pajaroh komentáře u knih

Krásný příběh, který jsem jako dítě sledovala s otevřenou pusou na velkém plátně v kině (Medvědi) a nedávno jsem našla útlou knížečku v knihobudce.
Shakespeare to není, ale asi mi teď literatura o přírodě sedí nejvíce.

16 27.09.2021

Měla jsem poslechnout svou intuici...
Která kniha začíná sebechválou? A pokračuje ujištěním, že vám změní život, a pokud náhodou ne, je to vaše chyba, jelikož nejste "osvícení"... nu, nejsem... naštěstí.

Nepopírám, že žít v přítomnosti je důležité, stejně jako neplácat se v minulosti a netvořit zbytečné strachy z budoucnosti. A že "opičí, užvaněná" mysl je problém. Ale omýlat jednu a tutéž myšlenku v tisících větách dokola, zaobalit ji do rádoby vědeckých i porůznu náboženských omáček, to není dobrá kniha. A to ji rozvedl v několika dalších...

A pak ten odpor k myšlení = zlo veliké, v podstatě peklo pro duši. Hlavně nemyslet!
Dle mého by mělo jít o soulad, rovnováhu duševního, rozumového a tělesného. Tři pilíře, jakýkoliv přerušíte, ostatní se zanedlouho zhroutí.
Jdu nad tím vším PŘEMÝŠLET :-)

12 26.09.2021

Kniha má přesný a vystihující název. Nebudu znovu pět ódy na M. Nevrlého, snad jen podotknu, jak bohatý je tento člověk - zážitky, prožitky, zkušenostmi. A je to spisovatel, který mě v současné době nejvíce učí a inspiruje.
Vždy mi bylo líto, že naše zemička nemá oceán, nekonečné lesy či velehory. A vidím, že jsem hodně krásného opomíjela.

"Že vědoucí niterné poznání vlastní země je mnohem cennější a blaživější než plané a plytké pasivní potácení se světem po opačné straně zeměkoule s cestovními společnostmi."

"Samota v horách je krásná, ti, kdo ji nemilují, nemilují ani svobodu."

13 24.09.2021

Příběh z pohraničních hor, kde příroda hraje důležitou životní roli, ale osudy určují zase jen lidé. Styl vyprávění je jednoduchý, nezachází do detailů, důležité zvraty v životě postav (narození, smrt...) jsou popsány v pár větách. Podle mého autor zachytil příliš mnoho postav a větší časové rozpětí zahrnující důležité mezníky dějin na necelých 300 stránkách - to do hloubky ani jít nelze. A to je škoda.

11 23.09.2021

Co jiného si vzít na vandr do Jizerských hor než tuto knihu pana Nevrlého... Sice neskladné podlouhlé vydání z roku 1981 zabralo místo v krosně minimálně čtyřem instajídlům, ale knihomilové pochopí. Nelitovala jsem. Autor v knize shromažduje vedle tradičního poetického náhledu na přírodu a toulání i mnoho historických skutečností, zajímavostí daných míst, které se jinde nedozvíte (geologických, zoologických, botanických...), pověstí, názvosloví, osobních setkání s horskými podivíny, ústně předávaných tajemných příběhů.
Díky Knize o Jizerských horách jsem tuto krásnou oblast poznala mnohem hlouběji, napřeskáčku si večer ve stanu četla o konkrétních místech, balvanech, žulových skalách, lesích, rašeliništích, které jsem ten den viděla nebo uvidím zítra. A nejednou změnila a určila směr mého putování.
Věřím, že přes oblíbenost a nadšené budování asfaltových cest zde vždy budou TA skrytá místa pana Nevrlého, kde se člověk může za podzimních mlh lehce ztratit.
A přála bych si, aby někdo napsal podobně nedocenitelnou knihu o Jeseníkách, které mám po ruce.

"Smutné ale krásné je cestování po Jizerských horách! Celý den možno jít a nepotkat člověka. A když třeba listopadová mlha lehne na pláně, tehdy teprve jsou hory krajem ztracenců, několika bláznivých poutníků, kteří v ten čas procházejí liduprázdnými deštivými lesy."

15 15.09.2021

Kdysi jsem četla autorčinu Chválu putování o Islandu a nález pokračování ze Skotska a Bretaně v nádražní knihobudce mě potěšil.
Zuzana Kočová má zvláštní styl psaní, který přes stylistickou nenáročnost vyžaduje soustředění čtenáře na směs popisů viděného, náhlých myšlenkových odboček, vzpomínek a sebepromluv. Takový trochu cestopis a více lidopis. Tento styl vyprávění mi není až tak blízký, ale odvaha autorky vydat se v letech sama bez znalosti jazyka do neznámých končin je obdivuhodná.
Potíže na cestě jistě byly (šok z okolí Stonehenge jsem zažila před lety totožný) a pěkná stránka je tam zachycena také.

8 03.09.2021

Kniha plná opravdu zajímavých myšlenek, originálního tajemného prostředí, duchovna i reality a historie, osudů a netradičních postav. Škoda toho monotónního odtažitého stylu vyprávění, který podle mě úroveň zbytečně snižuje. Jako bych se dívala na akvárium plné vzácných exotických ryb z druhé strany velkého pokoje.
Stačilo vzít pár osudů (především Joannin) a rozpracovat je do detailů. To by byl poklad.
I tak příběh stojí za přečtení.

9 31.08.2021

Myslela jsem si, že Karpatské hry nic nepřekoná, ale objevila se tato malá knížečka, nad jejímž rozsahem jsem protáhla obličej. A pak se začetla. Tolik krásných vzpomínkových obrazů z Krkonoš vystřídaných cestovním zápisem po Slovensku, ve kterém nejde tak o navštívené kraje jako o osobnost "podivína" Marcela Safíra.
Miloslav Nevrlý píše se špetkou lidské pošetilosti, kupou přírodní moudrosti a poetickým spisovatelským talentem.
Některé poklady jsou malé ale cenné.

"Podzim byl pro mne prozatím nejkrásnější dobou, kdy příroda je v pohybu, předzvěstí mrazivých jiter, z nichž se rodí den jako větrný dukát. Byl jsem rád, že se vrátím po dlouhé cestě domů k ženě a dětem a knihám o severu, tundrách, ptácích a neporušených krajích."

"Rovnováha: děti lidí, kteří dnes bez dojetí procházejí téměř nedotčeným krajem, budou mít jednou slzy radosti nad malým trávníčkem. (...) Ještě máme blízko k přírodě a svět blízko k počátku. Jsou v něm dosud pusté kraje, lesy a oceány, ještě můžeme vidět strom a rybu. Ještě jsme blíž svobodě než totalitě, nejistotě než jistotě, nevědomosti než vševědoucnosti. Dosud prší a stále umíráme." (1967).

14 24.08.2021

Myslím, že se mi do rukou dostává dost dobrých knížek. Ale jen jednou za čas je to Ta Kniha, která jakoby byla napsaná pro mě, každá věta souzní a při čtení má čas naprosto jiný běh. Tak tomu bylo i u příběhu Obelstil Vrány a jeho rodiny, kmene, domova, krajiny u Řeky dvou kouzel, Páteře, kdy se Sluneční náčelník a Sedm osob střídali i nad mou hlavou, tolik mě vyprávění pohltilo.
Pokud vás nezajímá indiánská mytologie, je zbytečné knihu číst. Ti ostatní v knize možná naleznou poklad jako já. Krásně napsáno, přeloženo a líbí se mi i vydání Akropolis.

13 21.08.2021

Ilustrace Pavla Čecha jsou jako vždy krásné a zasloužily by si velký formát, na rozměru, který se vejde do dlaně, mnoho detailů zanikne. Stejně tak kratičký text E. T. Setona má hloubku, ale četla bych dále. Pro tu mini verzi obrázků i textu mám pocit, že jsem skončila na začátku a většina chybí. Možná by stálo za to povídku i ilustrace zahrnout v rámci větší knihy.

6 20.08.2021

Plnohodnotné pokračování příběhu Olive Kitteridge, "starší", smutnější, snad i laskavější, ale stále svá. Tentokrát je větší důraz kladen na vztahy, které jsou opět skvěle (často kontrastně) vykresleny, méně na prostředí - mainské pobřeží mi trochu chybělo. Myšlenka, že často námi odsuzované (věci i lidé) je nám nakonec nejbližší, je smysluplné vyústění příběhu.
Tento díl se může líbit i někomu, kdo nemá děti, nemá zkušenosti s manželstvím a nepatří do starší věkové skupiny. Protože je dobře napsaný.

16 12.08.2021

Karpatské hry jsem četla asi před deseti lety a ano, líbily se mi. A když se mi teď dostalo do rukou vydání s ilustracemi Ludvíka Kunce (původně tedy určené jako dárek pro někoho jiného), nešlo jinak než otevřít. A tentokrát mi slova Miloslava Nevrlého přišla geniální ve své jednoduchosti, hloubce a kráse, pochopila jsem toho mnohem více než před lety. Že by to bylo našlapanými kilometry po horách, dny strávenými v přírodě, koukáním do ohně, spaním v lese?
Tolik jsem se těšila na chvíle, kdy večer zalezu se psem do spacáku a posvítím čelovkou na tulácké řádky.

Díky doporučení této knihy jsem se těšila na nějaký ten laskavý britský humor, občasnou posmutnělou filozofii o stáří a svérázné postavičky. A to jsem netušila, že se děj odehrává v Kentu a poblíž míst, kde jsem nějakou dobu žila (Tunbridge Wells, Maidstone, Hastings=Fairhaven...), což dává knize vždy přidanou hodnotu.
Přesto jsem při čtení upadala do jakési nudy a ke konci mi vlastně bylo jedno, kdo, koho a proč zamordoval. Bohužel... ze začátku to vypadalo na příjemné čtení o partě zvídavých akčních stařečků, ale styl psaní, nelogičnosti, celkový pohled na věc a neosobní postavy to potěšení ze čtení v mém případě pohřbily jako kosti "kdožetobyl?". Zavírám a zapomínám.

7 05.08.2021

Už je z toho sázka na jistotu. Jsem si říkala, že si dám od toho chytráka Gamache chvilku oddych, ale zase jsem z hromádky knih k přečtení vytáhla další díl od L. Penny. A to, že se děj přesunul mimo borovicovou vesnici, je jen příjemná změna.
Autorka kromě popisů přírody, kanadských jezer, hor a lesů (komu by se to nelíbilo) a velmi detailní fascinace jídlem (nejspíše psala hladová) originálně odhaluje postavy a dokáže je neotřele popsat:
"Finneyho šilhavé oko bezcílně těkalo po místosti a vlasy mu trčely do stran v podivných úhlech, takže vypadal jako poškozená družice, která dopadla na zem přespříliš rychle a přespříliš tvrdě."
Opět příjemná návštěva Kanady.

18 02.08.2021

Pro člověka "odkojeného" na Erbenovi, Němcové, Malém Bobši (ne, nenarodila jsem se za národního obrození, to maminka) jsou úvahy a zápisky J. Glazarové příjemné nostalgické vzpomínání. Nejkrásnější jsou její slova o domově, Beskydech, rodném místě, starých pražských bytech plných vzácných obrazů a knih... Jinde zdůrazňuje důležitou roli literatury ve výchově či pochybné učení ve stylu tupého rozboru díla (už tenkrát) vedoucí jedině k znechucení studentů. Některé kapitoly přináší zajímavé osobní zkušenosti se známými spisovateli nebo jen vzdálenější postřehy (opravdu pil Honoré de Balzac 40 šálků kávy denně? Sympaťák).
Bohužel nelze ignorovat komunistické řeči a tendence, ty velmi zeslabují pocit z příjemných slov a člověk se cítí skoro podveden. Doslov (nepsaný autorkou) vytrhnout.

8 31.07.2021

Příběh z jakési vesničky se specifickými obyvateli vyznačující se úsměvnými podivnými zvyky a slabostmi, stará moudrá žena téměř vědma, uspěchaní rodiče hledající kdovíco, obrovský bílý nesmrtelný pes, laskavý soused optik + smrt a jemný magický realismus. Zní to dobře a dobré to je. Hodně zajímavých filozofických a myšlenek je jen naznačeno (až jsem měla pocit jakéso ezo-budho-moderní směsi), vyprávění je chvílemi detailní, jindy z pohádkového odstupu ve stylu bylo-nebylo, celkově mi kniha připomíná několik jiných (oblíbených) a čte se dobře.

16 29.07.2021

Mám Orwella velmi ráda, jeho nadčasovost a schopnost konstruktivní kritiky společnosti hodící se na kteroukoliv dobu i sociální vrstvu.
Tato kniha mě z dosud přečtených zaujala nejméně, jako obraz tehdejší chudé společnosti či část životopisu spisovatele mají zápisky jistě svou hodnotu, ale hodně situací a popisů se opakuje a kniha působí jako výstřižek deníkových zápisků.

4 26.07.2021

Tak trochu jsem v této sérii propadla "kouzlu a moci triviální literatury".
Ano, postavičky a atmosféra v městečku Three Pines je tak sladce idylická, že je nějaký ten mord opravdu potřeba. A spojení poetické a tajemné stránky s dávkou duchařiny tomuto dílu sedí.
Dle mého je nejslabším článkem knih svatý inspektor Gamache, kterého autorka až příliš nekriticky zbožňuje. A opakování náznaků a vysvětlování Arnotova případu je malinko otravné.
Konzumní? Ano. A těším se na konzumaci dalšího dílu.

12 24.07.2021

Kniha by se mohla zdát nesourodá - skákání v čase vyprávění i náhled tu z pohledu Elisabeth, jindy Daniela, jednou je kapitola dějová (jemně), pak čistě lyrická, napolo skryté podstatné události střídají střípky všedního života, historická vzpomínka ve Francii/Londýně, přítomná zmínka referenda... Ale dohromady to zapadá a vše vytváří velmi dobrý pohled na jedno přátelství a nejeden život.
Je to výběrem zdánlivě nedůležitých okamžiků, zachycenou myšlenkou hlavní postavy nebo jen zmíněná boční linka jiné vedlejší linie příběhu, co se mi na knize velmi líbilo. Stejně tak styl. A taky podzim mám tolik moc ráda.

9 21.07.2021

Vážně je v anotaci napsáno, že byl autor šikanován? Podle jeho osobní výpovědi spíše šikanoval celý svět kolem sebe (a poruchou bych to neomlouvala).
Jedinou zajímavost shledávám na tom, že se tento sebelítostivý fracek stal primátorem. Slibovanou "vysoce zábavnou" náladu jsem v knize nenašla, spíše plno smutku nad konáním jedince a soucit s okolím.
Styl psaní je velmi jednoduchý až prostý.
Název bych změnila na Antiindián.

5 18.07.2021