painthers
komentáře u knih
Červená kniha
Carl Gustav Jung
Na první pohled mě zaráží takhle dobré hodnocení, jaké kniha má, protože si myslím, že potenciál si z ní něco odnést má jen velice málo osob.
Napřed jsem knihu hodnotila jako koncentrovanou psychózu (v dobrém), na druhou stranu - do téhle “psychózy” se může v hloubi ponořit i kdokoliv jiný, ač zrovna Jungova verze napovídá o jeho vzdělání, silné mystice v duši a hlubokému uvažování.
Určitě to byla velice náročná kniha, také hodně hutná, nedá se číst po větších úsecích.
Snad nebude vadit, pokud si sem z ní odložím pár myšlenek:
Jung v různých motivech odlišoval emocionální stránku člověka proti té racionální, což je myslím podstatné. (Každý máme tuto stránku vyjádřenou v jiném poměru.)
Nejhlubší lidské pravdy jsou v podstatě úplně obyčejné a prosté, předávají se staletí po generace.
Muž má v rámci své celistvosti přijmout svou ženskou stránku duše (anima), žena svojí mužkou (animus).
“Mnohočetnost věcí je tvým mnohočetným smyslem, pokud se měníš, mění se tvář a význam světa.
Chceš-li nacházet cesty, nepohrdej ani šílenstvím. Vždyť tvoří tak velkou část tvé podstaty. (...) Člověk usiluje o rozum jen proto, aby si mohl vytvářet pravidla. Život sám nemá žádná pravidla. To je jeho tajemství a jeho nepoznaný zákon.”
Výklad snů
Sigmund Freud
Ohledně psychoanalýzy pořád balancuju nad tím, jestli je to šarlatánství, nebo ne. Tahle kniha mi v tom moc nepomohla. Dlouhé a rozvláčné čtení, místy s trochu otaznými závěry. Jak píše někdo níže - jedná se o dílo z dob psychologie, kdy tato věda ještě vznikala, dá se jí tedy leccos odpustit. Že bych ale knihu měla komu doporučit, to se bohužel říct nedá. Jsem zvědavá na jiné Freudovo dílo.
Věda o mytologii
Carl Gustav Jung
Poněkud náročnější čtení. Mytolog Kerenyi rozebírá motiv božského dítěte a Koré (matky a panny) ve světových mytologiích, především té řecké. Jung k tomu pak přidává eseje z pohledu psychologického, v rámci kterých se snaží postihnout vliv archetypů na tyto mytologické obrazy. Myslím, že kniha je určena pro pokročilé, nebo alespoň opravdové nadšence mytologie. Já sama jsem často nechápala, co se mi text snaží sdělit. Žádnou zásadní myšlenku si neodnáším.
Hlas poznání
Don Miguel Ruiz (p)
Hodně oddechová a čtivá kniha. Když bych chtěla něco seberozvojového, pozitivního, a nechtěla si u toho moc namáhat mozek, vyberu si tohle. :-) Což myslím ale pozitivně, myšlenky má kniha hezké.
Člověk mezi životem a smrtí
Josef Dvořák
Co všechno lidské tělo dokáže zvládnout. Někdy docela slušný příběhy.
Tibet: Tajemství červené krabičky
Petr Sís
Hezká magická pohádka pro děti, plná krásných ilustrací. Akorát mě mrzelo, že z příběhu otcovy cesty se nějak vytratil závěr. Za jakých okolností se vrátil domů?
Bytí v umírání - Rozvíjení soucitu a překonávání strachu v přítomnosti smrti
Joan Jiko Halifax
Autorka je buddhistkou, která pracuje s umírajícími. K tomuto tématu má řadu zajímavých postřehů, meditací, myšlenek. Pokud vám jsou sympatické východní filosofie (zejména buddhismus) a chcete se zamyslet nad svým postojem ke smrti, nad tím, jak pomáhat umírajícím, a nad tím, jak o smrti smýšlet a jak z ní překonat strach, kniha vám rozhodně napoví.
Věčná filozofie
Aldous Huxley
Jedna z náročnějších knih, které jsem četla. Různé zamyšlení nad spiritualitou a spojením světových náboženství. Druhá kniha se mi líbila asi více. Myslím, že to není nic pro začátečníky.
Harvardský psychedelický klub
Don Lattin
Biografická kniha o průkopnících výzkumu psychedelických látek a vlastně i květinových šedesátých let. Čtyři vědci, kteří změnili kulturu doby. Souvislosti z této knihy se táhnou až do dnešních dob, obzvlášť v dnešních dobách světové "psychedelické revoluce" je skvělé si připomenout slavná jména, která stála na divokém počátku.
Pokrok bez povolenia
Róbert Chovanculiak
„Máme paleolitické emoce, středověké instituce a nadpozemskou technologii.“
Autor se věnuje současným novým technologiím typu Uber, AirBnB, darknet, kryptoměny a desítkám dalších.
Na volném trhu slýcháme pravidelně o tzv. tržních selhání a nutnosti řešit je státem. Technologický pokrok ale umožňuje mnohá z nich řešit zcela novým neotřelým způsobem - zejména asymetrii informací, nedokonalou konkurenci a problém černého pasažéra.
Pokud by člověk v minulosti chtěl sám pro didaktické potřeby ekonomie vymyslet, jak se pomocí technologií dají tyto problémy řešit, sám by to zcela jistě nevymyslel. V prostředí, kde je ale prostor pro vývoj, ziskové motivace a svoboda, vznikají tyto úžasné platformy všude kolem nás zcela přirozeně. Potenciál do budoucna je navíc obrovský.
Máme sklony chtít po státu, aby tržní selhání napravoval, protože "jinak se to řešit přece nedá". Tato selhání se ale může dařit s využitím technologií odstraňovat i bez státu - a možná by se dalo říct, že státu navzdory. Obrovský neefektivní stát se zpětně snaží platformy nějak regulovat a ošetřit to, aby nevznikaly v právním vakuu. Není ale naopak do budoucna prostor pro to, aby se mnoho dnešních funkcí státu řešilo pomocí technologií lépe a efektivněji v rámci volného trhu a konkurence, a v budoucnu jsme upouštěli od jejich zajištění institucí, která během rychlosti dnešního vývoje bude již zanedlouho působit jak ze středověku?
Robovu knihu doporučuju. Moc se mi líbí, jak na příkladu nových platforem mluví o ekonomii. A chytne se i absolutní začátečník. :-)
Hora hoře
Samuel Shem (p)
Kritika psychiatrie ve skvělém příběhu. Skvělé okno do toho, jak i v lékařství, a psychiatrii nevyjímaje, člověk bojuje se systémem, s kolegy, s neefektivní léčbou... A jak se z toho člověk sám může málem zbláznit.
Velká čínská kapitalistická revoluce
Ronald Harry Coase
Příběh přerodu Číny od socialismu za Maa do dnešní formy jejich netypického kapitalismu. Pokud vás zajímá ekonomie, volný trh a transformace mezi ekonomickými systémy, knihu určitě doporučuji. Také mi rozšířila obzory, jelikož všichni máme sklony hodnotit Čínu optikou Západu a slovo "kapitalismus" se v jejím kontextu obvykle kvůli silné vládnoucí straně neužívá. Pravdou je však to, že v některých aspektech je Čína kapitalističtější zemí než my. A to, jaký udělala za posledních pár desítek let obrovský skok od absolutní chudoby k obrovské ekonomické velmoci, je toho přímým důsledkem.
Pokrok: Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost
Johan Norberg
Naše doba se hemží apokalyptickými budoucími scénáři. Máme pocit, že svět se ubírá k horšímu, že dobře už bylo a že je svět plný násilí, zla a chudoby. Tahle kniha vám do toho přidá trochu optimismu, protože nejlépe je teď. :-)
Pepíci
Mariusz Surosz
Příjemné a poutavé čtení o moderních dějinách naší země očima Poláka. Kniha je určena původně Polákům, je skvělé, že je přeložena i do češtiny, protože to dává na dějiny netradiční úhel pohledu.
Legenda o Ostojovi
Zdeněk Smetánka
Tuhle knihu jsem dostala na jednom semináři na střední jako povinnou četbu a léta na ní ráda vzpomínám. Poutavě vtáhne do života běžného středověkého člověka na základě různých historických podkladů na našem území. Zjistíte mnoho o tehdejším životě, o pohanských zvycích, o radostech a strastech. Pokud vás zajímá historie běžných lidí, tuto knihu rozhodně doporučuji.
Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu
Francis Fukuyama
Fukuyamova teorie “identit´, kterou navazuje na Hegelovu touhu po uznání, mi přijde geniální a zdá se mi, že zcela popisuje společensko-politickou dynamiku v západních společnostech. Z první poloviny knihy jsem tedy byla nadšená - vysvětluje v ní zvolení Donalda Trumpa v roce 2016, hnutí BLM a podobné společenské fenomény. Se závěrem knihy ale tolik v souladu nejsem, zde jsem spíš pesimistou. Rozumím, že pro menší polarizaci menších identitních skupin by bylo lepší hledat širší, víceobjímající identity, ale toto se mi nezdá moc reálné - zejm. když se zamyslím nad Fukuyamou doporučované evropské občanství. Řešení pro nespokojenou společnost nemám - zcela jistě bude tkvět v obrušování krizových témat, ale myslím, že na další krok těchto *dějin* si budeme muset s optimálním řešením ještě počkat.
Duše národa
Marek Prchal
Mně by to jako exkurz do duše geniálního marketéra přišlo zajímavý, i kdyby to bylo touto formou. Ale muselo by to být tak čtvrtinové délky. Od poloviny jsem to jela rychločtením.
Praktická etika
Peter Singer
Tohle je první kniha zabývající se takhle zevrubně etickými tématy, kterou jsem četla. Na začátek mi tedy dala hromadu zamyšlení, protože ač mě etická témata baví, zajímají a někdy o nich i sama přemýšlím, určitě to nebylo nikdy takhle do hloubky a mnohé dotazy mě ani nenapadlo si klást - třeba z čeho odvozujeme mezilidskou rovnost a proč je život nemluvněte ceněn více jak život zvířete. S autorem, který se hlásá k utilitarismu, v některých závěrech jako neutilitarista nesouhlasím, ale bylo zajímavé si různé věci utříbit. Zejména argumenty pro vegetariánství / veganství mi od autora přišly silné a ještě o nich budu dále přemýšlet.
Závěr už mě ale tolik nebavil - týkal se klimatu, životního prostředí a podobně. Zde autor už tolik nerozebíral etická dilemata jako u potratů, ale spíš tématiku i svým pohledem hodnotil. Dílo ale považuji za přínosné, čitelné i pro laika a se zajímavými podněty k zamyšlení.
Dobrodružství sebeobjevování
Stanislav Grof
Překvapeně musím říct, že jak jsem se na Grofa těšila, protože se mi před mnoha lety hrozně líbil (jeho Vědomí a tajemství smrti mám dokonce v seznamu doporučených knih), tak tohle bylo zklamání. Mám celkem toleranci na to, když si vědec některých disciplín trochu uletí do divočejších hypotéz (a psychiatrie k tomu dost vybízí), protože lidské poznání je omezené a mnoho toho nevíme. Tahle Grofova kombinace transpersonálních, mytologických a paranormálních jevů mi ale místy připadala dost přitažená za vlasy, stejně tak zvláštní odkazování se na některé výzkumy nebo to, jak se kniha snaží tvářit jako odbornější pojednání, ale dává dohromady primárně reporty pacientů. Zdá se mi, že psychedelické vědě tohle může působit trochu i škodu, ač nerozporuju Grofův nesporný životní přínos na tomto poli. No, nevím - asi se nyní k žádné další Grofově knize vracet nepotřebuju…
Cesty z nemocné společnosti
Erich Fromm
Další ze skvělých Frommových knih, a to říkám i přes to, že s mnoha jeho závěry nesouhlasím.
Hned na začátek bych řekla, že mě lehce uklidňuje fakt, že tato kniha vysvětlující nebezpečí robotizace člověka a jeho odcizení v kapitalismu, což vede k masivnímu rozšíření duševních poruch, byla napsána už v padesátých letech. Za celých sedmdesát let žádná společenská apokalypsa nenastala a dnes si tedy tuto knihu můžeme přečíst jako stejně aktuální a uklidnit se tím, že nebezpečí, o kterých píše pro budoucnost, možná nebudou tak horká, jak se na první pohled může zdát.
Zadruhé - mnoho myšlenek, které Fromm předestírá, mi přijdou jako zásadní k zamyšlení, diskuzi či úvahám, jak bychom si mohli život jako společnost nastavit lépe. Bohužel mě ale často zklamala navrhovaná řešení. S některými argumenty se Fromm nevypořádal vůbec (namátkou třeba s tím, že v rostoucí specializaci a dělbě práce je člověk od cílového produktu nutně oddálen a představa opětovného “polidštění činnosti je opravdu cestou spíše zpátky), jiná řešení mi přijdou naopak nereflektující další společenské skutečnosti. Fromm píše o nutnosti centrálního plánování společnosti v kombinaci s decentralizovaným rozhodováním třeba v rámci výrobních družstev - ač ekonomicky je již dokázáno, že v centrálním plánování neexistuje možnost ekonomické kalkulace a tyto společnosti tedy nebudou schopny uspokojovat adekvátně potřeby svých členů - nutně tedy vznikne přesně to, co v Sovětském svazu, tedy nedostatek a chudoba. Frommem navrhovaný socialismus podle mě ani nereflektuje to, že lidé jsou různí až do té míry, že mnozí prostě v komunách nebudou chtít žít; mnozí jiní zase nemají potřebu o čemkoliv rozhodovat nebo participovat tak, jak Fromm předestírá. Mnoho dalších výhrad bych měla k tomu, že píše o socializaci zisků a spolurozhodování v rámci firem - nikde však nevidím nic o socializaci ztrát; nebo další výhrady o přiměřené rovnosti v odměňování - které buď musí zas nutně obsahovat centrální plánování - které opět povede k neefektivní alokaci sil - nebo centrální vládu, která násilně někomu část jeho výdělku odebere a přerozdělí jinému. Ad reklama - reklama samozřejmě není jen explicitní v podobě televizní nebo novinové reklamy, ale i implicitní - lidé se kolektivně pro něco nadchnou, o něčem si vypráví, celebrita si něco oblékne jak tedy mají vypadat ta Frommova drastická zákonná omezení proti reklamě, která mají údajně člověka odvést od konzumního smýšlení? A není už toto drastické omezení krokem proti lidské svobodě, která společnosti nedá na výběr a pouze jí rovnou vnutí, že něco nesmí konzumovat?
S obdobnou oponenturou bych mohla ještě pokračovat, je toho mnoho proto prosím nepřistupujte k této literatuře nekriticky. Zajímavá je zejména i proto, že dokáže vybízet ke kritické diskuzi a nad mezemi společnosti se doopravdy zamýšlet.
