což je podle mě zbytečné, neboť člověk, který si tuto knihu rozhodne přečíst už musí být nějakým způsobem motivován ke změně životního stylu. Když se například rozhodnete zhubnout a zakoupíte dietní kuchařku, motivace ke změně je to, co musí bezpodmínečně předcházet koupi kuchařky. A i když se kniha snaží vás motivovat, je to bezpředmětné, pokud je vaše vnitřní motivace oslabená. To, co člověk, který zakoupí takovou knihu, skutečně potřebuje znát, jsou informace, jak na to. Kniha Bez obalu sice obsahuje řadu užitečných informací, kterých by ale mohlo být podstatně více, kdyby se autorka zbytečně nevykecávala o svém životním příběhu. Ano, stejně jako v Domácnosti bez odpadu je velká část textu založena na tom, že autorka vypráví svůj příběh: "Dřív jsem byla taková a teď jsem maková." Tady se navíc jedná i o vskutku "nenápadnou" propagaci jejího obchodu. Podle mě to ubírá knize na kvalitě, opravdu užitečné informace z knihy by se daly smrsknout do malé brožurky...

6 13.06.2019

Už si ani nepamatuji, o čem ta kniha byla... ajo vlastně, o chlastání a o souložení. Asi mám o undergroundu jako porevoluční dítě zkreslené představy, ale jeho protagonisty vnímám podobně jako beat generation - osoby, které sice žijí nespoutaný život, ale zároveň jsou to tvůrci zajímavých myšlenek. Tuto skutečnost ostatně potvrzují texty českých undergroundových kapel, které vnímám jako podnětné. V této knize jsem však nic podnětného nenašla, druhá půlka příběhu mne navíc vyloženě nudila. Beru knihu jako report, který si nic nepřikrášluje, proto jsem titul ohodnotila dvěma hvězdičkami místo jedné. A teď mne omluvte, jdu meditovat nad texty Plastiků.

6 21.05.2019

Víc populárně naučných knih o tématech, která jsou obvykle zpracována jen pro účely odborné komunity, prosím! Svět pod mikroskopem je fascinující, chci do něj nahlížet častěji. Zvláště pod vedením plejády odborníků, kteří umí o dané problematice srozumitelně psát, což je případ této výjimečné knihy.

5 15.06.2019

Ač jsem ke knize přistupovala skepticky (polyvagální teorie není empiricky prokázaná, ačkoliv o ní anotace hovoří jako o vědecké disciplíně), něčím si získala moji pozornost. Jako hlavní přínos této knihy pak vnímám zejména to, že text mi umožnil poměrně dobře zmapovat psychické polohy, kterými si člověk v různé intenzitě prochází, a to ne ani tak ve smyslu představované teorie, jako spíše v obecné rovině díky z mého subjektivního pohledu vhodně zvoleným slovním obratům. Některá cvičení z knihy mě inspirovala ke kreativnímu zkoumání mé psychiky, jiná ve mě zanechala spíše pachuť pochybných vizualizačních technik a na základě svého úsudku jsem jim nevěnovala pozornost (zejména představy nervových drah a jejich prolínání apod.). Samotný text recenze odpovídá hodnocení 50/50, nicméně knihu nehodnotím z důvodu falešné vědeckosti - již zmíněný obrat v anotaci a také musím zmínit citační aparát, o který jsou ale opřena jen příležitostná (hlavní téma knihy pouze doplňující) tvrzení. Popis samotné polyvagální teorie v citacích oporu vzhledem k výše uvedenému nemá. Knihu bych ale nezatracovala, ač rozhodně nenahrazuje terapii, nemohu jí upřít částečnou přínosnost pro mě samou.

Knihu bylo příjemné nejen číst, ale také je jedinečná ze senzorického hlediska - je velmi příjemné dotýkat se jejího přebalu a její stránky mají netypickou papírovou vůni.

Obsah se mi ale těžko hodnotí: někoho možná Citlivka může nasměrovat k lepšímu pochopení sebe sama, ale mě osobně tato kniha podněty k osobnímu rozvoji nepřinesla. Autorka v problematice nejde moc do hloubky, je to spíš takové intuitivně laděné "povídání" o vysoce citlivých lidech. Nejslabší jsou určitě fragmenty textu věnované léčivým kamenům, silovým zvířatům a kolu roku, které se nacházejí v kapitole "Síla citlivosti", přičemž zařazení těchto témat do knihy z mého pohledu postrádá smysl, neboť nemají logickou návaznost k tématu knihy. I za předpokladu, že knihu drží v ruce čtenář, který má o tato témata zájem, informace jsou velmi povrchní (což je v konečném důsledku možná dobře, ale ještě lépe by bylo tato témata do knihy vůbec nezařazovat).

Na Citlivku tedy pohlížím jako na příjemnou oddechovou knihu, ale potenciál k seberozvoji jsem v ní hledala marně. Kniha je stejná jako oblaky na jejím obalu: relaxujete při pozorování toho, jak se ty mráčky textu vznáší nad Vaší hlavou, ale když se jich pokusíte dotknout a odnést si z nich nějaké poznání, zjistíte, že je to jen prázdno, co se Vám rozplývá pod rukama.

4 17.07.2023

Mám sklony být shovívavější ke knihám, které se mohou pochlubit kočičí přítomností. Přihmouřím pak oči jako spokojená kočka hovící si na vyhřáté CRT televizi a udělím lehce podprůměrné knize průměrné hodnocení.

4 28.05.2023

Knihu jsem četla zejména kvůli jejímu přesahu do oblasti sociálních věd, ale zaujaly mě také některé popisy chování vybraných živočišných druhů. Autor píše se zaujetím pro věc, některé pasáže knihy pro mne však nebyly příliš čtivé. Očekávala jsem také, že mne kniha bude více stimulovat ku vlastním úvahám o povaze zla v člověku a v lidské společnosti, což se nestalo. Nejpodnětnější pro mne z tohoto hlediska byla poslední kapitola, jejíž obsah také nejvíce naplnil má očekávání ohledně knihy. V této kapitole jsou vysloveny určité předpoklady k uvědomělejšímu soužití lidských jedinců a četba knihy tedy pro mne byla v konečném důsledku obohacující.

4 20.05.2019

2,5 hvězdičky
K této knize mám ambivalentní vztah. Na jednu stranu je v ní pohlcujícím způsobem budována atmosféra temného lesa jakožto magického živoucího organismu, během čtení téměř jako bych slyšela praskání větviček a cítila těžkou vůni navlhlého dřeva. Co rovněž nelze tomuto dílu upřít, je originalita a důmyslnost samotného konceptu mytág tj. bytostí, které jsou tvořeny součinností lesa a lidského (ne)vědomí.

K čemu však nemohu říci půl dobrého slova, je dějová linka knihy. Abych byla upřímná, nejsem čtenář, který se v knize primárně soustředí na dějovou linku, často mi postačí, když mi kniha dává příležitost radovat se z krás jazyka, a zároveň mi umožňuje pro mě intelektuálně přínosným způsobem reflektovat text. Ale pokud se děj točí kolem naivní lásky a vyústěním děje je pouť hrdiny motivována právě tímto naivním citem, je tu jistý předpoklad k tomu, že hlavním motorem k četbě pro mě bude touha mít tuto záležitost co nejdříve za sebou. A když se k tomu přidá i nemožnost vzhlížet k hlavním postavám, nebo se s nimi v nějakém smyslu ztotožnit... Mužští protagonisté mě až na pár mytických okrajových postav neoslovili, ženských postav tu není mnoho, a navíc jsou charakterově ploché a největší důraz je kladen na jejich fyzický vzhled, někdy i sexualizovaný, ačkoliv jsou dle popisu dívčího věku.

Sečteno podtrženo, naplním v případě Lesa Mytág archetyp "té, která knihu přečetla a už se k ní nevrátí".

3 17.07.2023

Fascinuje mne, kolik života se skrývá v zániku. Nádherné fotografie, poutavý text a v hlavě oloupaná omítka myšlenek plných krásy.

3 15.06.2019

Důkaz, že i odborná monografie může být napsána čtivě a poutavě. Publikace je příjemná i vizuálně. Autor při bádání využil i beletristické zdroje, což hraje ve prospěch hlubšímu porozumění vztahu mezi člověkem a přírodou. Je to navíc jedna z mála knih, kde jsem si s chutí přečetla i poznámky pod čarou.

3 21.05.2019

Netradiční literární hybrid, který mě přivedl k několika úvahám o podstatě lidské existence. Jedná se o knihu, která vás vzhledem ke své útlosti nezahltí slovy, ale je dobrým podkladem právě pro vlastní úvahy čtenáře. Kniha se velmi dobře četla. Moře, po kterém se plaví hlavní hrdina románu, vnímám jako jakýsi symbol nekonečnosti a rozsah románu s touto skutečností doslova kontrastuje. Ocenila bych, kdyby kniha byla rozsáhlejší, určitě by se zde dala řada věcí detailněji rozpracovat. Celkově ve mne četba zanechala dobrý dojem.

3 20.05.2019