pajaroh komentáře u knih

Ono se to chování postav dobře hodnotí a odsuzuje, když není výhra ve vlastní kapse... či přilbě.
Zajímavé drama z mrazivého severu, psychologie postav je přes rychlý děj dobře nastíněna díky vyjádřeným myšlenkám (které čtenáře nutí se vcítit a zamyslet se nad tím, jak by se sám v obou případech zachoval). Hodnotu příběhu zvyšuje přehled a autorova znalost prostředí.
Po několika poetických knihách bylo tohle stručnější, věcně popsané drama vítanou změnou, nicméně bych si čtení více užila, kdybych díky komentářům bez označení "spoiler" předem nevěděla, jak skončí :-(

4 13.12.2017

Prostě si představte, že stojíte na čerstvě zasněžené louce a pozorujete dopadající vločky sněhu. Přesně tak jsem se při čtení cítila - jako by se zpomalil čas. Nu ano, občas vyprávění protne sněhová bouře, ale tak to v životě, přírodě i v této knize chodí.
Ne, kniha není o dívce Grace, ale o samotě, osamění, opuštění, možná odpuštění.

10 09.12.2017

Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.

20 05.12.2017

Jane Goodallovou, stejně jako Diane Fosseyovou, obdivuji jako člověka, bioložku a v neposlední řadě i jako schopnou autorku, která dokáže příjemným způsobem laikům přiblížit detaily etologie primátů. Je pravda, že kniha Gorily v mlze mě oslovila více, nejspíš je to silnými emocemi, které do ní Diane Fossey vložila. Každopádně se skláním před tím, co obě autorky dokázaly.

9 02.12.2017

Nejpovedenější na knize je anotace - cesta nesourodé dvojice po Islandu. Bohužel, příběh (dá-li se to tak nazvat) je nijaký, vyprávění bez citů a jmen, prostě se rozejdeme s manželem i milencem (všechno v dobrém, bez scén, samozřejme) kámošce sebereme postižené dítě, napěchujeme přihrádku v autě miliony a jedeme na východ po vylidněné (hm, autorka vymazala turisty a zácpy) silnici číslo 1. Semo tamo narazíme na ovci (srazíme ovci) nebo na chlapa, co nám to hezky udělá. Pak dorazíme na východ, a tam najdeme smysl života a vyvrženou těhotnou velrybu.
Asi mi unikl smysl (ano, části psané kurzívou jsem pochopila, ale i tak...).
Kdyby kniha byla brána jako forma naivismu nebo odnož Stoletého staříka..., tak možná, ale takto se příběh tváří jako realita, a to dosti nereálná. Občas textem zableskne pěkný obraz či myšlenka, ale opravdu jen sporadicky.
Slabší průměr.

5 01.12.2017

Sněhové vánice, rozbouřené moře, tajuplné lávové útvary u pobřeží, modrý ledovec, drsná příroda i povaha lidí - tohle staré čtení o životě na Islandu se mi prostě líbí.
Nicméně nelze přehlížet nelogičnosti (přežití skupiny promočených lidí na rozbouřeném moři, chůze mrzáka po kolenou bez zvláštního omezení...), kterých se v tomto díle Gudmundsson dopustil.
A zase si od něj něco přečtu... pro mě taková mile drsná oddychovka.

1 28.11.2017

Kniha obsahuje zajímavá svědectví a neznámé fotografie, z literárního pohledu však dosti zaostává a jak už napsal uživatel jodgo - je velice neobjektivní.

1 26.11.2017

Příkladný vzorek severské melancholie, kdy navzdory krutosti a chudobě stále probleskuje malá naděje , ušlápnuté sny a trocha mezilidského citu. Snad je to tím, že hlavní postava je dítě/mladá dívka. Ovšem její popisy "nebezpečí" jsou i bez zbytečných detailů natolik drsné, že jsem chvílemi zavírala oči (což možná pomůže u filmu, ale u knihy moc ne).

2 24.11.2017

Tak tohle byly Himaláje, hlavně co se obtížnosti týče. Jak už v komentářích zaznělo, kniha není pro každé rozpoložení a životní etapu. Úvahy jsou hluboké a pěkně popsané, atmosféra hor všudypřítomná (i v přeneseném významu), v textu cítím potenciál, který bohužel nedokážu vychutnat. Nejspíš je to odlišnou mentalitou i atmosférou čínského venkova, ale jakoby ke mně vypravěč mluvil krásná slova přes tlustou betonovou zeď.

6 22.11.2017

Drsné válečné reportáže psané jakoby z odstupu. V tomto případě to asi jinak ani nejde... Chvílemi obdivuhodné, často neuvěřitelné, šílené. Ale ono se to opravdu děje...

2 21.11.2017

Malá Zulejka získala velké místo v mém literárním srdci. Výstižné (nikoliv sáhodlouhé) popisy, různorodá dějová linie, vývoj postav, mrazivé okamžiky prodchnuté mystikou a především nevtíravá lidskost navzdory krutým podmínkám, kterou dokážou zachytit jen ruští - a tatarští - spisovatelé. Nádhera.

17 21.11.2017

Velmi pěkné povídání Miroslava Nevrlého o severním koutě naší země, které vzbuzuje touhu sebrat celtu a jít se toulat mezi pískovcové soutěsky. Text je doplněn krásnými fotografiemi Vladimíra Širla, který má neuvěřitelný cit pro světlo, odraz, barvy. Bez nich by byl zážitek z knihy poloviční.
Autor nejen pěkně popisuje přírodu a ducha Západní země, ale také své pohnutky proč a jak tento kraj zkoumal - ponejvíce vandrováním, ale také setkáváním s místními, četbou a studií starých knih a map ve starém archivu, klášteře, v domech starousedlíků. To vše má nenahraditelné kouzlo poctivé práce (nic proti googlemaps).
Škoda jen, že i tento kout země, kam autor utekl z Jizerských hor před "asfaltovými cestami, páchnoucími stroji, hlučnými lidmi v lesklých papouščích oděvech", ztrácí své kouzlo pod návalem "nechodících" turistů.
Knihu doporučuji číst jako básně, pomalu, větu po větě, nejlépe jednu kapitolu před spaním, pak si člověk poetiku místa i jazyka náležitě vychutná.

5 19.11.2017

Krátká a různorodá sonda do současné norské literatury vyhýbající se díkybohu krimi literatuře (bohužel při dnešní knihkupecké propagaci si mnoho lidí ani neumí nic jiného pod pojmem severská literatura představit). Výbor obsahuje části děl, které by si většinou zasloužily české vydání mnohem více než většina u nás vycházejících "Sněhuláků".
Jak už to u literárních výborů bývá, někteří autoři mě zaujali méně, některé jsem nepochopila a pak jsou tu takoví, kteří mě velmi oslovili (Agnes Ravatn, Trude Marstein) a mohu doufat v české či sehnat anglické vydání. Nebo místo doufání začnu studovat bokmal a nynorsk.

2 16.11.2017

Krátká kniha pro delší zapřemýšlení. Na první pohled se jedná o příběh čtyř lidí uvězněných na malé lodi a vydaných napospas přírodním živlům Ochotského moře, ale vliv mýtů a snů, rozdílnost povah, volba či jen následování vlastního osudu, přijmutí celoživotního strachu - někdy je v krátké novele (často zařazené do literatury pro mládež) hloubky skoro jako v Ochotském moři.

4 13.11.2017

Melancholický, neidealizovaný pohled do života Laponců zaměřený na popis drsné a krásné krajiny a nesmlouvavé (a seversky spravedlivě kruté) přírody. Specifičnost laponské duše je popsána v kontrastu s nepochopením, které zažívá člověk z jihu, který se v těchto místech dlouhodobě ocitl. Procházející lidé opěvují krásu hor a severských planin, ale zkuste tam chvíli žít...
...a do tohoto světa jsou vloženy střepy života Máreha Anta...
"Nebe visí nízko, bezměsíčné, mračně šedé nebe dalekého Laponska."

1 09.11.2017

Přestože jsem nečetla předchozí knihy H. Librové a environmentální studia mne minula, čtení o "skromně" žijících lidech z různých perspektiv mi bylo velkým přínosem a nemalou psychologickou pomocí (člověk si nepřipadá jako exot).
Především druhá, praktičtější část mě oslovila, v té první jsem se občas musela soustředit na pochopení složitě a odborně popsaných jednoduchých myšlenek (co se divím, jedná se o odbornou studii, takže to není výtka, spíše konstatování), stejně tak nejsem velký příznivec "škatulkování" (stejné závorkové "ale").
Vydání s krásnými ilustracemi M. Slámy podtrhují poselství knihy.

4 09.11.2017

K označení bestseller přistupuji vždy opatrně, název zaručuje dobrou reklamu, nikoliv dobrou knihu. Navíc, americká autorka líčící události války v Evropě... Ale ano, Sůl moře je opravdu dobrá kniha, rozvíjející děj dokáže přes krátké kapitoly vtáhnou a zaujmout čtenáře, pohled na strastiplnou cestu na pevnině, na lodi i v moři a události z pohledu různých osob na pozadí válečné katastrofy nenechá vydechnout. Je neuvěřitelné, jak málo toho lidé o lodi Wilhelm Gustloff a jí podobných vědí.

13 04.11.2017

Křehkou rovnováhu jsem četla v angličtině před několika lety, dodnes si však přes množství jiných knih z prostředí Indie pamatuji jeji jedinečnou atmosféru, vytříbený jazyk a krásný sloh. Autor poutavě popsal problematiku chudoby, rozdělení kast, rozdílnou povahu Indů a vztahy plné krutosti i lidskosti navzdory nelehkým podmínkám v přeplněném městě. Přes těžké téma ve mně kniha zanechala chuť poznat tuto zemi blíž. Přinejmenším literárně.

5 03.11.2017

Příběh z finského Laponska psaný starým stylem, mrazivé popisy přírody, nelehké osudy obyvatel vesnice ovlivňeny příchodem těžařů rudy. Mám tyto staré příběhy ze severu ráda. Jen v dnešní době už nenacházejí příliš místa v literatuře.

1 03.11.2017

Tak trochu "šedí" hrdinové potýkající se s vnitřní prázdnotou a příjimající osud přemýšlivě a neakčně, problémy ve vztazích, nedokončený sex a nevysvětlitelné sny a přestavy, uklidňující Murakamiho styl. Jak typické. Pěkné, přemýšlivé povídky (jen teda ta o Žabákovi mě vůbec neoslovila).

5 02.11.2017