pajaroh komentáře u knih

Jižní Georgie, Antarktida, Sandwichovy ostrovy, starý nerudný námořník, parta fotografů (diagnóza sama o sobě a myslím to v dobrém), tisíce tučňáků (kteří pekelně smrdí, což mě nikdy nenapadlo), hory, ledy, Čech stopující lodě na Antarktidě, opuštěné pobřeží hyzdící staré továrny na velrybí tuk i vraky lodí. A mnoho dalších zajímavostí, informací a pocitů jsem se v tomto cestopise dočetla.
Mám ráda černobílé fotografie pro jejich kouzlo kontrastu a jakousi volnost vizualizace, v této knize mě však volba překvapila. Na internetu jsem si vyhledala autorovy fotografie v barvě - a je to opravdu nádhera... - ráda bych viděla ty rozmanité odstíny bílé a modré nebo popisovaný západ letního slunce za ledem i v knize. Ale na druhou stranu voda a kapky i detaily zachycených zvířat nádherně vynikly právě v černobílé.
Moc pěkné čtení, klidně mohlo být textu více a autor mohl zacházet více do detailů, protože mi vyprávění o cestě, popisy přírody i střípky ze života na vlnách a vše další přišlo neuvěřitelně zajímavé a zkoumala bych hlouběji.

13 29.01.2022

Pěkné vyprávění o Aljašce a drsném trapperském dětství i životě. Některé historky byly přehnané (aneb kterak skolit 3 naštvané medvědy sekerou), občas si vypravěč protiřečil (lovím jen pro jídlo vs 118 vlčích kůží ulovených z letadla), ale to už patří k aljašskému líčení příběhů.

"Pořád jsem přemýšlel nad jednou podivností: proč je pro mne těžší naučit se žít mezi lidmi, než učit se přežívat v divočině bez nich? Kdykoliv jsem zavítal z buše do vesnic a měst, pořád se mně zdálo, že dělám něco špatně. Čím jsem byl starší, tím méně jsem měl chuť žít tam, kde jsou v dosahu plné regály obchodů. Lidé začali být pohodlnější a doléhalo to i na mne."

10 29.01.2022

Kdyby knihu nenapsala Delphine de Vigan, nečetla bych ji. Anotace a to téma obecně... no ale opět potvrzuje, jak výborná spisovatelka to je. Velmi dobře napsané, hodně jsem při čtení porovnávala příběh s mým okolím, dobou. Mohu jen doporučit.

18 26.01.2022

Texty plné lásky a respektu k vodě, životu, přírodě. Vlastně jsou všechny ty informace známé, stačí se zajímat. Ale při čtení Balážových knih i komentářů níže mě provází příjemný pocit naděje, že v tom jeden není sám, že to tak cítí více a více lidí...

9 23.01.2022

Námět zajímavý, styl psaní také, atmosféra dobrá, dvě časové linky v pořádku, závěr nečekaný... tak sakra co mi vadí? Už vím, ta vypočítavost a manipulace, kterou má autor podobnou se svým přítelem Fredrikem Backmanem.

12 23.01.2022

Nenáročné čtení, první polovina mě ještě dokázala zaujmout a občas i překvapit, ale v knize je příliš dialogů na úkor popisů, nelogické zvraty a náhody, opakující se situace a ta přeslazená slátanina závěrem... bohužel to není kniha pro mě.

9 19.01.2022

Tato knížka není žádný literární zázrak, jelikož Wim Hof není spisovatel. Vlastně jsem se do ni pustila ze zvědavosti, ale taky trochu pro potvrzení svého skeptického pohledu (jelikož je to takový boom, že).
Je fakt, že s podobným přišel před Wimem už Priessnitz (ledová voda, dech, pozitivní mysl a navíc hory) a před ním zenoví mistři a mnoho jiných, ale je pravda, že tomu nikdo nedal tak jasné a přitom jednoduché instrukce (trošku kolovrátek, nicméně potřebný).
Přiznám se, že tato kniha mě přes jisté literární slabosti prostě nakopla a donutila dál hledat a zajímat se. Ta ráznost a síla je mi blízká (oproti klidným meditacím či křečovité snahy o mindfulness). Kombinace tří jednoduchých pravidel. Takže mi počáteční úškleb zamrzl a přes nepříjemnou komerčnost a mediální kampaň se ze skeptika stal další hupdovody a zadrždech dle WHM.
Samotnou metodu a průvodní videa Wima Hofa bych hodnotila plným počtem, zde však hodnotím knihu.

10 18.01.2022

Malá kniha, která se přede mnou dlouhou schovávala zahrabaná ve skříni... a takové dobré čtení. Krásně je zachycena příroda a nálada plání a jezer severní Kanady, stejně tak vnitřní svět inuitů. Nejvíce mě oslovily povídky Dva, co byli jeden, Pes a vlk, ale ani jedno vyprávění není slabší. Líbily se mi na první pohled nenápadné ilustrace.
Pro milovníky zimy a ledu.

9 17.01.2022

Nádherná letokruhová kompozice díla stejně jako vypravěčský styl. Začátek byl slabší, ale to se rychle spravilo a jednotlivé kapitoly opravdu skládají celý přiběh nenásilně dohromady. Kontrast lásky k stromům a lesu, který jakýmsi "nedopatřením" přejde k jejich ničení a na druhé straně šetrnosti a ochraně, lidské životy, vztahy, moc, hospodářská situace i přírodní podmínky a mnoho menších i větších témat je do knihy zahrnuto velmi zdařile.
"Stromové" vydání se mi velmi líbí a kniha je nesprávně zahrnuta mezi sci-fi (to už je blíže literatuře faktu).
Prostě mě tato kniha obsahem i formou dostala.

14 12.01.2022

Kniha je velmi podobná autorčině prvotině a tím myslím i stejně dobrá. Velmi mě oslovuje propojení černobílých fotografií a veršů, především těch melancholických z druhé poloviny knihy (k těm o lásce jsem ještě tak úplně... nedospěla). Básně jsou kratší, na pohled jednodušší, ale mají v sobě velkou sílu a hloubku a s posledním veršem vždy obraz/pocit/popis přesně zapadne na to správné místo.

6 10.01.2022

Doteky severu, a to velmi jemné a bohužel krátké. Kniha byla vydána roku 2006, takže fotografie, které tvoří její značnou část, jsou sice řekněme méně ostré než ty současné "dokonalé", ale mnohdy více vypovídají. Například Geirangerfjord se zelenými loukami dnes už nenajdete (je zastavěný hotely) a já jsem moc ráda, že jsem ho poznala jen pár let po autorce.
Island byl pojatý turisticky (jak mě jenom štvaly ty barevné lodě plné turistů na bilém, tichém ledovcovém jezeře) a je to škoda, protože autorka má potenciál všímat si těch krásných věcí, které jsou mnohým návštěvníkům skryté, ale do textu je zahrnula vzácně.
Jak jsem pochopila, kniha vznikla k výstavě fotografií (kterou bych určitě chtěla vidět), což je pěkné doplnění. Ale pro samostatné dílo se mohla autorka o těchto několika zajímavých cestách mnohem více rozepsat.

7 07.01.2022

První kniha tohoto roku nasadila hoooodně vysokou laťku.
Severní Skandinávie, Jizerky, husky, zajímavé osobnosti kolem psů, nějaká ta životní moudra z vlastních zkušeností a velmi blízký pohled na svět - tohle je jasná srdcovka. Na jednu stranu mi bylo líto, že textu je méně a čtení letí a nejde zastavit jako psí spřežení na prvních 20 km, na stranu druhou je všechno podstatné v knize zahrnuto a asi by další kapitoly byly nadstavování.
Obsah je samozřejmě to nejdůležitější, ale musím uznat, že styl psaní nezaostává - úderný a zajímavý. O fotografiích ani nemluvě (i ty méně kvalitní mají silnou výpověď) a kompozice, kdy knihu otevírají i uzavírají Odinovi vyslanci, je bez chybičky.

Cestu Jany Henychové již chvíli sleduji - jako mnozí, kteří se o tuto tématiku zajímají, a vždy na mě působila jako tvrdý člověk. Mýlila jsem se, silná ano, ale ne tvrdá. Bez jakékoliv idealizace či zbožnění má její osoba, sny i smečka můj velký obdiv především pro směr, kterým se ubírají (a tentokrát tím nemyslím jen "na sever").

"Lidé mohou mít své sny, ale musí si dát pozor na to, aby stáli nohama pevně na zemi a aby je jejich sny nesemlely."

"Když je člověk jen na jednom místě, tolik si ho neváží, jako když se na něj může chvíli těšit."

8 02.01.2022

Tohle mi sedlo do rozpoložení: hodně smutku, vzpomínek, léčivé samoty, ale také hodně života, květin, jara a probouzení. Líbil se mi pomalý přechod od tížívého truchlení ve vnímání života. Možná trochu naivní, ale co. A snad začnu mít i ráda růžovou (hm, ne, tak daleko nejsem, ale určitě budu více vnímat detaily květů).

14 30.12.2021

Co vede člověka opustit pohodlí vytopeného domu a vydat se na cestu plnou zimy, bolesti a hladu?
A co nutí jiného sedět hodiny bez pohnutí a čekat na dokonalý záběr bez jistého výsledku?
Pokud to víte, cítíte nebo o tom přemýšlíte, čtěte.
Pokud Vás to nikdy ani nenapadlo, asi to nebude kniha pro vás.

Deníkové zápisky a dopisy z pohledu několika lidí, krátké novinové výstřižky či popisy exponátů - vše související s reálnou cestou plukovníka Forrestera po bělochy neprozkoumané řece Wolverine na Aljašce.
Zápisky jeho ženy, které mě zaujaly stejně jako dobrodružná cesta (především poté, co vzala do ruky fotoaparát).
Indiánské legendy a mytologie propletená bez logického vysvětlení do příběhu (naštěstí).
Dobrá a příhodná otázka, zda byla průzkumná výprava prospěšná pro následné události a civilizování této země (až jsem plukovníkovi přestávala fandit).
Nevím, zda by drsný a válkou ošlehaný příslušník armády psal své zápisky tak poeticky, ale bavilo mě to. Vlastně mě na této knize bavilo všechno, včetně trochu nedotažených myšlenek a rychlejšího konce.
Přes určitou vzdálenou podobnost toto není Dcera Sněhu. Ale je to opět výborná a propracovaná kniha.

"Zachovej mě v tom koženém člunu. Dej mi projet burácením a vlnami. Živému, tváří v tvář slunci, větru a spršce sladké vody. Ohnuté vrbové větve a losí kůže. Divoké cesty, dobře mě unášejte."

11 27.12.2021

Realistické, drsné (ale nikoliv přehnaně kruté) a chytlavé od druhé kapitoly. Velmi dobře napsáno, tak, že se mi slaná voda, rybí vnitřnosti a mráz zažral pod kůži.

Poznámka mimo hodnocení samotného díla: nechápu, jak tuhle knihu někdo může přirovnávat k Útěku do divočiny, Williamu Blakeovi a J. R. R. Tolkienovi (v jedné větě) - viz recenze z Vulture z přebalu. Naprostý nesmysl, asi jako srovnávat Vrchlického a Harryho Pottera... ale pro prodejnost cokoliv.

14 16.12.2021

Jako by psala své životní memoáry dvacetiletá holčina. Téma chytlavé (ač profláklé), zaujetí v rostlinkách a pocit vykořeněnosti ve městě mě zaujal, ale přestože ani jeden popis nezachází do podrobností, snad žádná konverzace, životní etapa či myšlenková odbočka není detailní, je to omílání pocitů dokola a děj vcelku unavující.
Kniha si jistě najde své nadšence, já se mezi ně nepočítám, čtení mě bavilo prvních pár desítek stran, pak to bylo jako kolovrátek. Zvládla jsem to do poloviny.

Netradiční povídání velmi podobné prvnímu dílu Setkání. Opět krátký realistický příběh s nečekaným až nadpřirozeným koncem, islandské reálie, nad kterými jsem se rozplývala (hlavně ty vzpomínky na opuštěné horké prameny) a zádumčivost.

"Ale tu frázi - Island, země ohně a ledu - doslova nenáviděl. Jako by Island byly jen sopky a ledovce. A co jeho duše? Černé pouště, lávová pole, v nichž žijí elfové a skřítci, opuštěné farmy - ty pomníky prohraných bitev s krutou přírodou."

9 13.12.2021

Tento díl je jiný a jsem ráda, protože kdo by četl sérii 13ti (prozatím) knih, které jsou stejné.
Většina děje se odehrává ve městě, které si však svou zimní atmosférou nezadá s vesničkou Santa Clause. Vyprávění je částečně retrospektivní nebo sahá do minulosti. A inspektor Gamache chybuje, lituje, utápí se ve výčitkách. Kniha plyne, není až na závěr nijak akční, přesto je děj jaksi hrozivý a plný skrytého napětí. Tohle Louise Penny opravdu jde.
Zmíněný závěr je trochu překombinovaný a ve srovnání s ostatními kapitolami příliš gradující, ale na to si u těchto knih pomalu zvykám.
Zase dobré čtení, které nezaostává za ostatními díly série. (A okamžiky s Henrim beru jako zlaté body vyprávění).

15 12.12.2021

Erik Baláž a M. Nevrlý jsou osobnosti, které mě poslední měsíce nejvíce ovlivňují. Nejen ve výběru literatury, ale obecně v pohledu na svět, okolí, život (kam se hrabou motivační knihy). Po dočtení mám pocit, že jejich dílo si musí přečíst prostě každý (ale snažím se je nikomu necpat) a také mám problém s dalšími knihami - nic mi není dost dobré.

Tento rozhovor s E. Balážem shrnuje jeho pohled na slovenskou přírodu a ochranu, také zajímavosti z jeho života a několik informací ze zákulisí vzniku knih a filmů.
Je to útlá knížka, ale stojí za přečtení jako doplnění ke knize Posledná pevnosť nebo filmům Vlčie hory, Strážca divočiny a Tajomné Karpaty (prostě je zase musím zmínit a propagovat).

11 06.12.2021

Skvělé originální slovní obraty, přirovnání a vyjadřování, podivné postavičky a starý viktoriánský dům plný haraburdí a koček - to je podle mého hlavní kouzlo této knihy. Nepostrádá ani vtip a překvapivé zvraty a obsahuje hodně originálních myšlenek a zajímavých chvilek, ale autorka se u nich neumí zastavit, rozvinout je, spěchá dál a honí další scénu. Díky tomu je toho všeho nakombinováno přespříliš: duchařina, svatí, hororové prvky, sociální problémy, akční děj, nahuštěné bizarní obrazy. Jako překořeněné jídlo.

Dávám průměrné hodnocení, ale zároveň přiznávám, že mi nějak ten starý irský dědek s ochočenou liškou chybí...

12 04.12.2021