pajaroh komentáře u knih

Kniha z jiného světa (nikoliv o jiném světě) nebo alespoň z jiné úrovně světa. Temná, krásná, občas nechutná. Tajemno a mytologie jsou zamotány s trochou historie a dávkou ruské atmosféry. Magický realismus či realistická magie, naprosto originální a svůj příběh. Dobrá kniha.

13 17.05.2021

Krimi z Austrálie, no moc jsem tomu nevěřila a dost se mi to líbilo. Zajímavé prostředí malého farmářského městečka kdesi uprostřed ničeho, lidské povahy pokroucené místem, životem a podmínkami, zápletka, kdy se čtenáři chvíli nabízí ta teorie, chvíli jiná, a to sžíravě popsané sucho. Jak jsem si jen vážila celodenního deště.
Prostředí a povahy postav - to knihu posouvá na vyšší příčku.

17 17.05.2021

Moc pěkné čtení, které zlepšuje pohled na svět a zvyšuje chuť na víno a Jesenku. Druhá autorova kniha mi přišla hlubší, trochu vážnější. A povedenější.

10 17.05.2021

průměrné čtení, zápletka zajímavá, ale autor už se dosti opakuje - novinářku opět bacili do hlavy a opět byla v závěru v ohrožení života. Příběh byl dějově zamotanější na úkor atmosféry a prostředí, které jsem vyhledávala v ostatních knihách této série (prostě mi chybělo neustálé srkání kávy a koukání do severského deště).

5 17.05.2021

Tuto knihu jsem zkoumala (četla je asi silné slovo) na lavičce pod stromy v parku, tolik podobném ilustracím na začátku knihy. Zdánlivě. Jedna žena vyplácela dítko, protože šlo vlevo a ne vpravo, druhá tupě koukala do mobilu, zatímco potomek utíkal na cestu, muž na vedlejší lavičce se opíjel pivem z okénka a rozhazoval kolem sebe kelímky... Nevím, zda by je jejich duše doběhly do konce života.
Přibližně jedna stránka textu v době, kdy se cíleně snažím zpomalit. To je prostě Tokarczuk - vždy se u mě objeví v příhodnou dobu.
(Nicméně ta cena za novou knihu je vysoce nadsazená).

20 06.05.2021

Opět poctivý kus literární práce od Karin Lednické. Stylem zdařilejší než první díl, emočně více vysilující. Všechny ty známé události války i příchod sovětů (tedy témata, se kterými se roztrhl pytel knižního trhu) čtenář zažívá se známými postavami a ve specifickém prostředí a v tom je síla a originalita knihy. K tomu některé málo známé historické detaily, krátká odpočinutí u vyprávění z běžného života, nářečí...

40 06.05.2021

Nevěděla jsem, co očekávat, a dostala jsem krásný (a bohužel krátký) fragment irské mytologie. Mám pocit, že každá věta a popis člověka, přírody, situace obsahuje mnoho nevyřčeného, přitom je jednoduše napsaná. A ty závěry příběhů - jako cesta to mlžného irského údolí. Jedna z těch knih, kdy děj zapomenete, ale pocit zůstane.

4 05.05.2021

Když spisovatel nemůže psát, tak napíše knihu o tom, jak nemůže psát. A když je to dobrý spisovatel, tak výsledek může být k přečtení - jako tato kniha. Strnulejší vyprávění okořeňují islandské reálie a drobnosti a koneckonců je to sympatický hrdina, který stylem vyprávění připomíná celkovou ostrovní náturu. Ale Kniha od řeky Sandá mě zaujala více.

6 28.04.2021

"Špatný den na cestě je tisíckrát lepší než dobrý den v práci." Dixie, americká poutnice.

Povedený pěškopis po části zalesněné, hornaté i civilizované Skandinávie. Líbí se mi úpřimnost a přímočarost (ano, opravdu nejsou všechny dny na dlouhých trailech zalité sluncem a pohodou, přijdou slabé chvíle způsobené okolními podmínkami i člověkem samotným), smíření, když "plány nevyjdou podle plánů", a naprosto dokonale je vystižena nátura různých lidí, známých, náhodných spoluvandrujících a pocity ze setkání - příjemné i ty méně. Pěkné jsou i vzpomínky na jiné životní cesty z druhého konce Evropy či kontinentu. A závěrečné kapitoly jsou tak pravdivé a plné nepřekonatelných přirovnání.
Za mě by se autorka klidně mohla více rozepsat o okolí a přírodě, občas bych knihu přejmenovala na Velkej jídelníček, ale jasně, člověk se na toulkách zaměřuje na tyto veledůležité okamžiky (a z každé části putování si pamatuje spíše výtečnou polévku s domácím chlebem ulovenou v turistické chatě u jezera a šílený vítr na planině než tisíce pohodových kroků).
Klimatizace ve švédských vlacích je pověstná (úplně každou dálkovou cestu sever - Stockholm jsem prožila stejně a vždy skončila s "knedlíkem" v krku).

...A mimochodem, kafe ve Švédsku je výborné.

12 24.04.2021

Tolik dobrých myšlenek, zajímavých duchovních i historických témat, nekonečných náboženských a osobních diskusí v prostředí krásného avšak neidealizovaného Tibetu a s neotřelými osobnostmi. Knihu jsem četla pomalu, vychutnávala jsem si ji, a přesto často v myšlenkách zabloudila. Některé kapitoly mi nebyly příjemné, ale patří do knihy, a přiznám se, že ke konci bych byla raději svědkem rozhovoru filozofa s mnichem než vztahových pochodů.

15 15.04.2021

Knihu jsem si pořídila pro ilustrace Pavla Čecha, samozřejmě, jsou jako vždy působivé a zasluhují plné hodnocení.
První jsem vždy prohlédla namalovaný svět, naladila se na atmosféru, barvy, místa, situace, které zobrazují... a až poté přečetla jednoduché verše. Málokdy jsem viděla náladu a vyjádření podobně, povětšinou jsem z obrazů cítila jiné světy než R. Malý a často básně působily až rušivě. Myšlenka napsat text k obrazu se mi líbí, ale prostě mi přijdou tyto verše k ilustracím příliš jednoduché (i když nejednou s pěknou myšlenkou) se snahou za každou cenu nahnat rým a neoslovily mě.
Ilustrace: 5*, text: 1*

9 03.04.2021

Dobře a autenticky je vykreslena krajina "mého" kraje kolem Řeky, atmosféra lesa a zajímavosti přehrady nové i staré, ze kterých jde cítít láska k přírodě. Bohužel i jiných míst působících jako pěst na oko. A pak ten lesní těžební průmysl, lov na zakázku...
Přesně je na situacích popsána povaha lidí, ať už se jedná o zabírajícího chovatele dobytka v údolí či papaláše z Nové Pláně. Co proti tak agresivní hamižnosti zmůže jeden člověk? A kolik takových nenažranců je v mém malém okolí. Kdo nemá ambice, jakoby nežil.
Příběh plyne, lesy mizí a mně se jen potvrzuje, že lidská povaha je pro přírodu mnohem větší katastrofou než kůrovec.

16 30.03.2021

"Člověk potřebuje krásu i chleba." John Muir.

Jihozápadní Anglie - Devon, Cornwall, Tintagel, skalnaté pobřeží Atlantiku. Další z blízkých míst, kam bych se jednou chtěla vrátit. Jen bez těch davů rychlo-auto-insta-turistů, třeba si stezku prozkoumat mimo sezónu.
Zpočátku mi neseděl popisovaný přístup, neustálé problémy a stěžování a říkala jsem si, jak jen může někdo takto jít dálkový pochod (nepopírám těžkosti, jen to pro mě není jen a jen utrpení, ale pak mi došlo, že pokud někdo ztratil domov, nemá peníze a vše ho bolí, tak nad krásami přírody a okolí nejspíš áchat nebude). Po pár kapitolách se však psaní stejně jako vnímání cesty změní a je prostoupeno TĚMI okamžiky. Oblíbila jsem si vypravěčku, její cestu vnější i vnitřní a přestože to není literární špička a často se opakuje, poselství knihy je silné (lidské předsudky, tupost, ničení krajiny ve jménu turismu).

"Byla polovina září a vypadalo to, že podzim už je tady. Mohli jsme toho nechat, ale neměli jsme co ztratit a chůzí jsme mohli jenom získat. Tady jsme byli svobodní. Otřískaní živly, hladoví, vyčerpaní a zmrzlí, ale svobodní."

15 23.03.2021

Přestože se mě toto téma netýká (a nikdy neříkej nikdy), je až překvapivé číst o tom, jak to mnozí lidé mají nastavené.
Zajímavé povídání hodno Radkina Honzáka protkané lékařskými studiemi, vtípky, poezií i věděckými pokusy a sociálními výzkumy (například nejčastější odpověď na otázku, čeho lidé na sklonku života litují, mě překvapila - a já od té chvíle přemýšlím a filozofuji, co přesně znamená nežít život podle sebe).

12 20.03.2021

Příjemné čtení, i když ten přehnaně patetický konec dojem zhoršil. Současná dějová linie mi seděla mnohem více než příběh Blanche Peyronové, který nebyl tolik propracován, ale do děje patří a přináší zajímavé informace. Určitě by neškodilo se v případě tolika témat, historie i osudů více rozepsat.

Pro zajímavost:
https://www.salvationarmy.org/ihq/news/A916589C301DD246802578BE00544FCB

5 19.03.2021

Smutné zrcadlo společnosti. Při čtení jsem se posunovala na škále od občasného znechucení z popisovaného po nadšení z precizní literární práce. Určitě originální kniha, idylickou anglickou vesničku nečekejte.

4 12.03.2021

Islandská literatura je povětšinou specifická jako ostrov sám. A i když se tato novela odehrává na oceánu a je stručná, zachycuje dosti z povah ostrovanů, způsobu života.

5 07.03.2021

I když - nebo možná právě proto - že do cílové skupiny "pro děti a mládež" nepatřím, tak tohle je ta nejpovedenější pohádková (?) kniha, kterou jsem poslední dobou četla. Ilustrace jsou krásné a pocit jen zesilují a já se ke stárnoucímu krkavci, Smrti a Věčnosti, osamělému vlkovi či myškám hledající drobky v boudě brzy vrátím. Tolik lásky k přírodě i poučení lze napsat jednoduše, netřeba tisícistránková filozofická díla. A moralizování není od věci, to je tam nejen pro děti.

12 04.03.2021

Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.

27 03.03.2021

Zajímavé téma (staré léčitelství), pěkné prostředí, hrozné zpracování. Úroveň psaní dívčích románků do 15 let, svým stylem degraduje přírodní myšlenky jako je bylinkářství, přístup předků. Vztahové zápletky jsou naprosto nonsens.

4 25.02.2021